Má dcera spát v 1,5 roce sama?

jak už někdo psal.. spaní mimo rodiče,nejlépe v jiné místnosti je evoluční a biologicky nesmysl obzvlášť u malých děti.
věta typu.. abych Nerozmazlila, se nenaučila toho využívát atd.. je ze stejného soudku.

@me_druhe_ja to je z toho, že ze nejste zvyklý spolu spát.. kolikrat pozoruji, že se prcek vzbudí pohybem, zvukem, ale pak zas usne, že když zjistí kde je(postel, postýlka, kočár).

chce to klid, davat treba vic utahanou aby byla tuhos za chvilku, jinak zkus ritualy - povidani, pohadku a dobrou.. jdes na to dobre, tak vytrvat, mala brekem zkousi co se stane, uz je chytra rocni opicka🙂 zkus tam nechat nocni svetlo, treba i tvoji kosily s vuni atd... jinak chapu, ze ted si ji brat k sobe nebudes, ja mam obe deti ve vlastnim pokoji uz od narozeni, nic bych nemenila🙂)

@chrystyanna ja si ho párkrát brala k sobě už jako novorozence, ještě v porodnici... první měsíc, měsíc a půl spal blbě....ale nepomohlo to...asi má rád svůj prostor jako já. 😀 já se taky vyspím nejlíp, když je partner přes noc pryč.🙈 A jsem ráda teda. Navíc máme postel 140cm, muž přes 100kg...by se nevlezl.🙈

@dagcake jinak nám to uspávání trvá pořád, to je pravda, prostě si zvykla. Je ji 3 a půl. Ale od doby, kdy nespí po obědě, tak večerní uspávání trvá 5 minut. 😉 Takže když je hodně nutné spát po obědě, nechám jí max 20 minut, abychom pak večer neuspávali hodinu.
Zkoušeli jsme ji znova naučit usínat samotnou, ale nic nepomohlo. Světlo z venku, světýlko, muzika v chuvičce.. nic.. prostě jsme si to krásné období, kdy nás nepotřebovala na usínání, užili (cca do roka a pul) a teď jen vyčkáváme... 😄

Znám několik kamarádek, jejichž děti spí v pohodě v postýlkách, dokonce jedna kamarádka chtěla spát s prckem v posteli a nevyspali se ani jeden, zkusila postýlku a od té doby pohoda. Naopak mám druhou kamarádku, která chtěla držet postýlku a bylo to tak hrozný, že prcek skončil v posteli. Tím chci říct, že stejně tak jako já jsem mazel a ten kontakt potřebuji, tak můj muž zase potřebuje svůj prostor a při spaní nikoho moc nesnese. Tak to mají i děti, některým vyhovuje postýlka někomu postel a navíc se to v průběhu vývoje mění a je potřeba se tomu přizpůsobit. Chápu, že někdo nechce dítě v posteli v ložnici, ale dala bych si alespoň na čas postel do pokojíčku a po usnutí bych zkusila přejít do ložnice, akorát je tu riziko, že se tam budeš několikrát v noci vracet, když se dcera bude budit. Nechat dceru vyplakat určitě není dobrá cesta, v tomhle věku to rozhodně nedělá z nějakého rozmaru, určitě to má důvod, i když ho nechápeš, když do teď spala sama, ale ona to prostě teď potřebuje, není to naschvál a zase to pravděpodobně přejde.

Každé dítě je jiné, každé potřebuje něco jiného. Jsou opravdu děti, které potřebují svůj klid a spaní s rodiči jim nepomáhá. Také se ale mění spánkové procesy a potřeby, u naší prvorozené během prvních dvou let skoro co tři měsíce. Až ve dvou šla do pokojíčku, najednou se jí zkvalitnil spánek. I tak měla období, kdy se budila, musela jsem tam být s ní. Uspávám dodnes (4 roky).
U tebe je dle mého základní chyba, že předpokládáš neměnný stav. Že vše má být, jako dřív. Ale to u dětí neplatí. Z nějakého důvodu došlo ke změně. Snazší pro vaši psychiku bude, když se s tím smíříš a zkusíš najít cestu, aby se netrápila. Klidně bude spát sama, ale budeš ji uspávat, budeš tam v noci s ní když se vzbudí. Pokud to z nějakého důvodu nejde nebo nechceš, musíš se smířit s tím, že se budete trápit jedna, nebo druhá, nebo obě. U druhého dítěte mi tohle uvědomění změn pomohlo nejvíc. U prvorozené mě každá změna strašně rozhodila. Byla jsem naštvaná, jak hezky to fungovalo a snažila se to vrátit. Prakticky vždy marně.
U druhorozené už si řeknu, a jeje, další změna nastala a hledám cestu, jak se s ní nejvíc sladit. Až k tomuhle dospěješ, bude vám oběma líp. Držím palce, ať najdeš cestu, jak to přizpůsobit co nejlépe, aby se netrápila ani dcerka, ani ty.

@chrystyanna 😀 já jsem tady na tu hlášku o evolučním nesmyslu tak děsně háklivá a vysazená.. vždycky mě hned napadne.. tak ať ty "chytrý" maminky mažou zase do jeskyně 😀 .. ale jako jo, chápu jak je to myšleno..a to i přesto, že mám dítě, které většinu času chce spát samo, a když ne, spím prostě s ním.. (nemocný, špatný sen, kuna na půdě..)

Poradím, co slyšet nechceš. Dejte si ji k sobě do ložnice. Moc nechápu, proč malé děti za každou cenu chceme nacpat do samostatného pokoje, když ani dospělí nechtějí spát sami. Na věky ji v ložnici mít nebudete, a pokud se bez tebe v noci budí, uspavas hodinu, tak asi není co řešit. Jak bys mohla být víc unavená než teď? Bude tě mít u sebe = bude v klidu = nebudeš k ní vstávat = budeš víc odpocata.

Kazde dite je jine. Mam ted obe holky v detskem pokojiku a vidim to. Ta starsi uz od mala vyzadovala nasi pritomnost, cili jsme u ni lezeli (a jeste lehavame) v jeji posteli, dokud neusnula, ta mladsi se jde zastlat sama, kdyz uzna, ze je unavena a nepotrebuje nas k tomu. Obe spaly s nami v loznici do cca roka a pul.
Ale nedokazu si predstavit, ze by me dite tu pritomnost chtelo a ja bych to nevyslysela, praskla bych ho do postele, zhasnula a praskla dvermi, at si treba hlavu uřve. To bych nezvladla.

A když ti tam bude hodiny řvát a vyvádět, tak se vyspíš? Já mám taky ráda svůj prostor a klid, ale dítě jsem si pořídila s vědomím, že to nebude jenom leháro.Holka se mnou byla v ložnici ve vlastní posteli téměř do 3 let. Měla období, kdy usínala sama s období, kdy jsem s ní musela klidně hodinu a půl ležet a pak se vyplížit. A to i když měla svůj pokojíček. Teprve teď jde do postele, dáme pusu, popřejeme dobrou noc a spí. Jsou jí 4 pryč

Ahoj, já měla miminka do 3 měsíců u sebe v posteli, potom už spaly celou noc, usínaly samy, bez pláče. Kolem toho 1,5 roku, starší nechtěla být sama, tak jsem uspávala, když se narodila mladší, tak jsme spaly všechny spolu a pak šly holky spolu do pokoje a usínají zas samy. Chápu, že je otravný, když to je jediná chvíle kterou máš pro sebe, ale uteče to, za chvíli víc vydrží poslouchat pohádky a bude třeba usínat u nich.

@dagcake asi ji oblibeni plysaci, svetilka a jiny komercni hovadiny nenahradi mamu. Sama pisete, ze ma vnitrni stres, tak proc dal jdete na silu? Rodice a tchyne vychovali dalsi generaci rodicu, pro ktere je na obtiz dat diteti pri usinani pocit bezpeci (omlouvam se, nechci byt zla, jen nevim, jak tohle napsat mirne), takze jejich blby poznamky bych fakt vypustila.

@dagcake jste otrok toho, jak nas spolecnost nuti nebyt kontaktni a dite osamostatnit ve chvili, kdy je to absolutne neprirozene. Ale tak hlavne, ze se citite svobodna a nejste otrokem ditete, ktere je na vas stoprocentne zavisle

A mas predstavu, co budes delat po rodicaku? Co treba bacharku? Vzpamatuj se, proboha. A dceri se omluv.

Mně to přijde úplně normální, už je to větší holčička, uvědomuje si čím dál víc věcí, mimo jiné i to, že když se v noci vzbudí, tak je tma, je sama a bojí se. Náš syn si to vyřešil sám. Když chce, prostě si v noci přeleze k nám do postele a my si toho kolikrát ani nevšimnem.🙂 V červenci mu budou čtyři, ale je mi to úplně jednno. Pamatuju si, že já jsem se v noci bála ještě na základní škole. A když je manžel na služebce, bojím se někdy i teď.🙂

S takovým dotazem jsi musela čekat, že se vynořil davy kontaktních matek s patentem na rozum a začnou lynčovat, že kdo nespí s nejlíp ještě s pubošem v posteli, vůbec si neměl pořizovat děti.
Není evolučně přirozené mít jen jedno nebo dvě děti, není evolučně přirozené, že nám děti dožívají všechny dospělosti, protože neumřely na záškrt nebo spalničky.
Moje dítě není kdovíjak kontaktní, spí s námi v ložnici ve své posteli, když je nějaký nepokoj a spí s námi v posteli, nevyspí se ve výsledku nikdo. Kdybychom měli volný pokoj, zkusíme ji do něj dát, ale nemáme.
Nejvíc mi konvenuje názor Malenky, že u dětí se věci mění fakt rychle a že je blbost se to násilím kočírovat někam zpět, Že je mnohem snažší to přijmout jako aktuální fakt a s tím žít, za měsíc může být vše jinak. Pláč signalizuje problém, asi všechny máme vnitřní potřebu Pláči předcházet nebo ho tišit, když už na něj došlo. Pokud nechce být teď dcera sama, asi nemáš šanci to změnit, můžeš se tomu přizpůsobit tak, aby ve výsledku byli spokojení všichni. Začít uspávat, posedět, odejít až usne a v noci chodit konejšit. Asi by mi pak přišlo snažší jí dát postýlku do ložnice, ale chápu, že to nechcete, pak ale asi nezbyde noc jiného, než k ní v noci vstát a utišit, protože pochybuji, že pokud bude plakat, tak tě to nechá klidnou a spící

Me spí dcera v pokoji sama od roku a půl,usina bez problémů sama,do toho roku a pul jsem s ní spala v pokojíčku já,v loznici ji manzel svym vrtenim strasne budil...usina i sama po obědě...kdyz je nemocná tak spime spolu v pokojicku...má ráda svuj prostor,svoji postylku a kdyz spí u mě já nespim vůbec jak cestuje po velké posteli...asi bxch prostě zkusila pár dní,tydnů být s ní,at nabyde jistotu,ze tam jsi...potřebuje tě❤

@dagcake Sama si neumím představit, že by miminko spalo v jiné místnosti, už z praktického důvodu třeba v noci při kojení, obě děti jsem v noci kojila do roku a přes den dál, ráno samozřejmě vždy, ale naprosto chápu, že každá jsme jiná a máme jiné potřeby. Já sama byla odpůrce společného spaní s dětmi v posteli. Nakonec jsme si to s manželem oblíbili, ale postele měly oba vedle naší, potřebuju těsně před usnutím prostor a nerada se tulím, ale zároveň nerada spím úplně sama, když byl manžel třeba na služebce, hrozně blbě jsem spala, takže sama ten kontakt potřebuju. U obou dětí to bylo tak, že usínaly celkem brzy po šestinedělí samy, bez nějakého většího uspávání, od roku už to nešlo a začaly nás vyžadovat, ale u druhé dcery se to zas brzy zlepšilo, protože spí s bráchou, on byl přeci jen sám. Od loňského podzimu mají děti svůj pokoj, jemu bylo v zimě šest a jí v té době rok a půl. Neuměla bych si představit jeho dát v tom věku samotného do pokoje, ale ona už tam nebyla sama a spí líp, to spíš on přijde za námi ráno dříve.
Jinak to cítím jako @malenka3 U prvorozeného, když nastala nějaká změna, byla jsem v "depresích", měla jsem pocit, že je změna a konec světa, zvykla jsem si na svůj čas večer a byl pro mě vzácný, on zase takový spáč nebyl přes den, nebavilo mě ho dlouho uspávat, dost jsem to někdy hrotila, pokoušela jsem se i o něco jako Estvillovu metodu jednu noc, ale po 15 minutách jsem to s brekem vzdala, že na to nemám, oba jsme s manželem kontaktní. Když jsem potom přišla o miminko v 11.t., začala jsem si to uspávání užívat, pak jsme přišli ještě ve 23., tak to jsem úplně vše přehodnotila, ale když jsem čekala naši slečnu, tak měl syn už skoro 4 a řekla jsem si, že je na čase, aby usínal sám, tak jsme to už po domluvě zvládli. Ten čas hlavně hrozně letí a když vím, jak on je už velký a usne sám, jsem v klidu. Vlastně mi chybí ten čas, kdy jsme měli společnou ložnici, kde děti spali a já s nimi byla před usnutím, když dcera byla maličká.
Teď u dcery už vím, že vše je jen období a byla to i moje mantra, když první tři měsíce hrozně plakala, nosila jsem ji v šátku a uklidňovala se, že to přejde, že vše je jen období! Taky že přešlo, dala jsem jí jistotu a od té doby zlaté dítě. Taky má občas období, kdy se něco mění a třeba mě některé dny potřebuje u usínání, prostě ty děti se hodně vyvíjí jak fyzicky, tak mentálně, učí se, v hlavičce jim to šrotuje, navíc každé dítě je originál, takže nejde na nic spoléhat. Já opravdu doporučuju dát jí to, co potřebuje, je maličká a věřím, že se ti to v dobrém vrátí a řekni si, že jednou na to budeš vzpomínat, protože to hrozně uteče, držím palce!

@lennus ano, ano, to mě u druhého dítěte drží nad vodou, když je nejhůř, vždy si řeknu, že už vím, že vše je jenom období, které dřív nebo později skončí. Hrozně mi to teď pomáhá, takže vůbec nemám ty vyšilovací chvíle.

@dagcake na kecy se vykasli, chápu tě. Taky toho mám po celém dnů plně kecky a těším se až děti usnou 😁
Z toho co píšeš, mi to nějak připomíná noční děsy. Bojí se usnout, proto ty hysterické záchvaty a noční buzení a pláč. Dcera tohle měla od roku a celkem to u ní i trvalo. My jí Teda měli od miminka v ložnici v postylce, takže takže když bylo nejhůř uspavala jsem u sebe v posteli a pak přenesla do postýlky. Občas jsem usnula i s ní 😁

Takze tady je ma hromadna odpoved, ja si myslim, ze ji nedelam nic drastickeho, kdyz ji nechavam spinkat 10 m od nasi loznice. Kazdy vecer uz pul roku v kuse ji uspavam, sem tam s ni, drzim ji a jak usne odchazim. Kdyz se v noci probudi, jdu hned za ni utesim ji, nebo spim s ni. Jen me zajimalo, jestli ma nekdo podobne zkusenost, jestli to odezni, kdyz dite vzdy spalo rok bez problemu, bez buzeni. Vyplakat sem ji nechala chvili asi dvakrat a proto jsme zrusili postylku, protoze v ni odmitala byt. Takze nejsem zadny tyran, jen matka, ktera si mysli, ze jaky si to udelas, talovy to mas. Kdyz si dite naucite spat u prsa, kdyz si dite naucite nosit atd atd...nemyslim si, ze je spatne naucit dite postupne spinkat samo, tak jako ho ucime jist samotne a jine veci. Maji to tak snad vsechny me kamaradky a jak pise uzival/ka @drep tak je opravdu hovadina se tady asi ptat kontaktnich matek :D taky si myslim, ze cim je dite starsi, tim je vycuranejsi a spise mi prijde, ze si jen zvykla si zabrecet a ja hned pribehnu. Pres den neni dcera zadny mamanek. V tom obdobi, kdy se tohle vse zaclo dit jsme meli chvili postylku v loznici a dcera stejne vyvadela. Takze sem rekla ne, proste bude spat tak jak je zvykla, ale koupi se postel. Asi s tim budeme jeste chvili bojivat a doufam, ze tohle obdobi brzy prejde. Diky vsem 🤣🤣🤣

Jeste pro maminky chytrolinky, nikdy jsem nepraskla dverma, kdyz si me vola tak jdu za ni, jen sem chtela vedet treba nejakou radu, jak tohle eliminovat, abych si nemusela dite stehovat v roce a pul do loznice. Me rusi uz i pritel a kdyz dcera spala napr s nami v lednu mesic v thajsku, tak delala pprad to stejne, mlatila sebou, sedala si, pobrekavala...dela to i ted i kdyz s ni v pokojicku zustanu spat, takze to nenu tak, ze vem si ji k sobe a budes mit klid 😉

Mám skoro 1,5r holčičku, a ta se tulí, mačká nás než usne. To samé i skoro čtyřletá.
Jak to říkal Jeroným Klimeš.. Dřív děti spávaly s mámou v jedné jeskyni.. Taky dítě neuložila ke spánku, a neodešla do jine jeskyně.. Dítě potřebuje kontakt a mámou, otcem ..
Když dáš diteti bezpečí, nemusí se pak bát přijímat okolní svět .. Můj názor je ten, že nechat dítě samotné, není cesta k tomu, aby překonalo svoje splíny/strachy .

@dagcake jo, přesně, jaký si to uděláš, takový to máš. Moje dítě je od narození zvyklý na nošení a spaní u prsa a teď se krásně vyspíme. Ty svoje dítě od narození separuješ a teď se nevyspíš... Ale jsem jen otravná kontaktní chytrolínka, tak co já vím, že jo 🙂

A ty spíš v posteli sama nebo s manželem?

Jen jedna poznámka k tomu: "Dřív spali všichni v jedné místnosti/posteli/jeskyni/atp.". Dřív se taky jezdilo s detskem v náručí v autě, žádný super autosedačky neexistovaly. Stejně jako nebyly žádný chůvičky, monitory dechu a jiný kraviny... Takže když zpátky ke kořenům, tak se vším všudy ne?

Jinak ja nehejtuju matky, co mají potřebu spat s dětma pomalu až do puberty, každýho věc, jak to má, to je spíš na ty matky, ktery mají patent na rozum a jen ony to dělaj správně. 🙂

A třeba já se osobně vyspím nejlíp, když jsem v posteli sama, bez chlapa. 🙂

@me_druhe_ja Psala jsem to někde výš, když se tak hezky plká o evoluci, že přirozeně by nám část dětí měla umřít na revmatickou horečku nebo záškrt nebo cukrovku 1.typu.
A taky jsem exot, kterého muž v noci trochu ruší. Taky se nejlíp vyspím bez něj, což ale neznamená, že ho nemiluji nebo že bych ho chtěla ze společné postele vyhnat, on naopak potřebuje usínat v objetí, tak se obejmeme, já počkám až usne a pak se odkulím.

@jade85 moje dítě se nosilo jen venku na výlety a u kojení neusínala. A taky se vyspím. Akorát si narozdíl od tebe nemyslím, že je to tím, že jsem dokonalá kontaktní matka, ale tím, že mám prostě kliku.