Jak rozvod ovlivňuje péči o dítě a vazbu matky?
Jsem matka 4letého syna. Před rokem podal manžel žádost o rozvod. Důvod do dnes neznám, ale hlavní roli v tom sehrála jeho matka, která se snaží spolu s manželem mít naše dítě ve výhradní péči. Do rozsudku v péči o dítě jsme měli nařízenou střídavou péči, ale otec si 2x žádal o svěření do své péče. Můj názor na to, že dítě má mít oba rodiče nechce vůbec slyšet. Soud mu vyhověl, když přišel s tím, že se bojí o synův život a jeho vývoj, protože je matka psychicky narušená. Musela jsem chodit na psychiatrii, k psychologovi, abych dokázala, že jsem v pořádku. Po měsíci přišla odpověď na mé odvolání a soud nařídil zpět střídavou péči, protože argumenty otce byly nepodloženy a zakládaly se jen na jeho tvrzeních. Po dvou měsících zažádal znovu o svěření do jeho péče a ta samá soudkyně mu opět vyhověla. Dítě bude do konečného rozsudku, který bude za půl roku v péči otce. O matce ani slovo. Znovu jsem se odvolala a dožadovala se styku s dítětem. Otec na to reagoval obviněním ze stalkingu a já byla vzata do vazební věznice na Ruzyni. Neuvěřitelné? Bohužel v tomto státě to možné je. Nikdy mne nenapadlo, jak jednoduché je dostat druhého do vězení (nebyla jsem ve výkonu trestu, jen na vazbě, ale i tak mi to převrátilo život na ruby.) Stačí dokonale lhát a když Vám vše potvrdí matka (myslím tím babičku našeho syna), tak člověk nezmůže nic. Chápu, že se vše muselo prošetřit, ale trvalo to opravdu dlouho, než se přišlo na to, že to, z čeho mě manžel a jeho matka obvinili je vymyšlené. Po 4měs jsem byla propuštěna z vazby, ale v té době proběhl soud o svěření dítěte a vzhledem k tomu, že matka byla ve vazbě, tak dítě je ve výhradní péči otce. Obvinění otce nebylo prokázáno, ale on dosáhl svého. Další soud o dítě je za měsíc a to už bude 5měs co syna neuvidím. Když jsem Šímu viděla naposledy, objal mě a plakal, že u táty byl dlouho, že teď chce být s mámou. Rve mi to srdce! Moji rodiče zažádali, aby mohli vnuka vidět 1víkend v měsíci a ? Zamítnuto - otec si to nepřeje. Zdá se Vám to vše přehnané, neuvěřitelné, smyšlené? Bohužel pravdivé!
@michaela666 tak meli myslim mensi holcicku. Coz se teda da snadno pozmenit kvuli anonymite. Ale tam často take myslim jak to asi dopadlo. Je to silena situace, at je vina na kom je, odnasi to pouze to dite
Věřím, řešila jsem tyhle tahanice 10 let s bývalou tchýní, která chtěla mým dětem po smrti otce poroučet, kdy tam musí jezdit, ikdyž nechtěly a já nezmohla nic, proto mě překvapuje, že Vaši rodiče nedostali schválený ten 1 víkend. Napadá mě jediné, co jsem já neudělala, protože mi to došlo pozdě, ale podruhé už bych jednala - mám z toho dojem, že soudkyně je podjatá, dobrého právníka a začít řešit i tuhle paní, jiného soudce. A znovu a znovu žádat u soudu nařízený styk s dítětem, ikdyby 2 dny v měsíci, je to aspoň něco a máte na to právo! A pokud Vám ho manžel odmítne předávat z důvodu nějakých výmluv, znova a stále žaloba k soudu, že neplní rozsudek, bude tam muset dokazovat, proč Vám syna nedával a mnohdy není důvod ani nemoc, protože a nemocné dítě se jako matka umíte taky postarat a on má povinnost k Vám dítě připravit - a to hlavně emočně, takže pokud by měl jen výmluvy, proč Vám ho nechce dávat, hrozí mu pokuty a odebrání syna z jeho péče, jen se nevzdávejte, spolupracujte s OSPODem, všechno si nechte zapisovat, zapisujte si sama, volejte policii, stále piště na OSPOD mailem (kvůli důkazům) stížnosti, doslova každý prd a nepolevujte se soudy, pokud s manželem není domluva, piště jednu žalobu za druhou, moc držím pěsti, jednou vyhrajete a snad to bude brzy♥️🍀
https://www.google.com/amp/s/www.seznamzpravy.c...
Holky, tohle mi přijde taky úplně nemožné, přesto se to stalo.
@zuzkasim Napsala jsi to moc hezky, ale netušim, jak do toho zapadám já? Jakou mez jsem překročila? Jen jsem napsala, že jsem tomu trochu pomohla. Kdybych překročila mez, jak píšeš, tak jsem nejspíš ve výkonu trestu, nebo mám podmínku. Ale dost o vězení, psala jsem sem kvůli tomu, že mi chybí moje dítě. A nechápu, jak je vůbec možné, tak lehce ho druhému sebrat, jen z důvodu, že chce mít syna jen pro sebe. Se střídavou se mám jít vycpat, prý když jsme rozhádaní, tak nám stříd.péči nikdo nedá.... Ale to moc předbíhám, momentálně nemám žádnou šanci syna vidět do dalšího stání u soudu, které bude v listopadu. Tak strašně mi chybí! Jsou mu čtyři a nikdo mě nepřesvědčí, že je na tolik v pohodě, že na mámu si ani nevzpomene (tímto často argumentuje otec dítěte).
@michaela666 Nene, my na dovolené byli před x lety....ta diskuze není o mě.
@kristinestefan Jakou mez jsi překročila ty, víš jen ty sama, já to ani vědět nechci. A jestli za překročení meze považuješ až to, co je na vězení, tak většina lidí má ty hranice jinde, mnohem dřív, možná že v tom je ten problém. Naprosto ti rozumím, že ti syn chybí. Na domluvu pro střídavku musí člověk strašně moc zapřít sebe, své pocity a opravdu se s druhým umět domluvit. Moc ti držím palce, aby se to u vás podařilo. Nebude to snadné, ale určitě máš na to, abys to zvládla.
@kristinestefan ahoj, verim ti vse, protoze znam hned 2 maminky, ktere neco podobne. Poradim ti jednu vec a to dobry pravnik- neres penize. Jedna moje znama maminka se tahala o dite 6 let. Ale resili ze ona nechtela stridavku. Protistrana pritel+ jeho posahana matka. Nakonec ma dite u sebe. druhy pripad: Bohuzel nemuzu popisovat uplne detaily. Ale taky ex+tchyne a tahanice o syna do vyhradne pece. Tato maminka byla taky v nejakem zarizeni, na prokazani psychickeho zdravi. Byla tam 6 tydnu. Vsechno co si na ni vymyslel vyvratila dukazy, a stejne tahanice cca 2 roky. V obou pripadech to vypadalo, ze tchyne byla ten kdo taha za provaz. A verim, ze kdyz si clovek usmysli, dokaze druheho uplne rozdrtit.
@kristinestefan tak podávejte návrhy znova a znova a znova. Vaši rodiče ať ho také podají, teď je i rozhodnutí z Nejvyššího soudu, že nelze bránit styku s prarodiči (argument, že jste rozhádaní je prostě kravina! - oni mají nějaký psycholog. posudek, že to tomu dítěti škodí, pokud ne, tak to nelze vystavět na domněnkách soudce přece). Pokud jste opravdu v právu!!!! tak prostě namítněte podjatost ospodu, soudce, řeště věc přes ombudsmana, zveřejněte to! Jinak pořád nechápu, že nemáte upraven styk vy jako matka, to přece musí v rozhodnutí být, vy jste byla zbavena nebo omezena na rodičovských právech? Dítě může být svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů, ale vždy je upraven styk i s tím druhým rodičem (minimálně v odůvodnění rozsudku to je řešeno), proto to celé prostě jako právník nechápu. U nás zatím díky bohu nefunguje severský model, kdy se bere ohled jen na dítě a nikoli na rodiče a ostatní členy rodinné domácnosti, takže prostě do toho chce dupat. Zároveň, ale tím, že neznám celé meritum věci, tak pokud je tam opravdu nějaký problém z Vaší strany, tak to je jiná, ale i tak by muselo jít o něco opravdu strašného, aby ten styk nebyl umožněn (násilý, závislost apod.) Předpokládám, že to vše Váš advokát řeší, takže pokud to není úplný břídil a je to tak, jak píšete, tak to půjde!
@sikkacirek já si myslím že paní nám tu neřekla úplně všechno. Zvlášť o sobě.
Holky, já znám z pozice dítěte. naši byli problémoví oba. Styk byl zakázán otci. Důvod zanedbávání povinné péče. Neprospělo mi to. truchlila jsem pro něj, i když se nestaral. bez ohledu na to, jak on truchlil, nebo netruchlil, mě se stýskalo.
Matka mě mela v péči, ale byla sledována OSPODEM též pro zanedbávání. Ona poskytovala alespoň tu nejspodnější hranici péče, a tak jsem u ní mohla zůstat. Uměla své zanedbávání lépe zakrývat, než otec. Ale na rozdíl od něj tam docházelo i k určitému týrání, což otec zas nedělal. Ale dalo se u ní přežít. Ve smyslu neumřít hlady, zimou, ale nějaký velký komfort si opravdu nepředstavujte, i v těchto věcech to byla ta spodní hranice péče. Sociálka mámu hodnotila výrazně lepší, než byla, ve vlastním zájmu jsem lhala o její péči, nechtěla jsem přijít ještě o to málo domova. Veděla jsem, že jako alternativa se pro mě zvažuje dětský domov. Že jinou mámu nedostanu a děcák jsem nechtěla. Spolupracovala jsem tedy s matkou. Matku kryli i učitelky a sousedi. Nedivím se jim. Něco jiného je poslat do rodiny OSPOD. Něco jiného je vědět, že sociálka už tam chodí a je nalomená k odebrání dítěte. Celé okolí volilo metodu neplést se do toho a já jim byla vděčná.
Co by mi pomohlo. Aby rodiče neházeli špínu jeden na druhého a energii použili k terapii a dovzdělání své osoby. Aby sociálka kontrolovala důsledněji, co se děje. Aby se koukla do lednice, aby lépe informovala sousedy, aby jim vysvětlila situaci. Aby informovala učitele. Aby zajistila dětského psychologa. A až by se zjistilo, co se skutečně děje, aby pomáhala a neodebírala. Aby ukázala matce správnou péči a držela nad ní dohled. Ne jednou za půl roku, ale třikrát týdně. Aby jí někdo naučil, co má být vlednici a jak. Co mají mít děti, že se to dá sehnat za pár kaček i zadarmo. Že se nesmí soustředit jen na své potřeby.
Donutit matku, aby umožnila styk s otcem(klidně pod dohledem). A kdyby se to touto péčí, dlouhodobou a intenzivní nedalo vylepšit. Tak odebrat. Ale ne do děcáku, spíš k pěstounům. Nepomůže rodiče deptat. Šla bych po dobrém. Vidím nějakou slečnu, nebo paní. Chodí do rodiny, vypijí kafe, chvíli si popovídají a pak se vrhnou na práci. zajdou spolu na nákup, tak aby vyšly peníze, aby se dítě najedlo. Poklidí základ. Projdou potřeby dětí. Co by se dalo udělat jinak. Zkontrolují šatník. Donesou na sociálku, co je malé a odtud přinesou větší věci. Zajistí terapii pro matku, aby si věřila a byla v rodičovství šťastná. Aby mohla beztrestně promluvit o týrání -v péči psychologa, který je na její straně a najde k ní cestu. Případně hospitalizovat na psychiatrii.
Vím, že tohle vše je drahé. Ale společnosti by se to stokrát vrátilo. Nejde dělat závažné závěry bez dobré znalosti rodiny a problému. Bu´d nechat v rodině a dítě bude trpět dál, nebo odebrat. To není v nejlepším zájmu dítěte.
@pincola Moc děkuju za tvůj příspěvek, za pohled někoho, kdo si tohle sám prožil a vidí to zase jinýma očima. Dnes jsou možnosti pomoci řekla bych dostupnější, jak dřív. Aspoň ve větších městech, jsou tu neziskovky, které se i tomu dohledu a budování návyků věnují.
Osobně znám matku, pro kterou taková pomoc byla sjednána. Jenže to budování návyků stojí nějakou vlastní energii. Ze začátku to vypadalo slibně, ale po čase matka řekla, že o docházení pracovnice do rodiny nestojí, i přes to, že už byla hezky navázána spolupráce - paní z neziskovky zkontaktovala školu ohledně potřeb dítěte, pomáhala mu s učením, do rodiny věnovali počítač, zařídili internetové připojení, zajistili mimoškolní aktivitu a její uhrazení z nějakého příspěvku, snažili se opravdu naučit i maminku pečovat o děti, o jejich potřeby... Počítač rodina snad prodala? (žák prohlásil, že už ho nemá a hotovo), matka přestala vyzvedávat poštu, nezvedala telefony, neotvírala, nechala se zapírat, ani OSPOD se už neměl k ní jak dostat. Řešilo se to s policií, taky celkem marně. Školák už trochu povyrostl, zvládl sám nakoupit, takže hladový nebyl, ve škole se občas ukázal, když ne, matka mu vše omluvila, co víc vlastně chtít? Pro všechny to byla absolutní bezmoc. V jeden čas se uvažovalo o odebrání dětí. Toto dítě mělo matku moc rádo a ona ho taky, jen jí prostě úplně chyběly jakékoliv rodičovské schopnosti. Jako škola jsme se postavili za matku. Po čase to však celé nabralo ten spád, který popisuju. Musím přiznat, že jsem mockrát přemýšelela o tom, jestli by těm dětem nebylo prostě lépe jinde a trochu i litovala, že jsme se nevyjádřili kladně k té možnosti odebrání dětí. Dodnes nevím, co by bylo správné.
@zuzkasim ano, stojí to toho rodiče úsilí. Biomáma našich dětí už spolupracovala s několika, ale vždy to ztroskotalo na tom, že jí nepomohli podle představ. Přesně vždy zpočátku byla aktivní, pak to z její strany upadalo. Ovšem má to druhou stranu, z mojí zkušenosti nemají objektivní pohled. Věří svému klientovi, pracují v jeho zájmu.... A nehledí nalevo, napravo. U nás místo aby mamě pomohli (spíš mám psát -y, jelikož to byly ženy) podívat se na skutečnost reálně. Podporovaly její nereálná přání, která byla proti zájmu dětí. V soukromí paní řekla, že občas máma nepřijde na schůzku, několik dní i ní nikdo nevi, kvůli alkoholu přišla o bydlení v azylovém domě. Viděla, že máma nezvládne víc než dvě hodiny kontaktu s dětmi, pak už ji to nebaví... Přesto u soudu podporovaly každý druhý víkend s mámou. Hodně jsem se na ně tehdy zlobila. Protože dětí už tak zažily a mají naloženo až až.
@zuzkasim to je přesné. Žádná volba neni dobra ☹ můj brácha se dostal v boji o dítě do situace, kdy už jen volil mezi špatnými možnostmi. Bojovat o dítě do posledního dechu i pres enormní odpor matky, takovy odpor, ze radši dítě manipulovala a nicila, než aby přistoupila na to, ze dite ma na otce právo. Nebo se ditete vzdát? S čím to dítě bude vyrůstat? Strasne volby. Ty nejhorší ☹ ale vzhledem k tomu, jak bezproblémový otec neustále bojuje, aby mohl dítě vubec vídat (protoze matka dítě nepredava), tak tomu zakladatelcinymu pribehu nedokážu věřit...
Nejhorší na tom je, ze ten cas tak letí, je to měsíc, co jsem z vazby venku a syna jsem videla 1x na chvilku. Tak strasne se mi styska! Nikdy me nenapadlo, ze se do takovehle situace dostanu a ze se bude dit to, co se deje. Byla jsem presvedcena, ze matce vemou dite, jen kdyz pije, feuje, ci je tam podezreni na ublizovani diteti. Jsem totalne na dne.
@michaela666 taky si pamatuju tu diskuzi…