Uspávání dvouměsíčního miminka
Ahoj, zajímalo by mě, jak na tom jsou nebo byla vaše miminka s uspáváním? Můj 2,5 měsíční chlapeček musí být uspáván buď u prsu (večer po koupání to tedy beru jako samozřejmost) a nebo chováním v náručí a pochodováním bytem 🙂 Přes den i v noci spí řekla bych hezky, v podstatě ve dne nedá vzhůru ani 2 hodinky v kuse a chce spinkat, tak ho vyloženě unosím nebo ujezdím v košíku, denně má dokonce i jednu tříhodinovku na spinkání, takže pohoda. Často ale bohužel s pláčem nebo řevem, asi to bdění vždy moc přetáhneme. Večer pak klasicky prso a unosit, pokud ještě úplně nespí. Ale bývá menší problém v noci, poprvé se vzbudí po cca 5-6 hodinkách na kojení, nají se a pak se mu nechce spinkat, zkouším nechat u prsu déle a případně ponosit a pak položit do postýlky, ale on sám prostě jen tak položením po postele neusne, ani přes den, ani večer, ani v noci. Přítel si ho tedy většinou po tom nočním kojení bere do obýváku, kde s ním je tak hodinku vzhůru a povídá si s ním, než se začne chtít bobečkovi zase spát. Někdy pak uspávání probíhá za pláče :( Po usnutí pak ale spí další 3 hodinky, a to už si ho beru k sobě do postele na kojení a dospání. Jak zamezit tomu, abychom s ním museli být v noci vzhůru, protože se mu nechce spát? Bohužel má už přes 6 kg a celodenní nošení k uspání mi oddělává záda. U prsu mi to nevadí, ale k nám do postele ho brát automaticky nechci, ve své postýlce spí mnohem klidněji, než když k ránu dospává u mě, asi jak cítí mléko 🙂 Navíc vždy musí být pevně zavinutý, i ve dne, a dudlík pomáhá jen malinko.
@mysacek369 v podstate jsi napsala, ze to jsi ty, kdo urcil mazlici pravidla. Respekt k potrebam ditete=nula. Dite se ma mazlit, kdyz to ono vyzaduje (=potrebuje).
Děkuju za příspěvky, on bobek asi tuší, že je noc, když po koupání a uspání spinká v kuse i 6 hodin, ale prostě ten způsob uspávání a pak to bdění po nočním kojení je na hlavu no... ale udělala jsem si to sama, začala jsem ho nosit hned po příchodu z porodnice. Zajímavý ale je, že i u mě v náruči prostě pláče, nepřijde mi, že by byl nějak výrazně rád, že je u maminky, možná je to tím, že jsou mu 2,5 měsíce a ještě moc neví, netuším.. každopádně nepomůže dát ani plenka přes očička ani nic do ručičky, to jsem zkoušela, do ručky sice chytne, ale nechápe, že chytil, takže to nezabere. Včera jsme zkoušeli položit do postýlky a hladit, ale začal plakat a stejně jsem ho nakonec unosila. Ono s tím nočním kojením - snažím se ho potmě pouze nakojit a dát hned do postýlky, ale stejně to většinou nevyjde :( prostě má asi naspáno. A pokud mi přes den spí v kuse i ty 3 hodiny, nechce se mi ho budit, myslím, že by zatím měl spinkat tak jak chce a potřebuje. Zatím prostě ve dne déle jak dvě hodinky v kuse bdít neumí, většinou se kňouráním či pláčem přihlásí, že chce uložit.
Ono to totiž v danne situaci mamince přijde na hlavu uspávání na rukou,pochodování po bytě.Znám to take,u obou dcer,tu mladší jsme navíc museli ještě zavinovat cca do 8 měsíců,protože jakmile rozhodila ručičky bylo po spánku....
Ale dneska když si na to vzpomenu tak si říkám že to bylo krásný,cítit toho maleho človíčka u sebe,vědět že se mu v náručí líbí a cítí se bezpečně.A kdo jiný by měl poskytnout toto vše miminku ? Určitě jeho maminka . U mladší dcery neexistoval ani kočárek,nosila jsem si jí pěkně v šátku hezky u srdíčka.Až do doby kdy samostatně seděla 🙂
Dětičky nám strašně rychle vyrostou a dokonce i z toho usínání v bezprostřední blízkosti mamči 🙂
To je všechno hrozně zajímavý, mám to chápat tak, že jsem porodila asociála, když odmala chtěla odstup, nerada se chová, usíná sama a po probuzení si odmala v postýlce ještě nějakou dobu brouká a teď už i hraje? Když mě pak vidí, rozzáří se,a,natáhne ručičky, tak vadná a bez citů asi nebude. Každý prostě tohle máme asi někde jinde, no. Já zase když slyším o rodinné posteli, o kojení prakticky nonstop, o nošení v šátku aby dítě bylo neustále u matky, mám zježené chloupky na krku. Možná je prostě jen dcera jako já. Přijde, natáhne se aby mi mohla dát pusu, položí mi hlavu do klína a zase jde dál. Chovat nechce, když ji přivinu do náručí, kope a ječí. Distanc, vlastní prostor, klid. To je to, co chce. Za sebe a svou povahu říkám, zaplať pánbůh.
Jen se poopravím, aby mě hned někdo nechytil za slovo. Usínáním sama je myšleno to, že leží v postýlce na boku, žmoulá si polštářek a kouká na hračky, je ke mně zády. Já ji jen přidržuju dlaní za zadeček, aby se netočila a nezvedala.
Tak nevím, co dělám špatně, ale už dvě noci za sebou se malý budí nějak často a pak vůbec nechce spát. Je to od té doby, co přítel odjel na týden pryč. Uložím ho do postýlky po 8. hodině (usne buď u prsu nebo houpáním v náručí) a budí se třeba už v půl 12... dřív dával 5-6 hodinek v kuse před nočním kojením. Bohužel se mi pak ale nedaří ho uspat, dát do postýlky, houpat, nosit, ukojit, nic :( Na chvilku třeba zabral, ale do hodinky byl zase vzhůru. Když si ho zkusím vzít k sobě do postele, abychom usnuli vedle sebe s prsem v pusince, tak neusne vůbec, nechápu, všechny maminky jinak popisují, jak je jednoduché usnout s miminkem vedle sebe, ale pro mě je to teda ta nejhorší zkušenost, pořád sebou mele a když prso v polospánku pustí, hned se budí a chce ho zpět, takže kolotoč až do rána. Co s tím??? Blbý je, že často řve i v mé náruči, kočárek bohužel nějak začal nemít rád a v Manduce či šátku řve, když ho tam nedám spícího, fakt na hlavu :(
těžko říct... nebolí ho břicho nebo něco? na zuby je asi brzo.. zkus prostě vydržet pár dní, do čeho se to samo vyvine. třeba až se přítel vrátí, tak to bude zase ok... ale jinak pokud ti dítko přes den spí i 3 hodiny v kuse několikrát a pak v noci nechce zabrat, opravdu bych ho zkoušela budit. já vim, že je relativně malej, ale mně syn takhle spal snad jen v porodnici:D to, že máte večer rituál - koupání atd, tím mu utužujete v nějakým povědomí, že nastane noc, ale ještě si to takhle brzo nemusí uvědomovat a den a noc tolik nerozlišovat. odpovídalo by tomu i to jeho dlouhý spaní přes den.
taky mu může bejt moc teplo, nebo mu vadí počůraná plína...ale takhle malý dítě to asi ještě moc nevnímá.
s prvním dítětem jsem měla taky noční "boje"
s druhým jsem jeden čas spala v polosedě - kojit v leže nám nešlo a stejně si potřeboval vždy odříhnout a tak jsem si stejně musela sednout... taky pomáhalo nechat mu podudat malíček (jako při dokrmování po prstu - poradili mi to v porodnici - nekazí techniku kojení a po čase je možné i poznat jestli má hlad nebo jen potřebu dudat - je to cejtit na způsobu, jakým dudlá prst) - krásně si při tom odříhnul a pak spinkal
třetí je velký kliďas, ale pokud má v břichu bublinu, tak se pořádně vzteká a nejde dát spát, ani kojit... opět mi funguje nechat odříhnout buď plácáním po zádíčkách nebo zespodu po zadečku a nebo nechat podudat malíček (od 3 měsíců i dudlík) - opět zpočátku protestuje a vříská, ale během pár minut je slyšet odříhnutí a pak se rychle uklidní
od 2. dítěte používám čepičku staženou přes oči - můžu mít dítě v náručí a stejně má "vypnutý svět" (u 1. mě to nenapadlo, že sice chce spát, ale nemůže se přestat dívat, protože jí ten svět tak zajímá....)
pokud byl problém při odkládání, tak jsem pak uspávala mimčo v zavince/dece... a odkládala ho takhle - necítilo změnu prostředí a vetšinou pak spalo dál (odpočnu si líp, když spí mimčo vedle mě než na mě)
dobrou inspirací je knížka "Nejšťastnější miminko v okolí" (Harvey Karp)
přeji co nejklidnější noci
Když se mi nechce uspávat na ruce nebo nespí nebo něco podobného (bohužel tedy většinou když nespí, tak ho bolí bříško a to ho tedy do postýlky nedávám) tak mi pomáhá dát do postýlky (my máme košík nebo kolíbku) a ukolébat v ní + k tomu zpívat. Ale já mu zpívala i v těhotenství i pak na neonatologii, takže doma je to takové přirozené pokračování. Sestra četla na dobrou noc klasicky své knížky - já nerada čtu nahlas pokud to není už vyloženě pro něj, tak mu prostě zpívám. Výhodou kolíbky je tedy to, že chlap mi na to udělal motorek a kolíbe to i samo 🙂.
Problém je, když ho trápí bolavé bříško - to se ho snažím do postýlky v tu chvíli nedávat, aby to nebylo ve stylu "něco mě bolí a ještě mě odloží". Ale tam jsem zjistila, že někdy usne na prsu a pak ho položím (ale tam uvidíme do budoucna - zatím mám dítě, které mi na prsu do 5 max 10 minut prostě usne za jakýchkoli okolností, takže kojení mám jako doplněk a odstříkávám a krmím odstříkaným - už teď mám pokrok, že jednu bradavku zvládne nacpat do pusy 🙂 ).
Jinak stran překládání z náruče do postýlky, kdy se mi často budil, mi pomáhá ho dát do ležící polohy už na rukách (tím i ověřím, že ho po položení do postýlky nerozbolí bříško) a když mi tak usne, už ho jenom přeložím.
Jo, výhodu mám, že malý má sice 2 měsíce, ale teprve teď termín porodu, takže zatím klasicky nevidí = svět ho zatím nezajímá, jenom máma a mlíko (a táta a další lidi, co ho chovají).
@panickatlamicka tak takhle jsem to rozhodne nemyslela