Manžel nás táhne ke dnu

Ahoj, potřebuji se vyzpovídat. Už nevím, jak dál, co mám dělat.

Pocházím z rodiny, kde bylo dost peněz. Díky tomu jsem byla vedena i ke správnému hospodaření s penězi. Uměla jsem šetřit a nakupovat s rozumem, nerozhazovala jsem, a když jsem si něco chtěla pořídit, vždy jsem nad tím uvažovala. Znala jsem hodnotu peněz a i toho, že nic není zadarmo.

Když jsem poznala manžela, jevil se jako člověk se stejným nastavením, jen byl trošku víc rozhazovačný co se peněz týkalo, ale říkala jsem si, asi na to má, když kupuje. Já tehdy bydlela v nájmu v garsonce, měla svoje auto a chodila do práce. Po pár měsících se ke mně přestěhoval a já po roce našeho vztahu zjistila, že jsem těhotná. Tenkrát se uvolnil byt naproti, takže jsme se přesunuli do 2+1. Jenže začal covid, já nastoupila na rizikové a manžela firmu zavřeli. Byli jsme tak odkázáni na rezervy. Ty samozřejmě skoro celé padly. Manžel teda chodil ten cca půl rok po brigádách, ale nebyl to kdovíjaký příjem a až po letech jsem zjistila, že na to, aby zaplatil nájem, mu posílali peníze rodiče. Takže se z rezerv zařídil byt, zaplatila kauce, nakoupilo pro mímo a najednou skoro nic nebylo.

Po narození prvního dítěte začal manžel podnikat. První měsíce to šlo hezky, byly hezké příjmy, začaly se zase zvyšovat rezervy, já v půl roce 1d začala chodit brigádně do své práce, bylo to cca 4x do měsíce, nic hrozného, žádné velké peníze to nepřineslo, ale jako takové kapesné to bylo fajn.
Po cca roce podnikání to manželovi přestalo jít. Resp. měl pocit, že chce zkusit jít jinou cestou. Nastoupil tak do práce. Tam mu neprodloužili zkušební dobu, zůstal chvíli před novým rokem na ÚP. Já na rodičáku, “moje” firma zavírala, byli jsme zase odkázáni na rezervy. Manžel samozřejmě zase začal lítat po brigádách, protože najít práci před koncem roku bylo nemožné. Na jaře nastoupil do další firmy. Vydržel tam do léta, pak nastoupil do jiné firmy. Já nastoupila na podobnou pozici do druhé práce. V té době jsme měli chvíli před svatbou. Pak ale zase buch - zkušební doba neprodloužena, manžel bez práce. Vše jsem tak táhla sama, manžel zase lítal po brigádách. Během toho období jsme se vzali. Manžel tvrdil, že na svatbu je, že mu rodiče dali peníze. Věřila jsem mu, protože tchyně říkala, že nám chtějí přispět šestimístnou částku. Až pár měsíců po svatbě jsem zjistila, že si manžel vzal půjčku, protože peníze, co byly původně od manželovo rodičů, použil na běžný chod domácnosti - z brigády mu totiž 3x nevyplatili slíbené peníze, naletěl nějaké špatné firmě a jelikož neměl žádnou smlouvu (o které jsem mu samozřejmě říkala, ať si nechá napsat), není šance ty peníze dostat zpět. V ten moment by se ve mně krve nedořezal. Byla jsem v šoku. A pozitivní těhotenský test tomu taky nepřispěl. Otěhotnění z jednoho jediného a ještě chráněného sexu za poslední měsíce a buch, bylo to tam. Naštěstí se to ustálilo, manžel si našel novou stabilní práci, dostal smlouvu na neurčito, narodilo se druhé dítě a já měla pocit, že se nám život začíná ukládat. Rezervy zase doplněny, dokonce nám zbyly peníze i na dovolenou. Jenže i když manžel v práci kariérně rostl, peníze ne.

Po dvou letech, kdy byl totálně psychicky vyčerpaný, jsme se dohodli, že skončí a najde si práci, kde ho nebudou podplácet (protože z 29 tisíc v čistém čtyřčlennou rodinu neuživíte). Rozhodl se, že zase začne podnikat. Ze začátku to šlo hezky, jenže pak těžký pád na pusu. Zakázky padaly. A je tomu tak do teď.

Na účtě tolik peněz, že nevím, z čeho nakoupím dětem v září věci do školy a školky. Naše výdaje začínají převyšovat příjmy. Manžel poslední dny podniká stylem, že půl dne sedí na WC, zbylou část dne projíždí internet, jakože hledá zakázky, udělá dva telefonáty a den zakončí s tím, že dneska zase nic, tak snad bude zítra úspěšnější. Už jsem mu říkala, že je potřeba, aby si našel buď normální práci na smlouvu, nebo aby pořádně mákl, našel si brigádu, cokoliv, že já už nemám jak víc přispět. (Mám v práci zkráceny úvazek skrze děti a teď o prázdninách to je ještě víc na prd.)

Jsem smutná, zklamaná. I ze sebe. Nikdy jsem problém s penězi neměla a najednou se celý vztah a manželství potýkám s velkou finanční krizí. Přijde mi, že jsem kvůli manžela úplně ztratila finanční gramotnost, přitom se snažím osekat výdaje co nejvíc to jde (nakupuju ve slevách, v DM dělám zásoby podle bodů, které vždycky uplatním a mám levnější nákup, dětem nakupuji na Vinted, vařím na 2 dny, peču domácí pečivo…). Odchází nám lednička, elektronika v pračce… Až teď, po těch letech, mi došlo, že manžel nikdy finančně gramotný nebyl, že jsem mu jen svým nastavením zvyšovala status, zatímco on mě táhl ke dnu. Dnes mi řekl, ať si vyberu, jestli zaplatíme pojištění na auto nebo dětem plavání. To jsem už vybouchla, ošklivě jsme se pohádali. Ví, že auto potřebuji do práce a bez pojistky jezdit logicky nemohu. A aby toho nebylo málo, manžel si nabral další půjčky - prý na minulou opravu auta a na psa, kterého dětem koupil. Na vše tenkrát samozřejmě tvrdil, že peníze jsou. Dětem nasliboval, že pojedeme k moři, že se zakázky určitě rozjedou. Děti se mě každý den ptají, kdy pojedeme, vybírají si plavky. A já trnu hrůzou, že se řítíme do velkého maléru.