Noční děsy u školáka
Hezký den.. Chtěla bych se zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s nočními děsy u sedmiletého dítěte.. Dost často čtu, že školák už by je mít neměl.. Poprvé se nám to stalo, když měl Štěpánek horečku která nešla dlouho srazit.. Po té co klesla se v noci asi dvě hodiny po usnutí vzbudil se šíleným pláčem, který jsem u něj nikdy neslyšela. Koukal skrze mě, neragoval na nic. Tenkrát jsem nevěděla a snažila jsem se ho za každou cenu vzbudit, což se mi po dlouhé chvíli povedlo… Byl z toho chudák vyplašený.. Pak se mi to stalo na jaře, šla jsem ho v noci, než jsem šla spát zkontrolovat, byl propocený, tak jsme ho chtěla převlíct.. V tom začal šíleně plakat. To už jsem věděla, že ho budit nesmím.. Jen jsem na něj klidně mluvila, ikdyž mi vůbec z toho nebylo dobře a on za chvilinku usnul.. Teď se nám to stalo běhěm měsíce 3× po sobě… Vždy tomu ale předcházel stres, nebo nějaká nepohoda. Poprvé dědu pokousal pes, on u toho byl, poté večerní návštěva zubní pohotovosti, naposledy nabytý den plný zážitků a šel spát hooodně unavený.. Myslíte, že i v tomto věku to mohou být noční děsy..? Ráno neví, že se něco takového dělo..
@hanisv Tak asi to je rozdíl, nicméně to, že si nic nepamatuje, bych neřešila - já v noci chodívám a vždy jsem chodila na záchod. Když mě rodiče přestěhovali, tak jsem chodila "naučenou trasu" a máma mě chytala na rozličných místech (u nás tedy zpravidla v koupelně). Ráno jsem nevěděla o ničem. Prostě mě klidně v noci vzbudíš, budeš se mnou diskutovat a já ráno o ničem nevím. Pokud je hovor delší, tak když mi ho přeříkáš, je šance, že si vzpomenu.
@lv vůbec jesem nemyslela,že by u vás bylo neco v nepořádku..to se omlouvám! Jde tedy o to,že tyto stavy pramení spíše z únavy..potom to může být i fyziologické...chce to prostě vyšetřit,moje laické zkušenosti nepomohou.Měla jsem 1 studentku,která se mi přiznala k nočním,můrám, a došlo na vyšetření..bylo to fyziologické-v pubertě. Dejte vědět,jak pokračuje tato záležitost ...držím pěsti! 😉
@bachovy_esence_poradna Malej je hodně citlivé dítě, čeká ho nástup do školy, do které se ale těší, koncem července mu umřel dědeček a jak jsem již před tím psala, vždy ten den před děsem se stalo něco, co ho rozhodilo... Navíc ho vystrašili začátkem léta děti u sousedů klekánicema, bál se i přes den sám do pokojíčku... Teď už se to srovnalo, jde si tam sám hrát i rano po probuzení tam zůstává a hraje si, nebo kouká na ranní pohádky... Prostě měl teď náročné léto, navíc měl úplně jiný spánkový režim, než když chodil do školky... Chtěla jsem být hodná maminka a trošku mu režim povolit, aby mohl být venku s kamarádama dýl a asi to nebylo úplně dobře... Od neděle chodíme spinkat zase jako vždy i se všemi rituály a zatím je klid... Vím, že je opravdu citlivé dítě, tak se snažím ho vyvarovat všeh stresových situací, ale bohužel úplně tomu zabránit nedokážu.. Snad už bude teď líp...
@hejsa Taky spolu probíráme situace které se přihodí, protože vím, že je to citlivka a vše si hodně bere. Taky ho ujišťuju, že má mě a tatínka a že vždycky když bude potřeboat může přijít a vše nám říct, že vždy se najde nějaké řešení a že se nemusí ničeho bát, že by jsme nikdy nedovolili, aby mu někdo, nebo něco ublížilo.. To on všechno ví, ale i tak se s tím uvnitř sebe musí poprat sám... Ví, že nás má, ví, že mu vždy pomůžeme s čímkoliv, ale ostatní je na něm.. Bohužel.. O co by to bylo snazší, kdyby jsme to mohli vyřešit za něj...
@hanisv držím palce, ať je malý v klidu... rozumím tomu, mám také citlivého syna... do školy se hodně těšil, prvních několik měsíců si ale velmi těžko zvykal, bylo to náročné
na nástup do školy lze namíchat Bachovky, nejlépe na míru... děti si pak lépe zvykají, mají menší strach, rychleji si najdou kamarády 🙂 ono je to opravdu dost velká změna režimu
@bachovy_esence_poradna Děkuju moc za nabídku... Já doufám, že to nebude třeba.. Malej je docela přizpůsobivý a kamarádský typ, snad nebude mít ani tentokrát problémy se skamarádit. Navíc jsme dostali naprosto skvělou paní učitelku.. Takovou když to tak řeknu "Kvočnu"... Své žáky si hýčká, je citlivá, milá.... Tak snad to bude vše v pohodě...
Tak hlásím, že první školní den v první třídě jsme v noci opět hodinu po usnutí "oslavili" nočním děsem a včera znova... Byl s tatínkem, strejdou a bratráncem na pánské jízdě, někde tam potkal pavouka a prý už šel spát s tím, že se bojí, že se mu o těch pavoukách bude zdát... Tak manžel čekal, že to přijde.. Ráno se ale vzbudil spokojený, že se hezky vyspinkal a že jak si přál, aby se mu o těch pavoukách nezdálo, tak že se to povedlo... Že se mu nezdálo vůbec nic.... Začínám z toho být unavená a bojím se každé noci, kdy to přijde...
@hejsa Pavouk byl přes celý dvůr daleko.. Říkal mi o nich už když mi večer volal a vyprávěl, co s tatímkem celý den vyváděl... Říkala jsem mu, že se nemusí bát, že pavouk je ve dříví daleko od něj a že tam bydlí a nikam jinam nepoleze.... Na dálku jsem nemohla nic víc udělat... SNažím se vždy s ním mluvit povzbudivě a bez toho, aby vycítil moje obavy... Já si připdám přesvědčivá, ale jak to cítí on je otázka... do konce měsíce jdeme na sedmiletou prohlídku, tak doktorce řeknu, co se děje... Doufám, že mi potvrdí, že jsou to "jen" noční děsy, popřípadě poradí, co vyzkoušet... Nerada bych s ním lítala ještě po různých vyšetřeních a stresovala ho tak ještě víc...
@hejsa jj, vím, že vycítí... Už jsem se o tom jednou přesvědčila... Ve dvou a půl letech trpěl na bolest hlavy, byla jsem z toho šílená... Uklidnila jsem se až po magnetické rezonanci a světe div se, malej si přestal stěžovat... Od té doby si sakra dávám pozor, abych na něj nepřenesla nějaké své negativní pocity.... Někde se vypovídám (jako třeba teď tady) a u něj si myslím, že funguju tak, že by na mě neměl nic poznal... Jste hodná a milá, děkuju za řádky od vás 😉 Co mě ale uklidňuje a občas se tomu musíme s manželem smát, jak my v noci trpíme s tím, jak malej brečí, křičí a on se ráno probudí a libuje si, jak se pěkně vysinkal... 😀
@hejsa naše babička je naprosto nad věcí, občas se divím, že jsem přežila svoje dětství... 😀 Ne babička je fajn, ale opravdu spoustu věcí neřeší... Na neurologii jsem chodili právě kvůli těm bolestem hlavy, tak už víme, co by nás tam případně +- čekalo...
Dám určitě vědět, až se něco dozvíme... 😉
@hejsa u nus se právě nic zásadního neděje, dcerka (obě) jsou velmi milované, povídáme si, když se něco stane, poznám, kdy je smutná, má to spojitost s tím "zážitkem" ať fyzickým, či psychickým, jak je přetažená, což s ní udělá i vycházka, prohlídka hradu třeba, má ho vždy..