Babička odmítla Domov s pečovatelskou službou
Ahoj, jsem 39 letá matka dvou dětí (13 a 11 let) a bydlíme v domě společně s mou 86letou babičkou. Ta měla před 5 lety úraz kolene, kdy spadla. Podstoupila operaci, nyní se pohybuje pomocí francouzských holí. Mám ji ráda - bohužel se z ní stává tyran a já nevím, jak dál. Moje matka (její dcera) bydlí 50 km daleko, její syn (můj strýc) bydlí 2 km ve vzdálené vesnici. Před dvěma lety jsme společně po domluvě žádali o umístění do domu s pečovatelskou službou. Babička je tak trochu diktátor, který - ačkoliv mu síly docházejí - musí mít zasazeny na zahrádce brambory, jahody, mrkev, petržel, hrách, kedlubny, rajčata, okurky atd. Takže na jaře celá rodina naběhneme a sadíme, zaléváme a podřizujeme se. Ano, přiznávám - rajčata ze zahrádky máme všichni rádi, ale pěstování brambor a mrkve mi v dnešní době přijde zcela neekonomické a zbytečně. Ale ona nechce o ničem takovém slyšet.....Teď se konečně po 3 letech od žádosti uvolnilo v domě s pečovatelskou službou místo a má matka se strýcem mi pouze oznámili, že babička tam nechce, že se cítí odpočatě a těší se na jaro a zahrádku - prostě za mými a manželovými zády nějak tajně rozhodli a mně byl pouze sdělen výsledek. Moje matka dostala přiznaný předčasný důchod a prý teď bude jezdit častěji. Strýc mi naopak direktativně při mé stížnosti řekl, že je to prostě "moje babička" a je jaksi mou povinností se postarat. Bylo to, jako by mi vrazili nůž do srdce. Já se těšila, že konečně budeme žít jako rodina, že mě nikdo nebude dirigovat a že moc ráda babičku budu navštěvovat v domově. Tak budu opět terčem jejích výlevů nálad, protože teď je sice po zimě odpočinutá, ale po měsíční práci na zahrádce bude vše jako dřív - bude k nám jezdit doktor píchat ji obstřiky do zad, budu poslouchat, že by se mělo udělat to a to a moje máti se ukáže jednou za 3 týdny a strejda dvakrát do týdne....
@storzerova1976 to samé říká manželova mamka- když vidí jaké je to (stará se o svého tátu).
Nikam nemůže, někdy až brečí, že to psychicky nezvládne, když někam musí jít, tak zavolá nás, jsme nejblíž. Jako snažíme se jim pomáhat.
Já Vás nechápu. Jste dospělá baba a máte pusu. Babka vás tyranizuje, protože ji to dovolíte. Vy ji otročíte a plníte její rozmary. Tak nač si stěžovat?
Mám naprostou stějnou zkušenost, naše babi taky na jaře všeho hojně vysadila a pak pochopitelně v těch vedrech nemohla lítat, zalívat, plít. A dožadovala se - nátlakem, vydíráním, nařizování, pomlouváním u sousedů - ať makám já s manželem. Tak jsme jednoho dne řekla ne! Nebudu to dělat, ty sis to zasadila, tak se starej. A hlavně jsem jí to připomínala celou zimu, že na jaře má uvažovat, co si nasadí, protože nebudu otročit. Babi se vztekala, plakala a zase kolotoč vydírání. Hodně mi v tom pomohl manžel, na něj si tak netroufla. Prostě řekl, že se mnou souhlasí a babi to asi po 3. sezóně vzdala. Babi nám přímo vyhrožovala, že odejde do domova a je to cca 10 let a samozřejmě nikde nešla. Je zvyklá na svůj domov, samotné mi to přišlo divné, aby odešla do cizího prostředí mezi cizí lidi.
Prostě si nestěžujte, jak vás babi vypekla a neodešla do domu s peč. službou, ale řešte to jako dospělá ženská. Mě babi začala po letech uznávat jako dospělou, ale musela jsem si to u ní vybojovat. Je dost možné, že vás prostě nebere jako dospělou, ale pořád jen jako vnučku..
@anetka1701 Moje mamka vždycky ze srandy říkala, že až nám poleze na mozek, tak jí určitě šupnem do domova.
Dnes je jí 54 a v domově našla práci a úúúplně obrátila!! Říká pořád, jak se tam ti důchodci mají! jsou teda na pokoji dva, to je naprd, ale jinak 5x denně navařený jídlo, přinesou, odnesou, umyjou. Nemají o nic starost, uklízí se jim tam, teplo mají. do toho každý den nějaká zájmová činnost, kdo zvládá má naprostou volnost a může kam chce i do města..
Prostě nastane věk, kdy si i ten starý člověk začně připadat sám a osamělý, nikdo mu nerozumí. Tady má vrstevníky, stejné zájmy, stejné myšlenkové pochody.. a byť jde ze svého rodného bydliště, nemyslím si, že by si pohoršil... navíc, když ho doma čeká rodina, která si ho ráda veme na víkend nebo tak.. tak bych v tom takovou hrůzu zase neviděla...
Zdravím, i já dostala od rodičů dům zamlada a časem jsme ho zrekonstruovali a když moje matka zestárla začala nás napadat ohledně krádeží. Je to strašné přijmout zkutečnost že se nedá nic dělat a musíme vydržet, do domova by nešla a tak jsme vydrželi do věku 86 let se trápit a čekat. Půl roku před úmrtím byla ležák a to už byla laskavá, ale nejde zapomenout ikdyž je to už 15 let na tu křivdu co nám dělala. Mladí by měli bydlet sami a chodit vypomáhat, dnes to už vím.
@kacca11 Jojo šoupnout do domova, ale místa nejsou a když jim dala dům ikdyž ho opravili je to závazek a to má určitě v darovací smlouvě o tom nepíše. Buď dobrovolně, nebo vydržet, ale to neznamená poslouchat na slovo, to asi její mamka strýc vědí proč ji tam nechali i s majetkem. Je to jednoduchá rovnice něco za něco je to ale sakra těžké, to já prožila.
@storzerova1976 jenze vase povinnost to neni,proste reknete ne a hotovo.mela by byt rada,ze se o ni starate a chapat,ze pri praci a dvou detech opravdu nemate energii jeste na zahradu.nebo to aspon omezit to mnozstiv zeleniny,at jsou spokojeni vsichni
@storzerova1976 Neporadím, ale chápu a soucítím. Meli jsme to stejne, jen jsme bydleli v cinzaku o patro nad sebou. Byl to teror, ale nedokázali jsme ji odlozit do duchodaku. Zemrela v 92 letech. Tezko se to pise, ale ulevilo se mi. Kdo nezazil nepochopi.
@samaber Víš to už by asi bylo taky moje vysvobození......už prostě na to nemám sílu. Jedno vím ale bezpečně - že až budu stará, tak nechci být nikomu na obtíž a do domova důchodců půjdu dobrovolně.