Co dělat, když rodiče partnera nepomáhají?

Já jsem měla představu, že když se nám narodí děti, bude k nám mamka jezdit(malé je 2,5 roku a přijela k nám dvakrát) hlídat, abychom mohli být na chvíli sami. jinak ve městě nikoho z rodiny nemáme, manžel je hodně v práci, tak mám občas pocit, že na mě všechno padá. Hrozně závidím, když vidím jak jde babička s vnoučaty na procházku nebo potkávám jak je vyzvedává ze školky, to já neznám. Bydlíme od sebe daleko cca 200km, tak to chápu, ale přijet jednou za 3 měsíce není rozmar. Ještě se nestalo, že by si sami vzali děti k sobě na víkend nebo je vzali na výlet. A když se zeptáme my a požádáme, jestli by k ním mohli jet děti na prázdniny, na 2-3 noci, tak tón hlasu v telefonu není vůbec nadšený. Jak psalo mnoho z vás, jsme rodina a měli bychom si pomáhat, ale zároveň to neberu jako samozřejmost, že nám budou hlídat když my si písknem, ale trochu větší zájem o čas trávený s vnoučaty mi chybí. Jinak finančně by nám asi pomohli, ale zatím nebylo potřeba. Zajímalo mne jak pomáhají rodiče v jiných rodinách, protože ve svém okolí jsem jediná, ostatní mají hlídací babičky dá se říct kdy se jim zachce

@matkacekatelka nám rodiče moji i manželovi kdykoli vypomůžou finančně (nepotřebujeme to, ale již několikrát to zmiňovali, tím spíš že uvažujeme o stavbě domečku), popřípadě když přijedeme na návštěvu, tak si s prckem pohraji atd a dají nám něco ze zahrádky s sebou. Ale hlídání jako takové neexistuje (jsme od se asi 60 km). Jezdíme pouze my k nim (k jednem i druhým cca 1x měsíc). Ani jedni nejezdí za námi, i když by to zvládli (fyzicky i psychicky + jsou již v důchodu). Ale mají své životy, vztahy máme pěkne a hlídání neberu jako samozřejmost. Upřímně též trochu závidím těm, co hlidani mají (hlavně když jsem s prckem studovala, pak psala diplomku a učila se na státnice), ale rozhodně nevycitam ani jednem nasim rodičům, že oni jsou jiní a že nás vztah je takový, že pouze my jezdíme k nim. Jak často se vidite, jak vaše děti znají prarodice a naopak?

Nijak. Teda dřív naši (jsou narozdíl od partnerových rodičů v důchodu) občas pohlídali děti na konci nemoci, když jsem je k nim odvezla, abych mohla do práce. Teď jsem na MD, tak to nepotřebuju. Máme pět dětí, nikdy je ze školy a školky nevyzvedl nikdo jiný než my sami. Od roku 2018 jsme nebyli ani chvíli sami. Starší třeba jedou k babičce (když se to hodí babičkám, ne že my potřebujeme), ale vždy tu minimálně jedno dítě je. Popravdě mě nikdy nenapadlo to očekávat.

@matkacekatelka tak zaprvé, nesrovnávej. Zadruhé, děti jsou vaše a nedělali jste si je protože babičky... Zatřetí, tím, že jste relativně daleko a prarodiče nejsou s nimi často, tak se nedivím, že se do prázdnin nehrnou. Naše mladší děti (6 a 9) u babiček taky nebyly na prázdniny, protože ani jedna strana na to není zvyklá skrz vzdálenost. Ale nám to teda nijak nevadí. Já jsem doma, obstarám všechno, co je potřeba, takže babičky jsou takový dodatečný entertainment👍

@matkacekatelka Bohužel je pravda, že ne každý prarodiče jsou z vnoučat urvany a chtějí je hlídat, jezdit a nima na výlety a tak. Někteří na to prostě nejsou.... Nezbývá než se s tím smířit. Moji rodiče jsou třeba přesnej opak: ty by si ty moje děti nejraději adoptovali. Jenže bydlí 1700km daleko že. Takže smolik. A rodiče od přítele jsou 150km daleko, ale moje děti jsou jejich 9.a10. vnouče navíc s velkým odstupem od toho 8. a už chtějí být v klidu. Je jim přes 70. A upřímně řečeno jim bych stejně ani malý dítě nesvěřila. Chápu, že tě to mrzí, ale bohužel nezbývá než se s tím smířit...

@matkacekatelka mám děti 12let a 21mes, pracuju, manzel je voják. Moje máma pracuje, manzelovi rodiče jsou stari, naopak my pomáháme jim. Hlídání neexistuje. Když je v praci manžel, dela 25h a teď je dokonce mimo na 12tydnu, jsem na vše úplně sama. Když je doma, jdu do práce ja. Jezdím po celé republice, kolikrát vstávam v 5rano,jedu 200km, makám a jedu 200km domu. Vnoci vstávám k synovi, kterého ještě kojim.
Prostě jsme chtěli děti, mame je a staráme se jak nejlépe umíme, od nikoho nic nečekám, na večeři, výlety, dovolene jezdíme všichni, včetně dětí, ted mám slíbený wellness, az se manzel vrátí, ví, že to je zahul. Finančně nám taky nikdy nikdo nepomohl, ani by mě nenapadlo něco takového čekat, nebo dokonce chtít.

Dnes volal manžel svojí mamce, jestli by mohl přivézt děti na velikonoce(na víkend,) s tím, že my dorazíme na oběd na velikonoční pondělí. Tududumdum. Deset výmluv proč to nejde. Jé to je super, těšíme se. Užijeme si to, budeme barvit vajíčka a péct perníčky. Ups, jak z vysoka sem spadla, že jsem si vůbec něco takového mohla snít

@matkacekatelka tak ale 200 km je teda dost daleko to si jako nedovedu nějaké velké hlídání představit a pokud jsou ještě pracující tak tím tuplem

@barmil to si umí málokdo představit. Muž byl 5x pryč na 5 až 7 měsíců a nikdo mi nepomáhal. Měsíční cesty nepočítám.

@matkacekatelka a vy pomáháte jak?

Musím se s tím naučit žít. Nejsem jediná. I když mě to mrzí.

@matkacekatelka myslim ze mas holt nerealny ocekavani. Deti jsou tvoje. Nikomu je násilím nevnutis. Je potreba respektovat, ze nejsou pupkem světa i pro jiny lidi nez pro tebe. S detmi si nabarvi vajicka ty, proc by to měla delat babička? My s muzem nebyli nikde sami 6 let. Co kluci odrostli, je to lepsi. A vztahy s prarodiči mají takový , jaky si prarodiče udelali. 🤷‍♀️

Když jsou děti malé, rodina pomáhá, když jsou rodiče staří, pomáhají zase děti. Koloběh života😁 o své rodiče jsem se starala jak to šlo, bohužel u táty to nešlo, měl svůj život. Až budou partnerovy rodiče potřebovat naši pomoc, můžou se na nás spolehnout, zatím to jsou junáci 60 a 61🙈

Moje mamka má 11ti letou ségru, chodí do práce i na brigádu, mají velkou zahradu, takže ta toho má sama dost. Občas si vezme starší na přespání, ale určitě ne nic pravidelného. Vnoučata by si ráda užila, ale zkrátka není čas. Rodiče od partnera teda pro vnoučata žijou. Berou si na hlídání i spaní děti od švagrové, často nabízí hlídání starší i mě a to i přesto, že to není jejich biologické vnouče. Ti jsou akční hodně, ač stále chodí do práce, jezdí pomáhat na barák a hlídat. Ale řekla bych, že tohle není standart. Spousta kamarádek hlídání nemá žádné. Já se i dost často divím, že se jim takto hodně pomáhat chce a místo odpočinku jezdí makat a hlídat. 🙂 Ale teda oběma babičkám si o hlídání vyloženě neříkám. Když se nabídnou jsem ráda, když ne, jsou to moje děti a není jejich povinností nám je hlídat. Takže vždy čekám na jejich popud.

@matkacekatelka moje mamka 100km daleko, tchyně nefunguje, sme v tom sami a vždy si poradíme. V květnu mě čeká operace, tak půjde chlap ba OČR. Jinak za mě rodina ai rodiče nejsou povinni hlídat, sice by to bylo fajn, ale...

@matkacekatelka jinak teda moje mána bydlí 100km daleko, he ji 60 a mě by ani nenapadlo jí tam malou nechat celý víkend, by to nezvládla fyzicky a možná ani psychicky🤣

@matkacekatelka Tak 2,5 leté dítě jsem nikdy nikam přes noc na hlídání nedávala, jak píšeš 2-3 dny, vždyť to by tomu dítěti bylo dost smutno, zvlášť, když na prarodiče není takhle zvyklé. A teda něco takového neznám ani ze svého okolí. Pravdou je, že ani většina mých kamarádek nemá hlídací babičky, prostě se teď dlouho pracuje, takže většina prarodičů ještě chodí do práce. Že bych zavolala tchyni, že jí vrznu děti na 2-3 dny na Velikonoce a pak si pro ně přijedem na oběd, to by asi nadšená taky nebyla a to jinak děti naše děti miluje, máme slušný vztah, ale takhle se to přece nedělá. To by babička asi měla nabídnout sama (možná se na to ani necítí). A já bych ji o to požádala jedině v případě, že by to pro nás byla nutnost - třeba v době stěhování. Už jsme byli sami s mužem na víkend pryč, ale ještě před objednáním pobytu jsme babičky poprosili, jestli by to bylo možné a tyto víkendy byly za celé naše 17-leté manžeství přesně 3 a děti byly větší, samostatnější. Máš opravdu zvláštní představy.

Mně je vždycky tak msutno, když čtu tysvalnaté řeči o tom, že jsme si sami děti udělali, tak se o ně musíme starat sami a ne čekat pomoc od prarodičů. Jako kdyby rávit čas se svými vnoučaty byla jen práce a pomoc rodičům, a ne radost ze společně stráveného času. Samozřejmě, prarodiče musí chtít, není to nic, na co bychom měli nárok. Ale že by žena neměla nárok být smutná, když babička nemá zájem? Musím říct, že mám s tchyní složitý vztah a hodně dlouho a obtížně jsme k sobě hledaly cestu, ale i tak byla vždycky ráda, když mohla s dětmi trácit čas. A když našim děkuju za hlídání, oni poaždé poděkují za vnoučata a za to, že s nimi mohou trácit čas. Vážím si toho, že občas pohlídají, ale ještě víc si vážím toho, že to neberou jako pomoc mě a mému muži...

@rebe na jednu stranu jo, ale na druhou trávení času prarodičů s dětmi pro mě automaticky neznamená pomoc tak, jak si ji spousta matek představuje. Kupř. u nás děti jezdí k babičkám na prázdniny a je to super... Ale pro mě to není pomoc jako taková, je to čistě čas babiček s dětmi. Přestože takhle fungují už cca 10 let, stejně mi ani jedna ty děti ze školy nevyzvedne, neexistuje, že bych ji dala děti na večer a šla na večeři. Když byl muž třičtvrtě roku pryč, žádná mi nepřijela pomoct abych si vydechla... A nejlepší je tchyně, jako mám ji fakt rada, ale na tohle je expert - když jsme měli čerstvé čtvrté, zavolala mi večer v době, kdy už za ty roky musí vědět, že je to čas večerního kolotoče koupání a večeře, aby mi řekla: „Máš, cos chtěla... “ 🤣🤣🤣

@rebe to ale přece neni totez, deti mame nebo tchyni dam, kdyz si o ne reknou, ale rozhodne jim je nevnucuju a neocekavam, ze si je budou brat a pomahat mi. jo, tchyně mi velmi pomohla kdyz jsem se ucila na atestaci, ale bylo to 2 mesice a 2 mesice po te nam pak ani nezavolala 😀 S velkym očekáváním pak přichází velké zklamání. Ja taky byla smutna, ze moje mamu moje deti nezajimaji. Uz nejsem… Proto tady zakladatelce pisu, ze tohle si nevynuti. A dvouletého prcka dat babicce 100km daleko, kdyz ji vidí 3x do roka mi prijde fakt ujety.

@rebe zajem se ale nemusi automaticky rovnat hlidani. Prarodice muzou mit s detmi hezky vztah, i kdyz si je nechteji sami brat na vikendy/prazdniny, rodina muze travit cas spolecne. Zavolat mi tyden pred svatky, o kterych mam uz ted asi vlastni predstavu, jak je budu travit, ze budu mit na vikend 2 deti, z nichz 1 vlastne poradne neznam, taky nebudu nadsena.

@jijulka bude tam se starším 5 letým bráškou. Omlouvam se všem. Je to naivní, asi žiju na obláčku. Barvení vajíček, pečení perníčků, s babi na procházku, slepice, kralíci, běhání na zahradě. Já si po x letech zašla s manželem na večeři. Žijeme v jiném světě než jsem si vysnila😭 ale nejsem v tom sama, je nás víc. Já jako dítě jsem to s babi měla tak, že jsem k babičce občas na prazdniny jela a nevidím na tom nic sobeckého a ujetého, ale jak psali některé, ten popud by měl přijít z jejich strany a ne jim tam děti strkat proti jejich vůli. Na tom asi nic nezměním. Mě to prostě připadá jen hrozně neosobní. Jako bychom nebyli ani rodina. Zdvořilostní návštěvy, plné úsměvů, jak se máme úžasně, pak se zaklapnou dveře a vlastně jako bychom se neznali, za jedno odpoledne se děti nedají poznat, jaké jsou, to bych ráda změnila ale musí to být oboustranné

@matkacekatelka bydlíme v rodinném domě s rodiči, ale oba jsou pracující (Mamka na 3smenny provoz, Tatka OSVČ). Pokud je potřeba, pohlídají (standardní situace, kdy potřebuji něco vyřídit, případně nemoc, než si to zařídíme s manželem v práci). Jinak syn si občas “odbehne” za babičkou a dedou dolu, to neberu jako hlídání 😁. Manželovi rodiče bydlí asi 5 um, tchyně jednu dobu pravidelně hlídala, když jsem šla do práce a syn ještě nebyl ve skolce (je doma, ale není ještě v důchodu). Ale teď už hlídání využíváme minimálně, jsou to opravdu nárazové situace. Ale jinak to neberu vždy jako samozřejmost, je potřeba se domluvit dopředu. Jinak tím ze bydlíme s rodiči tak nás Mamka občas pozve na oběd nebo nám pošle “přebytky”😂😁.

@rebe moje řeč🌷

@matkacekatelka takze vy se normalne navstevujete, jde jenom o to, ze babicka nema aktivne zajem byt s vnoucaty sama? Jo, v tomhle mi prijdou tve predstavy mimo. Asi by me neco takoveho mrzelo, kdyby tchyne bydlela pres ulici, ale ta vzdalenost v tom chte nechte hraje roli. Proc myslis, ze za odpoledne se deti s babickou nepoznaji? Ja ten dojem nemam.

@matkacekatelka problém vždycky je, když si něco vysníš, a ono to pak je v reálu jinak... Tak s dětma upeč perníčky a obarvit vejce sama a nečekej to od jiných. Chápu, že sis to představovala jinak, ale holt hraješ s kartama, jaký máš, nemůžeš nikoho nutit, aby to chtěl jako ty...

@matkacekatelka zbytecne nad tim smutnit, ja mam taky tchyni nehlidaci, prijede jednou za mesic na 2 hodky, nebo my k ni, bydlime od sebe 10 minut 🙂 ted byl manzel ve vycviku 2 mesice na druhe strane republiky a ani jednou nezavolala, jestli nepotrebuju s deckama pomoct, nebo ze by je vzala na chvilicku ven. Jinak je fajn, neni zla nebo tak, jen ma svuj zivot. Jako obcas si postezuju kamaradkam, ale spis tak ze srandy, nenecham se tim uzirat. Jenze ja mam super rodice, kteri i pres plne pracovni nasazeni pomahaji a hlidaji, moje mamka to mela se svoji mamou stejne, pomahaly si navzajem, takze ji to prijde samozrejme, a ja doufam, ze budu moct svym detem taky pomoct, pokud budou sily 🙂

@matkacekatelka ono kolik jim je, 60? Pracujou, maj svyho dost. Neni potreba jim zazlivat, ze na ty deti uz kapacitu nemaji. Ja taky byvala u babicky pomalu vic nez doma, ale ta byla v duchodu od 48 let! To taky hraje roli. Svět neni místo, který jsme si vysnili, az budou deti větší, uvidis ze si je brat budou. Treba mají jen strach, ze by je neuhlidali, což je relevatni.