Jaké příjmení dát dítěti, když rodiče nejsou manželé?
Zdravím, mám dotaz na maminky, co žijí jen v partnerství - jaké jste daly příjmení dítěti? Po vas nebo po tatovi?
Jak to řeší páry co mají každý jiné jméno? Příjmení dát dítěti po otci nebo po matce?
@alice180 no my jsme v klubu měli papíry se jménem dítěte, druhy kde zase bylo jenom jméno rodiče a třetí kde bylo obojí a samozřejmě nikdy nepřinesli všechny papíry najednou a když jedna matka byla Vomáčková a dítě Horák a druhá Horáková a dítě Vomáčka a jako poslední přinesli ten papír kde byli oba, tak jsem z toho že nemají stejné jména radost neměla
@darkwitch no já nevím kde si pracovala, nevím jak jste tam dělali papiry. Asi při vytváření papíru je dobře myslet i na to, že ne všichni co mají děti mají stejné příjmení (záměrně napíšu být sezdaní, jelikož znám i sezdané páry, kde si žena nechala svoje příjmení ). Chápu když neodevzdali vše jak měli, to je jejich chyba, vždycky odevzdavam vše včas a úplné. Jinak je to čistě o tom, kdo sestavuje formulář a zda je tam vše, co potřebuje. A další věc je při zakládání. Sama to znám též jsem pracovala s dětmi.
Obě děti měly od počátku příjmení po otci, neviděla jsem v tom problém. Teď už mám stejné příjmení i já...
Syn se jmenuje po me, i kdyz jsme s tatinkem spolu.
Kdybych měla děti za svobodna, rozhodně by měly moje jméno. Nevidím důvod, proč dávat jméno po otci.
Jsem tým příjmení po matce pokud nejste sezdani. Z praktických důvodů.
Nemuseli jsme to resit, brali jsme se pred 10 lety z lasky po 9 letech vztahu a vime, ze je to na cely zivot, tesili jsme se, az konecne budeme -ovi, proste rodina 🙂 Jen to driv zlegitimizovat neslo.
Pokud by se dite narodilo pred svatbou a ja bych vedela, ze svatba bude, dala bych jmeno po otci, protoze mit spolecne prijmeni je pro me proste krasny zvyk.
Pokud bych vedela, ze se mi podarilo otehotnet s clovekem, se kterym tu budoucnost nejak nevidim nebo necitim, ze je to ten pravy, ale "stalo by se", dala bych jmeno po sobe.
Upřímně....syna jsem pojmenovala po chlapovi (to víš, příslib svatby)...syn má 10 let má jeho příjmení, otec řeší prd a mě štve, jak jsem byla hloupá.....rozbor do detailu soukromn3 😉
Moje dítě, moje příjmení. Bez debat.
@j.a.n.i asi to (doufám) myslela tak, že dítě které ona porodí se bude jmenovat stejně jako ona a je na otci, jestli to bude i společné příjmení pro všechny.
Já se nakonec vdát stihla, ale kdyby ne, dám klidně po otci. 1) to jeho bylo takové normálnejší 2) že má rodič příjmení jiné je dneska tak běžné, že se nad tím snad nikdo nepozastavuje 3) asi i z nějaké tradice a důvěry k němu.
@eviicka No, jednak v to tak úplně neverim a druhak fakt nevim, kde se bere to všeobecné přesvědčení ze se každá zena trese na svatbu a na to menit si jmeno.
Ano, ta ktera ano, tak je jediny rozumny postup nedelat dite pred svatbou a tu, ktera bud nechce nebo ji je to celkem fuk, pal neni duvod pro to aby bylo jmeno ditete bez debat po ni. Jo, když se na tom oba domluvi, proc ne.
@veruuu_kubesovic vůbec si nevybavuju, že by mě v porodnici nějak oslovovaly 😀 😀
Pokud jen v partnerství - pak dát příjmení po matce. Až v manželství se rozumí samo sebou, že jakoby po otci, protože většina žen si taky bere příjemní svého muže.
Každopádně je to pak problém ve školách a školkách, stejně tě budou oslovovat příjmením toho dítěte... takže abys nebyla pak akorát smutná, že nejsi vdaná 😕
Prvni syn a druhy ma prijmeni po partnerovi 🙂
Starší dcera má moje rodné příjmení, o jiném jsem ani neuvažovala... A jsem ráda, ve spoustě věcí je to jednodušší. Ale u nás už byla před porodem situace s nezájmem tatínka, tak by bylo nesmyslné dávat příjmení někoho koho v životě neuvidí...🤷. A když mě u lékaře volají tímto příjmením tak na něj automaticky slyším a nevadí mi...
Dcera má příjmení po (tehdy) partnerovi, dnes manželovi. Neviděla žádné výhody toho, že by měla mít příjmení po mě. U doktorů volají stejně její jméno a jestli mě tehdy oslovovali příjmením dcery mi bylo fakt fuk. Dneska už se tak jmenuju i já, ale pořád to považuju za poměrně velkou oběť a kdyby se vdávala znovu, asi bych si původní příjmení nechala.
Dáváme po partnerovi, jenom přeci jednou manželé budeme a mít stejné příjmení všichni tři je pro mě teda samozřejmost pak 🥰 teď to rozhodně nehrotím, že mám jiné příjmení, než bude mít mimi a přítel 😇
Ja chapu, ze ma dite prijmeni po matce, kdyz se vi, ze s otcem nebude. Ale kdyz se casem par vezme, tak se deti musi prejmenovat, to uz mi prijde komplikovane. Porad je asi pravdepodobnejsi, ze se vda maminka a znam jen 3 muze co ochotne vzali prijmeni manzelky. Ale mam asi celkove jinou socialni bublinu, kdyz to tu ctu. Neznam maminku, ktera trvale zije s otcem deti a deti maji jeji prijmeni.
Necetla jsem vse.. dala jsem po otci.. lituju toho..
1) vsude s holkou chodim od zacatku jen ja a mnohde problem..
2) jsme od sebe.. holka vic casu se mnou, veskeri doktori a urady resim ja - zas problem..
3) ted fakt nepotrebuju bejt oslovovana prijmenim otce 😎
Ona to zatim neresi, ale uz se ptala, proc to tak je..
Příjmení po matce. Rozhodně. Proč po otci? Buď svatba a příjmení všichni stejné. Nebo po matce. Nesnáším kecy, že papír na lásku není potřeba. A slyšet nějakou říkat "máme s přítelem dítě, dvě děti.. " S "přítelem"?? Přátelíte se a máte děti? Nechají si od chlapa udělat děti, závazek na celý život ale svatba/manželství to je moc velký krok/závazek nebo naopak zbytečnost? Každá žena chce být manželkou, když porodí muži děti. A když říká, že svatbě nesejde tak lže. Dělá hrdinku, aby jí nebylo tak líto (aby ji ostatní litovali), že není chlapovi dost dobrá, aby ji pojal za manželku. Ano, rodit mu děti, pokračovatele rodu, na to je dobrá dost, ale aby se k ní oficiálně hlásil jako ke své ženě, manželce - to už je mu na obtíž.
@rozitta božínku, to jsou kecy. Já se vdávat nechtěla, muž jo. Pro něj bylo víc důležitý mít svatbu než pro mě ji nemít, proto jsme se vzali, ale ne, já jsem po tom fakt netoužila. Já svého muže opravdu hluboce miluju a chci s ním strávit zbytek života (a nemám žádnou pochybnost, že on by to měl jinak). Toto je můj vlastní vnitřní závazek a je pro mě zásadní. Svatbu vnímám jako šaškárnu pro okolí “koukejte jak mocinky se milujeme” a já nesnáším okázalé věci, dělané na efekt pro ostatní (taky proto naše svatba byla naprosto miniaturní). Nepotřebuju muže na to, aby mě živil, jsem dost schopná sama, a opravdu jsem si beze svatby nepřipadala “málo dobrá”. Ani obecně, ani pro něj. Je to sice s podivem, ale existují i ženské, které mají jiné ambice než sbalit nejvíc alfa samce v okolí a být pod čepcem😀 svatby nelituju, muž to k životu potřeboval a já si zvykla, ale žádná významná událost to pro mě nebyla. “Miláčku, my teď máme někdy výročí svatby, viď? Nevíš kolikátý?” “To nevím A myslím, že to výročí máme někdy, co jsi na kongresu, ne?” Slavíme zásadně výročí prvního rande, svatby ne, ani si nepamatuji, který den přesně to bylo ani v jakým roce (a to je to pár let).
@rozitta ja, aj ked po tlaku z okolia vydata nakoniec som, som sa tiez vydavat nechcela. U mna to sposobili rodicia, ktory mali nestastne manzelstvo. Navyse nemam tada vsetku pozornost na mne. Pre mna bola aj trauma, ze musim ist k oltaru a vsetci sa budu na mna divat.
Takze naozaj niektore zeny sa nemusia citit ako chuderky ked si ich partner nechce vziat. Niekto svadbu chce a niekto nie.
Urcite bych dala svoje, nechci se jsmenovat jinak nez deti... Napriklad moje dcera se ted jmenuje stejne jako jeji macecha, macechy dcera chodi s tou moji do tridy, takze kdybych ja se jmenovala jinak, tak dcera patri vic k maceše nez ke me a jeji dcera se jmenuje po otci takze ta zas k ni jmenem nepatri vubec...