Přítel má jiný sociální status - dá se s tím smířit?
Ahoj, zakládám tuhle diskuzi pod novým nickem, ale jsem zde již docela dlouho.
Řeším teď docela dilema. S bývalým, se kterým mám dvouletého syna, jsem se rozešla před rokem. Byl to typický frajírek a sobec, který bral ohledy jen na svoje potřeby a pocity, podváděl mě a s ničím nepomáhal. Rok jsem se z toho vzpamatovávala a kolem vánoc po dlouhé době zase někoho potkala, kdo mě zaujal. Je stejně starý, podobně dlouho rozejitý s podobně starým dítětem. Od první chvíle spolu trávíme hodně času. Je na mě moc milý, na syna také, máme podobný smysl pro humor, super sex, podobné názory, je hodně šikovný a činorodý...potud všechno OK, už jsem nejednou přemýšlela o světlé budoucnosti až navždy. Problém je, že já jsem docela snob nebo spíš povrchní, prostě na prachy. Nic jsem v životě nedostala zadarmo, ale vždycky jsem byla dost úspěšná v práci, hodně vydělávala a pohybovala se ve vyšší společnosti. Hodně cestovala, užívala si života. Ráda si zajdu na dobrou večeři, na eurovíkend, koupím pěkné věci. Po rozchodu jsem se sice musela dost uskromnit, ale mám práci na poloviční úvazek, vlastní byt a sama se synem hospodařím s více než třiceti tisíci měsíčně...umím se o nás dobře postarat a chtěla jsem chlapa, který bude také vydělávat nadprůměrně, abychom spolu mohli zase požitkařit. Jde i o to, že drtivá většina mých kamarádů má vyšší životní standard. Není to o tom, že by někým bez peněz opovrhovali nebo tak, ale prostě když jdeme na večeři, tak do steakhousu a ne do čínskho bufetu...no a přítel moc peněz nemá. Pracuje manuálně, hloupej rozhodně není, intelektuálně jsme si určitě rovni, ale život do zavedl k manuální činnosti a ne do nablískané kanceláře jako mě...ze začátku vztahu se tvářil, že má taky dost peněz a já se nikdy netajila tím, že potřebuju chlapa s penězma, platili jsme dost věci na půl, rozhodně mě nijak nevyužíval, ale z návrhu nějaké dražší zábavy vždycky vycouval... až vyšlo najevo, že má na moje poměry docela hluboko do kapsy...třeba tak kolem dvaceti čistého na měsíc...vůbec nevím, co mám dělat. Jednak mě samozřejmě štve, že ke mně nebyl upřímný...ale je fakt, že bych si jinak s ním ani nic nezačala, to vím. A pak samozřejmě ta skutečnost, že prostě nemá prachy... vím, že jsou důležité jiné věci, že je milý, pozorný, citlivý, nepije atd...ale pro mě prostě ty peníze důležité jsou. Kdybych byla s ním, tak už můžu zapomenout na svoje koníčky...a co teprve, kdybychom spolu měli dítě? Čtyřčlenná rodina v Praze žít z třiceti tisíc? A já samozřejmě ještě další dítě chci... řešila jste některá podobnou situaci? Rozhodly jste se na svoje "předsudky" rezignovat a pak se ukázalo, že to prostě nejde? Nebo naopak jste ráda, že máte super pozorného chlapa a na snížený standard jste si zvykly? Díky za zkušenosti.
Stručné shrnutí
- Výrazný rozdíl příjmů v páru (příklad v diskuzi: partner zhruba 20 tisíc čistého vs. partnerka 30–40 tisíc) je častým zdrojem napětí a vyžaduje otevřenou finanční domluvu a plánování rodinného rozpočtu.
- Řešení uváděná v diskuzi zahrnují: domluvu na rolích (např. že partner půjde na rodičovskou), zlepšení uplatnění partnera (mistr, vedoucí směny, vlastní živnost jako truhlář/topenář) nebo to, že více vydělávající partnerka přebírá část nákladů (placení dovolené, výdajů).
- V rozhodování hrají roli konkrétní finanční dopady (v diskuzi zmíněno, že společný příjem ~50 tisíc Kč může při rodičovské klesnout na ~30 tisíc Kč), sociální okolí a riziko, že se muž bude cítit méněcenně, pokud nebude vnímaným živitelem rodiny.
Nejčastější otázky
Q: Jak to ovlivní rodinný rozpočet, když jeden z partnerů půjde na rodičovskou?
A: V diskuzi je uvedeno, že pokud žena zůstane v práci a muž zůstane doma, nebo naopak, rodinný rozpočet může výrazně klesnout; konkrétní příklad uvádí snížení z přibližně 50 tisíc Kč na cca 30 tisíc Kč měsíčně.
Q: Jaké možnosti má partner s manuální prací zvýšit příjem?
A: Diskuze zmiňuje postupy jako povýšení na mistra nebo vedoucí směny, práce na vlastní živnost (příklady: truhlář, topenář), nebo vybudování malé firmy; tyto cesty byly v příspěvcích označeny jako reálné způsoby zvýšení platů.
Q: Dá se vztah zvládnout, pokud žena vydělává výrazně více než muž?
A: Ano, v diskusi jsou příklady fungujících vztahů (některé až desítky let), kde žena vydělává více; klíčové podmínky jsou, že muž nepociťuje méněcennost, oba se domluví na rolích a finančním přispění, a že obě strany akceptují změnu životního standardu.
Q: Jak komunikovat, když partner o svých příjmech neřekl pravdu?
A: V diskuzi je doporučeno jednat otevřeně a upřímně: partnerovi jasně říct důvody obav a požadavky na budoucnost; jedna z doporučených rad zní „upřímně mu řekni své důvody, a pokud to nepůjde, neprodlužovat situaci“.
Q: Jaké praktické kroky lze udělat, pokud chci zachovat životní standard (dovolené, sporty)?
A: Konkrétní návrhy v diskuzi: více vydělávající partnerka může částečně platit dovolené nebo aktivity, dvojice si může šetřit před rodičovskou, nebo hledat kompromis v levnějších aktivitách; také se doporučuje přemluvit partnera ke zvyšování příjmu.
Q: Co říkají ostatní o tom, zda 20 tisíc čistého je málo?
A: V diskuzi panují protichůdné názory: někteří považují 20 tisíc čistého za podprůměr a nedostatečné v Praze, jiní upozorňují, že šikovní řemeslníci umí vydělat více a že 20 tisíc nemusí automaticky znamenat „chudobu“ mimo velká města.
Závěry z diskuze
Shoda
- Peníze hrají v partnerském soužití významnou roli a je legitimní je při výběru partnera zohledňovat.
- Otevřená komunikace o financích a jasné plánování (včetně ochoty partnera měnit uplatnění nebo převzít rodičovskou) jsou považovány za klíčové pro udržení vztahu.
Sporné názory
- Někteří diskutující tvrdí, že 20 tisíc čistého je na přiležitý život v Praze nedostatečné, zatímco jiní uvádějí, že šikovný řemeslník nebo podnikatel může mít významně vyšší příjem a že suma sama o sobě není rozhodující.
- Jedna škála názorů říká „rozejdi se, pokud ti to nevyhovuje“, druhá škála doporučuje dát vztahu šanci a pracovat na společném řešení (motivace partnera, finanční kompromisy).
Otevřené otázky
- Zvládne muž dlouhodobě psychologicky akceptovat roli „nevýrazného živitele“ a nezačnou se objevovat pocity méněcennosti?
- Dokáže žena, která si zvykla na vyšší standard, dlouhodobě srovnat priority tak, aby nebyla nespokojená při snížení životní úrovně po rodičovské?
- Jak reálně zvýšit příjem partnera v krátkodobém horizontu (konkrétní vzdělávání, přechod na vlastní firmu, zvýšení kvalifikace)?
Zmíněné značky a firmy
VUT, banky (obecně), kroužky (jako organizace), žádné konkrétní komerční značky nebyly pojmenovány
Zmíněné produkty a metody
rodičovská dovolená / rodičovský příspěvek, mateřská, práce na živnost/vlastní firma, povýšení na mistra nebo vedoucí směny, práce „na ruce“ (řemeslné profese: truhlář, topenář), práce na volné noze, spoření na dobu rodičovské, placení dovolené jedním partnerem, práce z domova
Místa a osoby
Praha, Máchovo jezero (Macháč), Řecko, Chorvatsko, Maledivy, Strakonice, Zlín, Ústecký kraj
@aleenka1234 Peníze a láska spolu možná souvisí, ale v případě zakladatelky tato rovnice asi jaksi nefunguje. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč se tedy rozešla s otcem svého dítěte, který byl "typický frajirek a sobec, který bral ohledy jen na svoje potřeby...", ake dle všeho byl i dostatečně zaopatřen, protože zakladatelka je "snob nebo spíš povrchní, prostě na prachy" a současný přítel je mimo její společenskou kastu 😉
my začínali s přítelem podobně nevesele. ač teda v o dost nižší vrstvě oba 😅 neřekl mi toho hodně, protože o mě stál a bylo mu jasné, že by nedostal šanci. já teda závratné sumy nikdy nevydělávala, ale v době, kdy jsme se poznali on byl ženatý, odejitý od rodiny, prakticky bezdomovec, pracoval 20h denně a vlastně zadarmo, protože splácel nemalé dluhy a šéf o ještě okrádal a nedodržoval výplatní termíny. já s ním randila jen tak nezávazně, neměla jsem taky dořešený ex vztah a postupně si mě získával, otevíral se...z jedné strany mi ho bylo líto, z druhé mě štval, jak si za některé věci může sám, ale zároveň jsem v něm prostě viděla věci, které se mi líbily, s kterými by se dalo žít, co na něm obdivovat, viděla jsem potenciál i v té pracovní a finanční oblasti. hodiny mi netikaly, tak jsem to nechala plynout. dodnes si říkám, jaké on měl štěstí, že mě potkal 😀 trvalo pár let, kdy jsem ho tahala z průšvihů z mládí, prakticky živila rodinu ze svých úspor, starala se o "cizí" děti než konečně přišel zlom. čistý štít, nula a lepší vyhlídky. dluhy splacené, změna práce...máme dvě děti + ty dvě starší jeho občas a stavíme si domeček. jsme ta slabší střední třída nebo jak to nazvat, ale já jsem vlastně spokojená. roky jsem investovala a postupně pomaličku vidím návratnost a snad i narůžovělou budoucnost 😀 jen u nás nebyl ten sociální rozdíl tak velký. z "bohatší" rodiny je on, ale ta na finančně na koni jsem byla několik let já. po sedmi letech se to obrátilo a začal se starat o rodinu finančně on. brzy se budu vracet do práce a budeme na ten boj konečně poprvé dva 🙂 ex měl plat mnohem lepší a užívali jsme si, ale co z toho? rodinu by nezabezpečil, protože ty peníze stačily sotva na ty jeho požitky a životní styl. taky by se ho nechtěl vzdát. raději mám muže s poloviční mzdou, s kterou ale dokáže praktičtěji naložit. snad už jsem ho to teda naučila 😀
Jsme s partnerem taky socialne dost jinde. Beru to tak, ze na dobu materske mam nasetreno, dovolene holt prizpusobim spolecnym moznostem. Jsem docela stara a pote, co jsem se s nekolika financne zajistenymi muzi rozesla, protoze nechteli deti, musim uznat, ze ma pro me vetsi prioritu to, ze je tenhle hodnej a podrzi me, kdyz to potrebuju, nez to, jestli 3 roky nebudu mit na kafe z Costy. Bohatych a slusnych chlapu, co zvladnou vychovavat cizi dite, zas tolik neni, tak bych s hledanim pana Bozskeho byla opatrna.
@prostenika85 i chlap bez peněz dělá to, co její bývalý a ještě ve větší míře.
Pobavil mne ten jiný status. Ten by byl pravdivý v případě, kdyby měla zakladatelka příjmy vyšší o řád, ale 20 tisíc rozdíl v našem prostředí fakt nezakládá takové sociální rozdíly 😅
My máme s partnerem taky oba nízký příjem, a to jsme Pražáci; jeho kamarádi (moji tolik ne, zajímavé!) i jejich partnerky taky vydělávají více, ale stále ve stejném řádu, tj. rozdíl v řádu desetitisíců, není to otázka vzdělání, kvalifikace, hard ani soft skills, ale oboru, což nám umožňuje se stále stýkat a přátelit se, i když s nima na lyže do Alp a na dovolenou do zámoří (a to dneska není žádný luxus) prostě nepojedeme. Jo, kdyby měli měsíční příjem v řádech statisíců nebo milionů, už by možná společná témata ubyla.
Z tohoto hlediska bych se toho tedy, milá philips, nebála, leda by tví kámoši byli úplní blbci 😉 K ostatním aspektům se vyjádřit nemohu, protože osobně je neznám. Osobně bych asi volila variantu mého příjmu jako stěžejního, obzvlášť máš-li nějaké kariérní ambice - ale to jen proto, že nepožaduji muže jako hlavního živitele.
Diky za vsechny nazory, rady a zkusenosti. Nektere potvrzuji me obavy, nektere naopak davaji nadeji. On vi, na cem se mnou je, takze tomu necham jeste chvili volnej prubeh a uvidim, jak to jde. Vim, ze dva mesice nejsou zadna doba, ze zivot muze prinest cokoliv, ale na druhou stranu, kdyz uz mate neco za sebou, tak nepotrebujete s nekym byt roky, abyste zacali premyslet o spolecne budoucnosti...
Uz ted nebudu mit cas nejak reagovat, ale rada si prectu pripadne dalsi prispevky.
@aleenka1234 Děláte si ze mě legeaci? Z čeho jako soudíte jaky mám životní styl? A jaký mám příjem? Milá zlatá, ja si vydělám tolik peněz kolik ja a moje rodina potřebujeme a rozhodně nebudu linčovat svého přítele, který domu přinese 'podprůměrnou mzdu'... A musím říct že mácháč by mi sice stačil, ale ja raději tu sůl v té vodě!
@philips01032017 Nebudu ti tu psát, ať s ním zůstaneš či se rozejdeš. Je fajn, že máš dostatek sebereflexe a víš, co už ve vztahu nechceš zažít.
Napíšu tedy za sebe, třeba si tam něco najdeš.
Netuším, čím to je, ale v 90 % vztahů se mi to vždy překlopilo do toho, že jsem měla vyšší příjmy než mí partneři. A bylo jedno, jestli se jednalo o skladníka nebo o velmi schopného managera. Prostě se mi to vždy zvrtlo alespoň o pár desítek tisíc navíc. Trvalo mi, než jsem se s tím srovnala, narazila jsem na začátku na pěkného vyčůránka a ztratila s ním dost let.
Myslela jsem si i pak o sobě, že mám třeba příliš vysoké nároky na muže - s odstupem času mi došlo, že jsem se prostě bála, abych už nemusela zažít ten pocit trapnosti, že ten druhý nastaví ruku, že já mám a on ne.
Časem jsem pak potkala svého aktuálního muže, neplánovaně jsem otěhotněla, ustáli jsme to a jsme spolu již desátým rokem. A ano, varovala jsem ho, a opět jedeme v tom mém modelu - vydělávám i přes jeho zkušenosti a velmi zajímavý pracovní profil víc. A to se dělo už při druhém rodičáku. Je vidět, že úplně srovnaný s tím není, na stranu druhou fajn příjmy s sebou přináší své výhody a já ho s tím nedusím. Já se s danou situací smířila, on se snaží také.
Rozmysli si, co od života chceš a jestli oba máte na to, aby jste tuto situaci ustáli bez výčitek. A ano, s nedostatkem financí budete pod presem. Oba. A nebo se dohodnete na modelu, kde on si na sebe nabere více práce či půjde na vyšší pozici či ty se vrátíš do práce dřív. Ale budete oba muset přijmout důsledky. A chce se na tom dohodnout zavčas.
Zvláštní.. Připadá mi extrémně těžké najít člověka, který by byl skutečným životním Partnerem (schválně píšu velké P). Mám pocit, že kdybych k požadavkům na něj měla ještě přidat nejmíň 40tis. mzdu, už se ani nemusím namáhat hledat..
prosím ťa, pre jeho dobro, nechaj ho na pokoji, toto nemá riešenie, neubližuj mu a najmä ho neponižuj tým,aký si chudobný a pod. Prosím ťa, nechaj ho...zaslúži si on lepšiu partnerku,ako si ty, čo bude preferovať najmú jeho kvality, nie tučné bankové konto. A ty si zaslúžiš chlapa,ako si ty, rovnakého, potom budeš jedine spokojná. s Týmto sa budeš jedine hanbiť v spoločnosti a nikdy nebudeš šťastná ty ani on.
Napiš si na papír svoje priority, hodnoty, plusy, mínusy...a uvidíš, co je pro tebe důležitější. Jestli večeře ve steakhousu, ale single, nebo večeře s čínskýma nudlema, ale s člověkem, který tě miluje. Každý má nějakou životní úroveň, to dokážu pochopit, ale podle mě není víc než zdraví a milující lidé okolo tebe. Prachy jsou super, ale v žebříčku hodnot by neměly být na prvním místě - můj názor. Hodně štěstí 🙂
@philips01032017 podle mě jen potřebuješ "ujištění" v tom, že to s ním máš skončit. A udělala bys dobře. I kdybys v budoucnu tisíckrát nechtěla, podvědomě tě to bude užírat a nebudeš si ho nikdy 100% vážit. A budeš se podle toho chovat. Třeba nevědomě, ale budeš. A to je cesta do pekel. Nech ho jít a najdi si někoho, koho si budeš moci vážit podle svého nastavení...
@anetka1701 mám doma unikát :D manžel je programátor a je super šikovnej i doma - nadstandard asi :D
Nebudeme si nic nalhávat, 20 tis. čistého v Praze je dost slabota, natož na chlapa. Obzvlášť když by měl pak živit čtyřčlennou rodinu s ženou na MD, to byste museli jíst trávu na pastvě.
Zkušenost mám a nedělá to dobře. Na dovolené, za kulturou a sportem jsem musela bez něj. Můj ex byl ale navíc ještě lakomý a lidem peníze záviděl, sám byl ale líný udělat něco proto aby je měl taky. Nejvíc mě rozsekal, když mi navrhl, že se ke mě nastěhuje a bude mi přispívat 1000 na bydlení. Takže tam bylo nebylo už co řešit 🙂
Tak moment, já nevím, proč by musel můj partner zůstávat doma, když já si užívám večeři na parníku ze Slap! Kurnik, kdyby si takhle užíval muž a žena by doma čučela na Ordinaci, to by bylo hned řečí o lakomci a pomalu tyranovi, co si partnerky neváží.
Chápu, že po dvouměsíčním randění nelze mluvit o vážném vztahu (i když jsou chválabohu výjimky), ale kdybych s někým žila v trvalém partnerském vztahu a uvažovala s ním o rodině, ani by mne nenapadlo, aby si každý držel "úroveň" separátně dle svého příjmu.
@denca89 taky mám doma unikát. zvládá počítače, stavět dům, vařit, výborně peče, má fakt zlatý ruce. no mezery má holt jinde 😅 😀
@philips01032017 četla jsem jen prvních pár příspěvků, ale chtěla bych tě podpořit. Určitě je dobře, že o situaci předem takhle přemýšlíš. Já mám také velmi dobrý plat, kterého jsem dosáhla vlastní pílí a také jsem vždy chtěla muže, který by také dobře vydělával. Je fakt, že víc než to, že nemají peníze, mě u "chudších" mužů vadil nedostatek inteligence, což jde většinou ruku v ruce.
Pokud je tvůj přítel inteligentní, šikovný a pracovitý a k tobě pozorný, pak bych si ho nejspíš nechala (protože po pravdě, tohle se jen tak nenajde) a spíš pracovala na tom, jak ten jeho příjem zlepšit. Můj manžel např. než jsme se poznali vydělával míň než já, ale s mou pomocí a podporou do toho šlápl, pořádně rozjel firmu a teď mě tedy výdělkem o mnoho předčí.
Držím palce!
@blahova_andrea tak do pečení se zatím nepustil 😀 a nežehlí no...měla bych se zamyslet, jestli ho nevyměním za někoho, kdo žehlí 🙂 dost by mi to bodlo 🙂 Mezery sem zatím za 11 let neobjevila, nebo né nějaké významné 🙂 tak uvidíme, co ukáže čas, nebo až se narodí prcek 🙏 👶 😅
@denca89 jé, tak to kašli na žehlení a nech si poklad, co máš, když jsi za 11 let nenašla mezery 😀 😉
tohle je jak o moji segre az na to dite teda. Dama co zdedila barak,vysoka pozice, ranec penez mesic co mesic na uctu. vylety do Parize,Dubaje,Milana, NY.....dziny pod 5000 byly hnus....s kazdym chlapem byla jen pro zabavu. zadnej ji casem nestacil 'utahnout' s jejimi potrebami a ti co na to meli se ji zbavili a sli za mladsi,skromejsi a vdecnou popripade 'mene jetou' a ted? je sama,na dite stara, jeji pratele casem zmenili ty socialni statusy nebo se posunuli dal na vyssi levely a nikdo uz neni dobrej. z dobre prace byla pro prekvalifikovanost vyhozena, jinde jejim plat.pozadavkum uz nechteli vyhovet....ted uz je nejlepsi pritel lahev a psychiatr.....
mozna by se autorka mohla zamyslet nad tim jak moc dobri jsou jeji pratele, jak moc byl jeji ex snob,ze ji muze kazdej takovej vymenit,jak moc pro ni je dulezite teplo domova nebo jen zlata pozlatka je to co hleda. ...
jedno prislovi rika:Kdo chce moc nema nic!
Ja teda uplne cumim, kolik manzelu a partneru si ve spolecnem zivote a souziti hraje na "moje" a "tvoje". Prece kdyz spolu zijem, mame rodinu, tak je jedno kolik kdo donese domu, da se to do spolecneho rozpoctu a je to, ne? Kdyz vydelava vice muz, tak je to jakasi automatika, ale kdyz vydelava vice zena, tak se o tom musi kecat jak kdyby to bylo buhvi co. Moje mamka cely zivot vydelavala o nekolik desitek tisic vice, nez muj tatka, ALE NIKDY jsem u nich nevidela takove deleni na moje a tvoje. Vzdycky byla spolecna kasa. Tohle deleni opravdu nechapu. 🙄
Myslím, že není třeba zakladatelku obviňovat ze sobectví, vypočítavosti a zvráceného žebříčku hodnot. Znám několik párů, kterým se ta pravá láska postupem času vytratila mezi hádkami o peníze a brekem jejich dětí, kterým nezvládli zaplatit lyžařský kurz, na který jela celá třída...
@kachnicky A o to právě jde... že tobě to stačí (a není to špatně), ale někdo chce život trochu jinak a nechce celý život jezdit do Chorvatska. Nechápu, proč jsi tak zlá, sama jsi očividně diskuzi vůbec nepochopila, píšeš tu fakt kraviny a srovnáváš nesrovnatelné. TOBĚ to stačí a jsou lidi, kteří si mohou dovolit víc a taky víc chtějí (a není to špatně). Ale prosím, neurážej tu nikoho, kdo chce žít jiným způsobem než ty!
Proč mi tahle diskuze přijde, že jeden o voze a druhý závistivě o koze??? Půlka lidí tady snad téma ani nepochopila 🙄 Příspěvky typu: Taky si můžeme dovolit dovolenou a nové boty pro dítě a jsem s manželem šťastná a 20 tis. je krásný plat - mi přijdou opravdu v kontextu diskuze směšné 😀
Každý, kdo chce na dovolenou dál než je Evropa, má peníze na to dát si v dobré restauraci večeři, chodí pravidelně ke kadeřnici a na kosmetiku a bez rozmýšlení si může dát kafe ve Starbucksu je snob bez jakýchkoliv citů a bez řebříčků hodnot. Jo aha 😀
A jedno takové zamyšlení - ten, kdo tady denodenně řeší příspěvky na dítě a další sociální dávky, ten, kdo zjišťuje, na co všechno od státu má ještě nárok ten "na peníze" jako není? Ten je svým způsobem života a žebříčkem hodnot nastavený správně? Ten nemůže upřednostňovat peníze před něčím jiným? Mě se líbí tady ty pózy některých, které tu dávají najevo, jak peníze k životu vlastně vůbec nepotřebují, jak je to povrchní a snobské chtít víc peněz, ale ve vedlejších diskuzích řeší, jak ušetřit, kde co sehnat levněji atd. a to je naprosto v pořádku 😀
A ještě k těm kamarádům... ano, je pravda, že opravdové kamarádství vydrží hodně, ale když jsou kamarádky zvyklé zajít spolu do fitka, nebo pravidelně třeba právě do toho Starbucksu a na sushi, tak když nemáš na to, aby jsi tam s nima šla, vynecháš jednou, podruhé, potřetí, protože na to nemáš, tak ony s tebou možná jednou půjdou do mekáče, ale tipuju, že se spíš stane to, že tě popatnácté už stejně nikam nepozvou abys šla taky, protože jim to bude blbé a jim kafe v mekáči prostě nechutná, člověk se tím tak nějak odizoluje sám... chápete co tím chci říct? Nehledě na to, že každá bude mít zřejmě jiné problémy a témata k hovoru...
@anitttaa vy nevystacite s 55tis mesicne? A musite si pujcovat od namy teda kolik? Jen me to zajima..
Milá zakladatelko, nečetla jsem celou diskusi, takže nevím, co Ti tu kdo psal. Momentálně jsem na RD s třetí dcerou. S mým současným mužem máme dohromady příjem, který bych v případě plného úvazku vydělala sama. Pracuju prakticky neustále, vybrala jsem si dva obory, ze kterých se nedá "vypadnout", pokud v nich nechci skončit. Můj současný muž by mohl mít lepší peníze, pokud by nepracoval ve státní sféře a nechal se zaměstnat v soukromém sektoru. Jeho práce se mu ale líbí a vím, že by nebyl moc šťastný, kdyby ji měl opustit. Vím, že by lepší místo vzal v případě, že by se nám dařilo hodně špatně. Nicméně náš současný příjem nám umožňuje umořovat dvě hypotéky, slušně žít a hlavně dát dětem vzdělání. A tím nemyslím soukromé školy, drahé kurzy a podobně. Získat své postavení mi trvalo léta a stálo mě hodně dřiny, zažila jsem si i chvíle, kdy jsem doslova ryla hubou v zemi. A jsem za tyhle zkušenosti moc vděčná, protože vím, že stát se může ledacos, peníze můžou dojít, ale pokud máme s partnerem v sobě vzájemně oporu, dá se i špatné období ustát bez problémů. Našim dětem chceme předat to, že nic není zadarmo, o každý úspěch se musí zasloužit a hlavně je chceme naučit, že i hůř placená práce je práce potřebná a že nad lidmi na hůře placených pozicích se neohrnuje nos. Sama jsem založením celkem dobrodruh, takže mi nedělá problém jet s dětmi pod stan ať už v ČR, nebo za hranice, a paradoxně mám tyhle výlety radši, než pohodlnou dovolenou v luxusním hotelu s all inclusive. Moji přátelé jsou podobného ražení, takže vím, že i kdybych byla bez peněz, o ně nepřijdu, protože poměry mezi námi jsou založené na jiných věcech, než peníze.
Nedávno měl můj muž vleklejší zdravotní potíže, které se podepsaly i na výdělku. Zkus si položit otázku, co bys v takové situaci dělala Ty? Odkopla bys ho, protože nepřinesl domů tolik, kolik čekáš? Nebo bys mu pomohla tohle období ustát?
Pro mě muž, který sice vydělává míň, ale nevisí na mých financích, je pracovitý, a hlavně má vztah k dětem, dokáže se o ně postarat, je mnohem větší bohatství, než muž, který přinese domů kupu peněz, ale jinak té rodině nedá nic.