Rodinné vztahy na bodu mrazu: Jak to řešit?
Dobrý den, omlouvam se za anonym, ale je to rodinné.
Zajímal by mě pohled na danou věc od nezainteresovaných osob. Přiznám se že nevím co s tím.
Začnu od začátku- než jsem měla děti, byly jsme s manželovou sestrou docela-ne kamaradky- ale měly jsme se celkem rády si myslim. Vše bylo dobré. Pak si pořídila děti, my si pořídili děti a něco se stalo, nevím co ale jí přeplo a přestli jsme se stykat.
Jejich rodina byla vzdy dost na rodinne seslosti a vzdy u tchyne. Grilovacky atd..Najednou nas nikdo uz nezval vsude tam kde byla ona, ikdyž to bylo třeba i posezeni nekde mimo,např kafe nekde ve meste. Nebudu lhat, dotklo se mě to a docela jsem se před nimi uzavřela. . A od té doby se nemáme rády. Nikdy jsme se nepohádali apod, nevím co se stalo...
Tchyně o tomto vztahu ví- neřeší-teda aspoň ne předemnou. Spolu to určitě probírají.
Docela nedavno mi to se slzami řekla že to je pro ni strašný že se nemusíme. Řekla jsem jí že já za to nemůžu,že to ona nás odstřihla (její dcera) ale ja sem ji nic neudělala. Pak už jsme se o tom nebavili.
Z mé strany je to dnes už úplný blok vůči ní, že ji nemůžu ani cítit a manžel klasika chlap, neřeší to. Jen řekne že spolu nikdy neměli pěkný vztah ale nezaobírá se tím. Setkávat se s nimi nepotřebuje a tím to pro něj hasne. Má na ni svůj názor a hotovo. Já ji vlastně tak 4-5 let neviděla. Neznám ani její děti, jedno jsme ani neviděli nikdy.
Ke tchýni jezdíme už jen když tam není ona abychom se nepotkali a ona to má taky tak.
(dodám že skrz zdravotní problém musíme my tam, tchýně je nepohyblivá)
No a tento týden mi volala tchýně že je nešťastná z toho že se u ni jeji vnoucata neslizaj dokupy vsechny a že si mám promyslet zda by se nevideli vsichni. Svagrova by je tam jen vyhodila a jela ale já mám miminko takže já bych tam s nimi musela být . Řekla mi, že by sme se tam potkali jen v pripade ze to jejich nejml.dite by to nezvladlo a brečelo po mamce.
Nechci tchyni trapit ale fakt se mi tam nechce. Jak by jste se k tomu postavili-,, Pro me predstava ze se tam s nimi potkam je dost stres.
Jinak sami tam jezdime co 14 dnu, nekdy i kazdy vikend na chvili --pokud samozřejmě situace dovolí, že třeba děti jsou zdravé atd
Já mám strach že na to kývnu a budu tam muset takto se s nimi družit každý měsíc.
Děkuji
Ja bych se nepremahala. Driv jsem se snazila se vsema v rodine vychazet a akorat me pomlouvali a delali ze me opakovane blbce. Takze konec a uz me vubec nezajimaji, ani jejich deti. Takze ja bych vylozila starsi dite a odjela.
přesně si to řekla. nemusíš být ta hodná pro ostatní. já sem svůj příběh popsala. ale vidím, že jsem v menšině. možná proto, že mám podobnou zkušenost. a taky sem se musela naučit říkat na některé věci NE. a fakt nemám zapotřebí, kazit si život toxickyma lidmi kolem sebe.
Víš co, já to beru podle sebe a já se vždycky snažím se všemi vycházet ať to bylo ve škole v práci či v rodině. Přijde mi to totiž daleko pohodlnější a smysluplnější. Už jen proto, že si můžeme vzájemně pomáhat. Jo vím, že tohle jsou ,,speciálně" ženský konflikty. A cim jsem starší min a min je chápu a min a min je snasim.
@exbordelar podivej ja ti napisi jak se to stalo ze se to stalo. Driv jak jsem.psala to byla sama.rodinna akce... a pak jednou jsme udelali takovej jakoby piknik, akce jako kazda. My,ona, tchyne a prateta s prastrejdem. Nic se tam nestalo,nepohadali sme se nic. Za nakou dobu ta jejich starsi slavila narozky, tchyne o tom mlzila ale ja vedela ze neter narozky ma tak sem donesla darek a rekla tchyni az pojede tak at ji to da. Dala ji to, zadna reakce. Pak bylo kafe u te pratety, tchyne opet mlzila ze NEKAM jede, kam nerekla a ani sem se neptala protoze jindy je dost sdilna. Pak byly vanoce, pisi ji co by detem udelalo radost za darek...za 3 dny odpoved "ja uz bych od toho upustila"
Tim to uhaslo a uz nebyl zadny kontakt. Tak ja prece to nebudu zachranovat a dozadovat se
Očividně není problém jen na straně švagrové, taky na ní dost nasazuješ ... Nikdo neříká, že se musíte mít rády, ale kvůli těm dětem bych to udělala. Nepřijde vám divné, že ani neznají a nevědí, koho mají za sestřenice nebo bratrance? Nejedete tam kvůli švagrové, ale kvůli dětem a tchýni. Řeči typu vůbec mě nezajímají její názory ani nic, co říká jen ukazují na to, že přenesená přes to nejsi a že švagrová asi taky ví, proč se vyhýbáte.
úplně od věci
to, co se stalo a proč s tebou utnula kontakt je něco, co proběhlo dohromady mezi ní a tchýní, její mámou
je to stará věc, ty se k tomu vracet nechce - ok, respekt
teď jde o děti, zkus si to představit z pohledu sebe, jako dítěte, že bys bývala mohla mít kontakt s bratranci, sestřenicemi, ale vaši se nějak dospělácky rozhodli, takže si byla jakože ochuzená o to dětství s nimi
o to mi šlo, když jsem ti psala, první příspěvek.
ať se rozhodneš jakkoli, bude to tvé rozhodnutí, na které máš právo.
tečka.
🍀
Ja pisu jako babicka 4 vnoucat.Neni pro me vetsi stesti nez videt vsechny vnoucata u nas pohromade.Ja byt Tebou bych udelala pro to maximum.Bez ohledu na vztahy v rodine.Zvlast pokud se mezi vami nestalo nic zasadniho.Opravdu je to pro me jako babicku temer smysl zivota.
Já ti to povím z jiného pohledu.
Jsem jedním ze čtyř vnoučat mojí babičky. Která už je 15 let po smrti. Můj táta se svojí ségrou spolu přestali vycházet kvůli dědictví. A tím pádem se přestaly rodiny stýkat. Moji babičku to trápilo léta, když jsme byli malí, do takových 6 let, tak jsme se nahodile jako děti u ní potkali a pak už to nešlo.
Já se svojí sestřenicí a bratrancem prakticky nejsem v kontaktu. Naši rodiče to totálně zabili a my, když jsme to v dospělosti chtěli měnit, tak už to nešlo na rodinné bázi, vídáme se a víme o sobě spíš na bázi vzdálení známí, bratrance jsem viděla předloni po 30 letech 🙈 A mě to mrzí celý život a vím, že babička se tím trápila do své smrti. A to tam byl relativní důvod, i když v celkovém kontextu naprosto malicherný.
Ty rozhodně nejsi ve stavu, kdy je ti to jedno. Z tvého psaní je naprosto zřejmé, že ať už byl důvod jakýkoliv, křivdu v sobě neseš celý léta a nejsi za tím. Možná na to máš právo, možná ne. Ale škodíš jen sobě a své rodině. Jak už někdo psal, kdyby ses už dávno přes to přenesla, velmi snadno bys věděla, co dělat a nemusela tady nic řešit. Ale to je v pořádku, není slabost zkusit získat jiné pohledy na věc, když si nejsme jistí.
Na dotaz, co bych dělala, já bych tam ty děti dala. I bych tam s nima klidně byla. Byla bych ráda a vděčná, že můžu vidět své synovce a neteře. Snažila se být nad věcí a dělala vše s vědomím, že to dělám pro svoji rodinu. A při té příležitosti zasela semínko cesty k nějaké normalizaci vztahů. I kdyby to mělo být přes tchyni. Nevěřím, že ona netuší, co se stalo. Ale možná nic, narození dětí hodně ženy mění a mohl to být nicotný nesouhlas s něčím, co už si po pěti letech nikdo ani nevybaví. Každopádně můžeš zkusit, že chceš s rodinou minimálně vycházet a ne se celý život schovávat, zvlášť když myslíš, žes nic neudělala. Pokud to ze strany švagrové nepůjde, budeš mít svědomí čisté, že jsi udělala už vše.
Ale děláš to pro svoji rodinu. Pro své děti. Ne pro sebe. Ne kvůli švagrové.
Já už nemám ani tátu. Takže on už se nikdy ani se svojí ségrou neudobří. A já jsem si řekla, že udělám naprosté maximum, abych nikdy nedopustila, že se mně a bráchově rodině stane jednou něco podobného.
Já navážu na @malenka3 - dlouhé roky jsem měla synovce a neteř na druhém konci světa, dalšího synovce jsem viděla poprvé v jeho takřka třech letech, táhly se soudy. Bolelo mě to jako tetu, bylo mi líto, že to mají moje děti s bratranci a sestřenicemi takto. Já bych přemohla sebe samu a snažila se, ať děti mají bratrance a sestřenice.
Nechceš zkusit tohle téma probrat s tchýní? Jako opravdu probrat, abys věděla, co to způsobilo, proč se to stalo.
Zachovala bych se jako dospela a sla bych tam. A neresila bych,zda tam bude/nebude. Nemusim se se svagrovou, nemame si co rict. Nesnasi meho manzela. Presto jsem vzdy podporovala vztah me dite - jeji dite. Pokud to obnaselo situaci, kdy jsem se s ni musela videt, tak jsem proste sla. A to se ona k memu diteti nechovala hezky, kdyz byl mensi. Rikala mu osklive veci o jeho tatovi, coz nebyla pravda. Je to tak doted. Nevidame se, ale kdy je potreba (napr.oslava), tak jdu. Nechovam se jako urazene dite (coz mi u tebe tak prijde, promin..)
hm, mate pravdu asi se pres jeji pritomnbost,ikdyz ne jistou, nedokazu prenest. Asi nedokazu vydrzet v jedne mistosti. Pokud bude chtit styk aby je mela pohromade,udelam pro to sve maximum ktere nebude bohuzel asi dostacujici.
A k tomu ze nebudou mit deti vztah a mam se prenest...nejde o nic zhavyho, myslim ze spolecne odpoledne 1x rocne zadny vztah neudela
Mimouš je celkem široký pojem .. jestli je to větší mimous, poslala bych tam s detma manžela .. problém vyřešen a ry budeš mít chvilku volna … a tchyně bude spoko … bude mít synka i vnoučata…
Precetla jsem si ted tvou diskuzi z unora, kde resis prakticky to same. Jsem si rikala, ze uz to tu jednou bylo! A napadla me jeste jedna vec.
Psala jsi tenkrat, ze ten zlom nastal, kdyz jste prijeli ke tchyni na navstevu, kde byla byla "tajne" svagrova a evidentne se s tebou nechtela potkat.
No a co kdyz zrovna ten den byla v krizi? Byla ubrecena, v prdeli, neco se ji stalo, potrebovala t o vyresit s mamou a pochopitelne nechtela u toho zadne svedky. Co kdyz ji diagnostikovali nejakou zavaznou nemoc? Co kdyz prave proto nemuze tchyni pomahat tak jako vy? Ale nechce, aby to nekdo vedel, protoze se stydi a zaroven nechce, aby ji nekdo litoval?
Meli jsme podobne nedorozumneni v rodine, "svagrova" nakonec zemrela na kolorektalni karcinom...
Nečetla jsem všechno, ale přijde mi to jako taková žabomyší válka. Nebavíte se proto, že ona vás někam nepozvala? Nebo vlastně nechápu proč. Jo, já taky nemám se svojí švagrovou kamarádské vztahy a ona mi opravdu hodně ublížila ještě před svatbou s mým mužem. Svého bratra miluje doslova opičí láskou a celou dobu na mě žárlí. V jedné místnosti s ní také dlouho nevydržím, ale v rámci rodiny se nějak tolerujeme a tak 3 krát do roka se sejdeme. Vánoce, narozeniny. Za ten klid v rodině mi to sebezapření stojí. A co si budeme, sourozenci to budou vždycky.
Podle mě by ses měla přemoci. Ne kvůli tchyni, ale kvůli svým dětem. Jednou by je to mohlo mrzet, že neměly možnost si tě vztah udělat. Takže pokud by se to dětem líbilo, já bych jezdila. Za rok třeba už bude tvoje mladší větší, můžeš tam posílat s nimi manžela a jsi z toho venku.
A upřímně, z toho co píšeš s tím rozhodně nejsi v pohodě. Jinak by si k tomu přistupovala jako tvůj manžel. Jasně, když se tam náhodou potkáte (a vlastně ani nemusíte, že), tak se stane co? Bude trochu trapně, obě se chladně pozdravíte a jedna z vás si vezme děti a pojede.. nic hrozného, koneckonců žádná strašná scéna mezi vámi neproběhla, žádné vztahy na nože.
Brala bych to jako dospělý člověk a pokud jste si nikdy nic zlého neudělaly, tak bych prostě pro dobro svých dětí a pro radost tchýně dokázala vydržet v jedné místnosti s člověkem, kterého nemám ráda. Zvlášť když se tchýně snaží najít takové řešení, aby vám vyhovovalo, to mi od ní přijde fér.
Nedostatek otevřené komunikace způsobuje konflikty v rodinách, pokud je to pro Vás důležité, promluvte si se švagrovou mezi čtyřma očima. Ale pokud nedokážete překonat stres, je to důsledek strachu z nepříjemné situace, kterou se bojíte řešit. A manžel, by Vám měl naslouchat a podpořit Vás. Proč lidé stále skrývají svoje pocity? Stačí jen málo, prolomit mlčení. Někdy je však lepší nechat lidi, co nechtějí být ve Vašem životě odejít, jinak vznikají nezdravé závislosti.
takhle-
chceš, aby tvoje děti znaly svoje bratrance, sestřenice?
pokud jo, tak jeď.
pokud ne, tak nejezdi.
já bych na tvém místě, kdybych byla, jela.
kvůli dětem a dětem z rodiny. aby se znaly, měly tu možnost se znát, hrát si, prostě... dětství.