Odstěhování daleko od rodiny. Mají se rodiče právo zlobit?
Co si myslíte o lidech, kteří jsou třeba jedinackove, nebo sourozenec už nežije a odstehuji se daleko od rodičů? Třeba za láskou, za pracovni možnosti, studiem, lepším.zivotem...maji se rodiče právo zlobit, že neuvidí vnoučata kdykoliv je napadne, nemůžou se jen tak stavit na kafe cestou kolem, nemluvě když se neco stane, že bude možná problém přijet a pomahat.
@sfet Je to lehce ujeté, umřít může každý z nás kdykoliv. V tu chvíli nám to už bude jedno... Rodiče tu taky můžou být téměř do stovky a to by znamenalo, že do nějakých 80 se nemůžeš odstěhovat kam chceš, kdyby se s nimi náhodou něco stalo? Je potřeba postavit se na vlastní nohy. Udělat si síť přátel, zaplatit některé služby, pokud potřebuji s nečím pomoct, umět o ni požádat. Nedělat ublíženou chudinku jen proto, že moje jediná dceruška se rozhodla žít mimo rádius mého dosahu. Chci komunikovat s vnoučaty, budu se aspoň trochu zajímat o moderní technologie. Navíc např. na WhatsAppu nebo FB je vidět, kdy jsem byla naposledy připojena, takže i na dálku můžeš zkontrolovat, že nebohá maminka ti stále žije... Takže návrh, mami, zařiď si jednu z podobných sociálních sítí a hned uvidím, že jsi on-line, můžeme poslat fotky, videa, volat. Vidím, jak to zvládají moje kamarádky důchodkyně, opravdu jsou šikovné, protože chtějí.
@zuzkasim jo, to se máma náhodou po porodu mýho syna naučila, protože chtěla. Všechna čest..ale stejně, má jedno, chce mít i druhé, má druhé a chce třetí, měla by třetí, tak proč ne čtvrté. Prý není to ono, ona chce kluka objímat, cítit jeho dětskou vůní, dostat jeho uslintanou pusu. Ano, je to pravda, ale kdybych tam zůstala, tak třeba by žádný kluk nebyl. Já našla štěstí jinde. Porad říkala, co by kdyby, a možná bych našla, co já vím, jakože já vím, že bych asi nenašla. A já říkala, že půjdu do světa. Celou střední školu.
Ja mam jedinacka a ano mrzelo by me to, ale na druhou stranu mu to preju. Musi zit svym zivotem. A co se tyce nejake pece o nas az budeme stari, to je moc daleko, takze zbytecne o tom premyslet. Ale asi dokud budu zvladat tak doma, pak pecovatelak- ldn- hrob.
@sfet heh, to je jak moji rodiče. Taky občas vyřknou podobnou mantru: "a kdybys zůstala v ČR, tak bychom to mohli s dětma pomoct, mohla bys tohle a tamto..."...
No jo, ale kdybych zůstala v ČR s exmanželem, na 99% by žádní vnoučata nebyla.
Ja i bracha bydlime 1000km+( 10h autem) od rodicu .
Mame hezky vztah a mam pocit ze se nekdy vidime casteji a setkani je intenzivnejsi nez u lidi co bydli mnohem bliz .
Vidame se co 2 mesice na vzdy dele nez 7 dni .lyzujeme , vyletujeme atd +
Travime spolu Vanoce a litame spolu na dovolene .
Deti babi s dedou dobre znaji .
Nekdy prijedem my , nekdy oni . Zitra dorazi deda sam. A v breznu mame sraz na 2 noci nekde v puli cesty a velikonoce jedem do Italie spolecne.
Takze si myslim ze v ramci moznosti super.
Skoro denne si volame pres video ...
Az pujdou rodice do duchodu , maji v planu přijet za nama do ciziny a bydlet zde.
Otazka mi prijde hloupa ...
Jestli maji rodice pravo byt nastvani ?
Jako uprimne , deti se taky nikdo neptal nez je nekdo privedl na svet ...
Takze je treba si to tak udelat at je to hezke pro vsechny. Nekdy i ti rodice vyjit z komfortni zony 🙂
Ikdyz zo ti nema cenu psat co vifim ze pises...
Tvi todice ti hrsjpu na city ptz ocividne se nikdy neodpoutali id svych rodicu a nechali si jimi řídit zivot...
Uz to tu padlo normalni rodic zamackne slzu , snszi se udelat pro to vse aby deti a vnoucata videl nejcasteji a sledoval ze se deti maji hezky ...
Jinak u tehle ufnuksnku by bylo u me bud jsi dpokojena s tim co ti zaridim , nebo si to zarid sama.
Tvl kecy o rozkladu tel jsou fakt na palici!
Se domluvte ze ti jazdy vecer napisou a kdyz ne - budes vedet te uz jsou tela pomalinku na rozklad 🫣
Navic to vypada, ze by ses mela starat o dva (!) stare umanute lidi sama (?!?) Tak to bych si dala panaka na kuraz a razne se ohradila. My mame v baraku prababicku, jen lezi, je hodna, nenarocna, ale je nas na ni 5! Sama bych to nedala. To po tobe nikdo nemuze chtit. Fakt se bran. Uz jsem o tom mluvila i s myma rodicema, ze jim nakoupim, uklidim, ale hygienu jim delat nebudu, ze nejaka pecovatelka, souhlasili a ani by to po me nechteli.
📌
@sfet Ty bydlíš 350km? Já myslela, že někde přes půl Evropy! A vidím, že problémů je více, nemá ráda zeťe... Myslím, že si fakt vymýšlí a není schopna přijmout, že máš vlastní život. Takže znovu pro ni, najít si svou síť kamarádů, své koníčky, 2x do roka přijet na víc dnů za váma a těšit se, že jindy zase dorazíte vy. Zetě přijmout, je to otec vnoučat a vždycky bude, to ať si uvědomí. Dá se vymyslet třeba i nějaký společný výlet někde na půli cesty pro vás obě. Kde je vůle, tam se řešení najde. Člověk může mít občas lítostnou náladu, ale stavět celý svůj život na fňukání efektivní není.
no přesně. "Vydírat" vnoučaty, ale nebrat jejich otce... 🙈
@zuzkasim No, ta dovolená na půli cesty, to by se mi vždy líbilo. Byla by to dovolená pro nás obě i pro kluka a že těch míst na půlce cesty je, že člověk neví, které vybrat, ona by měla vnuka i dceru, já ji, nebyl by tam manžel a bylo by to skvělé. Kdyby chtěl i táta, tak ať jde taky, not problem. Ale je tu zástupní problém,proč nemůže jít k nám, koho to byl nápad, že někde na hotel, že zas prudí manžel, že jo?
Stačilo mi, jednou šla manželova maminka s jeho ségrou na výlet do Prahy na 3 dny. A objednali si hotel, protože chtěly to mít se vším všudy a wellness a přímo v Praze blízko centra, ať ráno můžou hned vyrazit do města na procházku a večer se projít vysvícenou Prahou, no to bylo 1000 otázek, proč když bydlíme 20 km od Prahy nešli bydlet k nám. A bylo to od zlých vztahů v jejich rodině přes náš nedokonalý dům po kostlivce ve skříni. Nikdo to nepitval, každý chápal, chtěly bydlet v Praze, s náma se sešli na večeři tam, kde se nám to hodilo. takže dovolená na půli cesty, to byla dovolená otázek, proč takhle a ne jinak, a jak by se líbilo mně, kdybych já nemohla přijet domů a musela někam na hotel, tak ona k nám už nikdy nepůjde, když není vítána a slovo vetřelec se skloňuje ve všech pádech a časech
@sfet promiň, ale jak to čtu, tak bych osekala vztahy na to nejnutnější. Tvoje máma je manipulátor jak vyšitý 😓
@sfet Tvoje maminka je podle tvého popisu skutečně manipulátor. Málokdy vyjadřuju takhle soudy, ale tady moc pochybností nemám. Je jen na tobě, zda se necháš. Nabídla bych, nabídku několikrát zopakovala, pokud nechce, její problém. Je dobře, že bydlíš v takové vzdálenosti, být jí na dosah, zničilo by to tebe a nejspíš i tvé manželství...☹️
@zuzkasim právě před 12 lety se mi rozpadnul vážný vztah, já bydlela ještě dál, máma mi promlouvala do duše, ať se vrátím domů. To jsem věděla, že tohle teda ne. Ale přestěhovala jsem se, což taky rodiče nechtěli, nevím proč, ale je to můj život. A stejně výčitky, že chlapa jsem si mohla najít i doma. Hlavně, že já jsem nikdy, opravdu nikdy s mužem z rodného města nechodila. Takže bych byla asi pořád svobodna, praci někde ve fabrice, pac jiné možnosti jaksi neee, ale hlavně pod taktovkou maminky, která se musí poslouchat. Někdy tam jdu na necelý týden a vracím se s prujmy, migrénou..
Přijdu domů a po 2 dnech klid. A dítě to samý. A hlavně výčitky, že snad nemám svědomí, jsem kdesi v pi.i daleko (cituji) a kašlu na stárnoucí rodiče. Ona to chtěla jinak..já nevím, kdyby se moje dítě odstěhovalo, ale bylo by šťastné, asi by chybělo, ale radši daleko a šťastné, než doma za zadkem a deprimovane. Když jsem byla doma a ,,jen brečela," podle jich slov, taky špatně..
@sfet ch jo, nemáš to lehké... Ale za mě radši si nechat vyčítat, že tam nejezdite než to co popisujes...
A s dovolenou na půl cesty - to by hnji navrhla podle toho kde by se líbilo tobě a dětem s tím, že bych jim ubytování zaplatila... Ať nema hemzy, že zbytečné výdaje a pod... Teda jestli je to schůdné i pro tebe
Zlobit se nemůžou. Děti jsou jednou dospělé a je to jejich život. Každopádně za svou kolegyní muži říct, že ji velmi trápí, že se jí syn odstěhoval do Británie a neplánuje se vrátit. To, že ji tenkrát oznámil, že si tam koupili dům 🏡 ji opravdu hodně sebralo. Má pocit, že ho ztratila. Také by mě do budoucna mrzelo, kdyby se mi děti přestěhovaly jinam, ale v řetězech je v rodném městě držet nemůžu.
@craki schůdné ani moc ne. I když, pokud nebudu na jejím území (rozuměj, u ní doma), tak by to možná šlo. Ale zase poslouchat, proč to nejde u nás doma, čemu vadí to, že by u nás byla, proč to nešlo tak a ještě nijak. Třeba sama se rozhodla, že k nám nebude chodit, bude chodit sporadicky, protože se zase nepohodla s manželem, známé z baráku se narodilo dítě, ona se s její maminkou dost baví, taky bydlí jinde ale necelých 100 km od rodiny, tak za ní chodili a často a hned otázky, proč oni můžou a jiní ne, proč je to tak a není jinak, přitom ona bydlí v 1+1 a my máme veliký dům. Pak vyšlo najevo, že ten její přítel je mamánek, někdy vegetí u své maminky i dva dny, ať nemusí poslouchat toho křiklouna. Já kdysi s mamánkem chodila a to opravdu ne. Tak kdo je pak na tom líp. A nechce se ani ženit. Bydlí sice spolu už dlouho, k synovi se hlásí, i zajde s nimi k ní (našeho bych nedostala k nám ani stádem slonů), ale vázat se nebude.
@sfet Asi bych jí to řekla na rovinu - protože se vůči nám chováte tak, že tohle je pro nás všechny nejlepší řešení. Mám vás ráda, jste mí rodiče. Ale mám svůj život a vy to respektujte.
Pokud budete vyčítat, vypínám mobil. Izolovali jste se sami. A jestli v tomto jednání budete pokračovat, zůstanete úplně sami.
V klidu a na rovinu.
Je na tobě, abys i ty dospěla a nastavila jim hranice. I sama v sobě.
@craki spíš naráží na to, že její mama tam může jezdit a kdy chce a jak chce, ale tak ten její se klidně zvedne a jde vegetovat ke svojí mámě a ona je ráda, že jí má kdo pomáhat s miminem, můj manžel je doma, ke svojí mámé takhle nechodí a ona taky nebydlí za rohem a má svůj život a své záliby a přátele.
Spíš narážela, že její další kamarádka jezdí za dcerou (120) přímý spoj a ona musí přestupovat a to je přece komplikované a to ji poslední úsek cesty manžel veze autem. Tak zas až tak hrozný není. I když má své mouchy a nedostatky, jako každý. Rovněž dělala horor z cesty vlakem, když jsem svolila, že na mateřské, už tam ale nejsu, budu chodit častěji. Že se budu ve vlaku trápit (nevím proč, co je na tom vlaku tak hrozný), malý mi tam chytne kde co a bude pořád na hromadě (nikdy se nic takové nestalo), i když v době chřipek jsem tam opravdu nechodila, bylo to občas na logistiku, ale nic takové, co by nešlo zvládnout. Lidé cestují mnohem větší vzdálenosti, letecky a s více dětma a dají to krásně.
@sfet přesně, já svoji trasu Auto-metro-vlak-auto (celkem cca 5h) zvládala se 2 dětma včetně kočárku a kufru...
Tohle už jsou jen výmysly...
Můj muž taky nejezdí ke svým rodičům. Jede tam 1x za rok když ho ukecam a jedeme společně k našim (bydlí od sebe kousek) Všem to vyhovuje a nikdo nemá komentáře... Tchýně teda trochu jo, že vidí syna 2x za rok, ale co si vychovala, to má, to už je jina písnička 😁
@craki té naší to nějak nevadí, alespoň nic neříká a mám dojem, že si o to víc pak užívá. Občas něco utrousí, ale to jen tak svým směrem.
Mojí mámě dávám příklad, že brácha mojí nejlepší kamarádky (trochu se naše rodiny znají, i když vyloženě nekamarádí), tak její brácha taky bydlí od rodiny asi 400 km a má 4 děti a jsou to jediná vnoučata v rodině, chodí málo a nárazově a hned, ale když oni o ty vnoučata tak moc nestojí, jak stojím já. Copak jim vidí do hlavy a do srdce? A mají víc dětí, některé bydlí kousek. No, tak oni měli 4 děti, naši jen 2. Ale to opět není moje vina.
@sfet ostatní to můžou mít zařízené třeba tak, že si každý den volají a když to rodič nezvedne, kontaktuje se někdo v okolí (soused, kamarád) který má klíče, aby se tam zašel podívat...
Dam příklad - abych já jela zkontrolovat svoje neozyvajici se rodiče, znamenalo by to 6hodin ve vlaku, 2 přestupy, plus 30 min bus... A to jen přes den, přes noc smůla. To už by asi bylo celkem jedno kde leží a co se jim stalo...