Co si může dovolit bývalá partnerka ohledně dítěte partnera
Snažíme si brát syna mého partnera kdykoliv to jde, aspoň každý druhý víkend, když jsou svátky, tak na delší dobu, někdy ho máme třeba i několik víkendů po sobě. Vždy bývalce vyjdeme vstříc, když chce někam jít a píše, jestli bychom si ho mohli vzít. Celkem vše bylo v pohodě, na všem jsme se s jeho bývalou v klidu dohodli, ale už asi půl roku, pokaždé, když ho vrátíme, má s něčím problém....měl odřeninu, někdo z ostatních dětí ho pohlavkoval, když si spolu hráli, špatně si utřel zadek atd. pokaždé něco. Je mu osm let. Přechází nás chuť si ho brát, on doma řekne všechno. Bývalá tvrdí, že to řekne sám od sebe, on nám jednou svěřil něco ve smyslu toho, že na něj křičela, když se ho ptala, jestli si na výletě nemáchal nohy v potůčku a že jí to teda přiznal (měl to zakázané - viz níže). Když ho vrátíme, tak sonduje (po našem odjezdu), kde jsme byli, co jsme dělali a pak nám to vpaluje..to, co se jí nelíbí. Syna vracíme v pořádku. Při svěření do péče matce neřešili, kdy si ho může brát otec a za jakých podmínek (mají to dohodou). Nyní o tom uvažujeme, že to dáme k soudu, abychom měli určené víkendy aspoň jednou za 14 dní a na střídačku Vánoce, Velikonoce (to zatím nepřicházelo v úvahu, abychom ho měli) a nějaké ty dny o prázdninách. Otázka je...má nárok nám diktovat, co u nás smí a co nesmí? například, že nám zakáže, aby se máchal ve vodě...jak my mu to máme zakázat, když se tam několik jiných dětí koupe v potůčku(děti, co jsou s námi na výletě), kde je vody po kotníky a venku 27stupňů, že on nesmí? to mu mám jako říkat, že to jeho matka zakázala a tak on si tam sedne a bude na ostatní koukat? je mi to líto a stejně mu to vždy povolíme a následně dostaneme vynadáno. Vždy se synovi od nás nechce, dovezeme ho domů a bývalka na syna hned spustí "co ti zase je? se ti zase nechce domů co?", protože z usměvavého kluka je najednou kluk bez výrazu a kouká směrem dolů. Jak to s ní řešit, jak jí říct, aby s tím přestala. A pak ještě partnerovi píše, že není schopný se o něj postarat. Další věc je, že mu nechce udělat pas, sem tam jedeme na výlet do Německa a kvůli pasu s námi nemůže, předpokládám, že kdybychom ho chtěli vzít k moři, tak ho s námi také nepustí. Tuším, že otec si může na magistrátu nechat udělat kopii rodného listu a ten pas si pak zařídit sám, že?
@uzivatelkapetra Samotnou mě to zatím nepotkalo a věřím, že snad ani nepotká. Jestli bych se někdy nechtěla do nějaké situace dostat, tak je to toto... ani jako dítě, ani jako dospělý. Ale samožřejmé vím, odříkaného chleba... a stát se může cokoli...
Fakt přemýšlím, co vede cizí ženskou, aby podpořila chlapa, aby JEN TAK ZKUSIL sebrat dítě matce. Soudy, vyšetření, posudky, psycho, co si to dítě prožije, co si všichni prožijí... 😒🙈
@caverina já vzadu nejezdím. u mě jde o verzi klima nebo průvan. děti mají na výběr jen leknout vedrem nebo klima ☹ a fakt nejde o to čí děti vzadu jedou.
@blahova_andrea tak to je docela smutný,že o to nejde...
@caverina nevím jestli chápeš, co píšu a nebo nechápu tvé závěry. bez klimy se u nás vzadu v autě přežít v těchto vedrech prostě nedá. všichni vepředu sedět nemůžou. a je fakt jedno jestli tam jede moje dítě, chlapovo dítě, nebo povezeme kamarádku, maminku...co je na tom smutného? leda tak nedokonalé auto.
@kamino Přesně tohle jsem zažívala já jako dítě. Dodnes si to s sebou nesu a to jsme už stará babka. Nikdy jsem tohle nechtěla udělat vlastním dětem a přesto se to stalo - rozvedla jsem se. Můj exmanžel mi třeba v noci volal, co měly děti k večeři. Nebo jim slíbil, že si pro ně přijede, my čekali a nic. Nebo měl dcery vrátit v neděli večer a přivezl je rovnou do školy, bez úkolů. To byla šílená doba a jsem ráda, že už jsou dospělé a je to za námi. Ale obávám se, že i ony si to s sebou nesou.
@blahova_andrea smutné je na tom to,že by jsi do takového auta s klidným svědomím posadila klidně i své dítě nebo nevlastní a přitom by jsi věděla,že to odskáče angínou nebo ATB...
@jajinka007 ahoj,
hele tohle je těžký, chápu, že tě to štve, nebo vás, jenže prostě takhle to bývá. Matka chlapce je naštvaná, na tebe, na něj (partnera) a klidně i tím pádem na syna. Nejvíc to odnáší dítě.
Je to křehká nádoba, má rád oba své rodiče, má rád i tebe. Nejhorší co by se mohlo stát, nebo jedno z nejhorších řešení by bylo, že by začal lhát, nebo prostě matce neříkat všechno. Je to špatnej vzorec, kterej si pak odnese do života jako něco normálního...
Jinak k dotazu, nemůže si diktovat, jak se o syna máte starat po čas jeho pobytu u vás, to je ten samý nesmysl, jako když by to chtěl od ní tvůj partner. Ano, může vás požádat, že by ráda aby něco nějak, ale ne diktovat, co a jak máte dělat.
S tím soudním projektem... nešlo by se domluvit, myslím partner a matka dítěte nějak, sepsat to, u právníka a pak to donést na soud jako dodatek k tomu, co už tam je. Netuším, jak se tohle dělá, tak jen se snažím o co nejmírnější řešení směrem k chlapci.
@caverina kdyby mělo některé z našich dětí každý týden atb, tak já bych je tam neposadila. já ale o odvozu nevlastních od maminky nerozhoduju. navíc by taky leželi doma a nejezdili po výletech. proto píšu. autem jezdíme minimálně. z vícero důvodů. pokud ex jede do místa, co máme za humny a děti nám nepřiveze s tím, že si je chlap musí sám vyzvednout a oni pak na nás čekají doma sami, tak je její vina, že jedou naším "příšerným" autem. navíc oni jistě klimu používají taky, takže převádět tu klimu zrovna na nás mi fakt nepřijde šťastné. prostě je to nutnost vzadu, sobeckost chlapa vepředu. výsledek je ale pořád stejný.
jinak klidné svědomí nemám téměř u ničeho, co se dětí týká a přesto se to děje. nebo ty jsi supermatka, která u všeho 100% ví, že je to to nejlepší a nic se nemůže stát? 😉
@kamino budoucnosti se bojím taky, ale nemyslím si, že vyrůstat v úplné, ale nefunkční rodině je nějak lepší než v nekompletní. ani to dětem žádné dobré vzorce do života nedá.
@blahova_andrea fajn my dvě si nerozumíme...nebo lépe řečeno rozumět mi nechceš...ale to už je jedno🙂
@caverina já tvůj přístup vnímám stejně. rozumět mi nechceš 😀
@jajinka007 Já mám pocit, že Tobě do toho až tak moc není, je to dítě Tvého partnera...Ono hodně záleží, jak to dítě opravdu vracíte. Já jsem třeba taky byla dost naštvaná, když manžel (žijeme spolu), vzal jednou holky na celý den ke svým rodičům. Holky se vrátily úplně hotové, protože tam nechtěly po obědě spát, jak jsou zvyklé, a starší měla druhý den horečky. Fakt mě to naštvalo a určitě jsem taky řekla něco v tom smyslu, že nejsou schopní se o ně postarat. Tím narážím na to, že pokud mu třeba to máčení nohou v potoce nedělá dobře (má pak rýmu nebo nevím co), pak se nedivím, že to matce vadí. Pokud mu nic není, není důvod ho takhle omezovat samozřejmě a tím pádem ani matka nemá právo vám toto zakazovat, když jej má na starost otec. Spíš si říkám, jestli jeho matka nevidí ve vás sokyni a nemá pocit, že jí chcete o syna připravit. Už jen proto, pokud se mu pak domů nechce. Asi by bylo dobré zapracovat na vztahu mezi vámi. A to hlavně prostřednictvím otce dítěte. Nejlépe si dospělí sednout, vyříkat, co vám vadí a určit mantinely. K cestě do Německa nepotřebujete pas, stačí občanka.
@orchidis takový útok bych teda nečekala.
Podporuju v tom manžela, protože bývalka není až tak milující matka, jak všichni mají automatickou představu. Všichni si hned myslíte, že rozvod způsobil chlap? A že to matce zničí život? A víte jak ničí milujícího otce, že se jeho dítěti nikdy nechce domů, že matka prohlašuje věty typu "buď mu zaplatíš celé rovnátka nebo je mít nebude, dokud se já nemám dobře, tak se nebude mít dobře ani on, plať mu obědy ve škole jinak prostě obědvat nebude".
Mě osobně nikdy nepotkala a ani o to nestojím, jelikož prý pro facky nechodí daleko. Je permanentně nezaměstnaná a malému hučí do hlavy, že za nedostatek peněz může jeho táta. Neučí se s ním, věci k nám si balí sám už roky, když je na víkend nahodou s ní, pošle ho obědvat k blízko bydlící extchyni.
Ne její přístup se nám nelíbí, bohužel ale víc než o syna ji jde o přepočítávání všeho na peníze.
Nechápu jak mě můžete nařknout z ničení životů a ani na vteřinu se nezamyslet nad tím, že chlap může být díky nepřítomnosti svého zatím jediného syna dost nešťastný.
Ráda odpovím na jakékoliv otázky, ale odmítám zažitý model, že matka za nuc nemůže, chlap je hajzl a jeho nová partnerka šílená saň. Mě ta paní nic neudělala, nemám důvod se jí mstít
@blahova_andrea Právě že mě děsí to množství nefunkčních vztahů.... chybí tolerance, úcta.. proč se snažit, když bez toho druhého bude líp? Vidím to neustále olem sebe a i děti už jsou v tom vedeny.. pohádáš se s kamarádem, nevadí, ,budeš kamarádit s jiným.. ach jo ☹
@kamino nedostatek tolerance a úcty mi vadí taky. ale ty si fakt myslíš, že když se lidi ještě tolik nerozváděli, že doma vládla tolerance a úcta? nerozváděli se z různých důvodů, ale určitě ne proto, že to doma byla harmonie. já ti můžu říct zas z druhé strany, že když moje kamarádky na základce brečely, že se jim rodiče rozvádí, tak já brečela, že ti moji to odmítají udělat ☹ ano, mělo by být všude mezi lidmi víc lásky a úcty, tolerance a komunikace. ale to, že spolu lidi jsou, neznamená, že to mají a děti učí. jsou i případy, kdy spolu lidé po rozchodu mají lepší vztahy než dřív a je to super pro to dítě. škoda, že je jich tak málo
@jahodi přesně tak, prosím rodiče snažte se.. a veďte k tomu i své děti.. opět vzpomínka z dětství - jezdily jsme s maminou na návštěvu k příbuzným a pokaždé jsem slyšela, jak si táta užívá s novou partnerkou, jak se před ní předvádía celá návštěva se nesla v duchu drbání - ano byla jsem zvědavá a poslouchala hovory dospělých - .. ano i já to viděla že se změnil a bylo mi to líto, protože kdyby se tak choval když byli spolu, bylo by to jiné-- a to byl můj pohled jako díttěte, tak jsem byla zároveň na oba naštvaná a zároveň jsem je měla ráda.. super maglajz - do toho se míchali jejich noví partneři, se kterými to z počátku bylo super, ale tak po roce už to tak super nebylo a hotovo..
@blahova_andrea beru to z pohledu našich babiček.. opravdu si myslím, že byly tolerantnější, a lidé se k sobě chovali uctivěji než ted.. tím, že se máme dobře, máme čas řešit kraviny a pitvat se v nich a vymýšlet blbosti. Ano, jak jsem psala, alkohol, nebo třeba chorobná žárlivost - ano, to jsou samozřejmě oprávněné důvody k rozbití rodiny. S tím opravdu souhlasím i když z vlastní zkušenosti - jak jsem viděla že dotyčný si rád posedí u pivka či panáka, brala jsem zpátečku a věděla jsem že toto nebude otec mého dítěte.. to samé s žárlivostí, lakomostí... ale chápu, že kolikrát se to nedá poznat předem.. a čest vyjímkám, kdy jsou dospěláci schopni zvládnout rozchod tak, že to dětem ublíží minimálně a nemají potřebu se navzájem zlobit.
@kamino z pohledu našich babiček...ano, byly neskonale trpělivé a tolerantní. vlastně byly skoro otrokyně, které měly mlčet a skákat, jak muž píská. muži ženám rozhodně stejně neopláceli. navenek se všichni chovali uctivě, protože špinavé prádlo se přece veřejně nepere. ta naše emancipace prostě vedla k tomu, že jsme chtěly přestat mlčet, začaly jsme se stavět na zadní a to je hlavní problém. muži jsou pořád muži, ale ženy se hodně od dob našich babiček změnily. problémy byly i dřív, jen se o tom nemluvilo. rozvod neexistoval nebo to byla šílená ostuda. žena si raději vzala někoho, kdo jí byl cizí než by zůstala svobodnou matkou atd. já si vztahy starší generace nijak neidealizuji. naopak by většinu manželek měli blahořečit, že se svými muži dokázali zestárnout, nezabít je ani neutéct 😀 ale ony k tomu prostě dřív byly vychovávané. ani my ani naše dcery už takto vychovávané nejsme. chceme se mít líp než naše mámy nebo naše babičky, kdežto velmi často vidím, jak by se muži chtěli mít stejně jako jejich otcové a dědové :-/
@blahova_andrea nesdílím ten názor.. je to určitě kus od kusu, ano, ženy to kolikrát neměly lehké, ale mí dědové byli skvelí chlapi a když fotím rodiny a fotí se s prarodiči, tak jsem celkem dojatá z toho, jak se k sobě staříci chovají. Já osobně mám táda tradiční rozdělení rolí , jen mě mrzí, že Chlapi pomalu vymírají a nehrazují je nezodpovědní sobečtí šamponi, nebo rozmazlení mamánci ( ale to je na jinou debatu )
@blahova_andrea
@kamino
Že se vám do toho vmísím. Moje babička mi vyprávěla, jak kdysi žila v jakési osadě a tam chlap se svou milenkou plánovali jeho manželku zabít někde v lese, jen aby mohli být spolu. Rozvod byl tabu, tak si občas lidé dělali mnohem větší zvěrstva.
Neříkám, že by sw dříve neměli nikdo rádi, ale když už, řešilo sw to "jinak"🙂
@uzivatelkapetra vzpomeňme na Maryšu 🙂 vždycky to bylo zamotané.. 🙂
@kamino já právě ty spokojené stařečky neznám. mého dědu si nepamatuju ani jako milujícího dědu ani jako milujícího manžela. babička nebyla ani milující matka svým dětem. a oddaná manželka byla jen dokud děda žil. poté se jistě v hrobě obracel. já rozhodně nejsem zastánce toho, že muži a ženy jsou si rovni. nejsou a nikdy nebudou. jsme prostě jiné druhy, máme jiné klady a zápory a je ideální, když se to doplňuje. takže nějaké to tradiční rozdělení taky můžu. ač můj chlap peče líp než já 😀 s tím, že muži nejsou praví muži souhlasím. mě se teda ta dřívější verze nezamlouvala, ale to moderní pojetí "muže" se mi taky nelíbí. škoda, že neexistují takoví ti, co o nich ženy sní nebo píší ve scénářích 😀
@blahova_andrea já měla to štěstí, když rodiče byli na baterky, že prarodiče jsem měla ukázkové.. babička s dědou mě prakticky vychovali přes týden a druhá babička s dědou o víkendech... tchánovcům je 75 a jsou skvělí a prostáli toho fakt hodně.. jsem zvědavá, jestli my s Bobem taky spolu zestárneme 🙂
@kamino zníš jako velmi odhodlaná žena. věřím, že s takovou chutí za vás bojovat toho ustojíte mraky a budete patřit mezi tu šťastnou menšinu 😉
@uzivatelkapetra Můžu se Tě naprost bezelstně zeptat, co Tě vede k tomu, aby ses snažila sebrat dítě matce? Fetuje? Bije to dítě? Týrá jej psychicky? Nechceš si radši pořídit vlastní dítě a neničit život jiným? Hele, někdy je to složitý, třeba tě jen jeho bývalá nemusí, a tak nechce, abys od kluka sondovala. Podruhé v životě s někým procházím rozvod (teď s kamarádkou) a nestačím se divit, čeho jsou lidi schopní. Psychopati na všech frontách... bývalky, ex-partneři a ty "nové bydlenky" 🙂. Pokaždé jinde, ale vždy to stojí za to. Chudáci děti, co v tomhle žijou...