Druhé dítě s rizikem autismu? Manželův názor a věk jako překážky
Vím, že tady je těch diskuzi bambilion, ale stejně, nás případ je specifický.
Máme jedno dítě, je to kluk a bude mít 6 let. Problém je autismus..nic hrozný to není, málo mluví, pleny má už jen přes noc, nemá pud sebezáchovy, klidně vběhne na cestu auta neauta.
A manžel by chtěl druhé. Je to prý demotivující mít jen jedno dítě, k tomu autistů. Tak chce mít zdravé. Ale vůbec si nepřipouští, že i to dalsi může být autista, natož něco horší. Dítě na vozíku, mentální postižení. Je pravda, že můj porod byla jedna katastrofa. Porod takřka bez plodove vody, kdy sluncem zbytky zelené vody, bolesti že to svět neviděl, malý stlačený v úzkých porodních cestách, já tlačila jak mohla, a tím to možná zhoršila. Po porodu byl fialový. Ve SPC řekli, že má zablokované centrum řeči. V druhém těhotenství by byla sekce plánovaná, klidně i zaplacena. Klidně i soukromá klinika. Ale já stejně váham. Za chvíli mi bude 40 let, manželovi 46 let. Hlídání nemame, mít nebudeme. Dítě potřebuje speciální péči, chodím s ním na různé terapie, kroužky. Manžel se boji, té až jednou zemřeme, tak chudák malý zůstane sám. A kdo se o něj jednou postará, pokud ne rodina? Ale zase druhé dítě bude mít svůj život. Náhodou se rozhodne odjet do Ameriky a já mu řeknu, že nesmí, protože brácha? Manžel říká, že snad by pomohl/a. A nepřipouští si, že by byli autisté dva. Pořád operuje, že je to tím porodem. A co když teď to nebude porodem, ale třeba vysokým věkem? A zase bude autista..znám.rodiny, kde je těch autistu víc, nikde jsou další děti v pořádku.
Úplně jiný život to není. Pořád je to dítě. Dítě, kterému se můžou ty genové kostičky poskládat všelijak a dokonalé vůbec být nemusí, i když nebude autista. Třeba takové adhd by mu pěkně provetralo perka, to v 50, 55 fakt řešit nechceš. Stačí jakákoli porucha učení nebo náročnější povaha ( po tatínkovi?) a je to prostě zahul na dalších x let. Já bych ve vašem případě osud asi už nepokoušela. Mít dvě děti není povinnost, natož plodit po 40.
U sourozenců dětí s autismem je skutečně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět PAS, a to bohužel v jakémkoliv rozsahu závažnosti..☹. Ví manžel, jak vypadají těžké případy? Doporučuji podívat se společně na dokument Děti úplňku. My jsme měli štěstí v tom, že prvorozená dcera je zdravá (ADD nepočítám) a autík se narodil jako druhý, ale kdyby byl první, pravděpodobně bychom do druhého nešli...
K těm deskovkám.... 😉 Nás k nim cestu našel, my hrajeme rádi a často. On když má chuť, tak se rád přidá.... Takže tam bych to nezatracovala ☺️
Já bych ještě druhé dítě chtěla, ale ne kvůli tomu, aby se o něho sourozenec jednou postaral, ale proto, aby měl do života parťáka. Pracovala sem s autisky s dětmi s Downovým syndromem atd.. a většina rodičů si ty sourozenecke vztahy nemohla vynachválit, to zdravé ačkoliv mladší dítko toho postiženého sourozence hrozně táhlo. Ale je to samozřejmě individuální.
@marge_s souhlasím. Já když porovnám toho nemocného a se zdravou a představím si, že bychom měli jenom ji=jedno zdravé dite, tak by to byl naprosto jiný život. Už jen to, že už bych mohla dávno pracovat. A dalších milion věci by bylo jednodušší. Třeba sehnat chůvu, abychom mohli s partnerem někam na večeři. Taky bych už pravděpodobně lépe spala, s ním ti nejde, jak má poruchu spánku. A pak je tam dalších milion běžných drobnosti který prostě v tom srovnáním vidím, jak by šíleně usnadnili život.
A to vím, že jsou daleko horší případy, než je M. Chodí, vypadá to, že bude mluvit, nají se sám, už je bez plenek pres den, mentálně postiženy není, lidí se taky vyloženě nebojí....ale i tak je to brutální.
Já jsem sobecky chtěla druhé dítě. Chtěla jsem zažít, jaké to je mít zdravé dítě s úplně zdravým vývojem. Vůbec jsem si nepřipoustěla, že by i to druhé sítě nemuselo být úplně zdravé. Nikdy jsem nechtěla jedináčka.
A pak když jsem šla rodit, tak jsem myslela, že jdu rodit mrtvou dceru. K překvapení všech byla živá a zdravá, jen se cca do 2,5 let bála vody. Takže tím chci říct, že nikdy nikdo neřekne, jak to celé dopadne.
Mám třeba kámošku, která má staršího syna těžkého autistů. Opravdu, těžká forma. Ani nemluví, jen vydává zvuky, do 11 let měl pliny. Má 18 let a bez pomoci se neobejde, začíná být mírně agresivní. Má k němu ještě o 5 let mladšího bráchu a zdravého a říká, že miluje oba stejně, ale nedokáže si představit, že by byl jen ten starší autista a mladší zdravý ne.
Psk znám rodinu, kde mají holku autistka. Taky těžký stupeň, záchvaty vzteku, v 6 letech plně má plinach a mají novorozence. Toho mají proto, že ta holka je z prvního vztahu toho chlapa (co je s matkou, nevím) a říkají, že jim jde jen o to, přežít. A kdyby věděli, jaké to bude, tak by do toho společného nešli a žena by dala zavděk ne zdravou holkou. Taky čekají, co bude s tím sourozencem..
Každý mi po porodu říkal, že vše dobře skončilo. Já ovšem spokojená nebyla. S tím, že můj porod proběhl přesně tak, jak jsem nikdy nechtěla, dva roky se s tím dávala dokopy, ale něco mi našeptávalo, že konec ještě není. Asi intuice, nebo já nevím..já podvědomě tušila, že něco tak bude. Přitom doktorka tomu odmítala uvěřit. Syn vůbec nevypadá jako postižený, vyvíjel se přesně ukázkove, a najednou.
@me_druhe_ja no asi jak u nás? I když my do práce chodím, pres den bez plin, trochu mluví a hodně si zpívá, umí se najíst, sám.obleknout a svléknout, pohybove až nadaný, velmi nadaný, umi plavat, vodu miluje, holt znamení Ryby, těžký introvert a samotář.
Tyjo já bych se i bála, aby pak první dítě nešlo u otce ještě víc stranou z toho, co píšeš☹. Že bude mít vysněné zdravé dítě, se kterým bude podnikat všechny ty super věci, je taky riziko, že bude rozmazlene a syn prostě bude mít smůlu. Přijde mi,že to má fakt blbě nastavené a bála bych se toho, co to s vaší rodinou udělá, i kdyby bylo vše v pohodě...
@palja peklo
@andelka no ono prave nejaky boje o pokrok jsou to nejmensi. Spis nic neni normalni, kdyz nekam jedeme uz dopredu musim treba premyslet nad tim, aby tam treba nebylo nic co je soucasti jeho obsese, jakou ma zrovna ten den naladu, porad oci na stopkach, protoze se nekdy staci ototcit…. je v cudu, vsechno pod zamkem, okna, dvere a tisic dalsich drobnosti. Jen tak se s detmi oblict a jit ven? Utopie, vypravovani na 45-60min. A pak se treba stejne vracime pro predmety, ktere nutne potrebuje s sebou. Den co den stejne jidlo, ritualy (jsou typy ktere proste neovlivnite) , frustrace, jeceni..,a nema to konec 🤷🏾♂️ tem nas je uz pubertak a je to teda nekdy faaakt hukot.
Určitě bych v první fázi šla na genetickou konzultaci. V druhé fázi s chlapem domluvila, že jako jo, ale minimálně na část mateřské jde on. A pak do toho klidně šla.
@fifinka2020 na tom neco je
Jsem asistent pedagoga, momentálně u dítěte s PAS, tudíž se už pár let v tématu pravidelně vzdělávám... a pravdou je, že častěji slyším, že u PAS se začíná velmi přihlížet k věku otce.. čím starší otec, tím vyšší riziko.. už to u některých diagnóz není jen o věku matky
@fifinka2020 on říká, že by si pak syna víc bral, abych se já mohla věnovat miminku. Že by prostě byl pořád s ním. Ale to už začne chodit do školy. Pořád nevíme, jestli běžná nebo speciální. Běžná kdyžtak asistent. A říká, že by s ním bylo víc práce, no že mladší zdravý by to musel pochopit. Si to maluje moc růžove. Někdy je to druhé dítě komplikace a někdy svěží vítr a živá voda pro tu rodinu. A teď babo rad.
@merope na mateřskou, ani jen částečně jit nechce, nemůže, nepujde, přitom já chci
Prý co je to za nápady, aby byl chlap doma..
Přitom jeho nejlepší kamarád byl se 2 dětma doma od narození
Že se pak se ženou rozvedli, to už je druhá věc..
@marge_s Přesně...spousta malých věcí, které "normální" člověk dělá a nepřemýšlí nad nimi, zatímco u nás je "velká akce" jen jít do 300 m vzdálené školy a vyzvednout tam starší dítě. Den za dnem se z toho stávají věci velké...např. jak má vydržet fungující vztah, když je dítě nehlídatelné a vy jedete s manželem už x let na střídavé směny, abyste to vůbec fyzicky zvládli. A to máme dítě, které je na tom vcelku dobře (dle popisu asi podobně jako u Vás).
Tak já tam bohužel vidím to velké reálné nebezpečí, že chlap chce zdravého potomka - a pokud ne s tebou, tak si najde někoho jiného. Čili - co si o této možnosti myslíš?
Setkáš se zde samozřejmě se dvěma názory, ten můj je takový, že já osobně bych do toho nešla. Řeknu to prostě tak, jak to je, nejste nejmladší a těch rizik je tam fakt mnoho. A kdyby mi chlap dal takové ultimátum, tak bych ho poslala hodně daleko.
Znáte film "Je to i můj život"?
(V originále "My sister's keeper")
Tam je vykreslená tak trochu podobná situace, ovšem dotlačená do pořádného extrému.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Je_to_i_můj_živ...)
Jinak odpověď na tvou otázku: co si budem, další dítě ovlivní především tvůj život, takže máš hlavní rozhodnutí.
Osobně bych v tvojí situaci do toho nešla.
Zakládali jsi i tuto diskuzi v dubnu? Protože je naprosto o tom samém...půl roku uplynulo a neposunuli jste se. Ty 2. dítě podvědomě nechceš, máš k tomu i milion důvodů, když chlap zblbne a zdrhne, protože to "nedává", bude péče na tobě. Sice dítě má být společnÿm rozhodnutím obou, ale za mě definitivně poslední slovo má mít žena jakožto nositelka života a hlavní pečující osoba mhttps://www.modrykonik.cz/forum/volne-diskuze/nevim-jestli-chci-druhe-dite-jsem-sobec/
Nešla bych, hlavně i kvůli věku. Já tedy jsem výrazně mladší, než ty. Bude mi 33 let a už mám dítě, kterému je 9. Ale také u druhého hodně váhám a nechce se mi do toho. Syn také není zcela zdráv a denně s ním makám ve všech oblastech. Stálo mě to hodně peněz za veškerou nadstandardní péči i co se týče řeči, celkový vývoj byl velmi opožděný a pomalý, je potřeba od přípravné třídy s ním pracovat i co se týče školní přípravy, špatně se začleňoval v kolektivu. A už teď jde vidět, že má práce a péče sklízí ovoce. Kdybych měla druhé dítě, těžko bych zvládala dávat takovou péči synovi. Byl často hodně smutný, bez emocí. Teď je veselý. Vymýšlím hodně program pro něj, učíme se pomocí her, učím se i já být trpělivá, hodně si spolu povídáme a čteme. Takže já mám takový svůj cíl, aby to moje dítě vyrůstalo v láskyplném prostředí s mámou a tátou. Já bych se i bála, že to nějak pochmourá naše manželství, které je teď pevné a kvete nám. Ale další dítě, nehledě ten strach, že by další dítě bylo ještě horší. To se o manželství bojím, že by to neustálo.
A co kdyby manžel šel na mateřskou on ,mám známou ,která dítě moc nechce není mateřský typ,ale její přítel by si dítě přál a navrhl,že by šel na mateřskou on i kdyby musel dávat umělé mléko,ona už dítě má,ale nechová se k ní jako matka spíše jako sestra,no dítě měla v 18,takže i taková je možnost
@marge_s no, zoufalství chápat, ale říct mi chlap, že když mu nedám dítě já tak půjde jinam, tak mu nejspíš sbalim. Zoufalí umíme být všichni, ale pohlídat si kecy bychom umět měli. Já bych prostě do toho nešla