Věkový rozdíl mezi sourozenci 4-5 let. Jaký mají vztah?

Holky jsou od sebe 4 roky a 7 měsíců. Výhodu vidím v tom, že jsme měli na starší dceru prostor, čas, nevýhodu trošku ve společných hrách, na některý byla mladší moc malá. Ale u nás to funguje, asi i těmi povahami, starší je ta správná velká sestra a mladší je satan sám, co nám dává zabrat všem.

Vůbec to není o věkovém rozdílu, nezáleží na něm. Záleží na povaze.

Mám necelých 5 let. Na pohodu 😎 dcerku jsem měla v 27, syna v 32. Úžasné bylo užívání miminka nerušeně, starší dcerka ve školce 👍 ona byla pečující, moc hodná, nežárlila. Pomáhala. Teď je jim 6 a 11, ona ho hodně táhne, je chytrej a vyspělejší proti stejně starým klukům. Má ho moc ráda a on jí, ale samozřejmě se i rvou a hádají. Umí si i hrát, máme už stejný program pro oba, i když samozřejmě ještě je na kole nebo na lyžích syn pomalejší. Paradoxně nejlépe spolu fungují na dovolené, když jsme sami a nemají k sobě jiné parťáky. To si krásně vystačí. Jinak doma mají své okruhy kamarádů, to je jasné. Dcera už je slečna a řeší kluky,.ekologii , týrání zvířat...má dospělé Názory...do toho synek je předškolák😃 za mě je 5 let ještě tak má hraně toho, že budou ještě parťáci, větší rozdíl.uz jsou opravdu každý jinde.

@lv mě se právě líbí ta představa že se člověk může dlouho věnovat tomu 1. A když bude ve školce/škole tak bude mít druhé dítě plnou pozornost, taky že už se člověk s 1. domluví, vysvětli kde co a jak zároveň může i pomoct plácnu podržet dveře, podat plenu, ale bude vědět že bude mít i rodiče jen pro sebe ne vždy najednou ale určitě často alespoň jednoho a jednou za čas oba, na druhou stranu se bojím tim že bude všechno až moc vnímat a chápat aby vyloženě nebyl proti sourozenci, protože právě nemůžeme vědět jakou bude mít povahu

@1pomnenka no jo jenže jak má člověk vědět jakou povahu zrovna v těch 5 letech bude dítě mít😅

Máme menší rozdíl, takový ten typický, 2,5 roku. A teď když má starší 5 let, tak si říkám, jak by bylo boží mít ten rozdíl větší. Přesně z výše uvedených důvodů, oba si coby miminka v klidu sólo užít, starší teď už všechno chápe, pomůže, je parťák ve všem…

@karoll03 Jasně, to nedokáže ani křišťálová koule. Uvedu příklad: dvě sestry ( 5 let od sebe )se jako děti nesnášely. Jako dospělé a každá už má 2 děti jsou vážně kamarádky a jedna druhé oporou. To samé manžel se švagrem ( 4 roky rozdíl ), jako kluci měli každý své kamarády, nikdy nechodili nikam společně. Dnes pohoda. To, že se jako děti řežou, vůbec nic neznamená. Důležité je, jak se budou k sobě chovat, až my tu nebudeme.

Pohoda skončí ve chvíli, kdy tomu staršímu začne puberta a mladší začne vidět jen jako přítěž a otravu. Osobní zkušenost.

Tak ja jsem cekat nechtela, protoze jsem vedela, ze kdyz nastoupim naplno do prace, tak druhe dite bych uz nemela. Holky se rezou neskutecne, nicmene u nas to nebude vekovym rozdilem, ale jejich temperamentem. Takze je to bud a nebo.

@karoll03 je to o povaze. My máme rozdíl 4 roky, 2 holky 7 a 3 roky a furt jsou v sobě. Máme období škoda rány, která padne vedle. Hrůza.
Mají se rády, ale furt se řežou.

Ja myším,ze to je super věkový rozdíl a jestli si budou děti rozumět záleží hlavně na povaze.

Manzel ma s brachou 5 let rozdil a proto jsme chteli rozhodne mensi. Spolecnou rec nasli az jako dospeli, jinak byl kazdy vyvojove jinde a kdyz se zamyslim, je to absolutni pravda. Mas mimino a prvnaka, pak pubertaka, pak uz dospeleho… navic na rok se vratit do prace, no nevim, to akorat zjistis co noveho a pujdes na materskou…

Mám syna a za pět a půl let jsem porodila dceru. Jak píše 1pomnenka, na věku nezáleží. Jen na povaze. Moje děti jsou povahově stejné, takže si rozumí. Takže je jedno kdy porodíš, ale musíš porodit podobné dítě 😂 moje teta má tři děti ročník 81, 87 a 94. Jako děti úplně OK a teď v dospělosti už vůbec není nějaký věkový rozdíl znát.

@sigyn no ono asi jde o to jestli mu vy jako rodič budete z toho sourozence tu přítěž dělat, mě to děláno bylo a byl to “voser” ale nemusel být

@karoll03 Já bych se toho nebála.Mám mezi dětmi 3lety rozdíl, ale já a ségra jsme o necelých 5let. Až na pár výjímek ( nějaké sourozenecké boje ) jsme spolu vždy dobře vycházely, držíme při sobě dodnes a vedeme k tomu i naše děti.

Není to o věkovém rozdílu ,ale o povaze děti.

Mám děti 4,5 od sebe a rozdíly tam jsou organizační. Kdybych měla mít takový ten častý dvou až tříletý rozdíl, doma neškolkové dítě a mimino, přes den na ně sama, tak bych se počtverečkovala. Starší už je přes den ve školce, tak nemusím slaďovat potřeby obou, ale i když třeba zůstane nachlazený doma, zjistila jsem, že to není tak zlé, protože mimino rádo staršího pozoruje, jak si sám hraje, tak mu nemusím věnovat tolik pozornosti. Těsně před miminem šla babička do důchodu a má zájem, tak často jezdíme k našim, a to je taky velká úleva. Zatím bych neměnila 🙂

Máme necelé 4 roky (4 a 8 let, kluci) a většinou to je pohoda. Hodně si vyhrají, ale vliv má i to, že starší je na svůj věk poměrně dětský.
Jinak kdyby záleželo na mně (a ne na dalších okolnostech), budu mít klidně větší rozdíl. Se ségrou jsme o sedm let a jak v dětství, tak v dospělosti, máme vztah hezký. A člověk si užije obě děti.

Mě to ve věku tvého dítěte taky dávalo smysl. Jenže teď, když je synovi 5, jsem už 3 roky zaběhnutá v práci. Tu nejhorší nemocnost ze školky už máme za sebou. Už máme i vyspělejší aktivity, které by se s kojencem nebo batoletem nedaly. Tak už se mi nechce. A co jsem se bavila s kolegyněmi v práci. Všechny mají jen jedno, tak už se jim taky po návratu do práce a po překonání školky-nemocnosti, do dalšího nechtělo.

Já jsem za vacsi věkový rozdíl. Klidně i 6-7 let. Mezi mnou a bráchou byl 13 let. Hrát jsme si pochopitelně nikdy nehráli 🙂, ale když mi bylo tak 17-18, bracha mi ,,uděloval" rady do života a nebylo to špatně. A u syna jsem ráda, že jsem nešla po roce do druhýho, protože je autista (nechci strašit) a druhé je zatím ve stádiu uvažování a chození na genetiku. Ale i zdravého dítěte není na škodu, když se maminka pár let věnuje jen jemu. A takové to, nebudou si rozumět, nedohoní se...kecy v kleci. A stejně, důležité je, že tu budou pro sebe, až rodiče jednou nebudou. Co z toho, že se hezky hrají s legem a za 40 let se půjdou zabít kvůli dědictví? Vidím v rodině mezi sourozenci, kteří v dětství bez sebe ani ránu.

Máme rozdíl 8,5 let. Naplno jsme si užili a "vypiplali" první dítko a teď si užíváme druhé. Kluci mají spolu super vztah. Nechtěla jsem být x let na rodičovské, takže jsem se vrátila na pár let do práce a potom jsem se zase těšila na mateřskou. Žádné mé vyhoření, žádná žárlivost staršího na mladšího 🙂.

Tak jak si budou děti rozumět, to podle mě spíš záleží na pohlaví a povaze jako takové, ten věk tam nemusí hrát úplně roli. Mnohdy si více rozumějí sourozenci s větším věkovým rozdílem jak ti, co jsou dva roky od sebe.
Vez,mu to ze dvou hledisek -pracovní a osobnostní. Za mě osobně z pracovního hlediska. já to naopak chtěla mít "za sebou" naráz v rámci jednoho rodičáku, ne jedno dítě, pak na rok do práce, tam se nejdřív znovu zaučit a po roce zas vypadnout na další MD (i pro toho zaměstnavatele to není vůbec ideální, když se vrátíš po 1 dítěti, stejně jsi třeba několikrát na OČR a do toho hned za pár měsíců oznámíš, že čekáš druhý...jo, takovou zaměstnankyni roku každý zaměstnavatel chce).
Je ale fakt, že největší krize (ze zkušeností z mého okolí) je při právě preferovaném věkovém rozdílu "ideálních" tří let (3-3,5 r....zejména pokud ten starší sourozenec je kluk, kdy kluci na maminkách více visí. Je tam pak a žárlivost a rivalita. Těhotenství a šestinedělí v období vzdoru. Možná při tom (skoro) pětiletém rozdílu už to nemusí být zas tak horké, starší dítko už obvykle mezitím vyroste z toho největšího období vzdoru a je větším parťákem a pomocníkem pro mámu (plus je tam k tomu ještě školka, kdy už je zralejší a často samo dítě chce zůstávat ve školce celý den s kamarády, takže maminka má pak více prostoru se věnovat mladšímu sourozenci, než když jsou mezi dětmi necelé tři roky a oba s ní doma.

@sfet Já jsem taky zastánce většího věkového rozdílu. 🙂 nicméně mám neplánovaně rok a čtvrt a ten starší je právě taky nemocný: že má gen nemoc jsme věděli hned, ale autistické rysy se objevily samozřejmě až později až když byla mladší dávno na světě. Ta bude mít teď ve středu 4 roky a musím říct, že poslední dobou mi už začíná dost pomáhat a už pár měsíců velice pozitivně ovlivňuje vývoj toho staršího. Kdyby byly s větším odstupem, tak by to asi tak nebylo...🤷 Nicméně tohle vidím jako výhodu. Jedinou. 😀 a teda že si člověk odbyde.naraz ty otravny věci jako kojení, plinky a tak. Jinak pořád zastávám názor, že větší věkový rozdíl je daleko lepší. 🙂
A jak zaznělo mnohokrát tak nikdo nezaručí, že roční věkový rozdíl vytvoří parťáky na celý život. Na to nemá věkový rozdíl žádný vliv. To záleží na povaze děti, malé procento na tom má podíl i výchova, ale hlavně povaha.

Mám rozdíl přesně 4 roky, návrat do práce jsem neřešila, máme s manželem firmu, takže jsem z ničeho nevypadla. Za mě je to ideál, dcera už byla parťačka, s lecčíms pomohla, ale chůvu z ní neděláme. Do školy šla a syn byl už starší, takže chápal, že děláme úkoly a tak podobně.

Máme rozdíl 4r a 3m a neměnila bych.Mohla jsem se oběma věnovat stejně, oba chodili cvičit,plavat a měli mě min půl dne jen pro sebe.Jsou každý úplně jiný (flegmatik a cholerik🙂 , hádají se ale jak jsou mimo domov drží při sobě -u babičky,na hřišti... fakt jsem ráda, že jsme počkali...a přestava,že by se to nespave, uřvané miminko narodilo když by dcera měla třeba 2...ne fakt ne🙂

V tomto si nevyberes. Záleží na pohlaví a i povaze. Já mám rozdíl 7 let mezi detma a chválím si to. 2 kluci, mají se hrozne rádi, od začátku super, žádné zarleni. Kamarádka má rozdíl 4 roky a prý začátky šílené, žárlivost, ubližování miminku. Já se ségrou 5 let, my se nemohly vystát. Až v dospělosti jsme si porozumely. Segra má děti 2 roky od sebe a hruza😀 je to náročný. Takže to ti asi nikdo moc neřekne co je nejlepší. Ale za me větší vekovy rozdíl.

@karoll03 mam deti necelých 6 let od sebe a je to super. Z menšího rozestupu by me asi švihlo. Také jsem se na dva roky vracela do práce, odpočala jsem si, neco i našetřila. Za mě samé plusy.

@sigyn to rozhodně není pravidlo….

@95newmommy2020 tak toho já se nebojím 😅 miluju miminka, těhotenství ač nebylo zrovna za odměnu mi chybělo už měsíc po porodu a už se nemůžu dočkat až si to dám jednou znovu😁😊