Přítel nechce dítě. Máte nebo měly jste někdo stejně?
Ahoj holky, už se asi potřebuji vypsat .
Nemám žádné kamarádky a s přítelem už se o tom i bojím mluvit.
Je mi 21 a přítelovi 25. Oba pracujeme.
Jsme spolu přes 4 roky. Máme psa, bydlíme v bytě .
A jde o to, ze už jsem začala chtít dítě.
Přítel má hodně kamarádů- stejně věkově co už děti mají nebo čekají. A musím podotknout, že spolu byli třeba teprve rok a už do toho šli.
A přítel o dítěti nechce ani slyšet. Možná si řeknete,že jsem mlada, ale já už to tak proste cítím. Jsme spolu dlouho a chci náš vztah trochu někam posunout .
Přítel mi řekl, že kdybych otěhotněla neplánovaně tak, že by jsme to spolu zvládli.
Antikoncepci neberu už cca 3 roky . Když jsme se naposledy bavili o dítěti, řekl mi, že se nedokáže přenést přes to, že by byl otec . A mě to strašně bolí. Kolegyně v práci mi říkají, že mu mám dat čas a furt o tom nemluvit. Jen že já vím, že když o tom nebudu mluvit on s tím sám nepřijde.
Jinak peníze našetřené máme,bydlení taky. Nevím proč nechce. Setkal jste se tady s tím někdo? Už nevím co mám dělat .
Stručné shrnutí
- Konflikt, kdy jeden partner (často muž kolem 25 let) nechce dítě, lze řešit upřímnou komunikací, párovým poradenstvím nebo ukončením vztahu, pokud se životní priority zásadně rozcházejí.
- Praktické kroky doporučené v diskusi zahrnují dát partnerovi čas (často 1–2 roky), stanovit si osobní časový limit a případně vyjednat mezikroky jako svatbu nebo společný plán financí a bydlení.
- Rozhodnutí mužů o rodičovství ovlivňují strach z odpovědnosti, rodinné vzory a individuální „dozrání“, které u některých mužů nastává až v 30. nebo 40. letech.
Nejčastější otázky
Q: Jak mám s partnerem mluvit, když nechce dítě?
A: Promluvte si na rovinu bez hádek a nátlaku, zkuste zjistit konkrétní důvody jeho odmítání a použijte alternativní formy komunikace (např. napsat dopis), pokud se vyhýbá rozhovoru.
Q: Kolik času mu mám dát, než se rozhodnu jednat jinak?
A: V diskuzi bylo doporučováno dát mu obvykle 1–2 roky; zároveň byly uváděny zkušenosti, kdy muži „dozrávali“ až do 30.–40. roku, takže je důležité stanovit si vlastní pevný časový limit.
Q: Jaké mám reálné možnosti, když partner dítě nechce?
A: Možnosti jsou: čekat a pracovat na komunikaci, vyjednat kompromisní kroky (svatba, společný plán), vyhledat párové poradenství, nebo hledat partnera, který děti chce.
Q: Pomůže svatba přesvědčit partnera k rodičovství?
A: Některé komentáře doporučovaly svatbu jako mezikrok k ujasnění budoucnosti; jiné varovaly, že svatba bez souhlasu ohledně dětí problém nevyřeší a nezaručí, že partner názor nezmění.
Q: Jak poznám, zda partner dítě „jen teď“ nechce nebo „s vámi“ nechce?
A: Vyžádejte si jasnou odpověď; formulace „zatím nechci“ se liší od „s tebou nechci“ a je zásadní pro rozhodnutí, zda čekat nebo vztah přehodnotit.
Q: Může muž změnit názor a kdy se to běžně děje?
A: Ano, v diskusi byly příklady mužů, kteří změnili názor ve 30.–40. letech; zároveň existují případy, kdy názor nezměnil, takže změna není zaručená.
Závěry z diskuze
Shoda
- Partner musí být schopný o rodičovství mluvit upřímně a bez opakovaného vyhrožování či manipulačního nátlaku.
- Dát mu čas je časté doporučení; běžný návrh v diskusi byl 1–2 roky.
Sporné názory
- Někteří tvrdí, že 25 let je na otcovství stále příliš brzy; jiní uvádějí příklady zralých otců v 25 letech a říkají, že věk je velmi individuální.
- Někteří doporučují svatbu jako mezikrok k rodině; jiní tvrdí, že svatba bez shody na dětech situaci nevyřeší a může problém zhoršit.
Otevřené otázky
- Jak dlouho je rozumné čekat, než se půjde dál (rozejít se nebo zůstat a čekat)?
- Zda partnerův odpor vychází ze strachu, rodinných vzorů nebo z toho, že „s tebou dítě nechce“.
- Jak efektivně dosáhnout upřímné komunikace, pokud partner rozhovor odmítá?
Zmíněné značky a firmy
Hradní stráž, Aktivní zálohy, VŠ, nemocnice
Zmíněné produkty a metody
umělé oplodnění, dopis jako způsob komunikace, párové poradenství/terapie, svatba jako mezikrok, čekání 1–2 roky, vojna
Místa a osoby
Hanácko, Izrael
@klokanka31 myslíš? V kasárnách jidlo pod nos, ještě peníze za to, že tam jsou. O víkendu kalby, doma další jidlo a peníze za nic pod nos a hurá do kasáren. A furt dokola. Z čeho je to dostane? Jen se tam flakaji, jo, budíček v 5rano, běhají, střílejí.. Ale nemají žádné starosti o jídlo, bydlení, chození na nakup, zadny účty.. Jen musí přestat myslet a slepe poslouchat.
@brunetka11 Pokud ma clovek v hlave rozum, staci ke zmene chovani jakykoliv silny impulz, nemusi to byt nutne vojna.
@barmil Tak to asi byla vojna později "odlehčená", co mi říkal táta, tak to žádná pohoda nebyla, domů se dostali jen párkrát na opušťák...
@sudylichozrout Když myslíš… tohle byly devadesátky, slušně se jelo v kraji s vysokou nezaměstnaností, kde ti herák v pohodě dodal sousedovic čtrnáctiletý syn.
Z takového prostředí se hrabe dost těžko.
Pak tam byl třeba kluk z Hanácka, byl gay ze silně katolické rodiny - babička mu už chystala svatbu s paní učitelkou. Až během vojny se dokázal vzepřít, odstěhovat se od rodiny a začít život podle svého.
@klokanka31 víš co byla vojna? Buzerace, šikana, psychoteror. Táta byl rok (jako vysokoškolák) na vojně a dalších několik let jezdil svědčit k vojenskému soudu, protože nějaký kluk z jejich roty nahlásil šikanu. Kluk nakonec spáchal sebevraždu. Jo, to bych pro svého syna fakt chtěla
@drep Tak jednoznačně bych to neviděla. Můj táta i děda byli na vojně hodně spokojení, děda i dobrovolně chodil na cvičení, i když už pak nemusel.
@klokanka31 Tak hodne zalezi na naturelu, no. Navic tvuj deda bude odhadem rocnik 1920-25? To je generace, pro kterou byla vojna samozrejmost, bylo to rakouskouherske dedictvi a ta vojna taky vypadala trochu jinak.
@klokanka31 ano, chápu, že existují lidé, kterým vyhovuje nemuset myslet a jej slepě poslouchat. Nikoliv však lidem v mé rodině🙈
@drep Presne, pro meho tatu ztraceny cas. Bracha se vojne vyhnul nastupem na VS. Jinak by sel na civilku.
@brunetka11 Chapu, ze jsou situace, kdy vojna zafunguje, protoze vytrhne cloveka z jeho (toxickeho) prostredi. Ale vetsinove to tak fakt neni, vojna je ztraceny cas a diky bohu za profi armadu.
@klokanka31 Tak to byl na vojne v obdobi nejtvrdsiho stalinismu na prelomu 40. a 50. let. Opravdu ho to bavilo? 🧐
@drep Tak zrovna děda ani táta nepatřili mezi ovce co jen slepě poslouchali ☺
@klokanka31 jenze kdy byl Tvuj tata na vojně? 70.léta? Prosím Tě, to by nikdo z naší generace nevydržel, ted uz to tam je úplná prdel... Jsou tam od pondělí do čtvrtka a jedou domu, a za 3mesice mají hotovo. A Ty, co jdou na vojenskou VŠ, tam jsou jen měsíc a hroutí se z toho, že kvůli covidu se domů nedostanou, spousta to po týdnu vzdala, kdyz jim rekli, ze na víkend nikam.
@sudylichozrout Opravdu bavilo, dokonce jsme po jeho smrti našli i nějaký diplomy a medaile za vzornou službu nebo co.
@drep Tak na mne šikanu zkusila spolužačka / spolubydlící na internátu - humanitní obor.
A možná právě díky tomu lampasáctví jsem ji naprosto na pohodu odignorovala a poslala k šípku.
@zelenaesmolda Byla švihlá - vyřvávala, že odteď tu velí ona 😂 Rozsvěcovala, rušila nás, zkoušela brát věci.
Ta ignorace ji házela dost do vývrtky, ale to bylo asi tak všechno, co s tím mohla dělat.
@sudylichozrout Upřímně - teď píšeš o záležitosti, kterou jsi nezažila a znáš z vyprávění vybraného okruhu lidí. Takže asi tak ,-)
@brunetka11 já jsem šikanu zažila v práci, vlastně dost podobné podhoubí, on velmi autoritativní šéf, já podřízená, on využíval naprosto čehokoli, úplně mistrovky, hlavně uměl těžit z nevyspání a psychické únavy. Každé ráno po službě našel nějakou, obvykle domnělou chybu a na ní mě sjel. Při každé vizitě jsem dostávala zjebunk za špatné mezery mezi časy ordinací. Denně bylo něco “špatně”. Nakonec on sám pochopil, že pokud mě vydeptá k odchodu, tak ho primář a přednosta roztrhnou na kusy a že ve mně ztratil dost zásadního spojence (čehož zase skvěle využil primář) a sám dal pokoj. Ale byla jsem z toho naprosto v prdeli a v podstatě jsem byla rozhodnutá, že skončím s medicínou. Zažít tohle v prostředí, ze kterého nemůžeš utéct, nevím, jak dlouho bych to vydržela.
Když už vojnu, tak bych ji naparila všem, jako v Izraeli. To by v ženských řadách nostalgie o něco ubylo 🙂 (to je sarkasmus, je to blbost a jsem fakt ráda, že naše země žádný všeobecný bezpečnostní trénink nepotrebuje).
@brunetka11 Na vojnu chodil i muj pritel. Nezazila jsem ji, ale byla jsem celkem u toho. Fakt z nej ten rok sikany lepsiho chlapa neudelal. A to slouzil u Hradni straze, repre elity nasi armady.
@brunetka11 A jestli myslis tu vojnu v obdobi stalinismu, tak na to fakt nepotrebujes osobni zkusenost, abys vedela, jak silene to bylo. 🙂
@klokanka31 jinak si tu vojnu můžeš zkusit, stačí se přihlásit do Aktivních záloh a muzes si ten dril projít. Je to na 8tydnu. A je to jak pro chlapy tak pro ženský.
Ted jsem potkala souseda, sel vencit psisko, tak jsem se ho zeptala, aby mi jednim slovem popsal svou vojnu v 70. letech. Rekl: "Hnusny". 😆
@zelenaesmolda Zkoušela to porůznu dál, intenzita postupně polevovala.
@sudylichozrout Hradní stráž opravdu elitou armády není ,-)
@sudylichozrout Stalinismus tu nebyl, komunismus ano. Můj děda byl politruk, navíc jak vyšívaný. Jeho politické názory mému otci “spolubojovníci” dávali slušně vyžrat. Mimochodem se postarali i o to, že ho nepustili na VŠ, ani s vícečetnou rodinou nedostal byt.
Přesto sdílím jeho názor - všechno je to jen o lidech. Magory a krysy potkáš všude, je jedno, v jaké sociální nebo pracovní bublině se pohybuješ.
Mimochodem - pro mne byl dost šok setkat se s praktikami a lidmi s yx tituly v oblasti historie a archeologie. V tomhle prostředí se pohybovat chtělo hodně silný žaludek.
Ale ano, i tam se vyskytovali slušní lidé, kteří by za svůj obor dýchali.
@sudylichozrout Jak se to vezme. Mám kolem sebe hned několik chlapů, které tohle období dobře zrestartovalo. Včetně mého bratra, který po návratu domů začal běhat, starat se o sebe, dost se vyklidnil. Další zase nechali díky vojně drog - prostě dostali na nějakou dobu šanci se odstřihnout.
Upřímně - vím, že tam nebylo vše košer (jsem z lampasácké rodiny), ale vlastně jsem kolem sebe neměla nikoho, komu by vojna v něčem neprospěla.
Ale chápu, není to pro každého.