Jak vyřešit spor o školu pro syna?
Máme syna ve čtvrté třídě. Manžel je rozhodnutý, že nechce, aby syn zůstával na místní škole i na druhém stupni. Prý jsou tam samé problémy, šikana, nevhodne chování...
Nemyslím si, že to můžeme posoudit, když tam nemáme dítě, navíc si myslím, že problémy jsou naprosto všude, protože puberťaci jsou už náročnější. Syn není jedničkář, takže gymnázium moc nevidím, nemá rád změny a cestování, takže se mi už nelíbí to, že by měl začít jezdit a změnit kolektiv, ve třídě moc kamarádů nemá, ale už ty děti aspoň zná.
Osobně bych ho nechala tam, kde je a školu měnila, až když se ty problémy objeví. Vím, že je čas, ale doma už máme dusno. Jak byste situaci řešili vy?
dekuji za upresneni. Z toho co jsi psala v uvodnim prispevku to pusobilo dojmem, ze ve skole jsou opravdu potize na druhem stupni, skola nic a tobe se to nechce menit s tim, ze neco je vsude.
Jestli naopak je skola dobra a snazi se sirit osvetu i resit pripadne potize a jen to jen manzeluv projekt, chapu tvoje rozcileni. Asi by bylo fajn, kdyby taitinek parkrat se synem "cvicne" zajel do vybrane skoly... A treba je to prejde :/
@veruuu_kubesovic vy jste měli pro změnu důvod, u nás důvod nevidím. Pokud by byl syn nespokojený, škola se mu nelíbila, tak neřeknu ani slovo a půjdu hledat jinou školu. V naší situaci vidím hlavně negativa.
Syn má asistentku? To jsi nepsala. Docela důležitá informace. V tom případě bych přestup důkladně zvážila. Ono najít osobu, se kterou si sedne a bude to v té třídě fungovat, není vždy jednoduché. Nemluvě o tom, že na druhém stupni už děti toho, kdo má asistenta, někdy řeší. Jindy ne, to je fakt kolektiv od kolektivu. Stačí jeden takový rozkmotřovač třídy...
@zuzkasim nemá asistentku, ale mají ji ve třídě, synovi hodně pomáhá.
Je to marné...tvůj muž vidí důvod pro změnu, ty jsi jak "nevidím, neslysim" a je to s tebou jak mluvit do dubu...
Co teda vlastně chceš? Škola je podle tebe perfektní, byť syn nemá kamarády a vlastně jsi pozapomnela "priznat", že mu velmi pomáhá AP během vyučování, on jí sice na sebe napsanou nemá, ale evidentně nějaké potíže kolem uceni mít bude = jinak by AP u nej vetsinu casu nestala 🤔...to však zase nechceš slyšet...nedejbože řešit...
Já ty signály co ti dává syn i muž prostě vidím, jenže ty jsi jak slepá a hluchá 🤦♀️🤦♀️🤦♀️ což však na 2.stupni , tím co jsi teď přiznala, může relativně dost vše ztížit...
Každá z nás by jednala v zájmu dítěte, jen ty ne 🤷♀️ tak k čemu tahle diskuze???
Tak potom si stuj za svym🙂
@veruuu_kubesovic co chci? Spokojené dítě, to teď mám. Bojím se toho, že to nezvládne, protože si neuvědomuje, jak náročné je dojíždění, má problém vstát v sedm a bude muset vstát v šest a vše si to vyzeru já, bude jezdit 45 minut ráno a 45 minut odpoledne, podle vybrané školy buď s přestupem nebo bez přestupu.
My oba jsme s chlapem "nevidím a neslyším". On má svou pravdu a já taky. Oba si myslíme, že děláme to nejlepší.
Asistentka u něj většinu času nestojí, to sis domyslela něco, co není, ale syn sedí s klukem, co jí má napsanou na sebe, tak organizuje i toho našeho, mně to vyhovuje, od doby, co spolu sedí, tak má zapsané všechny úkoly v ukolnicku a napomíná ho, když nedává pozor.
Změna byl problém u té předtím, protože to byla moje kamarádka a syn ji tam měl jako svou jistotu.
Co nechci řešit? Poruchy učení a chování? Žádné nemá, v poradně jsme na moji žádost už byli, učitelka to shledala sice jako zbytečné, ale chtěla jsem vědět, na čem jsme.
Diskuze třeba k tomu, abych si ujasnila, proč se mi nelíbí, že by šel jinam, nebo třeba naopak, že bych mohla uznat pravdu manžela.
Problém je, že většina lidí se v diskusi snaží toho druhého přesvědčit o své pravdě - aniž by poslouchala toho druhého. Ty hezky vidíš, že muž neposlouchá tvé důvody, ale sama ty jeho šmahem odmítáš, že je to jen projekt a jen chce změnu. Přitom se mi moc nezdá, že by chtěl jakoukoli změnu, bez ohledu na to, jestli je k lepšímu. Ale tady nejde o vás dva a o to, kdo z vás dvou má pravdu….
Proste pokud dite nezvalada cestovani na krouzek tak nemuze denne dojizdet do skoly, ktera je jeste dal. To ze manzel chce zmenu je sice hezke, ale primarni ma byt nejlepsi zajem ditete, nikoliv uspokojeni potreb otce ohledne nezbytnosti zmen…
vypadá to, že tady v diskuzi manžel vede 😅 nicméně chci říct, že taky znám typy lidí, kteří před prvním problémem utíkají hned, protože "jinde je tráva zelenejsi", pritom si ty problemy nesou v sobě a stejně se jim nepodaří nikam pred sebou samym utect. nebo prostě mají rádi tu změnu, nebo hledání toho, co kdyby to jinde bylo lepší...co teda konkrétně podle manžela je teď špatně a bylo by lepší?
není třeba syn ten typ, který prostě nebude mít hromadu kamarádů? spíše introvert? a manžel si to nechce přiznat? nebo se o něj bojí, že bude sikanovany?
myslím, že ta domluva je hlavně na tobě s mužem. možná než si pevné stát za svým, zkusila bych ho konfrontovat s jeho nápadem. změní on třeba práci, aby mohl syna vozit? nebo jak bude řešit, že je mu kazdy den zle? bude aktivně řešit jeho přestup a vše co to obnáší nebo to "zadá" tobě? a říkáš, že se s ním neučí...co kdyby to teď zkusil on, víc se zapojil a posoudil jestli teď je to tak špatně? možná byste každý mohl vymyslet nějaký krok směrem k rozhodnuti toho druhého, abyste mohli zvážit i tu druhou variantu?
Já si tedy myslím, že pokud je ve skole vše v pořádku, syn není vystaven šikaně, nějaké kamarády má, je dost zbytečná zátěž nechat ho dojíždět. Vy byste tomu někdo svoje dítě jej tak vystavil? Navíc to bude zátěž i pro rodinu a pokud k tomu není pádný důvod, proč si komplikovat život.
@rebe co se týká diskuze dvou, tak tě chápu. Ale tohle mi přijde jako manželovi rozmar a zase přece není nutné podporovat každý nesmysl, který si kdo vymysli.
@gbp on žádný problém reálně není, ale mohl by nastat, tak změníme školu.
Není to kvůli nedostatku kamarádů. Nikde jich víc mít reálně nebude, zvládá svoje 2-3 a stačí mu to. Mohl by mít víc, ale nechce a nepotřebuje. Introvert je manžel, já i syn.
Nechci, aby měnil práci, jsem ráda, že je někde víc než dva roky, ale pokud bude měnit, moc veci to nevyřeší, protože jeho obor je dost daleko od domova, takže jezdí brzy.
Špatně podle něj není nic, ale mohlo by být všechno, tak prostě uděláme změnu. Aspoň kluk pozná nové lidi, nové prostředí, vypadne z místa, trochu se okouká. Pokud se mu to nebude líbit, může se zase vrátit.
Vše kolem přestupu budu řešit já. On se vrací pozdě.
tak tohle je za mě "co by kdyby". pokud fakt žádný důvod nemá, tak mi to přijde dost mimo. jestli si manžel trochu nekompenzuje nějaké svoje potřeby...
Navrhovala bych tedy zkusit buď od příštího pololetí nebo příští rok kroužek s dojížděním znovu, aby syn dokázal, že dojíždění by zvládl. Pokud je vstávání problém, pořídit budíka, ať se syn učí vlastní odpovědnosti. Přenášet na něj zkrátka více zodpovědnosti pomalu ve všem, aby se pak i ohledně školy dokázal lépe rozhodnout sám. Máme u nás děti, které též dojíždí z vlastního rozhodnutí hodně z daleka, u těch problém nebývá. Chápu tě, že z ti přijde, že syn jen papouškuje tatínka, tak mu postupně nastavuj takové podmínky, aby se uměl rozhodovat sám.
Tak to je jednoduche, pokud manzel chce pro syna zmenit skolu, tak at to taky zaridi.... podle toho co pises, nezariidi nic. No ja bych to urcite nezarizovala.
To je stejne jako kdyz muj muz chtel pro dceru dodatecny odklad. Marodila cerven az srpen a mela mit jeste pul roku rekonvalescenci (nenamahat mozek😅, bez tv a zadne velke zmeny😅) a zaroven nastoupit do 1.tridy. No nekolikrat jsne to diskutovali, kazdy si stal za svym. Jediny kdo zjistoval informace jsem byla ja. Nakonec jsem si domluvila schuzku s budouci tridni a pozdeji i castecny i individual ze zacatku. Manzel nic neresil, jen mi do toho kafral...
Ahoj, doporučuju zajít si na pár škol na dny otevřených dveří, poptat se tam přímo místních apod. My máme teda taky základku s velmi špatnou pověstí na druhém stupni a odpovídá to i tomu, co je tu ve městě vidět na ulicích (děti v tom věku). Takže u nás bylo naprosto jasno, že všechny děti půjdou po prvním stupni jinam. A toho rozhodnutí nikdo z nás doteď nelitoval, naopak. Když jsou tam případy, že odejde dítě z 8. třídy, aby 9. ročník dostudovalo jinde, tak to už je za mě velký red flag. A je pravda, že dojíždění je náročnější, ale ti šesťáci už to zvládnou bez problémů a učí je to větší samostatnosti a zodpovědnosti 😎
To je dobře, že si to uvědomuješ. Protože tady tě můžeme ujišťovat, že máš pravdu, ale když nebudeš naslouchat svému muži, nejspíš se ani on nebude snažit chápat tebe.
@rebe nebude se mě snažit chápat, protože si aktuálně myslí, že on má pravdu a neposlouchá. Prostě to chce změnu, jinde bude líp, bude mít lepší známky... Kdyz mu řeknu cokoliv, tak mi řekne, že to je jedno, nebo se to vyřeší.
Takže já to přestávám řešit, buď do té doby začne měnit práci a bude si řešit něco jiného, nebo ať si to vyřeší sám.
Ja v deseti letech taky menila skolu, hlavne kvuli toxicke atmosfere, ucitelce, ktera se po me vozila, a vetsi cast kamaradek mi odesla na gympl, na ktery me nevzali. Nechtela jsem odejit, ale rodice me k tomu dotlacili. A jsem jim za to neskonale vdecna. Hrozne moc me ta zmena posunula kupredu. Musela jsem vystoupit mimo svou komfortni zonu, poznat nove lidi a prosadit se mezi nimi, driv jsem chodila do skoly 15 minut pesky, ted jsem musela 30 minut dojizdet, navic s prestupem. Dalo mi to hrozne moc, naucila jsem se o sebe postarat, zvysila si sebevedomi, nasla tak nejak svoji sebehodnotu... Primlouvam se za tveho manzela, nenechte kluka hnit na miste, doprejte mu rozvoj.
@amenophus po synovi se nikdo nevozí, naopak učitelka je na něj opravdu hodná. Problémy nejsou. Kdyby byly, budu to řešit hned jako jsem to udělala v první třídě.
Takhle - jak to tu popisuješ, zní rozumněji, aby zůstal na škole, kde je. ALE... kdyby tu psal tvůj muž, možná by to vyznělo úplně opačně. V podobných situacích s opačným názorem, kdy jsme byli zaseklí a ani jeden nehodlal ustoupit, jsem se k tomu postavila tak, že pokud na tom trvá, tak ať vše zařídí on a nese všechny následky. Že na tom nebudu nijak kooperovat. Ve vašem případě by to znamenalo, že tedy v zájmu dítěte změní svou práci, vyřeší všechny papíry a vykomunikuje to se školami a bude ho tam vozit a řešit, až se mu tam případně nebude chtít.
@llluckaaa to on ale nechce a hlavně i když to slíbí, tak to bude na mě. Osobně tedy nechci, aby zase měnil práci. Bojím se, že vše padne na mě, to už tu bylo teď s tím kroužkem. Tatínek vymyslel, slíbil a nakonec jsem já rušila, protože nestíhal vozit a jezdit. To, že se mu tam nechce jezdit, řešil tak, že na něj jecel a pak mi řekl, že jsem ho rozmazlila, ať si to vyřeším sama.
Manžel je fajn chlap, ale občas je jak umanuty, kdy má prostě pravdu a neohlíží se na ostatní. To je rodové, jeho máma i táta jsou v tomto naprosto stejní.
Ale řekla jsem mu přesně to, co tu píšeš, že já s tím nesouhlasím a neudělám pro to naprosto nic a to včetně toho, že bych objížděla školy a zjišťovala, co kde je a není.
Ano, to jsem pochopila, že jen teoretizuje, ale skutek utek. O tom to ale je, vzít pak na sebe následek tohoto rozhodnutí, které je podle tebe špatné. Ještě je dost času, za rok to může být úplně jinak a vést syna k samostatnosti prospěje všem.
Muži bych připomněla zkušenosti s kroužkem a dojížděním. Pokud má manžel změny prostředí jako hobby, ať je realizuje u sebe, ale ne u dítěte, pokud k tomu není důvod. Odmítla bych cokoli zařizovat a řekla mu ať si uvědomí, že bude muset bezpodmínečně vše řešit on. Syna bych vzala do školy na prohlídku a vysvětlila mu co by obnášelo dojíždění, třeba mu to maličko otevře oči.
@rnika mně přijde, že syn vidí jen to, jak bude super, že bude mít mobil o přestávce, teď si usmyslel, že by chtěl do okresní města, kde je KFC a McDonald's a veškeré další argumenty odmítá přijmout.
Takže od ledna tam půjde na kroužek a má smůlu a odmítám víc řešit. Pokud bude brečet, že je unavený, že jezdí pozdě, že nemá čas na kamarády a na hraní, že tam nechce, tak ho pošlu za tatínkem.
Já ti se sem "pripichnu"...
Kdysi nám jako nejlepší možnost přišla škola na oční vady a vadu reci (skola spadajici pod SPC), dcera má vývojovou dysfazii a DM1 🍀 1.trida super, polovina 2.tridy už vše "dohnala" natolik, že se ve škole začala trápit, vše bylo špatně, žádní kamarádi, žádné že by mohla jít s někým ven...
A tak nastal můj taky to nazvu ✅️"projekt"✅️, ptz zrovna v té době jsem si začala dělat kurz AP a najednou do toho viděla více, že není nutné ji mít ve "specce", navíc jsem si hledala praxi ve škole 🍀 no a na té praxi ve škole, jsem naťukla tema, kam chodí dcera a že tam chodit nechce a že mi doma fnuka atd...a tam mi řekly, že s příslušným PO přece můžeme zkusit klasickou ZŠ, že je tu vícero deti s různými potížemi 🍀 takže během 3.tridy jsme byly na kontrole v SPC, tam ze nevidi duvod proc to nezkudit, ze vrstit se muze vzdycky 😉 a v té době už jsme 2 měsíce řešili s manželem jestli dceři neublížime, jestli to zvládne? Je listopad 2024, dcera prestoupila do místní ZS, má podpůrná opatření, zatím vše zvládá bez AP a nosí 1-2...dítě nadšené, my spokojeni, že jsme udělali nejlíp v zájmu naší dcery, a ty nervy za to prostě staly...