Jak přesvědčit manžela k plánování dítěte bez hádek?
Ahoj,
ráda bych slyšela vaše názory, rady a zkušenosti. Je mi 25, manželovi 27 a jsme už přes rok manželé. Já bych už ráda začala pracovat na miminku, protože si uvědomuji, že otěhotnění nemusí přijít hned a může nám to klidně trvat i 1-2 roky. Manžel to však nechce ani slyšet, protože má pocit, že jakmile se rozhodneme, miminko přijde hned. Všechny mé kamarádky a známí v našem věku už děti mají nebo je čekají, což mě docela trápí. I když jsem se s manželem snažila o tom mluvit, zatím nechce o dítěti slyšet. Říká, že jsme ještě mladí, měli bychom si užívat a že děti chce až později, tak za 3-5 let. V současné době stavíme dům a abychom ušetřili peníze za pronájem, bydlíme u rodičů. Uvědomuji si, že to není nejideálnější situace, ale věřím, že bychom to zvládli, a dům by měl být dokončen za 1 až 1,5 roku. Manžel však vidí právě v tomhle důvod, proč s dítětem ještě počkat. Tvrdí, že chce být zodpovědný a mít dítě až ve chvíli, kdy se budeme moci v klidu přestěhovat do vlastního a finančně se zahojíme. Já si ale myslím, že ideální finanční podmínky pro miminko snad nikdy nenastanou.
Mám pocit, že se v této otázce točíme v kruhu, a proto bych ocenila vaše rady a zkušenosti. Pokud jste se ocitly v podobné situaci, jak jste to vyřešily? Jak najít společnou řeč, aby to nevedlo k hádkám nebo zklamání? Moc děkuji za vaše názory.
Chápu i tebe, já jsem velkou zastánkyní mít děti brzy, ale vy nejste stáří a hlavně máte v dohlednu svůj dům. Tam bych se stavila spíš na stranu manžela. Počkala bych minimálně do konce roku, a pak bych se s ním o tom začala bavit znovu. Prostě bych to plánovala až na dobu, kdy by se mimi narodilo až do nového. Teď se ti to zda, jako že se vše zvládne, a ono nakonec jo, zvládnout se dá s mimi vše, ale až budeš mít malý a do toho dokončování domu, stěhování, vybavování...tak to bude pěkně náročný a ten stres se přenese na vás všechny... Počkala bych ještě rok aspoň.. může se zadarit za rok ale taky hned...
Manžel má pravdu. Vyřešila bych nejdřív bydlení. Malé dítě + manžel cely den v práci a na baráku + bydlení u tchyni, to je dokopy průser, zátěž pro vztah a finance.
My jsme řešili koupu bytu a stěhování s miminem a to byla katastrofa. Manžel pořád v práci, já na konci svých sil, bez spánku. Neměli jsme čas chodit na prohlídky, vybirat materiály, nábytek. Všechno jsme nějak vybrali na internetu a nic nám doma neladí. Doteď mě to štve, že jsme si nevyřešili bydleni před dítětem.
Jak dlouho jste spolu byli před svatbou?
Jsou páry, kterým to jde hned, jsou páry, kterým to trvá. Na tvém místě bych si z hlavy vyhodila to, že to může trvat, protože se akorát nastavíš k tomu, že to hned nepůjde, pak to nevyjde hned na první pokus a ty najedeš na vlnu, já to věděla, teď nám to bude trvat a už to pojede a pro otěhotnění je důležitá i psychika.
Chápu oba. Pokud mu argumentuješ tím, že kamarádky dítě mají, tak to není dobrý argument. Pokud slyšet nic nechce, je to blbé, ale holt se budete muset naučit komunikovat i o věcech, který ten druhý zrovna probírat nechce.
Připrav si argumenty, proč dítě chceš a najdi vhodnou dobu, kdy to s ním probereš např. nebude tě tlačit čas, že někam jdete, nebude mega unavený. Mně se nejvíc vyplatilo komunikovat takto o citlivých problémech. Zlato potřebuji si s tebou promluvit o tom a o tom. Vím, že to nechceš probírat. Já ti jen potřebuji říct, abys věděl, jak to vnímám já a proč to chci takto.
A asi bych se ho v rámci komunikace tématu děti zeptala, že když chce děti v horizontu 3-5 let, jestli to znamená, že se začnete o ně snažit nejdřív roce 2027, protože konkrétní datum zní jinak, než za 3-5 let, to je totiž pořád neurčité datum v budoucnu, které bude vždy za 3-5 let, i když to budete znovu probírat v roce 2025. Mně by svitla varovná kontrolka, abych nebyla věčná čekatelka. To bych asi partnerovi také řekla, že se nechce dostat do stádia, kdy mně bude 35 a on mi bude pořád říkat, za 3-5 let na to vlítneme.
@janat98 manžel má víc rozumu jak ty
Představuješ si to pěkně, ale zkus si vytvořit realistický plán včetně finanční rozvahy. Otěhotníš na první dobrou, za půl roku jdeš na mateřskou, za devět měsíců porodíš, za rok a čtvrt přejdeš na rodičák. Budeš s miminem bydlet u rodičů, všechno bude platit manžel z jednoho příjmu, stavba se může klidně o rok protáhnout. Vážně pořád všechno v pohodě? Chápu, že nechceš čekat 3-5 let, určitě o tom mluvte a pokuste se najít kratší horizont. Pravda je, že ideální doba nebude nikdy, ale na bydlení bych si počkala, když je to takhle nadosah. Ta finanční zodpovědnost je pro chlapy velká brzda. Nekoukej na to jako na neochotu mít už dítě, ale právě jako na zodpovědnost za finanční zajištění rodiny - líp se to pak chápe.
Urcite pockej. Kamaradka rekontruovali dum, zdrzelo se to a bydleli u tchyne (bylo to pry peklo). Kamaradka dalsi staveli dum, “prekvapive” se to taky zdrzelo a tatinek defakto 2 roky dceru skoro nevidel. Ja osobne s dvouletou resila rekonstrukci bytu, otehotnela (oproti predchozim dvema tehotenstvim rycchle) a stehovala se pak s ditetem a v 5tem mesici. Ver ze nic moc.. radeji bych si vyresila bydleni 🙂 Za me taky pockej a uzivej si ze nemusis nic hodnit, jezdit vybirat veci do bytu s miminkem apod 🙂
Rok, rok a půl není dlouhá doba. Počkala bych a vyhověla manželovi. O dítě se začala snažit až ve vlastním. Chápu tvé strachy z toho, že třeba snažení může trvat, ale taky nemusí. Já mám 3 děti a všechny se podařily na první pokus. Ten první dokonce v podobné situaci jako si teď ty. Stavěli jsme dům, bydleli u mamky a ejhle dítě na cestě. Do baráku jsme se stěhovali když bylo synovi půl roku a nebyl to žádný med to soužití než jsme se přestěhovali do vlastního. Nejsi tak stará a není to dlouhá doba čekání. Takže já bych být tebou fakt vydržela. Tak či tak, přeji hodně štěstí při snaze o miminko. Ať už teď či za rok
@ronyx
@janat98 Hele ja dam zase uplne opacnej nazor ... Kupovali jsme barak v mym 8. mesici, stehovali jsme se, kdyz mel maly 5 mesicu a ted ma dalsi dcera 10 mesicu a mame barak na s*acku, protoze rekonstruujeme 😀 Nelituju niceho z toho. Predstava, ze se nastehuju do novyho (jakoze vetsiho, i s detskyma pokojema) a ono by to nedejboze neslo, a trvalo by to treba rok (nebo vic, nebo vubec!), a ja bych tam drepela ve velkym baraku bez deti a kazde nove navsteve vysvetlovala, ze "jo a toto ma byt detsky pokoj" ... To by byly sileny nervy. Takze ano - odlozit to protoze ses jeste mlada a nemas kam spechat, ale cekat na barak, to je desna kravina.
@pilzzee tak to je úhel pohledu. Mě by zas teda nedělal žádný problém se nastěhovat do nového baráku zatím bez dětí. Co je na tom vysvětlit návštěvám při prohlídce domu, že pár místnosti budou dětské pokoje. Zatím se dají využít jako pokoje pro návštěvu. To by pak bezdětné páry podle tvého měřítka neměli raději kupovat domy s dětskými pokoji a stěhovat se do nich, co kdyby to třeba trvalo že? To zas přijde jako hrozná kravina mě. 😁
@alice180 Přesně, nenapadlo by mě, že bezdětný pár by neměl kupovat větší barák s více místnostmi jen kvůli případným dotazům na děti v budoucnu...a i kdyby dotazy přišly (jakkoliv jsou nepatřičné), tak to, co s prázdnými místnostmi uděláte, je přece jen jejich věc přece. Může z toho být pracovna, knihovna, posilovna, hostinský pokoj, společenská místnost...
@pilzzee tak oni už ten dům stejně staví...
ale proč musí být volná místnost automaticky hned dětský pokoj? Udělá se pracovna a pokoj pro hosty a je to.
My máme děti 4 a 7 let a dětské pokoje v pravém smyslu slova nemají zařízené dodnes (jedná se o patrový dům, děti by byly "odstrčené", trávit čas tam stejně nechtějí, takže pokoje necháváme v provizoriu až budou samostanější).
Tak takové ty řeči, všichni kolem mají už děti, to nemám ráda. Já taky chtěla mít dítě dřív, než jsem měla (dlouhé hledání protějšku), že sociálních sítí každou chvíli spolužačka dala fotku s bříškem nebo i mimino a já mohla jen lajkovat a tiše závidět. Ale nehrotila jsem to. Věnovala se sobě, svým zálibám a věřila, že to bude. Samosebou mohla jsem skočit do postele s někým, bylo by s kým, ale to by byla blbost největší. Takže vůbec se neporovnavej s někým, nevíš o čem je jejich cesta životem. Za takové 3 roky oni už budou mít větší děti, budou řešit školky a ty budeš mít voňavé miminko.
Pak to, že se vám nemusi podařit hned. No, muze a nemusi. Já otěhotněla po dvakrát na první dobrou. Poprvé to ovšem dopadlo samovolným potratem v 7 tt, podruhé už dobře. Ale uvažovat takhle, že teď není dobrá doba, ale budeme zkoušet, vždyť to nenudí vyjít hned, náhodou vyjde, a co pak? My jsme cíleně čekali, až koupíme své, ať se nastehujeme, zabydlime, trochu zvykneme, téměř rok. A vyplatilo se, i když tchýně hucela, že cekame zbytečně dlouho.
A ještě bydlení u rodičů - nevim teda jake je to bydlení s rodiči, ale já bych s rodiči nechtěla bydlet ani jako těhotná, ani s dítětem. Jen jako bezdětná na přechodnou dobu. Stačili mi návštěvy v těhotenství. Tohle rovněž promysli.
Je jasné, že ideálni situace možná nenastane nikdy, člověk pořád něco potřebuje, ale minimálně to bydlení jako základ, by byt opravdu mělo. Já si třeba stěhování v těhotenství neumím představit a jsem ráda, že jsem toho byla ušetřena a to jsem se stěhovala xkrat.
@kaaacaaatkooo ty pocity znám. Máma mi blahopřála k 30.a hned, že děti mít nebudu. Bylo mi 29, viděla jsem venku hezkou maminku s 2 dětma a hned, že až já budu mít takové a máma hned, že kdovi tak s kým (těsně po rozchodu) a za 5 let už i já hrdě šla s kočárkem. Vše jsem házela za hlavu a věřila, že miminko bude a taky bylo.
@pilzzee já jsem v tom velkém baráku bez dětí drepela, nikdo se na dětské pokoje neptal, návštěva byla ráda, že má kde přespat a má soukromí. Kamaradka dlouho nemůže otěhotnět (ale tam jsou zdravotní potize její i partnera), ale mají zařízený pokoj, kde je zatím pracovna. Já to nijak nekomentovala, pracovna tak pracovna, někdy i trucovna. To třeba bezdětné mají práci bydlet jen v garsonce?
@martulka88 no spíš co s týče toho spaní a zubů. Prostě je každej jinej no 🙂