Manželství a sex z pohledu chlapa
Ahoj všem
je mi jasné, že budu obecně kamenován za to, co napíšu, ale stejně mě zajímá názor. Jsem ve svých 29 ženatý, máme super malého prcka, jsme spokojená, spořádaná rodinka. Mám fajn ženu, já jsem, myslím, dobrý táta i manžel. Ale stejně to má vadu na kráse...
Manželku příliš nebere sex. Nikdy ji nebral nějak extrémně, a ani teď s malým to není žádný luxus. Naopak já sex miluju (který chlap ne, že?). A hlavně mě lákají i věci jako D/S (dominance/submise), na což manželka vůbec není. Já jsem silně dominantní a D/S hrátky jsou jedna z věcí, které mi chybí ze všeho nejvíc.
S partnerkou jsme na toto téma bavili nesčetněkrát, vymysleli spoustu možností, ale nic moc se nezměnilo. Rozhodně neplánuji kvůli sexu a D/S hrátkám opustit rodinu. Ale jaké byste vy, jako manželky/partnerky, viděly řešení takové situace? Milenka jen na sex? Nebo radši studenou sprchu a led do trenek? Nebo za uspokojení svých potřeb platit? Jsem normální chlap, vydělávám dost, takže problém by to nebyl, ale že by to bylo dobré řešení, to pochybuju...
Pokud se mnou budete chtít o tom mluvit trochu víc, dám radši email - nerad bych tu na sebe "vykecal" úplně všechno. 🙂
Nečetla jsem všechny příspěvky.. ale taky si myslím, jako mnozí tady, že je třeba trošku dopředu přemýšlet koho si bereme, zakládáme rodinu.. čekat, že se něco spraví, změní časem - zvlášť tedy v sexu je podle mě úplně mimo.. buď to klape a oba jsou naladění na stejnou notu, nebo to v této oblasti neklape a nebude klapat nikdy a časem se zřejmě vztah rozpadne už kvůli nevěře nebo si přestanou lidé rozumět úplně.. o to je to těžší, když už je to rodina s dítětem.. ☹ podle mého názoru jsou v sexu možné výkyvy - např. při stresu, u ženy po porodu a tak.. (časem se ale vše vrací do starých kolejí).. Člověk to v sobě prostě buď má nebo ne a podle toho bychom si měli hledat partnera pro život.. pro málokoho je sex ve vztahu nedůležitý..
Zakladateli též doporučuju řešit vše se ženou, promluvit si, otevřeně probrat pocity.. nevěrou by trpělo manželství a už by to spokojené, fungující manželství určitě nebylo..
@andelka
Za mě zase říkám všcehno hned - nebo v době kdy si myslím, že by to mohl být vážný vztah a ne jen pár schůzek. Nevidím totiž jediný důvod brát někomu čas a ubližovat mu .
Věřím, že se sexualita může vyvíjet, ale tato zaměření se až tak nemění. To je jako by jsi říkala, že pedofil přece taky neví, že ho přitahují děti a zjistí to až třeba ve 30 letech . Ten člověk to ví , cítí to. Jen to třeba potlačuje a pak nastane v jeho životě zlom a jde to na povrch.
Za mě je prostě zadavatel ubohý člověk, pokud své potřeby bude řešit tajně a bude mít manželství na lži a podvodu.
Měl by být upřímný a říci, že toto potřebuje a že bud bude mít milenku nebo se rozvedou anebo žena přistoupí na jeho praktiky. Ano, hnusně upřímné, ale nejčestnější ke všem zúčastněným. Když to vezmu ze svého pohledu, tak raději jít od sebe než aby mě muž podváděl nebo se já nutila do věcí , které se mi teřba hnusí.
@andelka Můžu se zeptat v kolika letech jsi se vdávala? Podle toho, co píšeš, jsi byla asi hodně mladá. Vidíš v tom problém, nebo to s tím nespojuješ? Jak to zpětně hodnotíš?
A pochopila jsem, z toho, co píšeš, že jsi v sobě objevila sklon k D/S praktikám a kvůli tomu to u vás krachlo? Musím říct, že to slyším prvně - mám dvě blízké osoby, které k tomuto inklinují a udělaly si z toho celkem pěkné zpestření vztahu, atd 😉.
@texetka Souhlasím s Tebou, ale ...vysoký pracovní stres... je otázka, zda je to přechodné, nebo "trvalé", zda je to existenční, nebo ne... samozřejmě je potřeba přečkat krizová období, je ale něco jiného, pokud se partner(ka) stresuje a nemusí a trvá to roky, vidím, jak tím jde zdraví, vztah... dopr...e a i přes jemné a opakované výzvy k změně to nikam nevede. Taky to není tak neobvyklý jev. Pokud jde o dlouhodobou nemoc, samozřejmě (i když jako člověk, který se věnuje psychosomatice, předpokládám, že příčina většiny nemocí vyplývá z životního stylu a z emocí a přesvědčení. V této souvislosti pokud nemocný hledá řešení a zatím nenašel, je "schovívavostivhodnější" než ten, kdo se ani nesnaží, nebo se řešení vyhýbá.)
@pulecp To určitě . někdy prostě ikdyž děláš cokoliv, tak to nepomůže . Ale kolik takových případů je , dkyž znenadání se člověk změní a jde to celé do háje.
Já moc neuznávám rozvody , zastávám názor, že skoro vše jde řešit, když oba dva chtějí. Ale jsou případy kdy je jen a jen dobře, že si oba řeknou, že takhle to nemá cenu a jdou od sebe a najdou si partmery jiné.
@texetka taky si myslím, že mnoho věcí jde vyřešit, ale musí se opravdu chtít... na obou stranách, nebo minimálně na jedné, ale hodně, aby se to tím rozhýbalo a pak se třeba "chytí" i ten druhý....
ale jsou tam určitá omezení, protože to je založené na tom, že absolutní priorita bude ta rodina..... a někdo to tak nemusí mít a nejde to jen tak lehce "přecvaknout" na tohle nastavení, hodně toho neseme z původní rodiny, ze svého hodnotového nastavení....
dnes je vše tak rychlé, že i ta nevěra je bohužel rychlejší, i ty rozvody... a další rozvod nebo rozchod atd...
jinak ale musím říct, že jsem byla dost nemocná před lety a změnilo mě to opravdu zásadně....
takže vím, že možné to je, že by si člověk někoho vzal a pak by mohl koukat vedle koho to žije vlastně... já naštěstí v té době byla svobodná, ale vztah to neustál, byla jsem někdo jiný, změnili se mí přátelé, moje profese atd...
@texetka jako vždy: každý jsme jiný 😉
proto tu i těžko můžeme radit, spíš je to opravdu diskuse, jak je to i správně nazváno 🙂
co někoho baví, jiného odpuzuje a opačně.... někdo vydýchá nevěru i opakovaně, někdo ani jednou ani po sto omluvách....
a jsou lidé, kteří si myslí, že je super, když někdo nevěru odpustí a jsou lidé, kteří si myslí, že to se nikdy neodpouští.... a obě strany si to můžou odůvodňovat morálkou, ať už v manželství nebo ve vztahu k dětem atd....
proto je svět tak zajímavý, že není jednoduchý 🙂
@lu777 To máš pravdu .
Bohužel dnes mám pocit, že lidi si všechno strašně zjednodušují , hledí jen an sebe a svoje potřeby a touhy a na toho druhého neberou ohled. Zároven nedokáží o svých potřebách mluvit a když se to sečte ....
Můžeme si přát jediné, abychom my v našich manželstvích ustály pokud možno vše s nadhledem a grácií a pokud to nepůjde, tak se dokázat slušně rozvést .
@texetka souhlas... šlo to z extrému do extrému... dřív zase byli lidi, kteří nedbali na sebe, fungovali dlouhá léta i ve vztazích, kdy je někdo tloukl, kdy neměli žádné city apod., ale tehdy se holt nešlo rozvést...
teď je to zase druhý extrém...
dneska se holt neopravuje, jen se vyhazuje a pořizuje se nové... platí to jak pro věci tak pro lidi nebo i pro zaměstnání.... pro psychiku to moc dobré není
@orchidis jestli dovolíš odpovím jen na něco 😉 Vdávala jsem se ve 24 po skoro 5 letech vztahu. Jo, cítila jsem že to není ono, ale věřila jsem,že se to právě zlepší časem, čím bližší a delší vztah bude, tím že to bude lepší. Omylem jsem hodně věcí přikládala vnějším důvodům, a nedošlo mi, že ty důvody jsou úplně bezpředmětné, že důležité je něco jiného. Hodně dlouho to šlo, taky mám dvě děti že jo, ale postupně chybělo víc a víc. Nicméně u nás byly problémy celkově, v komunikaci, v povaze, v tom co i on nedával najevo, a co kdybych věděla a dala tomu správnou váhu, tak bysme spolu nebyli. Ten sex byl spíše důsledek vztahu, který nebyl dobrý.Nebyli jsme kompatibilní. Tak jsme přestali jeden druhého trápit a šlo jsme od sebe. A teď jsem spokojená ve vztahu, kde mám to co potřebuju a který sám o sobě má velmi kvalitní komunikaci a to je to hlavní. Taky k sobě neladíme 100%, to snad ani nejde, ale jsme spokojení oba a vážíme si toho. S ex by to nešlo ani 20%. Snažila jsem se 10 let a nešlo to. Zpátky to nevrátím, až zpětně vidím co jsem měla vidět, ale situace byla taková jaká byla, a nemyslím že to bylo jen věkem, spíše právě "stárnutím" a životními zkušenostmi jsem zjistila, že to nebyl dobrý nápad. No vrátit to nejde, tak se snažím z toho vykličkovat jak nejlíp to jde. Ale trápit se zbytek života jsem se fakt nehodlala.
@orchidis jo, zpestření vztahu je super věc. Jenže když ti na to partner řekne, že je to úchylné, pervezrní, že on na to vůbec není a dívá se na tebe jak na... tak je to pro vztah dost solidní rána.On mi to teda takhle neřekl, ale vím, že si to myslí a ten postoj takový má, netolerantní, konzervativní.
@texetka ono je to bohužel často tak, že pokud se ti hnusí ty praktiky, začne se ti časem hnusit i člověk, který je dělá. 😒 A v tom je ten problém ve vztahu, kde jeden si musí (nebo chce, potřebuje) si něco kompenzovat jinde. Ona to může možná pochopit (třeba ze strachu z rozvodu, z pomluv, ze samoty..) a tu milenku povolit (co oči nevidí..) ale nevěřím tomu, že by to časem nemělo následky a k rozchodu by stejně došlo.
@andelka
Tomu rozumím. Upřímně, také bych tohle nedala - takové ty jemné hrátky ano, ale škrcení, pálení a podobně - na to bych neměla, milenku ani náhodou - takže řešení by bylo jediné. ..
Jinak třeba u mě nejde o netoleranci, u kohokoliv cizího je mi to jedno a zastávám názor, že pokud se oba dva ( tři, čtyři, pět 😀 ) svéprávní dospělí domluví - nemáme důvod je soudit , ale o odpor k samotnému násilí na mém partnerovi nebo mě samotné... Chápu, že ty to vidíš jinak a ted jsi už spokojená s novým partnerem.
@texetka no tak na škrcení, pálení bych neměla taky (noo, max. takové ty spešl svíčky, co vosk zchladne ještě než dokápne na kůži, to je bezpečné), to jako vůbec, ale je toho spousta, a je dost velká pravděpodobnost, že pokud je protějšek jen trochu nakloněný a otevřený, tak některé věci by prošly, a ono stejně se to časem pak posouvá, a zkouší..a úplně nejvíc zásadní je stejně důvěra, oddanost, intimita vztahu..prostě úplně nejlepší je prožívat to v páru, ve vztahu, ne bokem s milenkou.Jenže někdo je tak zaseklej, že tomu ani nedá šanci.
za mě je důležitý vyložit karty před manželkou a domluvit, zda by něco mohli zkusit, co by rozhodně nepřekonala a co by si mohla promyslet. Pokud manželka opravdu nechce nic zkusit, hnusí se jí to a není ochotná udělat vůbec nic, tak podle mě je to konec vztahu. Prostě pokud je na jedné straně touha a na druhé straně odpor, nemá to řešení. Ale manželka musí o touze manžela vědět. Pokud je ochotná překousnout milenku, dobře, řešení je to taky. Ale prostě pokud to v jednom je a chce to, nedá se to dát hlavy ani z jiného orgánu. Prostě už to v tom vždycky bude a šíří se to jako mor. Pak jednou náhodně potká to co chce a to se pak strhávají mosty a pálí domy a člověk prostě jde hlava nehlava...
@andelka Jasný, díky, chápu, že je to citlivé téma. A myslíš, že kdybys třeba partnera potkala později, že bys to rozpoznala? Abych to objasnila: mám ve svém okolí několik lidí, včetně vlastní sestry a nejbližší kamarádky, kteří se brali hodně mladí a postupem času se dost lidsky vyvinuli a vyhranili (např. muž na vysoké managerské pozici, žena zůstala doma s dětmi, atd), pokračovalo to nesouladem v běžným životě, hodnotách, názorech, sexu a jsou z toho rozvody, anebo minimálně velký krize, atp. Sex s tím šel ruku v ruce, na tom se shodnem.
Co mi vrtá hlavou je, zda je to nerozpoznáním nekompatibility, nebo prostě vývojem jedinců a "dozráním". Já se vdávala taky mladá, ale zatím tuk tuk, máme to směřování i hodnoty stále stejné a krize hodnot, atp. procházíme sic třeba velké, ale spolu 🙂.
@orchidis pokud bych měla více dalších zkušeností, tak asi ano, asi by mi došlo, že nemám čekat, že se něco změní, a možná bych si dávala víc bacha na některé jeho projevy, povahové..ALE nemůžu to říct jistě. To mládí a nezkušenost hrály určitou roli jistě, ale ne stoprocentní. Ono taky to jakž tak fungovalo, nebylo to špatné, bylo hodně pozitivního a fajn, a společného, dokud..nezačal pracovat, nezačali jsme spolu žít, neměli jsme děti..To je prubířský kámen. Tam se projeví člověk jaký je, i vztah jaké má základy. Myslím si opravdu, že u spousty párů se ti dva sobě vzdálí natolik, natolik se během dospělosti změní, dozrají, zformují, že se jejich cesty rozejdou, a není to vždy nutně zle. Jsou v tom děti, to je blbý, ale pokud jsou ti dva co k čemu aspoň trochu, tak se to dá zvládnout.Fakt bych nerada držela manželství, aby mi pak děti řekly, že takový vztah by oni nechtěli, že by byli radši kdybysme se rozešli (a takových názorů jsem od dospělých dětí slyšela docela dost).
Je super, že jdete zatím společnou cestou a všechno jste doteď zvládli spolu. Když se dva najdou a ještě mají štěstí, tak je to bezva. 🙂
Já třeba ačkoli už se znova vdávat moc nechci, tak na manželství věřím, na svatby chodím, dojímám se, a upřímně přeju hodně lásky a štěstí. Život je složitý a někdy prostě jde jinak, než jsme si mysleli, nebo než bysme chtěli.
@chlaphledaradu - tak já tedy s dovolením napíši svoje zkušenosti. Mám doma podobného chlapa, jako jsi ty. I po 16ti letech ho miluji, máme 2 krásné zdravé děti, jen ten sex je u nás jaksi rozdílný. V první řadě je třeba, aby chlap pochopil, že u ženy jde sex ruku v ruce s psychikou. Pokud je žena spokojená, odpočatá, nemá žádný starosti, tak je daleko lépe naladěná i na sex. Chlap přijde domů po náročném dni, přepne na sex a jede. Takže pokud chcete dobrý sex, je potřeba připravit půdu. Dobrá předehra je základ. A tou předehrou nemyslím mazlení. Ale pomoc v domácnosti, pomoc s dítětem, vytvoření domácí pohody. Vínko a svíčka večer je samozřejmostí. V dalším kroku je potřeba zjistit, co se líbí manželce. Protože i v sexu platí (pochybuji, že se mnou budou souhlasit všichni, ale je to tak) - "něco za něco". Možná, že vaše žena má taky svoje tajné touhy. Zjišťoval jste to někdy ?? No a dál už je to na domluvě. Vy něco slevíte, ona se v něčem přemůže a vy jí to vynahradíte zase v něčem jiném. Já myslím, že existuje málo lidí, kteří si úplně ve vem padnou. I já dělám věci, které mě nijak nevzrušují (ale ani mě to není nepříjemné, nebolí, apod..), protože ho miluju a na oplátku za to něco dostanu, co mám ráda. I v tomto případě platí jen jedna rada - mluvit a hledat kompromis. Milenka jen na DS je cesta do pekel.
Chlap, no je jasny co pro nej je priorita :D proto letos jsem dala muzkymu jeho nej darek v zivote, erotickou pomucku :D to cucel
Vazne? A jakou presne, dej sem nejaky typ.
Staci pouta, muzsky z toho bude paaaf =))
Hmmm do zacatku by to helet i slo 🙂
@lu777 přesně tak. Podle mě je hloupost tvrdit, že se má všechno říct hned, a pak už podobné věci nehrozí. Tak to prostě nefunguje, spousta věcí se projeví až časem. Já teď opravdu si myslím, že v některých oblastech můj ex fakt nevěděl, koho si vzal, a kdyby to věděl, asi by to neudělal. Jenže já sama pořádně nevěděla, a prostě jsem se přizpůsobila jemu. Jenže to nevydrželo věčně. To samé naopak. Hodně jsem koukala, co se z něj stalo.A ano, v novém vztahu jsem jiná, i komunikace je jiná, protože my jsme jiné osobnosti.
Když se tyhle "změny" dějí, vždycky je to riziko. Protože najednou už neplatí to,co předtím, a ti dva se s tím musí nějak vypořádat.