Co s příjmením dítěte, když přítel svatbu nechce?

Nechala bych asi prcka pojmenovat po sobe. My se taky brali po relativne kratke dobe (rok a ctvrt,manzel rozvedeny) a nikdo se nedivil. Jen se par lidi ptalo,jestli musime. A nemuseli jsme 🙂

Taky bych se nejdříve domluvila- je samozřejmě, ze se dítě jmenuje jako rodiče( ne pouze otec)- a všechny ženy co znám a maji dítě co se jmenuje jinak, říkají, ze to jsou jen komplikace...
" a co by tomu řekli lidi"- ze se berete po roce je divné a ze si pořídíte dítě ne?
Sedla bych si s nim a v klidu si promluvila. Ze ty se chceš jmenovat taje jako tvé dítě, a pokud ma mít t e jmeno, musíš mít jeho. A jestli je ochoten si te vzít když otehotnis. A nebo ze s dítětem ještě pockate do doby, kdy mu ta svatba nebude proti srsti.

Za jeho podmínek dítě nechceš, on nechce za tvých. Jednoduchý. V takový atmosféře vyjednávání bych si dítě určitě "nevyráběla".

Bez svatby dite po matce. Lekari, urady, atd.. Nebudes vsude vysvetlovat, ze pritel jeste nechce svatbu... Jemu rekni, ze zmenit se to da po svatbe kdykoliv. Dite ano, svatbu ne mi prijde trapne zbabele od tveho partnera, promin silna slova.

Hlavne bych ale zvazila, jestli jsem se v tom chlapovi nespletla, s takovou... A jestli uz jsi tehotna, nevadi, gratuluji. Jen si nenech nic narizovat a udelej to po svem. Jsi matka, kdyz si te nechce vzit, tak at vidi dusledek.

@domca1991 Mně přijde hrozně vtipný argument, že svatba ne, protože jste spolu krátce, ale dítě evidentně jo? Ano, dala bych příjmení po otci a ještě spíš bych si s nikým takovým to dítě ani nedělala, pokud se nepochlapí a nepožádá o ruku.

Ahoj, mám syna který má příjmení po mě a jsem ráda. Bývalý přítel nestál za nic. Žádná svatba, s ničím mi v tehu nepomohl, vše jsem platila sama(výbavu atd). Rozešla jsem se s ním, ještě než se malý narodil( dítě bylo neplánované). Nepodepsal otcovství a tím pádem ma příjmení po mě ze zákona. Když mu bylo 6 měsíců, dal mě býv. přítel k soudu, chtěl, aby měl příjmení po něm. Což mu soud neuznal( měl dost času podepsat otcovství před porodem a je to lepší pro dítě, když se jmenuje po matce se kterou žije). Toť argumenty soudu. A je to opravdu všechno jednodušší. Takže pokud se chová takto( svatba ne, dítě jen s mým příjmením), tak ho poslu do haje a najdu si jiného. S takovým bych dítě neměla. Zkazis si tím život. Dobře se rozhodni! Pa 🙂

Já jsem měla dítě jako vdaná, ale pokud bych byly svobodná tak by se dítě jmenovala stejně jako já. Nevím co to je u nás za zvyk, že se dává příjmení otce :( S dítětem všude chodí matka a doktoři, učitelky.... všichni ji oslovují podle příjmení dítěte.

Ja jsem vdana (mam obe prijmeni), ale kdybych nebyla, dam diteti prijmeni po mne. V dobe, kdy se polovina paru rozejde a dite zustava az na vyjimky u maminky mi to prijde logicky. Navic vetsinu veci za dite resi maminka. Dat diteti prijmeni po otci mi prijde jako by se maminka ditka vzdavala (samozřejmě to tak neni, ale nejak mi to proste tak prijde...). Ale je jedno jaky nazor na to mame vy, dulezite je, aby VY jste se dohodli. To chce partner dite jen kvuli tomu, aby mel komu predat sve prijmeni? Nema uz treba jedno dite z predchoziho manzelstvi?

se vším co píšete souhlasím, vždyť říkám, že se tvářil, že svatba je samozřejmost a až pak otočil... Tak co mám teď dělat? Prostě jsem v pr.... :( nejsem zoufalka, co chce děcko za každou cenu, a ještě o to zoufalejší abych se někoho doprošovala zda si mě vezme... Jenom mi vadí, že mě staví do pozice, kdy nemám na výběr.

Já osobně bych nechtěla založit rodinu s nikým, kdo odmítá manželství. Pokud není ochotný nést odpovědnost za manželství, jak se chce postavit za dítě?
A ač se na to nedotazuješ, tak po roce vztahu bych s tím miminkem ještě chvíli počkala než opadne prvotní zamilovanost, nebo si minimálně opravdu hodně do hloubky vyjasnila základní partnerské věci, které od společného života čekáte. To bych udělala v první řadě.

Jo takze kdyz se bude dite jmenovat po tobe je to ok. Kdyz po otci je to spatne. Jak k tomu prijde on. Je v podstate darce spermatu. Jde videt jak si verite a vazite si jeden druheho. Me dite se jmenuje po tatinkovi a jak tady bylo napsano tak rozhodne nikde zadne problemy nedelaji. Urady, lekari nikdo nic. Jestli ono to neni trochu o jesitnosti co🙂

Můj tehdy ještě přítel věděl,že chci dítě jako vdaná,takže se podle toho časem zařídil.Myslím,že toto jsou věci,které je třeba si vyjasnit.Pokud by ke svatbě nedošlo a my měli mimco,tak má moje příjmení,protože opravdu s ním pak všude chodíš a řešíš vše Ty.

@pandora197 Přesně tak, u nás to bylo stejné - přítel (teď už manžel) věděl, že dítě bez svatby nebude a přes to prostě nejel vlak - to bylo jasné od začátku. Naštěstí je to člověk, který to má v hlavě srovnané a za svoje činy a hodnoty se dokáže postavit. Včas o ruku požádal. Bez svatby bych děti nechtěla, jsem holt staromódní 😀

@podaji pak jsem tedy velice ješitná osůbka... Dát muži dítě, je nejvíce co ze sebe jako žena můžu dát. A pokud mi řekne, že si mě nechce vzít, až tedy někdy z apár let, tak je to teda hodně divné podle mě. Svatbu ne a dítě ano? Nemůžu za jeho minulost. Tímto chci poděkovat všem za názory, protože na 99% s nimi souhlasím, a také chci hlavně poděkovat všem za to, že mě utvrdili v tom, že nejsem netolerantní nebo divná.

@domca1991 Rozhodně nejsi divná! Buď na sebe opatrná a s tím miminkem ještě radši chviličku počkej... zatím si radši vyřešte věci mezi sebou, pořádně se poznejte a pak společně popřemýšlejte co dál

@domca1991 Souhlasím s Journals. A ber to taky tak, že svatba nic nestojí. Můžete se vzít v úředních hodinách na radnici a pak zajít do hospůdky na oběd. Dokážu pochopit, že některým chlapům svatba nic neříká a nevidí k ní důvod, natož aby ještě za ni platili statisíce. Ale když ten tvůj vidí, jak je pro tebe důležitá, a po něm by se nechtělo nic než ten podpis, tak tomu už tedy fakt nerozumím.

@domca1991 Já jsem v tomhle trochu konzerva, takže zastávám názor, že v rodině by se všichni měli jmenovat stejně. Samozřejmě ale ať si to každý udělá tak, jak to jemu (jim) vyhovuje. Každopádně i tak by mě ani tolik neštvalo, že se nechce ženit, a že zároveň chce, aby se dítě jmenovalo po něm, pokud bych o tom od začátku věděla a mohla se s tím buď smířit, nebo to nějak rozlousknout. Spíš by mě štvalo, že od začátku tvrdil, že svatba je samozřejmost, a když došlo na lámání chleba, tak couvá a ještě klade podmínky. Nevěděla bych, jestli mu můžu věřit, a to i v jiných věcech. Pro mě by to bylo velké zklamání a asi i ztráta důvěry. A na argument, že svatba by po roce vztahu vypadala blbě, bych mu řekla, že v tom případě dítě taky, a ať si rozmyslí, co vlastně chce. Dítě je mnohem větší závazek než svatba.

@journals určitě to nebudu takhle chtít.. Tedy pokud už není pozdě. Takhle jsem to nikdy nechtěla. Uvidíme co bude dál.

@domca1991 Osobně mi dítě přijde větší závazek než svatba - rozvést se můžete kdykoliv, ale dítě budete mít celý život. Patřím k té menšině, která by nepřipustila, aby se její dítě jmenovalo jinak než matka. Tak jsem to i svému partnerovi řekla, že pokud dítě, tak i svatba, jinak se dítě bude jmenovat po mně (tak je to dané zákonem, pokud si to v těhotenství nevyběháš, dítě se ze zákona jmenuje po matce, když není vdaná). Můj manžel s tím neměl problém, měl o rodině stejnou představu. Osobně si myslím, že i dítě je po roce vztahu brzy. Ale to už je vaše volba. Přeji hodně štěstí 🙂

@domca1991 Jste spolu rok. Troufám si tvrdit, že po roce se pořád ještě poznáváte. A jestli ti je 25/26, tak máte hromadu času spolu probrat jak se věci vlastně vůbec mají. Hlavně si vše ujasněte mezi sebou.
Mě taky hlavně trochu přijde, že je něco jiného, když se pár zná rok a na začátku (v rámci balení?) muž tvrdí, že svatba není problém a za nějaký ten pátek otočí - protože tady jde opravdu zatím jen o pár pátků. Než když muž x let tvrdí, že svatbu chce a po letech řekne, že ne. Myslím, že je to pak trochu něco jiného...

Opravdu nejsi divna a jako zoufalka nepusobis, neboj 😉 to mi spis prijde, ze pritel si tak nejak neni jisty, co chce. Po te zkusenosti mozna chce jen voraz a nekoho, s kym je mu dobre. Osobne bych mu po tehle otocce nebyla schopna verit.

@journals není mi 25/26 jsem starší a vím tak nějak co bych chtěla. Navíc nejde o randění, žijeme spolu prakticky od začátku a nemáme problémy. Povahově si sedíme. Vím, že tedka nebude pár lidi souhlasit, a nechci se do ničeho zamotat, ale myslí, že je jedno, jeslti jsi s někým rok nebo 5 let. Protože ten človek ti může ublížit za rok, nebo za 5 let uplně stejně. No není to tak? Jsme dospělí lidé, oba máme za sebou vztahy a životní zkušenosti. Jak říkám, jediné co mě zajímá je ten názor na příjmení dítěte. To že jsem s ním rok je mi jedno, mám okolo sebe páry, které se také zasnoubily po roce a vše je fajn, naopak mám okolo sebe páry které si procházejí trpkým zklmáním po letech a to se ani nikdy nevzali.... Tohle je složitá otázka.

@domca1991 Jedno to není, ale na to má každý samozřejmě svůj pohled... podle mě je hodně podstatné, aby se partneři znali předtím, než si spolu dítě pořídí, ale to je samozřejmě o úhlu pohledu. Každopádně jak to jedno není tu vidím dnes a denně

Není nic nefér, když ti řekne, co chce a co nechce. Hezky na rovinu je to naopak velmi fér. Je ovšem potřeba si uvědomit, že stejně fér je, když i ty řekneš, co chceš a nechceš ty. On ti řekl, že nechce svatbu a chce dítě, které se bude jmenovat po něm. Fajn. Má na to naprosto plné právo. Stejné právo máš ty, říct mu, že chceš svatbu a stejné jméno pro všechny.
Samozřejmě, že jiné páry to mají jinak. Děti se jmenují po matce i po otce, lidé se berou po měsíci, po dvaceti letech i nikdy, atd. atd. Nic z toho se vás netýká, tak je zbytečné tím argumentovat. Jediné, na čem záleží, je, co chce on, a co chceš ty. Pokud se milujete, spolu to vyřešíte.

@journals obrazně řečeno 🙂 nic není černé nebo bílé... říkám to, protože partnerovi utekla ex po 8 letech vztahu měsíc po svatbě za jiným. Mohl něco takového čekat nebo předpokládat po takové době? Vztaženo k němu... člověk prakticky neví nikdy co čekat. Spíše takhle to myslím, záleži asi jak intenzivní ten vztah je, pokud spolu rok žijete a pracujete, pak se to prověří o mnoho rychleji, než pokud se jen třeba scházíte... takhle jsem to myslela.

Já tohle řešit teda nemusela (muž chtěl svatbu, já dítě, tak jsme si kompromisem pořídili obojí), ale kdybych musela, tak bych nepřipustila aby se dítě jmenovalo jinak než já :( Prostě ne, je to fakt přežitek... Jestli chce aby mělo dítě jeho jméno, tak at si tě vezme a budete rodina... On by nesnesl aby se dítě jmenovalo jinak, ale ty to máš v pohodě přijmout? To je fakt sobeckost...

@domca1991 To záleží, kde máte hranice toho, co jste ochotní snést. Pokud tě ponižuje, že si tě necche vzít, obávám se, že se ten pocit bude prohlubovat. Až budeš těhotná, až porodíš, kdykoliv se na to někdo zeptá.
Pokud jde jen o jméno, můžeš si také nechat změnit jméno i ty, bez svatby, pak se budete jmenovat všichni stejně. A nebo prostě říct, že se bude dítě jmenovat po tobě a nejede přes to vlak.

Osobně bych viděla problém v tom, že nechce tu svatbu.

@pincola je rozvedený, prošel si velkým zklamáním, proto si říkám, že musím chápat i jeho, avšak to není žádná omluva. ALe já mu nic neudělala. Svatbu říkal, že až někdy v budocnou, konkretně za pár let. Prý kdyby mělo dítě mé jméno, tak to by nerozdýchal. Že to by radši žádné dítě nechtěl. Stále ještě doufám, že mu budu umět promluvit do duše. A když ne, no tak nic... Litovala bych do konce života, že jsem ustoupila... Svatbu chce, ale prostě ne hned. řekla jsem mu že bych dítě přejmenovala až po svatbě. Jinak ne.