Změnil se vás vztah s partnerem po svatbě?
Dobrý večer,
zajímala by mě takova věc 🙂 už víckrát jsem slyšela, že vztah mezi partnery fungoval před svatbou lépe než po svatbě. Mate někdo zkušenost? A čím to je? Mám v okolí skoro samé nesezdane páry a ve většině případů je to z toho důvodu že nechce ženit muž. Je to proto, že se obává co se vztahem a ženou stane po svatbě? Vysvětlí mi to někdo zkušenější ? Díky 🙂
Máme skoro rok po svatbě a můžu říct, že lepší rok jsme za společných 6let neměli🙂
Manžel, který vždy tvrdil, že svatbu nepotřebuje a že je to jen kus papíru najednou uznal, že to mělo smysl a že je spokojený 🙂
Nejvíc miluju, když manžel o mě s někým mluví jako o manželce. Jsem na to označení hrozně hrdá, je to lepší než tenkrát když jsem byla "partnerka" nebo "přítelkyně" a před kamošema i "šéfová"
pro mě to bylo i otázkou jisté společenské prestiže, přece jen manželka zní líp než přítelkyně, to že jsme se vzali už něco znamené. manželství neberu jako papír na lásku, ale lásku na papíře, od svatby u nás došlo spíš k pozitivním změnám, tím, že jsme získali jakousi jistotu u nás došlo podle mě k prohloubení důvěry jednoho k druhému, je lepší komunikace i intimita. Před svatbou to ovšem bylo taky pěkné, jinak bychom se nebrali, že 🙂
Já byla vdaná už dvakrát.
S prvním mužem jsme se brali po několika letech společného bydlení, z lásky. Svatbu jsme vnímali jako další krok našeho vztahu. Po svatbě jsem neměla pocit, že by se něco změnilo. Změnilo se to k horšímu, až po narození dcerky, kdy chlap očividně neustál asi tu zodpovědnost, nebo pocit toho, že už není na prvním místě. Přestěhovali jsme se i po narození dcery do domu koupeném na hypo, takže to bylo víc věcí najednou...začal utíkat před realitou k trávě a ta bohužel jeho psychiku tak rozhodila, že jeho výbušná povaha vzala za své a bylo to s ním čím dál horší.
Je pravda, že jako manželé jsme se snažili i kvůlu dětem to nějak zvládnout, ale bohužel, závislost a jeho neochota s tím něco udělat, nás rozdělila.
Druhé manželství bylo více méně z rozumu.
Vdávat jsem se už nechtěla, ale jelikož jsem se svým druhým mužem krátce po našem společném chození/bydlení otěhotněla, přišel s žádostí o ruku a ještě v těhu jsme se brali.
Ač jsem byla rozhodnutá už nikdy se nevdávat, nakonec jsem byla ráda. Že když už s partnerem žiji a máme mít spolu dítě, nechť jsme manželé.
Vzali jsme se prakticky po pár měsících vztahu a byla to chyba☹
Zjistila jsem záhy, že muž, kterého jsem si vzala, je prostě úplně jiný, než jsem si myslela☹
Doufala jsem, naivně, že se změní narozením dcerky,ale bylo to ještě horší.
On se měnit nehodlal. Podle něj bylo všechno ok. Přesně měl pocit, že jsme manželé a má mě jistou do konce života, a snažit se už nemusí. NAvíc neustál mít rád po narození svojí dcery moje dvě děti a ty to pochopitelně vnímali a já jako jejich máma jsem se na to nemohla už dál dívat.
Poradnu odmítal, nic s tím nehodlal dělat a tak jsme se ve dvou letech dcerky rozvedli a odešla jsem od něj.
Nyní jsem s přítelem, který mi od začátku vztahu říká, že manželství neuznává, právě z důvodu, že vidí kolem sebe, jak ti lidé se potom k sobě chovají jinak a o vztah přestanou pečovat a berou toho druhého za samozřejmost...
I když respektuji jeho postoj a názor, byla bych ráda, kdyby se to jednou u něj změnilo.
Měla jsem v životě smůlu na chlapy, ale to neznamená, že teď když cítím a vím, že až teď konečně jsem našla toho pravého, bych se už nechtěla vdávat.
Právě naopak. je to chlap mého života, čekáme spolu dcerku a tak bych byla šťastná, kdybychom se jednou vzali.
Né, kvůli tomu, že spolu čekáme a budeme mít dítě, ale pro ten pocit toho, že jsem jeho žena, těžko se to popisuje, jak psal někdo výše..prostě podle mě, když jsou dva lidé sezdaní, a mají se rádi, a chtějí s polu být, víc bojují, když je ve vtahu nějaká krize. Už nejde "jen" o přítele/přítelkyni..ale o vztah, ve kterém si oba řekli, že za něj budu bojovat ve zdraví a nemoci, bohatství i chudobě..
Takže za mě. Hodně záleží, jak moc pevný ten vztah je a jak k němu poté přistupují oba dva partneři po svatbě. Pokud se milují a respektují se navzájem a pečují o svůj vztah vzájemně, je svatba krásným dalším krokem ve společném životě.
Bohužel, stát se může i to, že hold potkáte, takové exempláře, jako já😂 ale nelituji. I špatné manželství je pro mě zkušenost, ze které se můžu do budoucna poučit😉
U nás se svatbou de facto nic nezměnilo. Já to začala subjektivně vnímat trochu jinak, tak nějak "vážněji", manželovi by bylo jedno, kdybychom spolu žili nesezdaně. (Chtěli jsme ale zakládat rodinu a to já bych plánovaně bez prstýnků nebrala.) Předtím jsme spolu byli několik let a věděli jsme, že jednou dojde na potomky, takže svatba nebyl žádný velký skok. A překvapivě ani s mimčem pak nebyl nějaký rozdíl, možná v tom hraje roli, že manžel pracuje z domova a nezanedbáváme se tak kvůli nedostatku času. Připadá mi, jako bychom tu žili dva a najednou prostě přibyl třetí človíček 🙂
Nas vztah je po svatbe mnohem lepsi.
Po svatbě k žádné velké změně nedošlo, ale je to určitě mnohem lepší 🙂 manžel je od té doby šťastnější a říká mi, že je hrdej na to, že si mě vzal a že může konečně nosit prstýnek jako ženatý muž...já jsem samozřejmě šťastná taky 🙂 děti ještě nemáme jsou v plánu, tak uvidíme zda přinesou nějakou změnu v našem vztahu, pevně věřím, že změna bude zase k lepšímu ❤
Pro nás to byl nový hezký impuls do vztahu. Muž se ženit nechtěl... a když se rozhoupal, tak byl hrozně pyšnej a všem to vykládal na potkání :D A já to beru jak psali holky výše, jako otázku prestiže, hrdosti... nebo jak to nazvat.. přítelkyň/přítelů může mít člověk xy.. ale manželka/manžel, to je jinej, vyšší level pro mě.. stejně tak děti. Jsou sice závazek do konce života, kdežto manželství se dá rozvést. Ale dítko se může "přihodit" za různých okolností. Manželství je volba.
Tak prostě za mě dobrý. 2 roky od svatby, celkem 8 let spolu.
To že se x leté vztahy rozpadají po svatbě spíš taky připisuju tomu, že svatba byl zoufalý pokus zachránit nefunkční vztah
Náš vztah nezměnila svatba, až s dítětem přišly změny. Nejspíš i záleží kdo jak tu svatbu prožívá. Pro nás to bylo spíš praktické (úřady, lékař, ATP...)
Za me je to o obrovskem rozdilu mezi partnery a manzeli. Rict nekomu, ze je to tvuj kluk je proste jako nic - zitra uz to muze byt jinak. Kdyz nekomu reknes, ze je to manzel, zitra to bude taky manzel akorat treba v rozvodovym rizeni 🙂 Je to jiny. Manzel je staly, pritel je na chvilku. Krome toho je zdokumentovano odbornou verejnosti ze pro chlapa je zadouci zustat sam a je to pro nej vyhodnejsi z mnoha hledisek. Pro zenu je zase velmi nevyhodne zustat bez manzela single. Ma to mnoho duvodu... jeden z hlavnich jsou deti a jak se meni ekonomicka situace, kdyz je mate.
A proc je tolik rozvodu tak brzy po svatbe? Protoze lidi se snazi manzelstvim casto neco zachranit. Nemaji spravne duvody, proc do nej jdou... Existuji ruzne kurzy pripravy do manzelstvi - zodpovite si navzajem nekolik dulezitych otazek, ktere musi padnout. Malokdo vsak na ty kurzy jde.
@letadylkokane Tohle prohlaseni (posledni veta) je jako cerveny hadr do ringu 🙂 Myslim to v dobrem. Jestli si myslis, ze jste pevni jako skala, tak je mozne, ze se skala brzy prolomi. Podle me tohle nelze rict. Muzes mluvit jen sama o sobe, ale nikdy nevis, co ten druhy. Je potreba se porad snazit a udrzovat.
@ruzenka95 my jsme se vzali po 9 letech chozeni (uz od SS) a po svatbe to bylo pro nas oba krasne. Jsem tak trochu stara skola a spolecne bydleni jsem chtela az po svatbe, takze pro nas byla zmena ta, ze jsme spolu bydleli. Pak ale prislo mimi a s mimim uz to kapanek zaskripalo, ale to nebylo svatbou, ale totalni vycerpanosti, nevyspanosti atd. Svatba je krok, ze ofiko jste spolu, pokud spolu normalne uz zijete a ceka Vas svatba, nemyslim si, ze by se u Vas neco zmenilo. Ja po svatbe mela z toho dobry pocit. A dnes, kdyz ditko ma 2 rocky a my mame 3.vyroci svatby jsme spolu naprosto spokojeni a stastni a na ceste je 2.ditko 😊 Drzim pesti
Lidi kteří se milují tak mají podle mě stejný stav před i po svatbě 🙂
@ruzenka95 my jsme spolu 13 let, vzali jsme se před 4 lety protože jsme měli pocit, že by to bylo fajn👍 Svatbu jsme si udělali podle svých představ, byla nádherná, moc jsme si to užili. Na našem vztahu se nezměnilo absolutně nic. Ani nevím, co by se mělo změnit, vztah stojí na jiných věcech, než je svatba... tedy alespoň ten zdravý 👍 Jsme šťastní a spokojení úplně stejně jako předtím. Akorát s jedním příjmením.
No, taky jsme to slyšela, proto asi jsem s partnerem 36 let na "psí knížku". 😀
@ruzenka95 ahoj, to ti asi nikdo nevysvětlí, těch důvodů, proč se lidi neberou je podle mě víc, hlavní bude, že se pak hůře rozchází, aneb rozvod žádná sranda, potom v tom můžou hrát roli finance.
My jsme se brali po desetiletém vztahu, letos v srpnu spolu budeme 17 let 🙂 sedm let jako manželé, vztah se nám nijak nezměnil, naopak povýšil nesmírně zejména proto, že se nám loni narodil chlapeček 🙂, miláček.
Jinak manžel má ještě jedno dítě, dceru z předchozího manželství, které je dvacet osm a má pětiletí dvojčata, a ta se naopak do svatby nehrne, ačkoli by její přítel o to stál. Takže je to různé.
Já jsem to říkala někomu ze známých chvíli po svatbě a pořád si za tím stojím, že největší změna pro mě, která přišla se svatbou byla změna příjmení, na vztahu to nezměnilo nic. To neznamená, že mě nedokáže někdy vytočit k nepříčetnosti, ale to uměl už předtím. My jsme se brali protože jsme chtěli a podle někoho dost brzo (zhruba po roce vztahu mě požádal a po dalším jsme se brali). Není to vždycky růžové, ale to je normální a my se snažíme to vždycky překonat a ten vztah udržovat. Jenže svatba není něco, co vztah zázračně "vyléčí", když je někde problém, jak si asi někteří myslí, což bude asi většina případů těch svateb po x letech, kde do půl roku následoval rozvod. Je to jenom další krok a pro nás to byl krok hlavně symbolický, reálně nic nezměnil.
@bayt U nas je to naopak. Pritel by se zenit chtel a ja se vdavat nechci 🙂 Pripady jsou ruzne..
@jednaholkaa Prosím, napíše sem některá, která se vdávat chce a její chlap nechce?:D
Je jeste lepsi.
Ahoj 🙂 S mým manželem jsme měli svatbu ani ne před rokem. Zatím si troufnu říct, že se u nás nic nezměnilo k horšímu, spíš naopak, jsme si ještě blíž než kdy jindy a sám můj manžel přišel se svatbou dřív než já. Dokonce můj manžel začíná i čím dál častěji mluvit o mimču, jak si ho už přeje (bude to naše první až se zadaří) a podobně 🙂
@bayt já😂
@ruzenka95 Ne, náš vztah se po svatbě nezměnil. Chodili jsme spolu 5 let, z toho poslední 2 bydleli, takže žádná zásadní změna. Měli jsme už zavedenou domácnost, společný účet (mimo ty osobní), společné vybavení i společné plány. (Nutno podotknut, že svatba byla v mých 31 letech. O 10 let mladší to určitě cítí jinak.)
Chápu ale, že po delší době se do toho chlapům nechce - taky mám v okolí několik párů, kteří jsou spolu přes 10 let, mají 2 děti a ke svatbě se nemají. Ženy by většinou chtěly (málokterá to však nahlas přizná), i když představa svatby samotné se taky věkem mění, ale chlapovi vyhovuje, jak to je a nevidí důvod to měnit. Vzhledem k tomu, že mají i majetkové vazby, zdá se mi praktičtější být sezdaní - nejen kvůli společnému jmění manželů, zdanění vyživované manželky a jednomu příjmení, ale třeba i kvůli podávání informací o zdravotním stavu. Vzhledem k tomu, že u nás neexistuje oficiální alternativa k institutu manželství (třeba druh/družka), spousta věcí je "s papírem" jednodušších.
Když je vztah zdravej a oba se dobře znají, nemá přechod z partnerství do manželství velký vliv na každodenní život.
PS: Vztah se změní po příchodu dětí. 😉
Ano, zmenil, zacali jsme spolu az po svatbe bydlet 😁 Ale jinak se na nasem vztahu nezmenilo po svatbe nic, podstatne se zmenil az prichodem deti. A to ani ne prvniho ditete, ale az o dva roky pozdeji po narozeni dvojcat, kdy se z nas skokem stala peticlenna rodina, meli jsme na sebe s manzelem malo casu atd.
Laska je krehka vec a zamilovanost trva cca 3 roky, pak bud vztah upada, nebo zpevnuje. Pri seznameni jsem narovinu manzelovi rekla, ze pokud si me nevezme, tak spolu nemusime ani chodit. Zamilovali jsme se do sebe a do pul roka se vzali a to je nejlepsi. Verim, ze kdybyvhom byli spolu dlouho, tak by si to treba za par let rozmyslel, z duvodu pohodlnosti. Ale my po svatbe jsme se uplne roztekli blahem a jeste jsme hned pocali mimi a celkove jsme sehrany par a doplnujeme se. On ma urcite radost, ze me vlastni a ja jsem stastna, ze mam uplnou rodinu. Zvladli jsme spolu i priserne veci, jak pred svatbou, tak i po ni. Ale vzdy jsme si pomohi. Je to o spolupraci, pochopeni atd.
@snezenka123 super, aspoň jedna odvážná 😃 manžel se ženit taky nechtěl, akorát mu nic jinýho nezbylo, protože mu bylo jasný, že žádný děti a budoucnost u mě jinak nepřipadá v úvahu
teď teda tvrdí, že nééé a že by si mě hned vzal znovu atd., ale vím svoje 😃
S manželem jsme spolu 7 let, z toho 1 rok manželé, tak zkušenost není tak "velká" 🙂 Zamilovaní jsme pořád, to je jasný, ale co jsme se vzali, tak mi přijde, že jsem zamilovaná ještě víc. Zní to jak klišé, já vím :D Teď finišujeme rekonstrukci, byly to náročné 3 měsíce, ale i tak se náš vztah nezměnil 🙂 Za moji roční manželskou zkušenost to funguje stejně jako před svatbou, možná i lépe 🙂
Tak u nás po svatbě nastala změna plíživě. Ale nebylo to tím aktem,ale povahou a smýšlením partnera. Měl pocit že po svatbě mě má jistou,mám svoji úlohu a vztah bude fungovat tak nějak sám od sebe. Další zásah bylo rodičovství které s manželstvím přišlo a které taky nezvládl. 7 let po svatbě jsme se rozešli. Teď mám před svatbou znovu,též s rozvedeným partnerem, nezastírám že svatbu chci já,je to pro mě i děti lepší,i pro něj je to větší pravomoc jakoby,hodně se o děti stará, žijeme spolu,a čekáme spolu mimco a fakt nechci rodit dítě x s příjmením po exmanželovi y. A hlavně ani jeden nechceme po svatbě něco měnit,ani to neočekáváme. A ze zkušeností víme,že o vztah se musí pečovat průběžně. Jsme spolu 4 roky,bydlíme spolu,oba pracujeme,staráme se o děti každého z nás,takže víme že to funguje a změnu neočekávame.