2 děti v jednom pokoji, máte zkušenost?

@madrilena No, ale ne třeba ze zoufalství v 16ti letech... Tak dopadla většina mých přátel.

@martaveg chápu, že zde argumenty nevidíš, když jsi ani nepostřehla, že vlastně s bratrem nemáš společný pokoj. 😉

Nešel on na ten intr i proto, aby nemusel být v pokoji s nesnesitelnou sestrou? To totiž může být ten pravý důvod. Ne to tvoje "bratr si vybral soukromou školu ve vedlejším městě".

Důvodu bys našla víc než dost. Stačí otevřít oči. Ale pokud jsi omezená výší svojí hypotéky, tak chápu, že je vidět nechceš.

Hezký den.

@primaska To nebyla urazka, ale sama jsi se o bratrovi vyjadrila jen negativne, ze on ti svym chovanim zneprijemnoval zivot, nedokazes s nim vydrzet v jedne mistnosti ani na vyjimecne prespani u rodicu a ze on je ten, komu se nechtelo opoustet pohodli rodicu ani v dospelem veku..
ja byla proste vychovana tak, ze jsou dulezitejsi veci nez pohodli a soukromi a i svym detem budu chtit v dospivani vstepovat jine priority..
a uprimne mne mrzi, jestli jsem te urazila, stejne tak mne ale stve, ze misto toho abych od nekoho dostala jednoduche vysvetleni proc jsou samostatne pokoje lepsi, tak se tu musim akorat neustale ospravedlnovat

@primaska Nehledě na to, že za 20 let vůbec svět nemusí vypadat tak, jak ho známe teď my 🤐 Toho bych se bála asi tak nejvíc. Stačí se podívat, co se děje na Ukrajině, jak se k tomu staví světové velmoci. Co se děje okolo ISIL. Situace v Řecku a ve Španělsku. Atd. Takže se může stát, že za 20-30 u sebe ty děti budeme mít ještě rády. 😒

Kdybychom na to měli finance, tak jsem také chtěla byt 4+1. Bohužel si to nemůžeme dovolit, takže máme 3+1. Zatím je to tak, že malá spí v pokojíku a malej zatím spí s náma v ložnici, ještě ho kojím. Jednou budou ale spolu. Jsou od sebe přesně 3 roky. Nevím, jak to bude vypadat a jak to budou zvládat, ale prostě budou muset se naučit spolu nějak žít 😉. Sama jsem na to zvědavá.....Nevidím to ale zase jako tak strašný problém. Znám lidi, kteří bydlí v mnohem menších bytech a mají třeba víc dětí..... Všem držím palce 😉

@primaska o to se snad jako rodič můžeš postarat ne? já třeba chodila na brigádu od 14 let ( tu první jsem si obstarala dobrovolně, ty další už jsem musela) a pak dítě obvykle něco chce - tak říci - buď si vyděláš, přispěješ si nebo máš útrum; já jsem to tak měla, naučilo mě to, že nic není zadarmo; a i moje kamarádky si chodily na brigády (a to i když byly z velmi dobře zajištěných rodin); dítěti poskytneš standard a nebudeš mu kupovat iPady, nejnovější PS a ono to fungovat bude, to jsem si jistá; také znám případy, kdy si rodiče rvou od huby, ale 17 letému puberťákovi koupí jeho vlastní laptop - to je pak hodně špatně

Já mám sestru a na společný pokoj si stěžovat nemůžu,my také máme 3+1 (dum) a planujeme druhé a to bychom chtěli holčičku(cekame kluka),ale kdyby byla možnost tak chci 4+1. Pokud spolu budou vyrůstat tak jim to tak nepřijde.

@lenka5731 Hypo na vetsi byt bychom dostali, brali jsme priblizne 60% toho co nam banka nabidla, to opravdu neni duvod proc jsme dali prednost spolecnemu detskemu pokoji..
bratr si vybral jedinou stavebni stredni v kraji, ktera uz v te dobe koncila maturitou a ne vyucnim listem, vzhledem k tomu, ze o vikendu si vodil pritelkyne do naseho pokoje a pak se mnou jako desetiletou cacorou debatoval, co si o nich myslim, tak bych rekla, ze urcite neutikal ode mne..
nechapu ze te bavi mne neustale napadat a jeste vic nechapu, proc se vubec pred tebou obhajuji, vzdyt je to naprosto mimo tema, ale aspon uz konecne chapu proc je na ostatni forech konik tolik kritizovan :c) byla jsem varovana, ze tu nemam zkouset diskutovat, moje chyba :-/

@kacca11 aha, tak to nevím, jaké máš známé či kamarády; s těmi co jsem se znala a znám, tak nikdo ze zoufalství od rodičů neodešel, natož kvůli společnému pokoji se sourozencem; ono to cosi svědčí o rodičovské péči; buď rodiče děti podporují, aby se měly rády a nebo na to kašlu a pak se děti hold nedomluví; toto není o genech ani ničem jiném; i když jsou děti hodně rozdílné, tak když jsou správně vedeny, tak se domluví

@martaveg Promiň, ale asi čteš jinou diskusi než já.. že "s ním nedokážu vydržet v jedné místnosti".. a to jsem psala kde? K jedné větě si domyslíš x dalších.. to se s tebou pak špatně diskutuje. Nehodlám se tady bavit o svém bratrovi. Téma zní jinak.. a to, jestli 2 děti v jednom pokoji. Za mě ne..

@madrilena 😀 😀 😀 😀 přála bych ti, aby se ti podařilo své děti správně vést 😀 Ono to totiž o povahách je, ani ne tak o vedení, ale to ať si každý vyzkouší sám..

@madrilena to, jestli se děti budou nebo nebudou mít rádi nezáleží jen na rodičích. Ani to kolikrát nebylo o tom, že by se sourozenci rádi neměli, jen bylo neuvetritelne náročné snášet neustálou pritomnost, neustále vyrusovani, omezování... Jasně, že se kolikrát dovedou domluvit, ale dělá je to stastnymi?

Přála bych ti, aby tvým dětem skutečně stačilo ke štěstí jen tvé vedení. Já to takhle pro své děti určitě nechci.

@primaska Spatne jsem to formulovala, omlouvam se, napsala jsi, ze jsi radsi spala na gauci v obyvaku (mnou spatne zveliceno, ze jsi s nim nevydrzela v jednom pokoji) a "domů jezdila minimálně, protože právě ten společný pokoj okupoval můj bratr, kterému se doma líbilo..", usoudila jsem tedy, ze vztah s bratrem nemas idealni, pokud je opak pravdou, tak jedine dobre, ze ten spolecny pokoj vas vztah vlastne nijak neposkodil a bylo to jen nepohodlne

@kacca11 pokud je rodiče budou vést tak, aby pro ně neznamenala vzájemná přítomnost omezování, tak to tak děti vnímat nebudou... na světě existují kultury pro které ta naše znamená něco jako UFO; člověk je od přírody tvor společenský, a to že se pár set let tvoří prapodivná nová, zcela nelogická pravidla, tak to akorát vede ke společnosti, kdy se lidí vzájemně nesnesou.... Jak se takoví lidé budou snášet v jednom pokoji se svým partnerem, když se nedokážou snést ani se svou vlastní krví (se skoro stejným materiálem)? Co člověk dá dítěti, když ho odmalička podporuje v separaci? Ne děkuji, opravdu nechci, aby moje děti byly dva jedináčci ve stejném domě... A co ve škole a školce? Tam je přece spousta dětí spolu? To také začneme provozovat individuální vzdělávání? Děti se přece ve školce spolu hašteří ne?

Nečetla jsem komentáře, tak reaguji jen na úvodní příspěvek. Jsem ze třech dětí nejstarší a mám o rok mladší sestru a o dva a půl roku mladšího bratra. Všichni tři sourozenci jsme žili ve společném pokoji a měli jsme ho ,,pomyslnou zónou,, rozdělený na holčičí a klučičí část 😉 Nikdo z nás nemá žádnou újmu na zdraví a věřím, že nám spolubydlení jen prospělo nejen k vzájemné toleranci.
Já sama mám tři děti ( všechny holky). My rekonstrukcí předělali byt z 3+1 na 4+kk, tím máme dva pokoje a zachovala se i ložnice. Dvě starší holky jsou jako dvojčata ( 1,5roku od sebe) takže jsou spolu a nejmenší holčička má menší pokoj pro sebe.
Zvažovali jsme i domeček, ale člověk nikdy neví, co se může stát a momentálně hypotéka 1,2mil. je pro mě lepší než 3,5mil. za dům / byt...
Myslím si, že uvažovat o tom, že se děti nesnesou a už s tím počítat, je nesmysl. Když jste chtěli druhé dítko, také jste uvažovali zda ho mít, že se vlastně nemusí snést? Toť můj názor 😉

já s bratrem vyrustala v jednom pokoji a dokud jsme byly doma měly jsme spolu poměrně pěkný vztah, je pravda že v pubertě jsme se hádali a prali jako všichni pubertáci, ale to bychom se prali i mít každý svůj pokoj. Soukromí mi přítonost bratra nijak nenarušovala. Ted mám tři dcery, nejmladší je zatím s námi a dvě starší mají společný pokoj, někdy si hraji někdy se perou ale nijak vyraznější problém spolu nemají spíš mi řešíme jednu nepraktickou věc o to že mladší dcera se ráda vzteká když není po jejím a pokud tato situace nastane večer vydrží i hodiny brečet a vynucovat si pozornost což dost narušuje spánek starší školou povinné dceři. Letos budem stavět podkroví atam už bude mít každá dcera vlastní pokoj.

@lenkavd No on ten 4+1 totiž má už 2 koupelny, 2 komory, šatnu... je to prostěn 80m2 vs. 110m2... tak proto ten cenový rozdíl. Škoda, že není 4+1 na třeba 90m2... Jsou to nové byty, v našem městě jenom jedny,jiné bychom nechtěli, takže jakoby není jiná alternativa, jen výběr z těch dvou

@madrilena Nechci se hádat, máme jiný názor na věc, ale pár reakcí v bodech:
- Rodiče je mohou vést jak chtějí, sebelépe, ale nezáleží to jen na nich. Tohle mi nevymluvis, i když to napíšeš zase znova, ono to není tak jednoduché.
- Uniká mi souvislost s jinymi kulturami. Jedna se o naší kulturu, životní styl, nároky.
-Je rozdílné sdílet pokoj s partnerem, což je člověk, kterého jsme si sami vybrali, oproti tomu, když bydlíme s člověkem, se kterým musíme.
- Vlastní pokoj není podporování v separací, je to možnost soukromí, klidu. Nechápu, kde se tohle bere. Společný pokoj dětem dobře vztahy nevytvoří,
- Nevidis rozdíl mezi skolkou a domovem?

Měla jsem vlastní pokoj a jsem za to vděčná. Se sourozencem máme skvělý vztah, myslím, že i díky prostoru, který jsme měli. Když jsem byla na koleji, měla jsem problém vydržet i s celkem milou spolubydlící, musela jsem se odstěhovat do vlastního pokoje, ale s manželem v jednom pokoji a jedné posteli spíme a problém s tím nemám. Ono to není tak jednoduše přímočaré a černobílé, jak to vidíš.

za mě - vyrůstala jsem s bratrem v pokoji. ano - dalo se to, jako děti jo. ale v pubertě, kdy jsem si chtěla odpoledne po škole vzít domů kamarádku a on byl v pokoji a nechtěl odejít a my řešit "holčičí" věci to bylo opravdu na hlavu..
manžel měl také společný pokoj s bratrem. když jsem u nich spala, byli jsme v pokoji všichni tři. můžu být ráda, že byl brácha na tolik tolerantní.. i to byl jeden z důvodů, proč jsme v mých 19 letech začali stavět domek - soukromí nula..
takže za mě - pokud ta možnost jen trošku je, není to na úkor živoření - at má každý svůj pokoj.

Nebudu reagovat na konkrétní přispivatelky, ale prosím, ty které zde odsuzujete jakýkoliv názor (vehementně vybízíte k podání argumentů a chcete za každou cenu prosadit svoji pravdu), uvědomte si, že nežijete v kůži toho, koho se tu snažíte ubít arguemnty. Každý má jinou životní zkušenost. Někdo vyrůstal ve společném pokoji se sourozencem, vše bylo ok, rozuměli si. Někdo naopak si nerozuměl a proto by takovou situaci nechtěl ve své nové rodině. Někdo měl samostatný pokoj a proto se mu líbí tato varianta a nedokáže si představit jinou. Myslím, že zde není jedna pravda. Každý má jiné životní zkušenosti, nejsme nikdy v kůži toho druhého a nemůžeme odsuzovat jeho názory, neboť ty stojí na základech jeho životních prožitků. Nechme každého říci jeho názor a tazatelka nechť se sama rozhodne. Omlouvám se, ale nedalo mi to nereagovat. Jo a můj názor? Já vyrůstala jako jedináček. S mamkou jsem měla společný pokoj. V pubertě jsem si "vydupala" 🙂, že v pokoji budu sama a mamka měla postel v obýváku. Moc to zlepšilo náš tehdy napjatý vztah. Ale nedávám to jako návod, jen popisuju životní zkušenost. Nevím, jaké by to bylo, kdybych měla sourozence. Určitě by záleželo, jak bychom si rozuměli. 🙂 Sestřenice a bratranec měli společný malý pokojík. Každý měl vlastní psací stůl. Mají velmi hezký vztah a i když je asi někdy společný pokoj štval a chtěli by možná vlastní, nemyslím, že to byla zásadní otázka jejich života. 🙂

@gwennie Ahoj, při neomezených financích by byl samozřejmě lepší větší byt, ale když je nemáte, tak není žádná tragedie, když děti budou vyrůstat v jednom pokoji. Zvlášť když jsou děti tak blízko u sebe (kdyby byl třeba desetiletý problém, tak si myslím, že by to dobrotu nedělalo) Já vyrůstala s bratrem v jednom pokoji, jsme z Prahy, takže jsme v jednom pokoji zvládli i vysokou školu a ani jeden z nás v tom neviděl problém. Také máme byt 3+1 a pokud vše dobře dopadne tak rozdíl mezi dětmi bude 20 měsíců a plánujeme pro ně jeden pokoj. Je asi fajn, když se dá pokoj třeba nějak přepažit příčkou, což ale u nás asi nepůjde i když je veliký. Event. se to dá udělat v pokoji časem patro na spaní, aby děti měly alespoň nějaké soukromí.

Podle mě je lepší 4+1, ale záleží za jakou cenu.
Já třeba se ségrou nikdy neměla svůj pokojík, s rodiči jsme měli 2+1, palandu jsme měli v ložnici, já svůj pracovní stůl v ložnici, ségra v obýváku. Přežili jsme. Já jsem odešla v 18 na koleje a pak už jen jezdila jednou za 14 dní na víkend.
Podle mě děti do cca 6 let ani moc svůj vlastní pokoj nepotřebují stejně si hrají v obýváku. Pak je lepší dětský pokoj, že si hrají tam a nedělají nepořádak v obýváku. No a v pubertě je nejlepší děti oddělit (asi jak které), ty moje starší uvítaly každý vlastní pokoj, protože to bylo jeden čas dost na ostří nože. Teď už jsou v klidu, teď by v jednom pokoji klidně být mohly.
Teď se mi o jeden pokoj hádají 3 holky, syn je ve svém sám. Pokoje jsou malé 9m2 a 12,5m2.
A že bych nevěděla co s bytem 4+1 v důchodu nehrozí. Pracovnu já i manžel uvítáme. A určitě budeme potřebovat dost pokojů na přespání, doufám, že vnoučat nebudu mít málo.

@gwennie Tak u nás má 82 m2 ten 4+1, má 2 WC, koupelnu jen jednu. Je to klasický panelák, novostavbu bych nechtěla, jsou dost odfláknuté, příšerné dispozice (u nás ty novostavby), lepší koupit vybydlený 4+1 a udělat rekonstrukci podle svých představ.

@kacca11 Nemohu nic nez jen souhlasit!!!! Mit samostatny pokoj neznamena,ze dite rozmazlite, ze se nenauci mit vztahy s ostatnimi a podobne.
Navic pokud jde o kluka a holku, urcite bych -pokud tu moznost mam - dala kazdemu samostatny pokoj.

@achjonetusim Já teda mela s brachou spolecnej pokoj, ale byl o 3 roky starší a já z toho byla nešťastná. Jemu bylo 13, mne 10 a já třeba chtěla jít v 9 spát, on chtěl byt vzhůru do 11. Chtěl se dívat na horor, já se bála a tak dale. Navíc jsem chtěla mít svůj klid a on určitě taky jakožto pubertak v tech 14-ti 15-ti 🙂 .Takže nakonec jsem rodiče uprosila a jeden pokoj mi předělali pro mě a byla jsem nejšťastnější na světě...

@gwennie tak to potom jo, to je pochopitelné, že ta cena je o tolik rozdílná.... Pak je otázka, jestli to vše potřebujete a ty peníze vám za to stojí. 2 koupelny jsou fajn, i když za mne je spíě důležitější víc záchodů. Máme 3 a občas se to fakt hodí 😀
@martaveg no jo no, ono všude to má svá specifika. Ale zase si nemyslím, že by v Praze ty platy byly o tolik vyšší. Spíš je víc příležitostí na lepší místa 🙂

@gwennie Pokud na to mate finance, tak neni co resit, proste 4+kk.

Ja s bratem jsme meli kazdy vlastni pokoj. Asi od sesti let. Pred tim jsme meli jeden pokoj na spani a druhy na hrani. Pak stacilo par hadek nasi rekli dost, rozdelte si pokoje. Byly male 9 a 11 m2. Paradoxne jsme se s brachou do krve hadali o ten mensi. Takze ja jsem vyrostla ve svem vlastnim pokojicku a nemyslim si,ze by mi to zabranilo naucit se kompromisu a pod. jak bylo uvadeno v prispevkach vyse. V 18 jsem odesla na vysokou skolu a samo,ze mela spolubydlici. A nemela jsem v tom problem, proste jsem se prizpusobila a to jsme meli kuchynku a koupelnu spojenou s klukama. A vubec bych se nebala,ze za dvacet let nebudete vedet, co delat s 4+kk. Deti si najdou partnery a pozdeji budou mit deti. No a kdyz budou chtit prijet vsichni na navstevu budete radi, ze ten pokoj navic tam je. Samozrejme, pokud na to finance nejsou, tak deti preziji i v jednom pokoji. My ted koupili maly domecek (kajni radovka) a budeme rusit garaz a delat z ni pokoj, prave proto, aby jednou deti mohli mit kazdy vlastni pokoj. Nemluve o tom, ze jeden pokoj navic se vzdy hodi. Jako pracovna, hostovsky pokoj, mistnost na odkladani veci, ktere se jinam nevejdou atd. My kdyz ted jedeme ke tchyni mame problem tam vubec se vyspat a svagr jeste nema rodinu. Potom to bude asi nerealizovatelne. To asi budeme brat hotel ci co, nebo nebudeme tam vsichni naraz. A kdo by nechtel mit alespon parkrat do roka rodinu pod jednou strechou? Tak hura do 4+kk, pokud finance dovoli.

Já i můj muž jsme jako děti měli společný pokoj se sourozencem a přišlo nám to naprosto v pořádku a soukromí nám to nenarušovalo. Já jsem se sestrou o rok a půl, možná i to hrálo roli, nevím. Dodnes máme všichni vztahy dobré a já se sestrou možná až výjimečné. Každopádně nyní žijeme s mužem a dvěmi dětmi v rodinném domku, kde jsou připravené dva pokojíky pro děti. Syn zatím má pokojík pro sebe a malá spí ještě s námi, ale v létě ji budeme stěhovat k bráškovi. Postýlka už je tam připravena a synovi už jsme říkali, že tam bude spát se sestřičkou. Druhý pokoj máme jako pracovnu a místnost "pro všechno" a v nejbližších letech neuvažujeme, že bysme z něj dělali pokojík pro jedno z dětí. Až si jednou řeknou, že chtějí být odděleně, pak to budeme řešit.

Strašně moc záleží na prioritách, v tomto ohledu neexistuje objektivní pravda. Mám o dva roky staršího bratra, jako děti jsme vyrůstali v jednom pokoji a od našich 11/13 let jsme měli každý svůj pokoj. Za sebe můžu říct, že to bylo to nejlepší, co nám mohli rodiče dopřát, já si teda na svoje soukromí potrpím celý život, a to se máme s bráchou hodně rádi. Nevadilo mi, že nelétáme každé léto k moři a každou zimu na hory. Podle mě taky záleží, jestli jsou děti stejného pohlaví nebo kluk a holka a ve druhém případě se přikláním rozhodně k odděleným ložnicím. Ale rozhodně nebudu někoho, koho neznám, přesvědčovat, že se musí uvrtat do hypotéky o milion vyšší.