Je vysvětlování chyb s "ale" opravdu špatná komunikace?

Kulma na umyvadle mi připomíná špinavou pánev na sporaku, kde pak nemůžu připravovat oběd. Deti vi, ze si to po době mají umýt. Kdyz na to narazím, požádám je, ať si to uklidi a příště ať je nemusím upominat. Dovim se, ze pánev byla večer horka. Ok, ale nezůstala horka ještě cele další odpoledne, zatímco parily na PC, ze ne? Je to blbost, ale 100 krát nic umorilo vola. Tím nechci říct, ze příběh s kulmou probíhal stejne, ale trosku chápu, ze na některé situace už muže být mamka alergicka, protože se porad opakuji.
Jinak se teda musím zastat vzpomínky na křivdu s písemkou. Mne se stalo ve škole to samé a přesně si tu situaci vybavim ještě teď. Přišlo mi to tehdy hrozne nefer.

@somalicats presne 👌🏼

@j.a.n.i No, nevím, jak Ty, já bezmyšlenkovitě vodu nepouštím 😁. Navíc právě pokud bys v takovém případě s dcerou komunikovala normálně a ne autoritářsky, tak s kulmou v umyvadle budeš počítat 😉, nebo pořídíš do koupelny nehořlavou podložku.

Četla jsem jen úvod a pak pár příspěvků, tak reagují jen na začátek. Připomínáš mi mě před pár lety. Taky jsem si myslela, že musím vysvětlovat, proč jsem něco udělala špatně. A lidem okolo mě to lezlo na nervy. A já nechápala proč. A pak jsem zjistila, že lidi nechtějí pořád poslouchat nějaké obhajoby. Nechtějí řešit, jestli ty sama cítíš, že je to čistě tvoje chyba, nebo za to může nějaký extrémní vliv. Prostě výsledek je špatný. A pokud se chceš někam v životě posunout, tak se z toho musíš poučit. Když hledáš obhajoby, nemůžeš dojít k nějakému poučení, protože ty za to přeci nemůžeš, tak jak se z toho ponaucit, že jo? Upřímně, největší vnitřní klid jsem našla ve chvili, kdy jsem se přestala sama před sebou pořád obhajovat a dívala se na výsledek, který je vidět zvenku.

Ja te chapu, ale proste ,omluva s naslednym ale, proste vzdy bude uz znit jako omluva s výmluvou a s tim, ze ty vlastne za nic nemuzes. Nauc se to ale vypustit. Nevysvětluj, pokud nejsi o vysvetleni tazana. Nekam prijdes pozde? Druhou stranu pokud se nezeptá proč, duvod jednoduse nezajima. Muzes se postavit klidne na hlavu, stejně ta druha strana uvidí jen to, ze si přišla pozdě. Kdyby se zeptala proc,tak je již situace jina. Opravdu pokud je prvni tvoje veta, omlouvam se ale .......tak to zni vzdy jako vymluva s ja za nic nemuzu.

Mně přijde, že tvoje matka je kritik z povolání, má tě pořád za malou holku, kterou musí usměrňovat, aby z ní něco bylo, aby ten život jako žila podle správných pravidel. A nějak zapomněla, že jsi dospělá. Pořád jedete ten vztah - malé dítě-rodič. Jako jo, kdo někdy nezapomněl jako dítě vysát - někdy na to člověk fakt zapomněl, někdy se mu nechtělo, že že 🙂 Přijde mi, že ta nadměrná kritika ti způsobila spoustu jizviček na duši. (Zdrobnělina je to proto, protože jsou to maličkosti ve srovnání třeba se znásilněním.) A neseš si, že nejsi dost dobrá. Tak nějak si myslím, že matka nikdy tvoji hodnotu neuzná, prostě něco uděláš vždy blbě z jejího pohledu. Druhým se nejde zavděčit.

Jako za mě neděláš nic tak šíleného za co, by ses měla pořád omlouvat. Možná by bylo zajímavé párat s psychologem po tom, proč máš pořád potřebu se obhajovat a s tím probrat i související téma hranic, sebevědomí, vlastní hodnoty, uznání. Matku nezměníš, ale můžeš změnit sebe do té míry, že ti její kritika nebude vadit. Neplést s potlačením svých emocí a potřeb. Tohle není úplně zadarmo vyžaduje to nějakou práci na sobě.

Nemám přečtené všechny příspěvky (dočtu si je později) ale i tady se na tebe některé sesypaly, že je chyba na tvé straně a že bys měla projevit více sebereflexe a přestat se vymlouvat, přijmout svoji vinu a omluvit se, přitom jsi jen chtěla uvést další informace detailně popsat situaci, což je ok, protože nikdo z nás nezná tebe, tvoji matku a nesvítil vám u toho. Někdy dodatečné informace mění pohled na situaci. Suma sumárum jedeš tady s některými variaci vztahu se svojí matkou a to mi přijde zajímavé.

@westie asi mas pravdu a bude to sebevedomim. Kdo ho ma, nemusi se obhajovat. Proste jsem to nestihla a co je komu do toho. Nevim proc, ale prijde mi slusnejsi rict i duvod proc. Asi je to ta obhajoba sebe sama, ze fakt nemuzu za to, ze sem stala mapr. hodinu zavrena ve vlaku stal na mezi, a tudiz jsem tu pred hodinou nemohla byt. Samozrejmne volam uz z vlaku a rikam nestiham, stoji vlaky. Rict jen ze budu az za hodinu, jen tak bez duvodu, mi prijde neslusne. Nevim no.

Tak se omlouvám, s tou babičkou jsem to pochopila právě úplné jinak, než jsi to myslela. Pardon a beru zpět 🙂

@somalicats my treba v koupelne i svitime, tak vidime :D holt v kazde domacnosti jsou jine zvyklosti, co jinemu prijde pres caru a iritujici, jinemu prijde v poradku, mne kulma prijde take ok, ale ve sve domacnosti, jinde bych si to nedovolila

@levandule_k ano, to je pravda, opravdu je to tu v lecčems podobné. Včetně toho, že moje vysvětlení jsou "blbý kecy". A toho, že mám pocit, že si mé argumenty v diskuzi buď nepřečetly, nebo je dopředu braly jako další výmluvu a nijak se nad tím nezamyslely.
Ale pomohlo mi to si uvědomit, že tenhle problém mám jen s mamkou a přiznat si, že opravdu jsem rychle u ní v defenzivním modu. Naopak u cizích lidí se přehnaně omlouvám, což mi už říkal i manžel a kamarádka. Hodná holka se přece omluví za každé situace, že...A rozhodně je to tím, že mi v dětství málo kdy bylo vysvětleno nebo porazeno, jak danou situaci příště zvládnout lépe. Místo toho přišla jen kritika ukončená jednostranně slovy "a nijak mi neodpovídej!" a já si přišla extrémně nevyslyšená a zašlapaná do země. A jelikož teď v dospělosti už mě máma tak snadno umlčet nemůže, nejspíš to vede k tomu, že využiji každé situace, možné i té, kde to není nutné, abych svůj důvod řekla a obhájila všechno, co dělám.

Zajímavá myšlenka, proč někdy je slušné říct důvod (třeba omluva předem kvůli vlakům) a jindy je to bráno jako výmluva. A podle mě je to kombinace faktorů
- když dám ale s vysvětlením za každou blbinu, která se mi nepoved na 100% a.mnohdy opravdu omlouvám jen sama sebe, tak i ta slušná omluva zpoždění může vyznít blbě
- když se omlouvám předem a napíšu "omlouvám se, přijdu později, vlaky stojí", tak je to slušnost; když ale budu zpětně vysvětlovat stylem omluva a za tím ale, tak to vyzní hruběji
Když se tu uváděl horší výsledek z testu, protože se čekaly jiné otázky, tak to je přesně ten příklad, kdy člověk spíš sami sobě omlouvá svou chybu. Je hrozně velký rozdíl, když řeknu to s ale, nebo "mám trojku, příště si dám víc pozor na odhad obsahu nebo se zkusím naučit toho co nejvic, abych to vůbec nemusel řešit"

@klpoiu aha, no tak pokud to člověk vždy bere jako výmluvu, tak to chápu, že to jednoho otráví. Já naopak od lidí tak nějak očekávám, stejně jako @konidada, že mi svoje potenciálně neuctivé chování vysvětlí, aniž bych je o to musela žádat. Já se nikoho na důvody, proč přišel pozdě, neptám. Očekávám (možná špatně), že mi to sami vysvětlí, jinak bych si mohla myslet, že jim prostě jen za např. včasný příchod nestojím. Když uvedou důvod (zácpy, museli se vracet pro deštník, dítě se na poslední chvíli prokadilo až na body...), tak se do toho dokážu vžít a pochopit to. Neberu to jako nevyžádanou výmluvu. Ale zjevně tohle každý cítí jinak.

Přečetla jsem si příklad s kulmou a takovéhle výmluvy jsou otravné, i když jim rozumíme a opravdu jsem to měla dlouho stejně. Ale naučila jsem se, že když mi to samé řekne manžel, tak mu nevysvetluju proč, ale prostě se dohodneme, že jemu např. kulma v umyvadlem vadí, tak ji budu dávat jinam, než vychladne a po příchodu domů ji uklidím. A jestli je s tím ok. Vážně nepotřebuješ řešit, proč.
A u pozdního příchodu kamaráda na schůzku taky není důležité proč, protože kdo bude posuzovat, jestli jeho důvod je dostatečně závažný, aby byl ospravedlnitelný? Představ si situaci, že přijdu na domluvenou schůzku pozdě, protože jsem si potřebovala zdřímnout a zaspala. Na první pohled jasné pohrdání, ale co když je za tím to, že jsem třeba noc před tím nespala, dlouhodobě nespím, protože řeším treba něco hodně vážného v rodině, v práci, nebo jen děti nespí a já s nimi. Co z toho je závazný důvod a mám povinnost ti to celé říkat? Vždyť, když řeknu, že jsem zaspala, tak mě můžeš lehce zařadit mezi ty, kteří tě nerespektují🤷‍♀️ Pokud se to děje u někoho opakovaně, tak prostě tomu člověku řekni, že ti to je nepříjemné a jestli za tím jsou nějaké závazné důvody, nebo jestli by to šlo alespoň s tebou změnit. Chraň si asertivně svoje hranice, buduj své sebevědomí, pak se nebudeš rýpat v tom, proč jsi něco udelala, ale buses řešit co dělat jinak, aby se to neopakovalo, pokud to je důležité, nebo dáš najevo, že pro tebe to důležité není a noc nehodlám měnit.

@westie tak např. s tím parkováním, o kterém jsem psala a kvůli kterému jsem přišla pozdě (a mámy se vůbec netýkalo😀)...tak tam jsem v okamžiku, kdy nebylo možné zaparkovat tam, kde jsem očekávala, že auto nechám, ihned kamarádce psala a při každém dalším neúspěchu situaci aktualizovala. Nabídla jí, že jí naberu, ať nečeká venku a najdem místo spolu. Omluvila se jí po messengeru během parkování. Následně při příchodu. A žádné ALE ani další "výmluvy" jsem jí neříkala. Kamarádka mi ještě řekla, že je to úplně v pohodě, že to chápe, že to tam je vážně debilní to parkování. Jí jsem se omluvila bez jakýhokoli ale, dala jsem jí vědět, že bude zdržení, myslím, že jsem postupovala v souladu s tím, co mi tu většina radí. Ale máma si při následném nezávazném postesknutí nad přeplněnými parkovišti v centru stejně neodpustila hlášku, že jsem asi teda nevyjela včas a že se jen vymlouvám a hledám důvody😳 A to mi prostě nepřijde fér.

@westie no mě by i ten šlofík přišel jako ok důvod, sama dva roky už nespím😀 to už blízcí lidé ale přece spolu probírají.
Když nad tím tak přemýšlím, tak mě je asi v celku jedno, jaký důvod ten člověk má. Já jen když někdo něco neudělá/přijde pozdě/udělá blbě...nějak automaticky očekávám, že zkrátka udá důvod, přijde mi to přirozené. A je mi asi jedno jaký. Cokoli je lepší než neříct vůbec nic. Aspoň pro mě. Když manžel nekoupí rohlíky jak slíbil, tak prostě čekám, že mi řekne důvod. A ne jen "nepřines jsem rohlíky, tak promiň". I "zapomněl jsem" mi přijde jako normální důvod, to se prostě stane. A přijde mi stokrát lepší mu na to říct třeba "no tak si příště radši nastav upomínku a teď pojď vymyslet, co teda budem večeřet" než "ale mě to nezajímá, nevymlouvej se!".

Tohle je těžké, možná přehnaně reaguje tvoje máma, možná se ty přehnaně vymlouváš, to mi tu z jednotlivých příkladů neposoudime, protože neznáme celek.
Z mojí zkušenosti - stejný obsah můžeš říct různou formou a možná právě tvoje forma irituje tvoji mámu. A možná jenom ji. Přestaň řešit, co je a co není fér, to je cesta do pekel, život fér prostě není🤷‍♀️
Mozna stačí říct "to je hrůza to parkování v centru, špatně odhaduji, kolik času si mám dát rezervu, je to nevyzpytatelné" A pokud i na takový způsob komunikace tvoje máma něco najde, tak to hod za hlavu a nebo poznamenej "nojo, ty si taky na všem něco najdeš" nebo "nojo, ty nevynecháš jedinou příležitost si rejpnout"

Jasně, že je fajn říct důvod, proč jsem nepřinesla rohlíky, ale ten důvod nesmí zahrnovat výmluvu na externí faktor. Prostě já jsem zapomněl, promiň, mám tam ještě dojet? Nebo máme alternativni plán? Žádné omlouvání, že mi přeběhla po cestě kočka, totálně mě vyvedla z míry a kvůli tomu jsem přejela obchod s rohlíkama. To už je ten detail, kdy to prostě vyzní jako výmluva.

Očividně si neseš dost velké ublížení z dětství a pro tebe nejlepší bude ji pořádně zpracovat a jít v životě dál, nechat to být, odpoutat se od toho. Hodně mi to připomíná mou situaci, podobný přístup rodičů, pak moje vysvětlování atd. A teď je mi báječně, když jsem z toho kruhu vystoupila, mám se víc ráda, pripouštím si svoje chyby, ale zároveň jsem za sebe převzala větší zodpovědnost. Když chci být někde včas, počítám i a blbým parkováním, protože 15 minut rezerva navíc mě opravdu nezabije; když ale nejedou vlaky, tak vím, že s tím nic neudělám a slušně se omluvím; ale když zapomenu koupit rohlíky, tak neřeším, proč jsem zapomněla a jestli mi do toho vstoupilo něco externího, ale prostě jsem zapomněla. Víc se soustředíme na řešení, než proč a jak a kdo za to může.

@westie jasně no, chápu, jak to myslíš. To "ale" je zřejmě pro spoustu lidí jak rudej hadr. Nejspíš mámu irituje moje forma a mě zas ta její😀 Je to začarovaný kruh, kdy ona za vším vidí výmluvu, já zas to, že na mém názoru nezáleží, že ať se snažím sebevíc, nikdy to nebude dost a že se mě snaží ješte po 30 ňák vychovávat. Ono taky po bitvě je každý generál a teď jaksi vidím sama, že příště do centra autem ani nepojedu. Už tak mě to mrzí, že kámoška čekala, no zpětně už to prostě nezměním. V tu chvíli jsem vše udělala podle nejlepšího svědomí, bohužel moje očekávání neodpovídalo realitě, no teď už to vím. Nepotřebuju její výchovný kázání, já se umím poučit sama. (Mimochodem mohla mi to dopředu říct ona, jaká je tu s parkováním mizerie, když ona to tu zná a sama mě autem poslala, ale lepší je kritizovat až zpětně asi)

@westie hezky napsáno. Máš pravdu👍

Můj syn zase používá " jenže "🤣🤣🤣 už mu říkám Jenžo🤣🤣🤣

v případě omluvy je slůvko ALE nevhodné, protože -
všechno co je před ním, se nepočítá.

příklad.: promiň, že jdu pozdě, ALE nenašla jsem klíče od auta a musela běžet na vlak a tak proto jdu pozdě.
to první před ale - promiň, že jdu pozdě - si škrtni a zůstane ti tam jen vysvětlení, proč jdeš pozdě.
rozumíš tomu? 🐧

@lenkalubina 😀😀😀 třeba mě začne mamka říkat Aleno😆

@lenkalubina 😀 Mně naši říkalo Achjo 😀

@xxx3d jasně, já tomu rozumím, jak to myslíš a jak si to zřejmě přebírá i máma. Tak je asi problém v tom, že já osobně to tak zkrátka nevnímám, že to škrtne omluvu. Já to beru jako dodatek k omluvě, vysvětlení situace. U sebe i u ostatních. Ne, že to něco škrtá.

jasně, rozumím 🙂
myslela jsem, že chceš pochopit, co by jí na tom mohlo vadit, když k tomu vždycky přidáš i vysvětlující složku, proč něco nějak nedopadlo. a v tom "ale" je zakopanej pes.
🙂

Mě až mrazí, kolik lidí si myslí, že prostě člověk má držet hubu a krok, jen se omluvit a okamžitě "chybu" napravit. :( smutné....

@xxx3d jo jasně, díky🙂 možná pomůže si to nějak vysvětlit, že každá to vnímáme trochu jinak, zkusím to (už poněkolikáte, zatím moje snaha o porozumění si byla braná jako další výmluva😀 možná to bude lepší otevřít v klidové situaci a ne až pak během problému)

Jinak autorko, někteří rodiče se prostě nikdy nedokážou smířit s tím, že jejich dítě je už dospělé. A pořád se k němu chovají jak k desetiletému dítěti. Mám to stejně. A to je mi 38. Naštěstí nežiju v ČR a rodiče často nevidím. Ale stačí přes videohovor, samé nevyžádané rady...oni to teda vždycky říkají, že to myslí dobře, že jsem nerozumná ATP. 😀 u mě už to došlo do fáze, že nic nevysvětluju a ideálně ani nic neříkám už.