Jak nastavit pravidla pro přespávání kamarádů doma?
Moje děti už jsou jsou starší, ale spaní kamarádů u nás nastalo až teď. Zjistila jsem, že mi to vadí a to nejen mně, ale i mladšímu dítěti, to z toho bylo tak rozhozené, že spalo v obývacím pokoji. Pokoj má svůj, ale odmítli být s cizím člověkem v patře. Nechci děti omezovat, ale váham, jak nastavit pravidla, aby to všechny ovlivnilo co nejméně.
Je tu některá z vás na tom podobně a vyřešila jste to je spokojenosti všech?
A co treba si to treba jesniu za rok naplanovat? Nejak zkloubit prespavacku kamaradu u starsi s tatinkem, a ty s mladsim treba na vylet a spat u babicky?
Ty jo já zírám jak to má každý jinak, u nás spí někdo tak 2x měsíčně, všechny kamarády dětí, které u nás spávají znám, střídají se u nás, u nich.. děti mají každý svůj pokoj a nikdo nikdy neměl problém. Běžně u nás spávají i známí, máme je 180km, tak to bývají návštěvy alespoň pá-ne. Návštěvy kámošů jsou běžné vlastně denně.
@konidana Hele mne je uprimne dost putna, jak casto kdo u koho prespava :D Jenom by mi vzhledem ke starsimu diteti prisla dramaticnost te situace primerena, kdyby to navstevni dite delalo problemy, nerespekovalo soukromi nebo pravidla domacnosti, nebo proste delali borcus. Ale kdyz vlastne udelaji vsechno spravne, nic po nikom nechcou a jsou zalezli v pokoji sami pro sebe, tak mi prijde, ze tam je docela prostor pro kompromis.
@anonym Ja jsem daleka vychovneho stylu 'Nema rad vodu, tak ho hodime do oceanu, at se otrka', ale zase jit do 'Nema rad vodu, tak zazdime koupelnu' asi taky neni uplne ok. Kdyz se k tomu vraci, tak toho vyuzij a mluvte o tom spolu. Co mu na tom vadi, jak chce aby se pripadna navsteva chovala (chce toho cloveka znat, nebo nechce, aby si ho vubec vsimali?) Muzes toho vyuzit na to, mu vysvetlit, ze je uplne normalni se v nejakych situacich necitit komfortne, tomu se opravdu vyhnout neda, ale muze o tom mluvit a stanovit si v te situaci hranice, by mu to pomohlo se s tim vyporadat. Ze v poradku, ze tu noc chce spat v tve blizkosti. (Ale pocitam, ze jste asi ve spojeni s terapeutkou, tak by bylo dobre probrat to s ni - jeho reakci a jak s tim pracovat.)
@ai30 no u nás by ten kompromis byl 1x nebo 2x za rok, 1x za měsíc, nebo i za tři je prostě na mne moc. Ano, i když to dítě nedělá žádné problémy, defakto o něm ani nevim. Ale prostě tam je.
Každý máme jiné podmínky a i to snášíme jinak, ten zásah do soukromí.
Někdo má malý byt, a tak mu tam cizí děti vadí, protože i bez nich je tam málo místa. Jinému to nevadí a klidně si nasáčkuje i několik cizích dětí do malého bytu a je v pohodě. A to samé s barákem. Plno lidí tam nabere dětí kamarády a neví o nich a je v pohodě. No a jinému holt vadí i to, že má v baráku cizí dítě.
@dashyyy taky čtu se zájmem diskuzi, zatím se mě to netýká, a koukam, kolika lidem to vadi. Mě dodnes vlastně vůbec nenapadlo, že by dospělím nebo sourozencům mohly vadit přespávacky kamarádů.😀 fakt mě to nenapadlo, že je to pro někoho až takový problém. Samozřejmě jinej případ, pokud je někdo autista nebo mají extrémně malý byt.
Ale je fakt, že já jsem prostě těžkej extrovert no. 😀
@me_druhe_ja já jsem třeba o víkendu ráda sama, odpočívám od lidí, ale tohle mě nijak neobtěžuje.. většinou už jsou si stejně zalezlí u sebe a naopak děti jsou ze svých kámošů nadšený, kluk zlobí holky a holka zase chodí prudit kluky, je fajn to pozorovat 😀 zase ale je pravda, že se jinak funguje v domě se šesti pokoji, 2x koupelna a 2x wc než ve 2+1
@me_druhe_ja Hlavně máš za to dítě odpovědnost, to mi přijde jako dost (psychická) zátěž, pak musíš myslet na jídlo, uklízet. Přece jenom je to návštěva. Já jsem introvert, takže zakladatelku chápu. A zajímá mě teda pohled extroverta -neřešíš ani návštěvu? 🙂
Jsem docela překvapená, jak moc to může někomu vadit. Můj muž byl introvert, taky to úplně nemusel, ale vyjímečně návštěvu na noc zkrátka přežil, v bytě. Na druhou stranu, myslím, že jsme ho my, společenštější, tím trochu trénovali, protože vidím, co vše najednou zvládá teď, když je sám a jak je nyní vděčný třeba za mnou trošku na sílu (na sílu pro něj) udržovaná přátelství a tradice. Myslím, že jednou za čas by se mladší mohl přizpůsobit. Že byste o tom spolu měli mluvit, že starší si bude kamarády zvát méně často než by rád, můžete někdy skutečně udělat to, že ty s mladším odjedete a starší s tatínkem budou mít volné pole působnosti a někdy se zkrátka budete trochu víc socializovat vy. Možná by bylo fajn, kdyby se kamarádi tvých dětí mladšímu sourozenci představili, kdyby třeba přinesli pro prcka i nějakou drobnou mlsku, nevím, jak to máte věkově. Aby to pro něj nebyla totálně cizí osoba, ale měla aspoň nějaké jméno, něco málo o ní věděl (jako naše mladší z fotek zná třeba i kamarády starších sourozenců, zajímá ji to).
Kamarádi dětí mi nevadí, nestává se to často, ale je to spíš kvůli našemu programu a životnímu stylu. V domě u mého partnera je naopak běžné, že si tam děti vodí kde koho, je tam naprosto volný životní styl ohledně návštěv, nikdo kvůli návštěvám neuklízí ani se nestresuje a nebývalo výjimkou, že jsme ráno v domě potkali slečnu, kterou jsme nikdy před tím neviděli a neměli jsme to třeba ani nahlášeno dopředu... zase druhý extrém🙂
@konidana Jezis dyt jo, ja jsem to uvadela jako priklad, at si domluvi frekvenci jako kompromis. Fakt nemam potrebu se dohadovat, jestli ma nekdo dovolit prespani jednou za 3 mesice nebo jednou za 6 mesicu, udelejte si to jak chcete i bez meho pozehnani 😀
@galatea_a Ja jsem takovy extrovertni introvert, bydlime v byte a v podstate to resim velmi malo. Jsou deti, kterym bych dovolila u nas bydlet klidne mesic, protoze jsou strasne v pohode a da se s nima domluvit a jsou deti, jejichz navstevy se snazim omezit, protoze je to s nima narocne. Ale ja jsem treba fakt komunitne zalozeny clovek a svuj domov beru jako misto setkavani. Navic oba mi synove jsou fakt social butterflies a strasne radi navstevuji ostatni a tohle funguje jen kdyz to probiha oboustranne. Vseobecne navstevy zakazuju jen v pripade, ze maji deti neporadek v pokojiku, tak je jasny, ze by se mi prelily do obyvaku a to me prudi. Dokud jsou v pokoji, at si klidne navstevy zvou.
U nás je pořád někdo a tím, že máme velký dům, s tím nemám problém. Ale kdyby mi to vadilo, tak bych prostě dětem řekla, že ne a neřešila bych. Taky si pamatuju, že v dětství byly kamarádky, které si zásadně nikoho domů nevodily a přespávačky za mě snad vůbec nebyly... A teď taky mají děti kamarády, kteří jsou zvaní k nám, ale opačně to nefunguje a naprosto to respektuji.
Taky to nemam rada, ale deti jsou spolecenske, tak se jednou za cas prekonam..
Nevim o jake vekove kategorii se bavime, ale zminujes, ze i mladsi uz je skolni dite. Tam uz se mi zase nezda uplne v poradku takhle extremni reakce na to, ze je nekdo "cizi" na patre.
Holky to maji nastaveno tak, ze navstevy si vodit mohou, ale pravidlo je, ze to nebude sourozencum neprijemne. Vysledkem je, ze tedy se vsechny s kamarady navzajem znaji a i kamaradky od nejstarsi (10let) jsou srozuměny s tim, ze si vsimaji i nejmladis (5 let), aby se necitila nesva a vyloucena - takze pro me nakonec pohoda, bavi se vsiczni spolu. K veceri udelam nejakou jednoduchou "tutovku" co jedi snad vsechny deti nebo objednam pizzu a moc to nehrotime...
Hledala bych nejaky kompromis. Tim muze byt i to, ze jestlize je to pro tebe takovy problem, tak jednou za cas s nemladsim odjedete treba k babicce a doma nechate nejstarsi s navstevou a tatinka
@ada22 ve stanu na zahradě už měl kamarády i dřív.
@tereza0111 rozhodne to není běžné. Čekala jsem, že to nebude v pohodě, ale až takovou reakci jsem nečekala.
Mám z toho ambivalentní pocity. Na jednu stranu mi přijde v pohodě staršímu dítěti říct, že jsou ti přespávačky u vás nepříjemné a že bys chtěla, aby jich bylo minimálně, ať spí raději u kamarádů. Moje dcera má kamarádku, která je ve střídavé péči, takže ji chce mít maminka co nejvíc doma, proto výjimkou dceřiny narozeniové přespávačky spí pokaždé u nich, nikdy u nás. Další kamarádka má mladšího brášku, který se na přespávačky mimo domov necítí, ale cche si to užít s dětmi, takže všechny moje děti přespávají tam. Prostě, cokoli je možné, nemusí to být jednou tam, jednou tam, pokud to rodině vyhovuje jinak. Nadměrné omezování by pro mě bylo zakázat společenskému dítěti přespávačky, ale hledat řešení, které by neničilo tebe, mi přijde ok.
Určitě bych jako argument nepoužívala stav mladšího dítěte, aby z toho nebyl konflikt mezi sourozenci, že kvůli sourozenci nemůže.
A k mladšímu, určitě bych citlivě řešila jeho stav, ale nejsem si jistá, jestli je pro něj ideální ho tomu nevystavovat vůbec. Jako dítě jsem měla dětský pokoj jen pro sebe a později jsem měla velký problém spát v místnosti s někým jiným, protože mě příliš rušil cizí dech. Podobně pro tvé mladší dítě by jednou v životě mohlo být omezující, že na podobné situace není zvyklé. Spíš bych se tedy snažila ho postupně připravovat, hledat ulehčení, jak to zvládnout a podobně, aby z takové situace nebyl až takhlo až takhle rozhozené. Třeba by pomohlo, kdyby kamarádi nejdřív chodili na návštěvy a pak nebyli "cizí".
@galatea_a no já žiju ve Francii a tady jsou návštěvy furt. :-Fr u nás se lidi domluví a jsou na večeři/kafe/skleničku do hospody, restaurace, v létě na zahrádky, kde je i vyžití pro děti ze. Tady se to takhle téměř vůbec neděle. Lidí chodí na obědy/večeře/apéro k sobě navzájem. U nás každá oslava narozenin=cca 15 lidí i vice. Na apéro je u nás věčně někdo a my taky chodíme. Děti mají 5 a 4, syn je nemocný a mj i autista takže u něho bylo ze začátku náročnější, když bylo moc lidí, byl hodně ve svém pokoji, ale už mám pocit, že to má taky rád. 😀 i rád chodí na návštěvy. Tady se absolutně neřeší jak u nás, že návštěva=panicky uklid celého domu. Absolutně mají v paži. Mě teda sere jediná věc: oni se nepřezouvaji a když ti tu 10 lidí šlape v botech když navíc třeba venku prší, tak to je pak humac. A ani si nedávají moc pozor u jídla: drobky hlavně od bagety všude. Takže tohle mě sere.nebyt toho, tak s tím nemám vůbec žádný problém. 🙂 a uvidím jestli dcera bude jednou někoho brát na přespání. Jako zodpovědnost jasně, ale třeba jídlo v pohodě: uděláš prostě o trochu těstovin víc než jindy 😀
Já mám ráda doma svůj klid. Ani jako dospělá si návštěvy nezvu domů. Když výjimečně přijede rodina necítím se vůbec komfortně. Takže k nám dětem nechodí domů ani návštěvy a nikdo u nás ani nespí. Děti (7 a10 let) s tím zatím problém nemají a respektují to, tak doufám, že jim to vydrží.
@me_druhe_ja Tak to je moje noční můra, jak to popisuješ. 😀 Ještě to nepřezouvání, no to vůbec! 😝
@me_druhe_ja to bych nedala. Chápu, že to je všude jiné.
Naštěstí k nám se nikdo necpe.
@galatea_a joooo je to mazec. 😀 i pro mě to byl ze začátku šok. 🙂 prostě jiná kultura, jiné zvyklosti.
Ale zase je to levnější varianta než chození do baru a hospod jak u nás. 😀
Je tak já se taky přidám. Několikrát tu spali starší dcery kamarádi a kamarádky, ale máme byt 2+1 a ještě další dceru takže se do pokojíčku téměř nevešli navíc máme pokojíček za obyvakem kde spíme mi takže na WC , do kuchyně atd chodili přes nás a nebylo to vůbec příjemné takže jsme řekli dost .. dcera teď spíše obráží kamarádky a nebo spi u přítele a od něj jezdí do školy ..mladší dcera ta to nevyžaduje a stejně bychom to asi nechtěli , když s námi v obýváku spi teď malý . Ale máme ještě dům kde nebydlíme a tam jich může být klidně 20 . Jsou téměř dospělí , někteří dospělí už opravdu jsou takže nemusím hlídat a dělat dohled 😁
Mám to dost podobně. Jedno dítě vysoce citlivé druhé neskutečně společenské. Jako dítě jsem si moc nemohla vodit návštěvy a celkem mi to vadilo. Chtěla jsem to dopřát dětem, ale vlastně stále hledáme kompromis. Nyní může mladší jednou týdně kamarádku. Výjimečně po dohodě i dvakrát. Naštěstí už může lítat sama venku nebo chodit ke kamarádce. U vás bych přespání nastavila např. Dvakrát za zimu. Případně na léto dohodnout prespavacku na zahradě. U té starší hodně funguje o tom s ní předem mluvit. Probrat s ní, že i mladší má své potřeby.
Prespavacku má povolenou jen, když je starší pryč.