Jak jste se smířily s nekojením?

@madamas neres to,hlavne,at jsi v klidu,jsou horsi veci...ve 3 letech si uz na to ani nevzpomenes...

Nekojila jsem. Už z porodnice jsem šla s ATB a do tří neděl jsem byla bez mlíka, 🐐🐐do krve, holka hladová, já vyřízená. Plynule jsem přešla úplně na um a vůbec se tím nevzrusovala.

Já bych tě ráda podpořila. Podle popisu jsi toho zkusila opravdu hodně, takže bych to vzala tak, že ty jsi pro to udělala maximum, nevyšlo to, tak kvůli tobě je tady mraky výrobců, kteří se předhánějí ve výrobě co nejlepšího umělého mléka. Někdo kojí, někdo nosí, někdo s prckem spí v jedné posteli... těch možností, jak si užívat voňavého miminka je přece mnohem víc a každá jsme jiná, každé dítě je jiné. Kojení je fajn, ale někdy to prostě nevyjde. Chceš spokojené dítě? Chceš být ty spokojená? Využij umělé mléko, sedmiletý může sestřičce držet flašku, může nakrmit tatínek, podívej se na ty výhody, které to bude mít🙂 Důležité je, nestresovat se a užívat si zdravého potomka. Tento čas je velice krátký a je nádherný, co bych dala za to, kdyby moji puberťáci byli zase na chvilinku voňavá miminka🙂 Ani kojit bych je nemusela!

@madamas Dobrou mámu nedělá nalité prso s mlékem. Vztah mezi maminkou a miminkem není vztah prsa a pusy.
Mám 3 děti. První dvě nekojene. Dělala jsem vše možné i nemožné. Mlíka málo, neprisávala se ani jedna holčička. U obou to skončilo akorát tak popordni depresí. U chlapečka to bylo trochu jiné. Hodně se prisaval, ale i tak tvorba mléka mizivá. Takže taky vyrostl na UM, ale "kojila" jsem ho do dvou let. Pro mě je to taky těžké do dneška. Mlíko prostě nebylo, nenaděláš nic. Držím palce, aby Tě to netrapilo.

Já s kojením bojovala 3 měsíce, z toho 5 dní v nemocnici. Všechny možné rady sester, laktační... Prostě malá potřebovala hodné mléka a já ze sebe vymáčkla za den sotva 50 ml. Kojení se tak pro mě stalo jen zdroj stresu, protože malá asi po 5 minutách brečela, že už není mléko. Takže jsme museli dokrmovat a světě div se, když zahájila bojkot i toho trocha kojení, tak jsem byly spokojené obě. Mn odpadl velký stres a malá si mohla dopřát tolik mléka, kolik potřebovala. Najedené dítě = spokojené dítě = spokojení rodiče. O víc nejde a je jedno, jestli je to po kojení nebo UM. A když to tak kolem vezmu, tak z 5 maminek, co v okolí znám, kojila plně jen jedna.

@madamas syn se narodil planovanym cisarem, ikdyz jsme prikladali kde nic tu nic, zacali jsme s dokrmem uz v porodnici, pak pokracovali i doma, s tim ze jsme to stale zkouseli, prilozit, dat UM, ja pak odsavala co 3 hodiny dnem i noci. On plakal, ja mela pocit ze ho tim spis trapim, byla jsem z toho uz zoufala, tak jsme to vzdali a bylo to to nejlepsi rozhodnuti, hrozne se nam ulevilo obema! Najednou jsem byla uplne v pohode a pocit, ze bych selhala jsem nemela nikdy, ja si nemyslim, ze je to to jedine, jak se propojit s miminkem. Ulevilo se nam obema a to bylo hlavni. Pokud bych mela druhe dite, vim, ze bych to uz ani nezkousela, nechtela bych tim projit znovu.

Chápu jak se cítíš, kojila jsem sotva 3 týdny a ještě s dokrmem. Stres z toho, že nejsem schopná nakrmit vlastní dítě. Malá plakala, nechtěla se přisát,odsávala jsem ke konci už převážně krev. I po 8 měsících si občas říkám, co kdybych se víc snažila nebo něco dělala jinak...A potom vidím jak si sama drží lahvičku a má hroznou radost, že jí to jde....Nejsme horší mámy. 🍀

Nekojila jsem ani syna ani dceru. Proč,to se mi nechce rozebírat,není to důležité. Trošku mě to mrzelo, ale prospívali, rostli..vše bylo v pořádku. Syn má 8let a dcera 14 měs. Nijak zvlášť jsem se z toho nesypala. Nic jim nechybí,dr.mě také uklidnila,že je důležité ,že dítě roste,přibírá a je spokojené. Což bylo splněno a tak jsem to prostě tak brala a nějaké hloupé řeči třeba , které mělo okolí..Mávla jsem rukou.Dělala jsem to,co jsem mohla a uměla a bylo v mých možnostech.

@madamas buď v klidu.Laska z prsou neteče.Co jsem si já vyslechla kdyz jsem u syna přišla ve dvou měsících o mléko a co....je mu 9 a už si na to ani nevzpomenu
...

@luciklim úplně souhlasím. Miminko to vše cítí,že jsi ve stresu,že je něco špatně. Já to také prostě vzdala a bylo to pak úplně supr a o něčem jiném. Veselé mimčo,syté, v celkové pohodě.

Já nekojila už od porodnice a když jsem to vzdala, tak se mi hrozně ulevilo... Jediné, co mě s*alo, tak kecy ostatních, což v kombinaci s hormonama v šestinedělí nebylo fajn... Teď už bych kojení ani nezkoušela a užívala si pohodu úplně od začátku, žádný stres 🙂

@madamas naprosto v pohodě. Dceru jsem kojila 3 mesice, a zřejmě při spurtu jsem to vzdala. Tyden trápení pak jsem dla um a super. U syna jsem kojila 3 tydny a konec. Ničím jsem se netrapila, nelitivala. Děti jsou víceméně zdravé, zdravější než deti dlouhodobě kojene... Nastesti

@jako_mala_holka Je pravda, že řeči okolí byly na facku. 🤦 Prababičky se tvářily jak kdybych jí nechtěla dát prso abych mohla víc utrácet. UM je blbost, nejlepší je čerstvé kozí nebo kravské mléko...a hlavně levnější. 😃

@madamas ahoj, já strašně chtěla kojit a vůbec jsem nepočítala s možností, že bych s tím mohla mít nějaký problém, ale měla a po téměř 3 týdnech boje jsem to vzdala. Hodila jsem se konečně do klidu takže i dcera začala být spokojené miminko a oboum se nám ulevilo. Mrzelo mě to hrozně moc, hlavně potom, když se mě někdo zeptal zda kojím a proč ne 🙄 ale tak nějak jsem se s tím smířila, malá prospívá, nemocná nebyla zatím vůbec (akorát nedávno trochu rýma a kašel poprvé). Udělala si pro to opravdu maximum a myslím, že mnohem prospěšnější bude mít miminko plně na UM a v klidu než to dál lámat přes koleno a stresovat se. To nesvědčí ani tobě a ani miminku. 🙂

Mě třeba dělalo radost, že u krmeni z flašky jsem věděla přesně kolik vypil. U toho kojení se mi vážit před a po vážně nechtělo, a ani se nedařilo. A já byla akorát nervózní, že nevím kolik si dal. Taky bylo příjemný, že mohl “kojit” manžel a já si mohla pospat.

Obrečela sem to. Dva dny jsem jen brečela, že mu nedám to nejlepší. Je silena propagace kojeni, ano, je to lepsi, ale pro maminky co třeba nemůžou kojit moc podpory není a je to škoda.. vyčítala jsem si, ze dítě bude mít cukrovku, potká ho sids, bude hloupý a nevim co ještě..Pomohlo mi až když jsem vůbec neměla mliko.. protože jakmile jsem ze sebe par kapek dostala, měla jsem výčitky, ze je toho silene málo a nestačí to. Když jsem viděla, ze po um nebreci hlady a konečně spí, vlastně mě to mrzelo, ze já to nedám sama. Nakonec jsem proste vypla. Mliko není, konec. Bude um, prcek bude pribirat a bude dobře. Kojení nedělá automaticky dobrou matku.. víc se mazlime, spinká s nama, čtu pohádky, dávám probiotika atd atd, sleduju jak se usmívá a proste se snažím to nějak vynahradit. Celá jedna generace byla v podstatě na um, kdy se zase kojení nebralo jako něco extra a stejně vzešlo dost inteligentních lidí, pochybuju, ze by dítě matce vyčítalo, ze ho nekojila. Odpoutat se od toho - co by kdyby.. a proste jít dal s tím, jak to tedka je. Poskytujeme dětem to nejlepší co můžeme, jen to nejde z prsu, ale z lahve. Ale láska je tam porad. Pokud jste zkusila všechno co šlo, nemáte si co vyčítat.

@michaela666 no tak jistě, že, vždyť my myslíme jen na to, jak utratit co nejvíc peněz 😁🤦‍♀️no mně to komentovali všichni, včetně tchána 🤦‍♀️

Děkuji moc všem za podporu ❤️ Mudr. a laktační právě nevidí zcela ten problém protože dcera krásně prospívá, jenže to je tím že na prsu byla celý den a stále pocucávala, takže si tu dávku třeba za hodinu ,, kojení" nacucala. Řekla jsem si že v šestinedělí to tak je a jen jsem kojila a kojila a kojila.. jenže 7 týdnů pryč a aby byla malá nasycená jen z prsu tak nemůžeme ani na procházku, protože potřebuje stále pocucávat. Přisála se jen párkrát v noci, měla jsem ohromnou radost, jenže to musím mít prsa úplně nalitá, a to je jen někdy v noci. S dokrmem mužeme tak nějak normálně žít. Nejhorší je že jsem teď tak nějak mezitím, jestli ještě zkoušet možné i nemožné a dokrm nedávat, nebo dát a vědět že laktace bude klesat. To je pro mě největší stres.

@madamas ahoj, mám tři děti, první jsem kojila přes rok, tohle moje třeťatko půlroční kojím a u druhého se vůbec nedařilo. Vyzkoušela jsem téměř vše, bylo mi to nesmírně líto, cítila jsem úzkost, bezmoc, pocit, že tomu miminku nedávám vše. Ale není to tak. Polož si deťátko tvářičkou k prsu a dej mu lahvičku s UM. Miminko bude spokojené, ty v klidu a pohodě. A to je to nejdůležitější. Miminko z tebe ucítí klid a pohodu. Užívejte si ty krásné chvíle spolu, mazlete se, pusinkujte. Jsi určitě úžasná maminka a tvoje miminko dostává všechno, co potřebuje. 🍀🧡

A ještě je můj velký strašák SIDS, jelikož máme všechny aspekty. Porod před 37tt a nízká porodní váha. Tím kojením mám takový nějaký pocit kompenzace toho rizika.

@madamas Ty jsi spojila představu dokonalé matky s nutností dlouhodobého kojení. To je slušný bič. A) dokonalé matky nejsou. B) nejsi méněcenná matka, jenom proto, že nevyprodukuješ x litrů mléka denně.

Asi tak, jako první se zbav té představy, musím kojit, abych byla úžasná máma a měla spojení s dcerou. (Úžasná jsi už jenom tím, že jsi.)
A jinak bych dávala UM - přece nebude hladná a zároveň jí dávala i prso, pokud ho nebude odmítat. (Třeba si to nějak sedne.) Řešila bych to i s jinou laktační (každá kadeřnice také stříhá trochu jinak, i když jí dám stejné zadání 🙂 ) Zkusila bych homeopatika, kojící čaje, vývary, psychologa - třeba máš někde nějaký blok, popovídat si o porodu s dulou, ta funguje jako jako psychická podpora pro ženy během porodu a po porodu.

Asi jsi zkoušela vše možné, tak se omlouvám za nevyžádané rady, ale vnitřně cítím, že strašně kojit chceš a co, kdyby jsi z toho něco nezkoušela.

@madamas Samozřejmě dát UM, není nic špatného. Ale když jste z toho tak smutná, ještě bych zkusila vydržet. Ono pokud je miminko předčasně narozené, tak těch “6 neděl” může trvat i déle. A přibírá, to je obří plus. Třeba chce prostě jen dudat, cítit maminku, být s vámi a mazlit se. A u toho si holt pomalinku bere i potřebné mléko. Až miminko začne trochu vnímat a zajímat se o hračky a dění kolem, bude se kojení postupně zkracovat. Už se bude chtít honem, honem nabaštit, aby mohlo zase poznávat svět.
Jen je třeba se smířit s tím, že se holt ještě budete chvíli doma u telky a knihy s miminkem v náručí. 🙂
Mám půlroční dcerku a měla jsem stejné pocity, tolikrát jsem měla tenkrát chuť to vzdát… A i když by se nic nestalo, kdybych to vzdala, vidím teď zpětně, že vážně jen stačilo přečkat prvních pár měsíců a to kojení se zkrátilo a usnadnilo. 🙂 Ať se rozhodnete jakkoliv, buďte hlavně v pohodě a snažte si každý den užívat. Šíleně to utíká a mě teď zpětně mrzí, že jsem se stresovala zbytečně. Chtělo to jen přestat to tak “hrotit” a nechat tomu volný průběh a radši místo počítání vypitých ml a kontrolování váhy miminka jsem se měla pohodlně usadit, otevřít knihu a užívat si to tak krátké mazlivé období. 🙂 (Tuším, tak po 3 měsících byl u nás velký zlom, dcerka je narozená v termínu). 😊

@madamas obě moje děti skončili na UM u prvního jsem to strašně řešila že mi to nejde ale když jsem viděla jak je spokojený tak jsem věděla že je už mu dobře a u druhého jsem to tak neprotahovala nejde to tak to prostě nejde hlavní je že je miminko spokojené a je jedno jestli je to UM ne MM

Já starší dceru dokázala kojit jen během sestinedeli, rozhodně jsem to nebrala jako prohru, jen jsem ji nedokázala z prsou nasytit tak dobře jako s UM 😉
A ctim zásadu, že spokojené miminko = spokojená maminka ❤️ navíc UM dítě jistě zasytí než se stresovat kolik vypilo z prsou...

Mam to uplne stejne jako ty...porod cisarem,uz od porodnice jsme sli domu s dokrmem...asi 14 sem to vydrzela dokrmovat prcka strikackou...byla to ale otrocina a des tak sem dala lahev...pul mesice dobry,obcas se stalo ze dokrm nepotreboval,nekdy sem ho musela davat porad...ted je malemu 7 tydnu..mam doma celkem stresy ze vseho a ted uz spis vice dokrmuju nez kojim..a smirit se s tim nemuzu..nak to nejde...bojovala sem za rozkojeni hrozne dlouhou dobu,ten pocit kdyz se malej prisaje to je proste nepopsatelny...celej pocit a proces kojeni je neco tak neskutecne krasnyho a intimniho...ale jak pisou holky vyse najedene miminko=spokojene miminko=spokojeni rodice...a tak se snazim prcka aspon casto prikladat,on vycucne aspon trosku co tam ma a zbytek dokrmim..nevim jak dlouho to bude jeste trvat ale uvnitr porad doufam ze s kojenim neprestanu i kdyz stejne vim ze to bude jinak

U nás jsme taky presli na um. Mimco jsem neměla po porodu hned u sebe a neuměl moc sat, doma po porodu jsem kojila a pak dokrmovala um. Pak jen kojila a malý si neuměl poradně vypit, pořad plakal hladem, skoro nepribiral. S kombinace MM a um pak zvracel.
Od 3 -4 týdnu je 100 pro na um, plakala jsem a cítila jsem se úplně stejně. Při pohledu ale na spokojeně miminko jsem si rikala, ze život na kojení nestojí a hlavně ať jsme spokojeni a zdraví bez stresu oba.
Ze začátku je to psychicky náročné a člověk se cítí, ze selhal… ale není to tak 🙃 Mamka udělá pro své miminko to nejlepší, aby bylo spokojeně ❤️

Já myslím, že jsem se s tím srovnala do čela rychle. Hlavně po tom, co mi druhá dcera ve 3 měsících přestala růst a vyvíjet se a začala zaostávat a my skončili s kartáčem od pediatra na cvičení u terapeutky. Ztratila jsem totiž mléko a mohla jsem se stavět na zadni, jist všechno možný, vážení, laktační Po. Všechno na palici.... Stačil stres, nervy a shon i se starší a bylo vymatpano. Nejdřív jsem si připadala jak prasiva matka, korun když starší jsem kojila až do nuceného od stavu ve 13 měsících, kdy jsem otěhotněla. Najednou obrat úplně obráceně. Nicméně to mě přešlo, když jsem viděla, že nás UM zachránilo a obě. Takže když bude potřetí teď problém, tak už nebudu mít nejmenší výčitky, pokud skončíme na UM i se třetím dítětem... No a co? Tak ať. Mimochodem jak jsem dítě které bylo hned od začátku na UM a to ty mléka dříve nebyla tak dobrá jako dnes.

Holky díky, vaše zkušenosti mi moc pomáhají. Stále zkouším více kojit, dokrmuji spíše večer protože prsa už nejsou tolik nalitá a malá si to nevycucne. Já jsem celé těhotenství žila s představou jak budu jen kojit, že láhev nepozná, budu kojit klidně do dvou let atd. Říkala jsem si že když se budu snažit a udělám pro to vše tak to určitě vyjde. A najednou to tak není. Velké velké zklamání. Do toho ta kojící masáž vze všech stran. Zajímavé že to tak má jen naše generace, mamka nebo teta nechápou kde je problém (v dobrém slova smyslu) Že dám kdyžtak Sunar a co, však se nic neděje 🙈 Ani u prvního jsem to tak nehrotila, přijde mi že tenkrát to tak silné nebylo, ta kojící osvěta, nebo jsem to před těmi sedmi lety tolik nevnímala. Myslím že nějakým nenásilným způsobem by se měli podpořit i někojici maminky, protože to co to dělá s psychikou je mazec.

Buď spokojená maminka, bude i spokojené miminko....udělala jsi maximum a pokud to nepůjde, nestresovala bych se. Pokud se ptá na to okolí, odpálkuj je...je to Tvoje věc, max vysvětlit v pár větách, že snaha byla, ale prostě to nešlo...konec. Já měla blbej porod, nakonec císař, týden jsem zkoušela kojit, nešlo to...bradavky v háji, nervy, řvoucí dítě celý den. Tak se šlo na UM. Doma mám teď 7 letého klučinu a jsem nakonec ráda, že to nějak předtím takhle dopadlo - že jsem se nenervovala další měsíc.