• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tchýně a problémy s nimi. Že nejsem jediná? Přidej se.

14. listopadu 2017 
po dlouhé době zase píšu, já to prostě nepochopim vždyt ta ženská (tchyně) není hloupá ani mentálně retardovaná tak čemu nerozumí na " nedávejte dětem hračky z kindervajec a kaštany a miniaturní kravinky" ... jen se otočim a malá zase něco v hubě. Doluju doluju a vydoluju dřevěnou berušku s lepítkem. Syn ukazal že mu babička donesla poklady a strčil si to do šuplíku s ponozkama abych to prý nenašla (jenže malá si tam chodí hrabošit) - nevěřim synovi každé slovo, ale nikdy nic neschovaval, tohle ho učí tchýně. On ví šže malé věci ted doma mít nesmíme kvůli té pažravce. ... tak to řikam tchyni, at ho neuči si schovavat veci a mit prede mnou tajemstvi , ze to podrývá mou výchovu. A ty věci at si nechá doma a hraje si tam s nima se synem. ...no a druhý den, hádejte co... Koukej co jsem ti přinesla (miniaturní nedozrale kaštany)
2. říj v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, narazila jsem na tuhle diskuzi a jsem za ní nesmírně ráda. Patřím taky mezi ty co mají otřesnou tchýni a bohužel i tchána. Jsou to čerství padesátníci a oslovují se maminka a tatínek. Rozepisovat bych to tady taky mohla na 100stran. Vezmu to ve zkratce. Ikdyz i tak to bude dlouhé. Přítel jedináček. Bydlíme asi 15minut od nich. Začali jsme spolu docela brzo bydlet a u tchýně se objevil syndrom prázdného hnízda. Každý den přítele stíhala SMS jak se má proč se dneska nestavil, že se jí stýská atd. Každý druhý den jsme museli na návštěvu. Po roce jsem to stáhla na 1x týdně. Ale! Jsme spolu 3roky. Máme malé dítě - 4měsíce. Od začátku mého těhotenství jsem každou návštěvu poslouchala že ho od začátku musíme k nim dávat na hlídání aby si na ně hlavně zvykl, kdy ho tam budeme dávat na spaní, kdy na víkendy a prázdniny. Hned jak přestanu kojit si můžu najít brigádu a ona nám bude hlídat. Hlavně budou pořád vozit atd atd atd. Že mám já rodinu,nebo že s tím nesouhlasím nepadlo ani slovo. Ze začátku jsem to asi dva tři měsíce neřešila. Při telefonátech s mojí mamkou která bydlí v jiném městě cca hodinu od nás jsem se tomu smála. Ale když to posloucháte opravdu každou návštěvu tak už vám to začne lézt krkem. Kolikrát mi z toho bylo na zvracení. Jela jsem tam už s průjmem, bolení hlavy. Říkala jsem si jedu to vůbec je moje dítě? Přítel mi tvrdil oni si zvyknou, že to tak nebude. ale nikdy jím nic neřekl. Hned jak jsme byli doma z porodnice jsme druhý den museli jet na procházku abychom se s němá potkali a tchán mě normálně vytlačil od kočáru aby ho mohl vézt a tchýně na to - no máš po ptákách. Nezmohla jsem se poprvé ani na slovo. Ale v tu chvíli pro mě tímto uz začala válka. Pořád volali kdy jim ho dám do kočáru, povolila jsem po měsíci na hodinu. Malej má 4,5 měsíce a měli ho zatím 2x. Vymlouvam se že v kočáru brečí, přítel přitakává. Ví že ty vztahy stojí za hovno. Ale jsou to jeho rodiče. Jezdíme k nim na návštěvu 1x někdy 2x týdně na cca 3hodiny. Sejdou se u nich vždy i prarodiče. Bydlí všichni kousek od sebe a funguje to tam tak, že jeden ó druhým ví kdy kdo s prominutím s**l atd. Je to hrůza. Ale samozřejmě už začali připomínky že malého vidí málo, že jim to nestačí že když přijedeme po týdnu že je nezná,neví kdo je babička s dědečkem a takové kecy. Přitom malej je Smíšek a na každýho se hned směje. Je na nich prostě vidět že si naplánovali že u nich začneme bývat každý den a oni nám ho prostě budou vychovávat. Tak jak to bylo když měli přítele. Pořád opakovali no mi jsme se ho taky chtěli zbavit tak jsem jí dávali na hlídání. Ale najednou jim ten jejich plán od začátku začal kolabovat. Je vidět že jim vadí že já se jednou za měsíc seberu a jedu na týden k našim. Vždycky to komentují slovy no babička si tě teda užila. Je snad normální že holka tíhne víc ke své rodině ne? Když jsme u nich tak si malého všichni předávají jak kotě, pořád ho tahají on je pak umrecej nejde mu usnout atd. Nehledě na to, že tchán smrdí nehorázně potem a malej od něho potom smrdí taky. Už z toho začínám být na nervy. Nechci tam jezdit častěji ani za nic. S přítelem se skrz to začínáme hádat. Pořád je obhajuje oni jsou úplně nadržení, celej život se na to těšili tak je nech. A kdo ne? Kdo se netěší na vnouče? Ale ne že po měsíci po porodu už jsem začala poslouchat že si hned máme pořídit další a když nevyjde holčička tak napotřetí. To je snad zlej sen. Sama nemohla mít další děti tak si to chce takhle kompenzovat. Když jsem u mamky tak ji ho klidně nechám na chvilku na hlídání ale jim ho dat prostě nechci. Nemám k nim důvěru. Nikdy bych jim nevěřila ani psa. Hlavně jsem měla hrozný porod malej nešel ven, byl zarotovanej tahali ho kleštěmi. Bala jsem se o něho a bojím se pořád, aby se ještě něco po tom porodu neobjevilo. Jsem špatná? Jsem zlá? Jsem sobec? Od začátku jsme tam jezdili málo, nemáme si s nimi ani jeden co pomalu říct. Kolikrát přemýšlím jestli neodejit od přítele a jít si každý po svém. Jsem z toho už vystresovaná. Díky za váš názor. S omlouvám se za slohovku.
7. říj ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@andreaa91 snad tě uklidní, když ti řeknu, že první asi dva roky života první dcery jsem to cejtila naprosto stejně... Ukázkovej příklad jak ty - mámin jedináček, kterýho porodila a "odevzdala k výchově" mámě... No a čekala, že já taky porodim a odevzdám... To se ale šeredně spletla... Takže scény, hádky, výstupy... Já dost dlouho tvrdila, že jestli se jednou rozvedu, tak kvůli tchánovcům... Bylo to šíleně náročný a já fakt myslela, že to nedám... Co se ale nestalo... Po měsíci bojů a scén (oboustrannejch) s docela vyčistil vzduch. Já i tchýně jsme zjistily, že musíme obě trošku ustupit, aby jsme to nějak zvládly. Ono totiž tchýni došlo, že jiný vnoučata než ty co jí porodím já mít nebude a tak začla respektovat mně jako matku, moje přání, můj styl výchovy, já začla respektovat jí jako babičku (když jsem viděla že to, na čem mi záleží dodržuje), dala jsem jí jistou volnost a nechala jí občas děti hlídat. Ona se stará vzorně, neudělá nic co bych si nepřála a já zase neřeším že jim dává sladký, nechá koukat na pohádky a obskakuje je :D Nějak se to sesypalo, ustálilo a je vlastně hrozně dobře. Dej tomu čas, třeba to bude časem fajn i u vás :slight_smile: a když ne, tak se taky svět nezboří, máma jsi ty, ne ona :slight_smile:
7. říj ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@andreaa91 Jak já ti rozumím, takhle se přesně přetahuji se svojí tchýní o malou. Ale my bohužel bydlíme ve stejném domě. Mohla bych už o tom klidně napsat celou knížku. Taky si někdy připadám hrozně zlá, ale ona prostě vůbec nerespektuje to, že si něco nepřeju nebo chci dělat jinak než ona. Začalo to už mým příjezdem z porodnice, kdy jsem tam na manžela čekala, protože jí hrozně nutně musel jet koupit kachnu, protože ona pro nás chce uvařit, tak mu říkám, že přece vaří moje mamka, že jsem mu to říkala a on, že to jeho mámě neřekl. Tak si říkám fajn, k mamce půjdeme na pozdní oběd a nejdřív ke tchýni, malou ještě neviděla a tak. Pak mi moje mamka, která mimochodem za mnou byla každý den v porodnici, tchýně ani jednou, říká, že s ní ráno mluvila a říkala jí, že pro nás bude vařit. Fakt mě to vytočilo. Ona to věděla a schválně taky dělala oběd, jen aby jako mojí mámu trumfla nebo co, přitom my kvůli té kachně čekali úplně zbytečně cca hodinu v porodnici. Přitom moje mamka říkala, že kdyby to řekla, tak třeba uvařila až další den, abych měla jídlo na víc dní. Pak k nám lezla i několikrát denně. Malou furt chtěla budit, protože pak přece nebude spát v noci a ona prostě chce, aby na ní malá koukala. Druhý den, co jsme byli doma jí chovala tak blbě, až jí škubla z hlavou a malá dostala škytavku a začala brečet. Naštěstí jí manžel seřval sám. Za 14 dní se jí to stalo znova. Podotýkám, že ona je zdravotní sestra. Když malé byli asi 3 týdny, tak jí začala z lehu tahat za ručičky a hrozně se divila, když jsem jí řekla, ať to nedělá, že si to nepřeju. K malý šla klidně, když byla nemocná a tahala by k ní i synovce, který byl s angínou na antibiotikách. Věčně jsem poslouchala, proč mám v kočárku zvedlou v září korbu a přes ní plenu, malé byl měsíc a měla by přece koukat ven. Pořád jí samozřejmě chtěla posazovat, dávat jí jíst slané jídlo a v 7 měsících jí začala stavět na nohy. Když jsem jí řekla, ať to nedělá, že si to nepřeju, tak na mě vyloženě začala křičet, že už jí seru a co z tý holky pořád dělám mimino. Že vnuci od její dceru v 7 měsících už začínali chodit a malá ještě ani nestojí, takže zase hádka. Večer mi švagrová začala posílat fotky jejích kluků, jak stojí a chodí a asi mi tím tedy s tchýní chtěli naznačit, že moje dítě je opožděné nebo co. Včera, když jsem šla domů z procházky, tak že se s ní projde před barákem. říkám fajn, ale jen tady a na chvilku. Za chvíli mi přijede návštěva a chci malou ještě v klidu přebalit a nakrmit. Asi za 5 minut koukám kde jsou a ona nikde. Tak je jdu hledat, a ona cca 300 metrů od baráku s malou na ruce dává rozhovor televizi, která tu natáčela něco o jedné sektě. Tak tam jdu a říkám, že v žádném případě nechci, aby malá byla na kameře. Šli jsme společně domů, normálně jsme se bavili a dneska, když jsme šli s mužem ven mi před barákem říká, že už jí seru ať si najdu nějakého psychologa, protože mi ta poporodní deprese trvá už nějak dlouho. Jen jsem jí řekla, že se mnou teda jako z druhou švagrovou cvičit nebude a šla jsem pryč. No tak co myslíte, jsem divná a přecitlivělá? Ona je prostě paní dokonalá, a jak není něco po jejím, tak je zle, ale tohle je moje dítě a já to chci dělat po svém. Bojím se jí malou dávat, ona je tak strašně suverénní až je prostě neopatrná.
19. říj ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@monicek1989
No tak to je opravdu jak u nás. Ale ty to máš o to horší, že s ní ještě bydlíš to já bych nepřežila. Ale přesně takhle suverénní je i ona. Pamatuju si jak když měl malej měsíc, dva tak když si ho někdo vzal na pochování tak pořád říkala: já jsem si jistá jen když ho držím já a ty. Aji přítelovi to říkala já si nejsem jistá když ho držíš. Sedněte se s ním. Jak kdyby dělala v kojeňáku. Děcko pomalu před třiceti lety, od te doby snad žádné nedržela. Teď chceme kupovat barák a jsou strašné dotčení, že jsme nekoupili jeden co se prodával u nich na vesnici. Nešli jsme se tam ani podívat. Protože bych je měla denně za prdelí. Malej to teď trochu vyřešil za nás protože když k nim přijedeme tak má historický záchvat pláče, celou dobu. Jenže je ani nenapadne nám říct ať jedeme domů. pořád si ho zkouší chovat jestli nepřestane. Ovšem minule ještě hodinu po odjezdu doma vzlykal a měl popraskané z toho pláče žilky v oku. Tak jsem řekla že to bylo naposledy a pokud hned začne brečet že se otáčíme a jedeme domů. Samozřejmě se jich to dotklo. Tím pádem oni přijedou k nám, ale to je max hodinka. Dýl u nás nejsou. A přesně tak, jak není po jejich tak je všechno špatně. Trochu mě uklidnilo, že na tom nejsem tak špatně jen já. Ale na druhou stranu ti to od stresu nepomůže...
30. říj v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. O tchyni jsem zde už psala a myslela, že už je to o.k to jsem se ale sakra spletla. .Zkrátim to. Tchýně bydlí 40 km u ní jsme tak 8 x do měsíce , ona má 14 dní dovolenou a nepřijede ani 1 a to jsem jí několikrát zvala, ať u nás i spí atd. Moje máma bydlí 300 km , jezdím tam tak 1x za 3.měsíce na tejden.
Včera u nás byla tchýně , jelikož musela sem dojet pro tchána. Normálně se bavíme vše v pohodě a pak když odjede mi volá manželů Brácha- je úplně v pohodě a říká.
Tý jo ta máma je hrozná prej na mě hlásila , no jo u nás když dojedou tak na chvíli a málo ( jsme tam vždy celej den 8x do měsíce ) a ke svojí mamince si jede rovnou na tejden. Neuvaří nic, musím jí tam vozit jídlo. Včera jsme měli normál husu, zelí a pekáč perníku. Ona dovezla sekanou, aby tady nikdo nezemřel hlady. Přitom mám uvařené furt.
Když k ním dojedem, místo , aby si vzala malou , vezme si do náruče 2 vnouče které vidí denně a jde do baráku. A pak mě pomlouvá, že tam nejezdíme, nevěřím atd.
Jsem divná já, nebo ona. Už mě to docela sere, tak chci názor někoho neutràlního .Švára mi říkà, jí to řekni , ale bacha umí vidírát brekem. Začne brečet a nepustí tě ke slovu, prej mu to takhle dělá furt.
12. lis ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cilka4488 Jediné řešení: jezdi tam málo a na chvíli a když přijede ona k vám, nevař.
Já teda moc nechápu, jak zvládáte jezdit k ní 8x do měsíce na celý den, to jsou dva dny v týdnu, to tam jezdíte každý víkend, nebo k ní jezdíš sama bez manžela v týdnu? Za mě: ani jedno bych nedělala ani omylem..
12. lis v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@rebe Jezdíme tam jak o víkendu, tak v tejdnu.
Jako ona je děsná. Minule jsme jeli do vedlejší vesnice na pouť , říkali jsme jí , že se stavíme jen na kafe a jestli nechce jít s náma a pak půjdeme na kolotoče atd a ona si to vyložila tak , že jedeme k ním. Navařila , napekla a když jsme se chtěli zvednout a jít na ty kolotoče po 3 h u nich , tak začala brečet , že tam vůbec nejezdíme a když tak na půl h. Každopádně na kolotoče jsme šli a tak za 1 h byli zpět , jelikož jsme u nich nechali auto. A ona kde jako jste tak dlouho a to už jako jedete domu? Tý jo To je jak s tatarem. Když jí manžel řek , že jsme jeli na pouť a né k ní , tak začala opět brečet.
12. lis v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tchyne,tchani to je veecnee tema..Ja to mam jeste extra..maji klice od naseho domu a po narozeni syna nezvoni..behem sestinedeli jsem mela tchyni casto nezvane az v loznici..ze zacatku me tam tahala na cely den sveho dalsihho milovaneho syna s rodinou koupat se do bazenu..byly to takove ty letni navstevy od poledne do vecera..bylo by toho na psani vic..Zacali jsme se doma hadat a ja je proste tak nejak uz neresim..nechodim k nim na navstevy,jsem sobestacna a ziju..
12. lis v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@rebe Proč ne? K nám jezdí jak snacha, tak i zet klidně sami, na kafe, jenom tak s dětma pro radost. Vždyt jsou to taky naše děti, ne? A vnoučata jsou rády taky.

@martavy Klíče si vezmi k sobě, když se chová takto. My klíče od dětí máme, stejně jako oni od nás, pro případ potřeby - taky se jim už stalo, že si klíče zabouchli v domě a co potom? Anebo když někam odjedou a potřebují obstarat zvířata. A totéž my. Ale nejezdíme k nim, když nejsou doma, a návštěvy hlásíme.
13. lis v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@anelamates Pokud se tam jezdí pro radost, je to zjevně něco naprosto jiného. Mně manžel víceméně zakázal, abych k tchyni jezdila sama, protože jsem se z jejího psychického týrání vracela naprosto zdeptaná, před ním si ke mně tolik nedovolí. Nicméně, s mými rodiči mám báječný vztah, přesto si nedovedu představit, že bych je navštěvovala dvakrát týdně. Máme také svůj život a oni svůj.
13. lis v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Třeba to jako psychické týrání vnímáš ty, a ona to tak vůbec nemusí chápat. Třeba by pomohlo trochu dobré vůle. Ale to nemohu vědět, neznám ani tebe ani ji. Ale pokud není ani jedna strana nějak vyšinutá, dá se vycházet i třeba jen v rámci slušného chování dvou lidí, kteří se nemilují, ale musí spolu nějak vyjít. To je můj názor. Taky znám dost lidí, co mi pijí krev, ale beru je tak, že jsou zkrátka takoví a nic s tím neudělám. Takže jo, vidíme se, pozdravíme, povykládáme o počasí, o módě a dětech se ženami, o zahradě a dětech s chlapy a je to.
A s dětmi, konkrétně s dcerou se vídáme tak obden, protože bydlí kousek, asi 5 minut autem. A tak logicky víc hlídáme děti, víc se navštěvujeme. Syn je dál, takže jednou týdně, bohužel. Ale když je třeba, pohlídáme a klidně přijdeme častěji.
13. lis ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ty kráso, právě jsem se dozvěděla že oblékat, smrkat jíst a vlastně všechno naučili syna tchánovci :O ,... a pry zítra si ho vyzvednem po obede ve školce ... :O já: no ne, bude až do tří jinak s nim budu mít pořád problemy ho adaptovat na plny čas... tchyně: on si zvykne jindy zitra je tu deda tak si ho vyzvednem já: tak si zvykněte vy, že jsme jeho rodiče a bude po našem. uz ani nepozdravila...
13. lis v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ten děda tam běžně není? Protože pokud ne, pak si myslím, žes s tím souhlasit mohla. Klidně jsi mu mohla vysvětlit, že domů po obědě je to výjimka, jenom kvůli dědovi. A bylo to. To je to čemu se říká snaha se slušně dohodnout. Ovšem pokud je děda doma každý den, je to jiné.
13. lis v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@anelamates Muj jeste stale manzel je typicky mamanek..Do 37 s nema bydlel..takze vse je dovoleno..Ridi nam zivot,podle jejich domu se pristavovalo i v nasem a ja?Ze zoufalstvi upadam uz k absurdnimu smichu..premyslim uz velmi casto,ze od manzela odejdeme.
13. lis ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
No a to jsi asi věděla, když jste se brali, ne? tady je každá rada drahá - jedině snad skutečně trvat na tom, že se odstěhujete někam dál. Ale to si neumím představit, pokud bydlíte v domě někde vedle nich, že by na to přistoupil. To skutečně nevím.
14. lis ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek