2 děti v jednom pokoji, máte zkušenost?

S bratrem jsem vyrostla v domě, přesto jsme měli pokoj společný, rozdí věkovýl 6 let. Nikdy nám to nevadilo. Jasně, taky byly bitky, co si pustíme večer v telce, ale to je normální. Víc rozdílní lidi, než jsme my dva snad nejsou a stejně bych neměnila. Naučilo nás to dělat kompromisy a když jsem se vdala a odstěhovala, myslím, že jsme oba zamáčkli slzu. Domů jsme si na noc do pokojíčku partnery nevodili, to u nás neexistovalo a je to tak podle mého správně. Dneska v 15ti už pomalu spí holky u kluků a opačně a přijde mi, že se okrádají o to hezké, o ty tajná rande, a tak. My jsme s manželem spolu 15 let, z toho 5 manželé. 10 let jsme vydrželi randit a neomrzelo nás to. Bydlíme spolu až od svatby. Vystudovala jsem já i bratr vysokou školu. Takže o učení a klidu to taky není, v jeden termín jsme se oba připravovali - on na maturitu já na státnice. Ani to nebyla překážka. Dnes mám prcka tříletého, bydlíme s manželem v domě. Dům, kde jsme navrhli dva pokojíky. No.... z jednoho je pracovna a já myslím, že i zůstane. Děti, bude-me-li mít dvě, asi zůstanou v jednom pokoji. Když bude krize v učení, může se jít jeden učit do pracovny. Ale jinak si myslím, že společný pokoj jsou jen samé plusy. Když má k aždý svůj, zaleze si každý do svého a nekomunikuje, nemusí, což je hrozná škoda.

@gwennie tohle ale hodně spíš hlavně závisí na Vašich finančním možnostech. Pokud bych měla kvůli pokoji navíc napnutý několik let rozpočet nešla bych do toho, kdybych peníze řešit nemusela, šla bych do velkého. Ono taky dost záleží na tom jak je byt řešený. Nedávno jsem hledala pronájem bytu a hodně to bylo znát, 4+1 metrově stejný jako 3kk ale pokojíky jak nudle kde by byl člověk rád že to vybavení nějak uspořádá. Moje zkušenost je ta, že jsem se ségrou vyrostla v rodinném domě a přesto jsme měly pokoj dohromady. Byly jsme furt v sobě, hádaly se, ségra pak šla do školy na intr a já to obrečela protože jsem byla sama..
JInak si nemyslím že byste velký byt neprodali, spíš naopak.
Hodně štěstí při rozhodování 🙂

Já jsem ze tří dětí. Bráchové měli větší pokoj dohromady (mají do sebe 10 let). Já jsem měla menší pokoj sama pro sebe. X-krát jsem prosila staršího bráchu, že si to s ním chci vyměnit, protože nechci být v pokoji sama. Naši tři kluci mají pokoj společný (přes 30 metrů čtver.). Až budou větší, tak když budou chtít, budou mít k dispozici minimálně ještě jednu místnost v přízemí domu.

Proč by nutně měli mít děti vlastní pokoje? přijde mi, že to absolutně trhá sociální vazby, každý dítě zalezlé ve svém nejlépe u počítače...fakt ideální 😅 😝
Líbí se mi třeba vaianta, kterou udělala moje známá, že když stavěli barák, tak pro každého vlastní pokoj, ale s tím, že začnou nejdřív ve společném pokojíku (byli malí) a druhý byl takový hrací...klukům je 13 a 15 a zatím od sebe ani nechtějí jít...druhý pokoj je využívaný jako "studovna" 😀
My s bráchou 4 roky od sebe jsme také měli společný pokoj a vůbec nám to v ničem nevadilo, taky jsme se řezali, hádali, ale já si pokoje oddělovala plachtou, dělala si různé koutky, naši na to ani nepípli a fungovalo to...brácha po gymplu odešel do prahy na koleje a byl doma jen o víkendech, no byla jsem vždy ráda, že přijel 🙂
Naši pak postavili barák, že budeme mít každý svůj pokoj, ale vlastně ani jeden z nás jsme je nevyužili, mamka nadává, že stavěli zbytečně tak velký barák, když tam stejně brácha jezdí max. 1x za 2 měsíce na víkend s rodinou a my jsme od našich 30km, takže tam jezdíme na normální návštěvu 😅

Když jsem byla malá, tak v paneláku bylo často v jednom pokoji i 3 sourozenci a vešli se! Neznala jsem nikoho, kdo by kvůli dětem šel chrápat do obýváku, aby děti měli vlastní pokoje 😀 My máme starý barák, jen 3+1, dětský pokoj je tedy prostorově docela velký, kluci jsou spolu...plánujeme i další děti a do pokoje se vejdou i 4...máme možnost udělat i jeden malý pokojíček vedle a třeba z půdy udělat ještě 2 pokoje, ale zatím to vůbec neřešíme...děti nám pak z baráku zmizí na priváty, koleje apod a co pak s těma pokojema? udržovat je jen, aby si mladý přijeli na víkend jednou za x měsíců...to si ještě rozmyslím 😀 😀 😀

necetla sem celou diskusi jen odpovidam na puvodni otazku. Ja mam dva brachy. dvojcata ti meli samotny pokoj a ja taky.. ta predstava kdyz mi bylo 14 byt s nema v jednom pokoji byla nepredstavitelna.. zadne soukromi holky se rychleji stydi, nejake prevlikani atd. prroste sem byla rada ze sem byla sama.. sla bych za me do vetsiho

@ojo Samostatný pokoj netrhá žádné vazby. Ani dvě děti v jednom pokoji spolu nemusí mít vztah a nemusí spolu trávit čas, když nebudou chtít. Sedět každý u svého počítače můžou i v jednom pokoji, zády k sobě a se sluchátkama na uších. Tenhle argument fakt nechápu.

já měla do 25 společný pokoj s bráchou, který je o pět let mladší..no a žiju 🙂 nikdy nevíte kam se děti vydají (zahraničí, vš atd.) je pravda, že to bylo v pubertě pár let vypjaté..ale co , dá se to a radši budu mít víc peněz na rodinné aktivity než to cpát do hypo..

@kacca11 nemluvila jsem o sourozeneckých vazbách, ale celkově sociálních mezi lidmi...psala jsem svůj názor na první původní otázku, ne argument podle kterého bych chtěla někomu vyvracet jejich názory...

Já jsem pro dva pokoje, třeba malinké, ale dva. Byla jsem v jednom se svým sourozencem a katastrofa. Žádné soukromí, jeden se učil přes den, druhý v noci, rušilo nás to navzájem. Každý je ale jiný, někomu to vadí, někomu to vyhovuje.

@ojo souhlasím s Tebou; ono je to totiž pro člověka normální, aby lidé byli co nejvíce spolu 🙂 ; naopak je pro člověka velmi nenormální pokud je separován; nejlépe se opravdu člověk naučí spolupráci doma se sourozencem; sama jsem jedináček a sama jsem měla vždy s kompromisem, spoluprací a navazováním kontraktů; to je ten rozdíl, který jasně vidím mezi mnou a dětmi, které bydleli se sourozencem v jednom pokoji; jasně, rvali se, museli se na některých věcech domluvit, ale mají k sobě velmi blízký vztah; myslím si, že rodiče, které svým dětem chtějí "dopřát tzv. soukromí" to jednou zjistí; ta, která nebyla s bratrem v jednom pokoji, protože se s ním nesnesla, na to dojela na koleji; tak hold rodiče vytáhly z kapsy další groše a zaplatili jí samostatný pokoj.... to je fakt "dar" do života

@kacca11 nevím kolik je Tvým dětem, ale ony jsou po škole (případně počítáš s tím, že budou) trávit svůj volný čas každý na svým vlastním pc se sluchátky na uších? No, to je bezva základ do života, to budou jedinci, kteří si budou vážit věcí; a nezapomeň k 18. narozeninám auto a ke 20. narozeninám dům; mají to ty dnešní maldí těžké, co? Jako tady už se mi chce zvracet

za mě...asi stačí jeden pokoj a klidný rozpočet..nikdy nevíte, co bude....já byla s bratrem v pokoji, časem nám táta oddělil postele stěnou-dřevotřískou a závěsy a část pokoje jsme měli společný...bratr ale stejně v 15ti odešel na intr a když se vrátil, šla jsem na další školu já....nějak jsme si ani nestihli vadit 🙂 navíc jsme se stejně viděli až večer, kroužky, lítání venku....svým starším dětem jsem dopřála vlastní pokojíky-šlo to, ale holka měla třeba vždy problém usínat na táborech a jinde, kde byl hluk....a vadí ji to do teď...takže mladší budou spolu 🙂

@madrilena jj, asi tak nějak...

ja svuj pokojik ani nemela ;-D myslim ze to zvladnou byt spolu v 1pokoji

Odpovedi jsem necetla, ale myslim si, ze pro 2 deti bohate staci jeden pokoj. Jasne, kdyz na to nekdo ma, ma velky dum nebo vetsi byt, tak je pro deti urcite fajn mit v puberte svuj pokoj a svoje soukromi, ale pokud to nejde, tak si fakt nemyslim, ze je to az takovy problem. A u malych deti si myslim, ze je naopak fajn, kdyz pokoj sdili a mohou si tim padem spolu hned po ranu hrat, vecer si spolu pri usinani povidat, atd. Dalsi vyhodu vidim napr. v tom, ze kdyz se jednomu diteti neco stane, tak druhe dite to hned vidi (napr. moje sestra mela v mladi jednou vysoke horecky v noci, me jeji prevalovani se vzbudilo a mohla jsem na to hned jit upozornit rodice, atd). Taky je fajn, ze se deti nauci brat ohledy na druheho, coz se na intru a na vysoke hodi. A stejne - v puberte je jeden na intru, druhy prespi u kamaradky, atd... Ja jsem v 18ti sla z domu a sestra mela pak pokoj pro sebe jeste nejakou dobu.. proste si nemyslim, ze to necemu vadi a je dle meho nazoru lepsi splatit mensi hypoteku, nez byt financne v haji jenom kvuli nepotrebnemu luxusu.

@madrilena Co prosím? Laskavě se nauč číst a reagovat na to, co píšu, ne na něco, co jsi si v hlavě překroutila, děkuji. Tak ještě jednou a polopaticky:

To, že děti budou mít každé svůj pokoj neznamená, že budou odcizené, že nebudou mít hezký vztah nebo že spolu nebudou trávit čas. Naopak společný pokoj neznamená, že ten čas spolu trávit budou nebo že díky tomu budou mít dobrý vztah. Nic víc jsem nepsala, jen příklad, ze i ve společném pokoji mohou být dvě naprosto odcizené děti.

Zbytek tvého příspěvku je nesmyslný blábol, který nesouvisí s tématem ani mým příspěvkem. Takže jestli se ti z něčeho chce zvracet, mělo by to být spíš z tvojí neschopnosti chápat text a souvislosti.

@kacca11 ne ne ne, ty nepřekrucuj; ty prostě chceš mít od dětí klid, tak jim prostě dáš každému pokoj a pc a nebudeš řešit hádky a strkanice; no oni už rodiče udělali sobečka z Tebe, když ses nesnesla se spolubydlící na koleji; mě by třeba nikdy nenapadlo, že moje děti budou sedět ve svým pokoji a každý na svým pc; to totiž není žádné náhodné uvedení "jedné aktivity z mnoha"; to je prostě kalkul, protože víš, že tak spousta dětí žije a tráví volný čas a tak to nebudeš řešit; a třeba já pro své děti takovou budoucnost nechci; chci, aby si život užily a ne, aby se z nich staly sobci, kteří budou trávit život zavření mezi čtyřmi stěnami a budou klást nároky a pařit hry na pc; no, můžu děkovat svým rodičům, že jsem neměla vše a že mě vedli k tomu, abych se o sebe uměla postarat

Za mě určitě samostatné pokoje. Jsem ze čtyř sourozenců, bydleli jsme v 3+1 a odešla jsem v 17letech. Neměla jsem pěkné dětství. Teď kupujeme domeček a těším se až nám tam přibude další člen rodiny.

No,ja som mala spoločnú izbu s bratom a bol odo mňa o 4 roky starší a bolo to v pohode,po škole si našiel prácu v inom meste a tam aj býval,ale keď chodil domov na weekend,tak sme boli spolu v jednej izbe a bola pohoda a to sme bývali v dome,mohli sme mať každý vlastnú izbu,ale nestáli sme o to!Neskôr som sa aj ja odsťahovala a doma sme sa stretávali už len výnimočne.
A mám bratrancov,vekový rozdiel 1 rok,bývali v byte,mali spoločnú izbu až do dospelosti,madší sa odsťaahoval,až keď mal vážnu známosť a to mu bolo 23,starší na rozdiel od neho stále býva v pokojíčku,aj keď mu je už 30.

já osobně si myslím, že je pořád lepší, když se děti naučí dělit...rozhodně neplánuju kupovat každému vlastní PC nebo tablet...bude jeden PC a budou se muset umět domluvit...kluci mají v pokoji možnost si pustit pohádky na poslouchání nebo píničky, často se stane, že chce každý něco jiného, vedu je k tomu, aby se sami domlouvali, musí se naučit, že ne vždy bude vždy po jejich a je třeba i ustupovat, aby si vážili hraček a že ne vždy mohu koupit každému svou hračku. Nejde o to, že bych jim nechtěla něco dopřát, ale o naučení komunikace, domluvy a kompromisů...to, že někdo radši koupí každému tablet zvlášt, protože děti nejsou schopné se domluvit, vypovídá o jeho vlastní neschopnosti je zvládnout...(beru to tak, že tablet je náročnější "hračka" na finance)

Dnes všude slyšíte, jak děti ve školach mají málo sociálních vazeb, nechtějí vzájemně spolupracovat, jsou mezi sebou odtažití, arogantní, nejlépe každý na svůj píseček...a to neni o tom, že by měli nebo neměli společný pokoj, ale o dnešní době možností internetu, virtuálních diskuzí, telefonech, hrách apod....větší děti venku na hřištích skoro nevidíte....my rodiče to tak nepociťujeme, protože za nás tyhle možnosti teprve začínali, na sídláku nás hrálo schovku i 20dětí...nemůžeme srovnávat dnešní a naší minulou dobu...děti od techniky neuchráním, ale společným pokojem budu ráda, když jim sociální cítění zůstane ve větší míře lidské než to virtuální 😀 😉

@ojo souhlasím, kdybych měla mít kupř. pět dětí, tak si pořídím rovnou vilu, ne?

@madrilena Nespekuluj, akorát ze sebe děláš hlupáka. Soudíš bez toho, abys mě znala, to svědčí jen o tom, jaká jsi omezená. Nevím, jestli je tohle výsledek výchovy nebo tvoji povahy, ale je to smutný výsledek, tvé děti v tobě nemají zrovna hezký vzor.

@madrilena Aha, tak ty jsi jedináček 😀 😀 Tak to pak chápu, že mluvíš o svých vysněných představách, jak budou šťastně sdílet společný pokoj a jak je to obohatí 😀 😀 Ale proč ne, někomu to vyjde, někomu ne.. To bohužel rodiče dopředu nevědí..

@primaska já vycházím ze zkušeností svého okolí; rozhodně neměli vždy pohodičku, rodiče to jistě stálo úsilí, ale dalo jim to hodně do života; naopak na sobě vidím, že mi od jisté doby "vlastní pokoj" určité vlastnosti do života nedal; dítě je vždy vůči rodičům v jiné pozici než vůči sourozenci, ať už je vztah jakýkoli; a sourozence, kteří by se nesnesli a rodiče je nedokázali usměrnit ve svém okolí opravdu neznám; takže nevycházím ze svého vysněného modelu... děti mám dvě a již nyní mají mezi sebou dost interakce a nedovedu si představit, že bych to najednou utla; učíme je spolu vycházet od malinka; mám tedy štěstí na partnera, který je v tomto opravdu báječný - no, má sakra zkušenosti, je z pěti dětí, nikdy neměl pokoj sám pro sebe a staral se o své mladší sourozence; nikdy mu zrovna toto nepřipadalo jako nějaká újma

@gwennie
u toho 3+1 - jak velky by byl detsky pokoj ?

Moje zkusenost je ... s brachou (o rok mladsim) jsme byli v jednom pokojicku do doby nez jsem nastoupila na stredni. Jako mala decka to bylo fajn, ale pak uz bylo cim dal vic znat, ze kazdy potrebujeme svuj prostor a vic soukromi. Takze nakonec mi nasi dali loznici - bylo ta takova mala spelunka, ale ja to byla stastna jak blecha .. a "prestehovali" se na dalsich par let do obyvaku nez jsem odesla na vysokou. S brachou mame super vztah.

Ja - moct si to dovolit - bych sla do vetsiho. ve 110m2 se neztratite ani kdyz deti budou z domu.
u toho 80m2 bych popremyslela, jestli by v budoucnu sel pripadne predelat na 4+1.
Samozrejme faktoru je hromada a je jen na vas vybrat si to co vyhovuje vic.

@ojo "společným pokojem budu ráda, když jim sociální cítění zůstane....".. Já s tím nesouhlasím.. děti se snad budou potkávat i ve společných prostorech bytu ne? Přece se každé dítě nezavře do svého pokoje a nebude fungovat jenom tam. Mně osobně se líbí ten model: 2 pokoje, dokud jsou děti malé, tak jeden jako ložnice a jeden jako herna a až povyrostou, tak každý svůj pokojíček.. Já jsem zastáncem soukromí a individuality, což nijak neodporuje spolupráci a toleranci mezi dětmi.. podle mě spíš naopak. Děti spolu budou lépe vycházet, protože právě budou ušetřeny některým konfliktům... živě si pamatuju, když jsem se potřebovala učit na zkoušky a brácha chtěl spát. Jak toto řešit? Zhasneme, aby se kluk vyspal? Budeme svítit, aby se holka mohla učit? Uděláme kompromis, budeme svítit jen do 22h? Kluk se sice vyspí míň a holka bude umět jenom polovinu, ale ve finále to bude dokonalý kompromis?? Anebo se holka půjde učit do obýváku, kde kouká táta na televizi? Táta se zvedne od televize, aby se holka mohla učit? Ne ne, dva pokoje 😀 😀

@madrilena Toto je co?? "že mi od jisté doby "vlastní pokoj" určité vlastnosti do života nedal".. Spíš máš asi na mysli, že jsi neměla sourozence (čili nesdílela ten společný pokoj).. No já nevím, možná ti to ušetřilo pár nervů navíc 😀 😀

@primaska byla jsem v jednom pokoji s rodiči a nebyla možnost, abych měla svůj pokoj; mě to nevadilo 😀 no, nakonec jsme se přestěhovali a měla jsem pokoj svůj a musím říct, že já jsem nechápala, proč už nemůžeme spát všichni spolu 😀 chápu, že v dnešní době to asi zní dost neuvěřitelně, ale já jsem to tehdy cítila jako křivdu... a nemysli si, jedináčci mají dost jiných důvodů k nervům a na rodiče jsou sami

@madrilena Když ti tvůj sourozenec není parťákem, tak jsi na všechno taky sama.. 😀 No vidíš, varianta "žádný dětský pokoj" tu ještě nezazněla.. to by bylo téma k diskusi 😀 Ne, dělám si legraci.. mě to nepřijde nijak neuvěřitelný, zkrátka je to tak, jak to v životě vyjde 😉 Ještě jak jsi psala výš o tom "usměrňování sourozenců".. ono je to těžký. Malé děti usměrníš, ale když si povahově nesednou, tak s puberťákama už nic nezmůžeš..