Jaké je mít dvě děti? Všichni v mém okolí mě straší 😞

všechno, čím tě straší je bohužel pravda. ale nevím proč ti nikdo neřekne i to krásné. to, co zažijí a pocítí jen matky a děti z vícečetných rodin. nikdy ne jedináčci a matky jedináčků. je to náročné, co si budeme povídat...ono i změna z bezdětné na matku jednoho je pořádná pakárna. ale když ti pak to starší hladí a pusinkuje pupík, když si pro tebe přijde do porodnice, když pak podává mladšímu dudlíček nebo kolem něj běhá se štěrchátky, když se pak vzájemně krmí, tulí, hrají si, jdou ruku v ruce na procházce, vymýšlí lumpárny a vyhrají si i sami bez dospělé asistence...je toho tolik úžasného. každý den se jimi kochám, rozplývám se nad nimi, není den, abych neměla mimo těch nervů, co ti každý slibuje, i slzy v očích dojetím a pýchou! mít velkou rodinu je nádhera a to ti říká někdo, kdo děti nikdy nechtěl a nakonec má dvě vlastní a ještě i dvě starší nevlastní. a když se sejdou všichni čtyři raraši... 🙂 souhlasím, že to je často na palici, taky nemáme hlídání a to jsem s dětmi prakticky i sama a muž doma skoro není a nepomáhá a stejně se to zvládnout dá, stejně bych neměnila. výhody i nevýhody se najdou u všeho...u jedináčků, u dětí brzy po sobě i u dětí s větším věkovým rozdílem. záleží, co je vám nejbližší, po čem sami toužíte, co vás udělá šťastnými. na okolí se vykašli! 😉

@lenkaa74
@blahova_andrea Děkuji, že mi někdo řekne i něco pozitivního. To právě říkají rodiče, které dvě děti už mají... Ale myslím si, že kdyby se měli rozhodovat, tak se rozhodnou stejně a mají dvě děti.

@lucisuska je to krásné. Největší dar, co můžeš dát svému dítěti, je sourozenec. Neříkám, že první rok nebyl náročný (měla jsem je přesně po 2 letech), ale pak už si vyhrají spolu a nedají na sebe dopustit. A teď se oba těší na sestřičku 🙂

@lucisuska jojo, je to mazec. Já jsem ráda, že mám děti od sebe aspoň o tři roky a kousek. Starší byl při nerození dcery bez plen, bez kočárku, relativně samostatný, chodil aspoň na pár hodin DO ŠKOLKY!
Mít doma dvě děti non stop, to by mi hráblo. Jako první dny po porodu OK (malá byla spavec), ale po pár týdnech/měsících bych si to hodila. Zlatá školka 😅

Ale asi nejsem úplně reprezentativní vzorek - nejsem dokonalá matka, která vidí smysl živta v běhání kolem dětí. Taky si ráda hodím kopyta nahoru a vezmu do ruky knížku 😉

@marcinek Moc krásný názor, víc takových..🙂

@ladie No, tohle jsem zrovna nepotřebovala slyšet...😀 Ale každý to vidí jinak. Něco podobného právě slýchávám často, jen jsou to opravdu maminky, které se těm dětem odevzdají, aspoň někeré teda...🙂

@lucisuska -- mám 4 děti a ty první dvě jsou relativně brzo po sobě (rozdíl 20 měsíců). Starší dcery učím doma, takže děti nechodí do školy ani školky a mám je na krku opravdu 24 hodin každý den. Hlídání nemáme.
Nebudu psát, že je to idylka, ale opravdu to není tak hrozné, že bych kvůli tomu měla jen jedno dítě. Když jsem byla podruhé těhotná, měla jsem velký strach, jak to budu zvládat. A byly opravdu chvíle, kdy jsem toho měla dost -- např. šestinedělí bylo děsný, protože jsme bojovaly s kojením. Taky spaní bylo spíš nespaní, ale to bylo kvůli miminku a ne starší dceři (miminko jí nikdy nebudilo). Ale jsou to jen fáze, které trvají pár týdnů. Děti rychle rostou, vyvíjejí se, mění se... A asi to fakt tak hrozný nebylo, když jsem šla dobrovolně do dalších dvou 😀
Rozdíl 2,5 až 3 roky mi přijde fajn -- starší sourozenec už je "rozumnější a částečně samostatný.

@lucisuska mám děti 2,5 roku od sebe, obě hodné, málo nemocné, nikdy jsem neměla problém. Klidně bych je měla i blíž, kdybych nepotratila. To samé teď snažíme se o třetí už 2,5 roku, doufala jsem, že budou blízko věkově. Je krásné pozorovat, jak si spolu hrají, pomáhají si. Já bych neměnila 😉

Je to mazec, co budu zastirat, mam decka ani ne 2 roky od sebe. Jsou dny, kdy si nesednes, noci, co se nevyspis a pres den nedozenes (male nespi v noci, velke pres den). Prvni pulrok, co byl maly celkem nehybny byl OK, druhy, co lezl vsude atd horsi. Ale nemenila bych nic. Uz si obcas spolu hraji a jak se nazvajem rozesmeji - to nedkazu, at delam co delam a dcera jen nejak koukne a maly se muze potrhat smichy. Je s nima sranda, a ja premyslim, ze se mozna vrhnu na 3ti.

@lucisuska hele neboj se, jo prvni rok je trochu kolotoc porad dokola a clovek se nezastavi, ale jde to zvladnout, zas tak desny to neni. ja mam deti rok a trictvrte od sebe a u toho jsem zvladla dodelat vysokou a pracovat na castecnej uvazek. kdyz clovek chce zvladne vsechno. a kdyz ted vidim ja blizko k sobe deti maji, starsi ted uz chodi do skolky a mala se na nej vzdy vrhne a je stastna ze uz jsou zase spolu. nedej na reci ostatnich, jenom proto ze oni to nedavaji tak to prece neznamena ze to ty taky nebudes davat.

@lucisuska: takhle mě strašili i v případě jednoho miminka. A já potom si říkala kde jsou ty nevyspalé noci a veškerá ztráta osobního času. Je tedy pravda že bývá problém abych někam sama na dýl vyrazila, ale to mi moc nevadí. Péče o mimi mě těší a jsem moc ráda že Míšu máme, výletíky jsou trochu náročné protože se musí hledět kde přebalit, jak dlouho vydrží jet ve vlaku v klidu, kde ohrát jídlo apod... až si říkám jak jsem byla bez Míši smutná a jaká to byla nuda. Jsem ráda že jí mám a nedala jsem se vystrašit od okolí, takové horory co popisovali to fakt nejsou. No akdyž to není tak děsné s jedním, proč by to mělo přijít se dvěma dětma. Rozestup 3 roky je dost běžný. My budeme mít necelé 2 roky od sebe a tak se nechám překvapit jak to zvládnu, s větší honičkou počítám. Ale taky věřím tomu, že uplný horor to nebude dětičky jsou radost a určitě si svůj režim najdeme. Hlavně aby Míša moc nežárlila, nutno věnovat hodně (možné víc času) i jí, přeci jen malé bude zezačátku hlavně papat a hajat že 😝, takže na hraní s Míšou bude času dost, noce snad zvládnem v pohodě.. Ne nenechávej se zbytečně strašit lidi o některých tématech trochu přehánějí

Jsme na tom stejně ... babičky hlídací nemáme,takže jsme na všechno sami. Máme kluky 3,5 roku od sebe a neřekla bych, že je to nějak děsně náročné . Ano, není to brnkačka, někdy mi z nich tečou nervy , někdy večer padnem na hubu, ale zase jsou dny, kdy to jde všechno v klidu. Dokážou se spolu vyhrát, dělají blbosti, honí se 🙂 Ono i s jedním dítětem to může být děsný záhul.Takže na řeči kolem sebe nedej, to bys podle řečí okolí nemohla ani dýchat 😉

No,u nás to přesně takhle bylo. 😅 ale měla jsem mnohem menší rozdíl,22 měsíců. Nicméně jsou i hezké věci,čím jsou starší,tím víc zapominam na ten nejnáročnější rok a půl.

mám holky dva roky 4 měsíce a je to v pohodě 🙂 ze začátku trošku nápor, ale brzy se to srovnalo a tedka si spolu vyhrají a fakt to klape. Já bych neměnila 🙂

@lucisuska za mne je to pohoda. Mám dvě, od sebe 2,75 roku a nikdy nebyl nějaký velký problém. Naopak hodně s vystačí sami a mne potřebují méně a méně. Když to vemu zpětně, vůbec to nebylo nic hrozného a to ani jedna nebyla úplně pohodové miminko, u každé bylo něco. A to máme babičky daleko a manžel je hodně pracovně pryč, takže jsem na ně byla a jsem dost sama. Jak tu někdo psal, výhoda je, když to starší chodí už alespoň na nějaký čas do školky. Protože v tom vidím ten největší problém, s miminkem máš omezené možnosti a to starší potřebuje už jiné aktivity, ostatní děti a to školka hravě vyřeší 🙂

Ja mam kluky od sebe presne 3 roky a super. Starsi samostatny - zachod, jidlo, obsluha, chodil do skolky. Jeste mi i pomohl, podal, prinesl atd. Za me doporucuji..zalezi, jak si to sama udelas..

úplně v pohodě se to dá zvládnout. Já mám kluky 2 roky a 7 měsíců po sobě a nespatřovala jsem jakýkoliv problém. Starší už se dokázal trochu obstarat sám a když se druhý narodil, nežárlil, byl v klidu. A pak si spolu fakt hodně vyhráli a jsou parťáci. Tento věkový rozdíl doporučuju.

No tak já nevím, mě teda přijde tři roky po sobě úplně normální, znám málo rodin, kdo má větší věkový odstup dětí, nebo pouze jedináčka, ale to jsou všechno případy, kdy se prostě nedařilo. Moje známá má dvě holčiny po dvou letech a ted se jim narodily dvojčátka, přičemž té mladší jsou dva roky. Tomu pak říkám zápřah, ale v tvém případě si myslím, že si přiděláváš zbytečné starosti. Neříkám, že je to procházka růžovým sadem, ale to k tomu prostě patří a to krásné a pozitivní vždycky převáží všechny negativa, pokud se tomu tak dá vůbec říkat 😉

Cekam treti. Jdu se povesit 😃
Čo to máš za kamaradky, prosím te? Jestli to nezvladaji ony, neznamena to,že je to rovnice platici pro vsechny. Nemusí to byt leharo, ale pokud máš muze,ktery vi,že deti jsou I jeho a chova se podle toho,tak to zvladnete.
Taky nemame babicky po ruce. Kdyz uz, vyuzivame chuvu. Ale zatim jen kdyz si chceme vyjit. Když se narodi mimino,mozna ji angazuji vic. Uvidíme.
Nenech se zastrašit 😉

je to děs, ale zvládnout se to dá (respektive musí) a já pevně doufám, že snad už za pár měsíců z toho malého věkového rozdílu začneme profitovat a děti si budou spolu hrát a samy se zabaví. Tak doufám, že se nezačnou místo toho rvát 🙄

Mám děti 20 měsíců od sebe. Když se menší narodil, starší měla ještě plen, neuměle se sama obléct, najíst, od roka přes den nespí, každý měl jiný režim... Do toho manžel měnil práci a vůbec nebyl doma. Je to hukot! Párkrát jsem si i pobrečela, že to nezvládnu, ale rozhodně bych neměnila. Teď už je menšímu 13m, je krásné pozorovat jak se rodí sourozenecký vztah, jak už si spolu začínají hrát. Doufám, že budou dobří parťáci. A já si už nedovedu představit mít jen jedno dítě, jsem šťastná, i když unavená a kolikrát fakt vyřízená... (přes rok jsem nespala celou noc) 🙂

Tak my máme neplánovaně dost malý rozdíl, 19 měsíců (ikdyž jsou i sourozenci s menším rozdílem, že?). Kdybych to plánovala rozumově, tak podle mě alespoň 2 až 2,5 roku rozdíl. Když se malá narodila, byl "velký" ještě dost malý, a hlavně - byl na plenách, takže jsem prala každý den horu plenek, nemluvil (ani teď toho moc neřekne, ale pokroky dělá), ještě fakt nebyl moc rozumný. Kamarádka měla prvně holčičku a když jí byly necelé tři,přibyl jí brácha, a kamarádka si to chválila. Jenže její malá mluvila snad už v roce - prostě každé dítě je jiné. Takže náročné to (asi) bude, ale ne nezvladatelné. ještěže existuje itesco a rohlík a dovezou mi nákup až domu, to je fakt velká pomoc v dnešní době! 🙂 Tak se toho neboj!

Já mám děti čtyři - téměř 9let, 6,5let 4roky a 3mesice a na pokraji zhroucení jsem byla jednou, když mi děti dva roky zpátky narodily měsíc v kuse, nejdříve chřipka jak prase a pak rotaviry. na tohle se dá ale zapomenout a je úžasné sledovat jak si děti s věkovým rozdílem cca 2,5let umí navzájem pomáhat a hlavně si umí hrát .Nechci se nějak vytahovat, ale nemít opravdu hodně děti tak jich tolik asi nemám, v noci mi spinkaly a plakaly když je něco bolelo a nebo měli nějakou potřebu.

Mám dvě děti dva roky od sebe. S jedním je to opravdu ,,dovolená", ale zase je to první dítko, takže člověk je celý vyplašený, aspoň ten první rok, tak to tak nebere a uvědomí si to až s dvěma dětmi 🙂 Já nelituji. Ale je fakt, že ten první rok je náročnější. Když spí jedno, nespí druhé. Ideálně to starší budí mladší (tenhle paradox asi platí všude a schválně). Sem tam taky brečeli obě dvě - hele, tomu jsem se smála, vzala jsem kameru a točila. Tu starší to zaujalo, takže přestala, tu mladší jsem pak do chvilky uchlácholila já. První půlrok jsem měla pocit, že pořád jen krmím, přebaluji, uspávám, hraji si, vařím, uklízím. Osobní život opravdu žádný (přečíst si něco? max tak nadpis časopisu). Manžel moc nepomohl, protože jsme potřebovali dodělat věci do domku. Babičky fungovali příležitostně. Přiznávám, že jsem co 4-5 dní měla svou krizi...slízl to manžel, byl na ráně. Chápal to, večer měl větší iniciativu v pomoci a mě se stačilo vyspat a fungovat zase v pohodě na 100% dalších 4-5 dnů. Zvládnout se to dá, pokud máš manžela, který si s dětmi bude hrát, vezme kočárek (na co ten můj neměl skoro čas), atd. - nebudeš na to fakt sama - tak si to i užiješ. A ty krásnější okamžiky to fakt vyváží, starší malou pořád pusinkuje, hraje si s ní, hodně ji i zabaví. Když začal podzim, manžel byl víc doma a začalo to být úplně super. Od té doby tyhle krize nemám. Teď už mají rok a tři roky a je to lepší. Když je nejhůř, den blbec, starší uvztekaná, maldší umrčená - pustím krtečka a je to,mám na půlhodiny hodné děti. Zlatý pan Miller, zasloužil by nobelovku 🙂 Starší začla chodit i do školky, což beru taky jako plus. Krásně všechno stihnu, věnuji se malé, pak té starší, když přijde ze školky. Nic, co by se nedalo zvládnout. Užívám si to, za pár let budu lítat do práce, holky budou mít kolem kamarády a budeme spolu jen večery a víkendy...teď je mám jen pro sebe 🙂

Dvojnásobná starost a dvojnásobná radost. Připravit se na to nedá, to si musíš vyzkoušet sama 😉

Masakr to ze začátku je, stejně jako všechno, co je nové. První miminko byl taky masakr. Mám je přesně 3 roky od sebe. Prostě si musí vše sednout, resp. ty si to musíš uspořádat a vytvořit si určitý systém ci režim, který ti bude vyhovovat. Ale neboj na zhroucení to není ani pro slabší povahy 😀

Jak si to uděláš takové to mas🙂 určité nutnost lehatko, nositko, šátek..
V pohodě to zvladnes, každé miminko je že začátku náročné

Mám děti 2 roky od sebe a první rok co se mladší narodil byl hodně masakr, ale to spíš tím, že i dcerka byla hodně zvyklá na mě, takže obě děti chtěli usínat se mnou....Po tom prvním roce se to radikálně zlepšilo, teď budou synovi 2 roky a dcerce 4roky a je to už v pohodě. Vůbec nelituji toho že jsou dva už si i vyhrají....jediné co mi teď na tom, že jsou 2 trochu vadí, že se těžce organizujou aktivity, které syn nezvládne-dcerka se naučila bruslit, ale kdy s ní jezdit když syn to ještě neumí, takže musí hlídat tatínek....chtěla bych s ní na lyže, ale musím mezitím vymyslet program synkovi....ale jinak rozhodně doporučuji

my máme holky s rozdílem 15 měsíců, a i když to asi bylo ze začátku náročné, moc si to nepamatuji 🙂 teď mi už přijde, že to má jenom samé výhody. Bezproblémové druhé kojení, protože jsem šla z kojení do kojení, starší na mladší nežárlila, protože si ani nepamatovala, že kdy byla sama, měly od malinka stejný režim, stejné jídlo... no a teď jsou skvělé ségry, vyhrají si spolu. Krom toho, že je opravdu krásné se na ně koukat, jak se drží za ruce a kují pikle, si myslím, že mít jedno dítě může být často náročnější i v tom, že jedináček nemá parťáka a je třeba si s ním víc hrát, a stejně to nebude úplně ono. I u nás jsou dny, kdy se hádají a perou, ale jsou i dny, kdy si hrají i hodinu dvě v kuse a skvěle se baví. A jak už někdo psal, je to prima, když vím, že budou jedna pro druhou i v dospělosti.

Ještě mě napadlo - nejde jen o to, že je to náročné na pozornost a emočně, ale i fyzicky. Já jsem se rozhodla sourozenecký kočárek nepořizovat, ale byly chvíle, kdy by se mi hodil. Takže jsem si přehazovala mladší do nosítka a starší do kočárku, a měla jsem co dělat udýchat to do kopce. Taky když víc nosím, bolí mě záda. A celkově bylo druhé těhotenství mnohem náročnější, myslím, že jsem byla oslabená prvním těhu a kojením. Ale jinak taky doporučuji, starší táhne mladší, takže ta je mnohem rychlejší ve vývoji. A celkově to všechno utíká hrozně rychle, fakt není čas řešit blbosti. Asi tak - pokud zároveň nežijete v napůl zrekonstruovaném domě (jako my), tak v pohodě! 🙂 Jen ta kombinace je trochu hloupá, no ale máme co jsme chtěli (skoro) .