Co dělat, když rodiče partnera nepomáhají?

Já jsem úplně alergická na věty typu "udělali jste si dítě přece vy, tak nemůžete po někom chtít pomoc". Nikdo nechce, aby se prarodiče doživotně obětovali. Ale ten vztah rodič-dítě přece nekončí úderem plnoletosti. 🤷‍♀️ Mně přijde přirozené očekávat, že se rodiče budou zajímat o život svého dítěte, potažmo vnoučete. A ono o ně. Pořád jsou to nejbližší příbuzní. 🤔 Ale teď je prostě móda "žiju si svůj život, nepleťte se mi do něj" - asi by některých babiček a dědečků ubylo, kdyby jednou za měsíc vzali vnouče na procházku nebo se zájmem zavolali, jak se má. 🤷‍♀️ Bohužel no, vynutit to nejde, ale člověka to mrzí. Těžko ten vztah jen tak zahodit.

@matkacekatelka u nás mezigeneracni pomoc funguje dost. Vracela jsem se do práce na zkrácený úvazek brzy, tak jsem se domluvila s prarodiči, že budou hlidavat, jeden den v týdnu naší, jeden tchanovci (nemuseli, platili bychom si pomoc kdyby nemohli nebo nechteli, ale o čas s dětmi měli zájem). Funguje to tak stále, i když je staršímu už 5, prostě chodí do školky jen 3krat týdne, protože obojí prarodiče chtějí i dál mít čas s vnoucaty. Kdyby to tak přestalo být, tak se samozřejmě zařídíme jinak. My naopak počítáme s tím, že když je něco potřeba, pomůžeme my (tchyně třeba neřídí a tchán skrz zdraví už nemůže, takže je manžel vozí, kam je třeba, pomáháme s věcmi v domácnosti - malování, stěhování, s elektronikou, sem tam menší nakup...), s našimi jezdíme na výlety, s tchanovci dřív taky, teď je to omezenejsi skrz tchanovo zdraví. Ale rozhodně to fungune perfektně, děti s prarodiči maji krásný vztah.

Moje maminka je od nás 250km daleko, nemá auto, stále pracuje a ještě se stará a o moji babičku, která je zatím soběstačná, ale už je jí hodně přes 80 a tak pomoc potřebuje.. tchýně s tchánem bydlí 150km.. ani u jednich tedy nepočítám a nějakou velikou pomocí.. tedy co se hlídání týče... samozřejmě, že až bude dítě straší, tak bude moct jet na víkend nebo na týden k nim, ale takový to, že si někdo vezme 3x týdně kočár nebo tak, to moc nehrozí..

Máme děti 2,5 a rok. Manžel se s rodinou roky nestýká, s mojí rodinou se stykame normálně. Každopádně děti nám žádná babička nikdy nehlídala, když pominu asi 4 hodiny péče o staršího, když byl manžel u porodu mladší. Na noc bez nás děti nebyly nikdy. A nepřijde mi to divné, děti jsme si pořídili my, takže nečekám, že se bude někdo aktivně prát o to, aby je hlídal. Možná až budou starší a budou to chtít děti i babička, ale teď mi to přijde v pořádku tak, jak to je

Bez svých rodičů a sourozenců bych nevystudovala (nebo jen velmi těžko). Mamka se mnou jezdila do školy a hlídala mi děti. Když jsem se učila na státnice, tak jsme u nich byli nastěhovaní na 14 dní a pomáhali manželovi s péčí o děti, já se jen učila. Dostáváme od nich vajíčka, králíky, zeleninu (na oplátku pomůžeme na zahradě, se senem apod.). Pomáháme si úplně samozřejmě celá rodina podle toho, kdo co zrovna potřebuje (ať rodiče nebo sourozenci).

Teď o víkendu si na celý víkend berou děti a my budeme poprvé za těch skoro pět let, co máme děti, někde sami na víc jak odpoledne (nejmenší má dva roky a nechám ji tam úplně s klidem, bude tam mít svou milou babíí a tři tety). A ta nabídka přišla od nich 🙂
Jsem za to vděčná. Vůbec to neberu jako samozřejmost, naopak se cítím skoro až blbě (protože ta masírka, že “děti jsme si přece dělali my”, je docela silná).

Manželovi rodiče na to nejsou, nehlídají ani nic podobného, ale nemám jim to za zlé. Zase nás nechali nějakou dobu bydlet v jejich volném bytě, kde jsme platili nula nula nic.
Manželův bratr se švagrovou už nám taky jednou hlídali holky na jeden den, prostě nás poslali pryč, že to potřebujeme (a my na oplátku teď budeme hlídat jejich malou) 🤷🏽‍♀️😁

Když to tu čtu, tak jsem za naše rodiny ještě vděčnější, máme vážně štěstí. A ve stejném duchu chceme vychovat i svoje děti 🙂

@matkacekatelka pri procitani diskuze te celkem lituju, protoze to schytavas opravdu ze vsech stran. Vsichni jsou sobestacni, nikdo pomoc nepoteebuje, nikoho vlastni deti nevysiraji, protoze mterska laska nezna hranic ze. Nikdo nikdy nepotreboval vecer vypadnout.
No tak ja treba jo. K nam teda jezdi mamka na hlidani vyjimecne, od manzela vubec. Ale mame 3kk, tak se to moc neda. Ale ja k mamce jezdim casto a jsem fakt rada, kdyz s nima jde ven, na hriste, na zahradu. Aja treba varim obed, nikdo na me nemluvi a mam klid. Nebo je treba hodim pres den le tchanovcum a u mamky si v klidu cumim do blba nebo delam neco na zahrade. Bohuzel n noc jeste nikde nebylk (4.5 a 2roky) ale uprimne se na to tesim jako na smilovami. S manzelem by nam strasne moc prospelo odjet treba na 2 noci nekam na welness.
Ano deti ksme si porizovali, ze jsme je chteli. Ale kdyz neco trva uz 4.5 roku rezimem 24/7 tak se to uz celkem preji. I kdyz je to vlastni dite.
A taky ohromne zavidim tem, kterym babicka “jen” odvede dite rano do skolky. Protoze i to je ohromna vypomoc.
A jo, prijde mi to smaozrejme. Stejne jako me prijde samozrejme, ze mamce udelame drevo na zimu, zryjeme zahony, tchanovcum otrham ribizy, pomuzeme vymalovat…. Tak i ja ocekavam, ze mi pomuzou. Protoze jednou je to smad rodina ne…
Sezerte me 🙄

Nám moc nepomáhají, já mám jenom mamku a ta pracuje na plný úvazek a bydlí v jiném městě, takže pomoc prakticky nulová, za 7 let co mám deti mi hlídala jedno odpoledne, když sem šla na vyšetření do nemocnice,jinak se staví max po práci na rychlé kafe a zas pádí za svým. Rodiče manžela jsou cizinci a nezijou v Česku, takže tam je pomoc úplně mimo. Holt se musím spolehnout hlavně sama na sebe a občas muže, i když ten má složitou dobu a málokdy si může udělat čas, když něco potřebuju.

@hezz17 🌷 děkuju

Z mé strany se jednou za 3 týdny staví na kávu.. a z přítelové strany malou ještě ani neviděli🙂🙂

@matkacekatelka tak že by k nám přijela tchyně se nestalo nikdy (bydlí v sousedním městě), mamka k nám dojela tak 1x za rok. Spíš jsem za ní jezdila já, ale to hlavně z důvodu, že v jejím městě mám furt svoje doktory, a ona mi na pár hodin mohla pohlídat. za 15 let proběhla jedna jediná dovolená s tchánovcema a jejich rodinou, kterou jsem zařizovala já, a pak teda mojí mamku jsem začala brát v zimě na víkend na hory s dětma.
Pokud by byli 200km, stejně jako byli moji prarodiče, tak bych fakt žádnou pomoc a časté návštěvy spíš neočekávala (když jsem byla malá, tak za babi a dědou jsme jezdili tak 2 x za rok)

@matkacekatelka nám tchyně na rovinu řekla, že vnoučat už má dost (ve stejném městě) a že ty naše fakt hlídat nebude. A že už nebude vnoučata hlídat vůbec. No jasně, že když bylo potřeba, tak ty místní pohlídala. Ale ani mne to nijak nemrzí. Mají jiný styl života a když tam dcera jedinkrát byla přes nos asi v 8 nebo 9 letech, tak se tam šíleně nudila a už tam pak nikdy nechtěla jet sama. Vždy jsme tam jezdili na společenskou návštěvu na hodinku max.2, tak 1x za dva nebo tři měsíce.
Jako mám štěstí, že moje mamka i když děti nevidí často, tak čas s nimi plánuje a užívají si to. i Když to je na přespání opravdu třeba jen 1x za rok, na odpoledne o něco víckrát.

@matkacekatelka Píšeš, že máš tchánovce 200 km daleko. To pak s nějakou extra pomocí ale počítat nemůžeš, to sis měla zase pro změnu uvědomit Ty sama.
@hezz17 Ode mě to zakladatelka diskuse taky trochu "schytá". On je totiž sakra rozdíl, jestli bydlí prarodiče kousek nebo těch 200 kiláků, co píše zakladatelka. Jak by sis takovou pravidelnou pomoc vlastně v takovém případě představovala? Že babi s dědou sednou na písknutí do auta a přijedou? Podle toho, co píše zakladatelka, ještě ani nejsou v důchodu... Kromě toho teda nezlob se na mě, ale jít do zakládání rodiny s tím, že automaticky čekám pomoc od rodičů nebo tchánovců?

Já myslím, že se tu míchají 2 věci: zájem prarodičů a pomoc (například to hlídání). To, že prarodiče nehlídají, se nevylučuje s tím mít o vnoučata zájem. Když dám svůj příklad, tak tchyni je 85, je špatně pohyblivá, nemocná - ta jaksi děti hlídat nebude, i když ji to pochopitelně mrzí (má ráda i moje starší děti, které nejsou manželovy), ale sama zná svoje limity. Do schodů jde sama těžko - takže asi sotva ponese do patra skoro devítikilové mimino... Chodí pomalu - takže procházka s dvouletým torpédem jaksi nehrozí. Moje mamka je od nás 240 km, jezdí jednou za 3-4 měsíce - vnoučata miluje, ale bydlí daleko, takže těžko sem bude jezdit tak, jak si vzpomeneme. My pokud potřebujeme akutně hlídání, tak si ho holt musíme zaplatit, a nebo si aktivity ve dvou naplánovat na dobu, kdy tu je moje mamka. A té ty síly taky pomalu docházejí, je o 10 let mladší než moje tchýně. Takže když to shrnu - zájem o vnoučata babičky mají, pomoc můžu čekat už jen od mojí mamky, a to ještě omezeně. A fakt to nehrotím a opravdu jsem si nedělala děti s tím, že počítám s pomocí prarodičů.

@somalicats no, predstav si, ze presne s takovou predstavou jsem do toho ja sla 🤷🏻‍♀️ My jsme byli taky casto u prarodicu. A nebyli tou dobou jeste v duchodu. Kdyz uz byli, tak o to casteji jsme tam byli. My je mame oboje 60km a vozim je tam. Necekam ze na zapiskani prijedou. Ale kdyz je neco dyl v planu, treba zubar, tak jsou schopni a hlavne ochotni prijet. Mamka si vezme dovolenou, tchanovci jsou v duchodu.

@somalicats diky. Tady z diskuse mam pocit, ze existuje jen varianta a) prarodice ignoruji, ze dite vubec existuje a b) milujici babicka ma u sebe deti pecene varene. My mame v rodine hezke vztahy, i kdyz hlidani moc neprobiha (kombinace vzdalenosti, veku a poctu deti).

@hezz17 60 km je mnohem jednodušší dojezd, než 200. 60 km daleko bydlí moje tchýně a jezdíme za ní pravidelně. Ona k nám sama nepřijede.
A nezlob se na mě, ale dělat si děti s tím, že se mají automaticky postarat i prarodiče, je docela úlet. Taky se může stát, že Ti prarodiče onemocní, a v tom lepším případě se zvládnou aspoň postarat sami o sebe, v tom horším budou potřebovat pomoc sami - a to Tě teda chci vidět 😀

@felixfelicis Asi tak. Tady to lítá ode zdi ke zdi a spousta ženskejch prostě nepochopí, že i když babička nehlídá pravidelně, tak může mít o vnoučata zájem. A jako totální úlet mi přijdou stesky, že prarodiče nepomáhají z 200 km vzdálenosti 😀

@somalicats ja nerekla, ze se mi budou o deti starat, ale ze s nimi vypomuzou. A sla jsem s tim do toho, protoze jsem vedela, ze to tak bude. A ze se neco stat muze vim bohuzel moc dobre, protoze mi pred 3 mesici zemrel tata na covid, v 56 letech.

@hezz17 Já taky mluvím o výpomoci. Co bys teda dělala, kdybys věděla, že tu pomoc mít nebudeš? To si radši děti nepořídíš?
S Tvým tátou mě to mrzí, ale tím spíš bys měla vědět, že jediný, na koho se můžeš absolutně spolehnout, jsi Ty sama. Já loni v létě málem přišla o manžela, skončil s těžkou mozkovou příhodou v nemocnici a to, v jakém stavu ho mám nyní doma, je takový malý zázrak. Ale tím spíš prostě nespoléhám na pomoc nikoho jiného. Tu pomoc od mamky já beru jako bonus, ona mi pomůže ráda, ale zase se snažím toho nezneužívat, ta máma se za život namakala dost.

@somalicats Spousta z nás byla v dětství u prarodičů často, to naši rodiče nás naučili, že je to normální. Takže celkem chápu, že někoho mrzí, když ví, že jeho rodiče toho rádi využívali, ale teď (když jsou v roli těch prarodičů) to dělat nechtějí.
Nemusí, jasně, že ne. Ale sama dobře vidím, jak rozdílný mají moje děti vztah s mými a manželovými rodiči. Je to jejich věc, tak to i bereme. Ale že by nás to nemrzelo, to taky tvrdit nebudu.

@madbetka V našem dětství ti prarodiče taky byli v důchodu podstatně dřív. Dneska v tom aktivním věku ještě pracují. Já taky trávila hodně času s mojí babi, jezdila většinou ona k nám - my bydleli na vsi, ona ve městě - jenže jak píšu, byla v důchodu, nebyl problém. Kromě toho ale taky těsně před osmdesátkou vážně onemocněla a my se pak o ni taky starali - kolikrát jsem vytírala podlahu, když to nestihla na wc - takže pamatuju i tyhle aspekty stáří. Naši rodiče jsou na tom hůř - do důchodu jdou později, dokud pracují, tak nemají pracovní dobu jak za socíku - a dokážu pochopit, že když přijdou v šest večer z práce, tak nebudou tak úplně hrr do toho na písknutí letět pomáhat ke vnoučatům. A když jsou v důchodu, tak už to nejsou padesátníci, ani čerství šedesátníci, ty síly jim ubývají.
Já ale hlavně reaguju na to, že neochota nebo nemožnost hlídat nerovná se automaticky nezájem o vnoučata. To by bylo fajn si uvědomit.

Jsme superženy!!!!! Nepotřebujeme pomoc, všechno zvládáme sami. Jak mě jenom mohlo napadnout, že by nám někdo sám od sebe pomáhal! Jsme matky a všechno musíme vydržet! Život v přetvářce, jak jsme úžasné a dokonalé. 🥳
U nás není pomoc ve smyslu, vzít děti na procházku nebo na hodinku na hřiště, vyzvednout syna ze školky. Právě proto, že rodiče bydlí daleko. Tak jezdíme my tam na více dní. a jsem tam celou dobu s nimi. Starší syn se pořád ptá, kdy pojede na prazdniny. Ted je manžel požádal, zda by mohli na velikonoce přijet na víkend a my hned v pondělí. Babi tady byla za 5 let 3x pohlídat, když jsem jí poprosila.Syn se často ptá, kdy pojede na prazdniny k babičce. Každá žena přece občas potřebuje pomoc, vždyť jsme rodina proboha!

Nečtu teda všechny komentáře, ale nechápu proč se spoléhat na hlídání prarodičů. Přece pokud chci děti tak si je udělám tak,abych na ně stačila vždycky sama. A to se týká i počtu těch dětí. Moje příbuzná má 3 děti, a od mimin je strká všude možně - po babičkách, sourozencích, kamarádkách. A má je doma pomalu jen jak na návštěvě. A když nedávno nejmladší omarodilo tak měla paniku že nikdo hlídat zrovna nemůže a co ona s ní doma. Nechápu 🤯

@matkacekatelka Pokud jsi stejně jízlivá i na tchánovce, tak se ani nedivím, že Ti pomáhat nechtějí...

@matkacekatelka A v čem je problém si dítě vyzvednout ze školky sama, nebo děti vzít na procházku...nebo ať se zapojí i manžel...

@somalicats no rada bych se spolehla jen a sama na sebe, ale bohuzel nejsem supermatka ani superzena 🤷🏻‍♀️

@matkacekatelka Jinak dokud bydlela moje mamka ve svém, tak raději hlídala u sebe, než u nás, takže když jsem potřebovala hlídání na pár dní, tak jsem děti vezla k ní. Tehdy byla od nás 140 km.

@hezz17 To není o supermatkách/superženách. To je o tom, že se můžeš dostat do situace, že Ti nic jiného nezbude. Co bys dělala na mém místě - 4 malé děti, tchýně nemůže hlídat, i když by chtěla, mamka pohlídá, ale je daleko. To Ti holt nezbude nic jiného, než nespoléhat na prarodiče, respektive naplánovat si aktivity tak, aby mohla pohlídat máti, a jinak řešit třeba placenou výpomocí.

@matkacekatelka chápu, že to každý máme hozené jinak a každý máme ten strop jinde. Ale tyjo, s čím potřebuješ pomáhat, máš na to manžela... Já to nemyslím zle, jen to prostě nechápu. Ještě rozumím smutku, když se prarodiče nezajímají. Ale být rozčilený, že mi nepomáhají, že na to mám nárok, jde mimo moje chápání.

@somalicats Stále nechápu, co je špatného na tom, že zakladatelka doufala, že by si prarodiče vzali děti na dva dny. Na hloupé dva dny.
Tam to totiž se zájmem souvisí hodně.

Já nemám ani jedny prarodiče ve stejném městě, takže o nějakém pravidelném hlídání nemůže být řeč. Ani bych to nechtěla. Ale když jedeme k našim, tak na celý víkend. Taťka si děti vezme ven a krmí s nimi králíky, mamka s nimi péče buchtu, vaří oběd. A já můžu chvíli sedět, číst si a nebo prostě jen koukat do blba, aniž by po mně někdo něco chtěl. Někdo tohle nepovažuje za pomoc, já za obrovskou.
K manželovým rodičům jezdíme na otočku. Moc rádi bychom u nich někdy přespali a navštívili třeba manželovu babičku, která bydlí ve stejném městě nebo si prostě jen udělali výlet, aniž bychom tam museli extra jezdit. Mají obrovský barák, ale prostě přespat nemůžeme, nechtějí. Pořád to není o zájmu?

O svoje děti se postaráme. Ale úplně klidně přiznám, že když mi někdo nabídne možnost být chvíli bez nich a jen s manželem, tak to teda vítám 🙂 A ano, mrzelo by mě, kdyby ta nabídka nikdy nepřišla (tady záleží i na věku - moji rodiče i manželovi jsou padesátníci, 70-80 je našim prarodičům).