Dědíte, vyměňujete, kupujete starší hračky?
Milé maminky, už delší dobu přemýšlím o tom, že se na náš trh dostává velká spousta hraček, které rychle omrzí. Většinou jsou z dalekého východu, jsou z plastu a brzo z nich začnou odpadávat kousky nebo se úplně rozpadnou a letí tak v tom lepším případě do tříděného odpadu. Velké množství obalového materiálu, do kterého jsou při koupi zabaleny snad ani nezmiňuju.
Říkám si, čím to je? Jsou výrobci hraček orientovaní jen na rychlou konzumaci a zisk, nebo někdo z nich přemýšlí o tom, co kreativního dítěti nabídnout a vymyslí kvalitní hračku, která bude děti dlouhodobě přes generace bavit?
O takové hračky přeci my maminky nestojíme, nebo ano? Co si o tom myslíte? Je pro vás cena u hračky zásadní nebo jdete cestou kvalitnějších hraček i za vyšší cenu? Nevyplatí se pak takové kvalitní hračky dědit, vyměňovat si je nebo je prostě posílat dál?
Díky za váš názor 🙂
Pavlína
Dětem kupuji hračky výhradně nové. Duvod je především ten, ze mi jde o jejich zdravotní nezávadnost, což mi nikdo pri nákupu z druhé ruky nezaručí. Pri predstave hracky z Ali a pod, především pro malé dítě, je mi zle. Kupujeme hracky kvalitní, osvědčené značky. Nicméně v omezeném množství. Stále se mi potvrzuje to, že cim méně hraček mají k dispozici, tím víc si opravdu vyhrají. Jinak proti dědění kvalitních hraček v rámci rodiny bych až tak nic nemela, ale takovou možnost nemáme.
Já teď koupila od kolegy 3 domečky a "petshopáky" pro dceru a budu ta nej maminka 🙂
Kupovat to nové, tak se nedoplatím. U nich se toho zbavili.
Našim holkám občas pročistím pokoj a pošlu dál.
Jo a my zase předáváme hračky dál o rok mladší neteři.
Později až se nám děti věkově +/- srovnají, budeme hračky darovat na charitu... Nehodlám mít z domu skladiště.
Je to vhodné i výchovně - nelpět na věcech a umět se jich vzdát. Vždyť člověk toho k životu zase tolik nepotřebuje a umět se podělit, obdarování někoho druhého, který má radost i z těch použitých hraček zahřeje u srdce. Chci aby tenhle pocit dcera znala!
Dodnes vzpomínám, jak mi bylo cca 11 let, byla u nás na pobytu holčička Táňa z Ukrajiny (pořádala to Charita jako ozdravné pobyty po Černobylu). Já tehdy v létě dostala sadu poníků (asi 6 ks, 1 velký, 1 mimino, ostatní střední). Polovinu jsem ji dala a radost jsme měly obrovskou obě. Já mám vlastně radost dodnes a moc ráda na Táňušku vzpomínám.
Dostala jsem od švagrové celou krabici hraček pro mimino - štěrchátka, skládací kelímky, vkládačky, hračky do vody atd atd. Různě to třídím, chvíli dceři vytáhnu to a chvíli zase ono. Na zahradu má hračky ještě po mně a bráchovi - kelímky, lopatky, houpačku... V obýváku u babičky má malou dřevěnou kuchyňku na hraní ještě po mé mamce a pak truhlu plnou hraček opět po mně a bráchovi - kostky = mrak kostek, navlékací korálky, klasické telefony. Samozřejmostí jsou knihy, pohádky, po mamce i po mně.
Nemám ráda moc věcí, už tak mi to přijde u nás v obýváku jak v herně + nemám ráda nakupování (nejen hraček, i oblečení). Už teď se děsím Vánoc. ALE - něco od Ježíška dostat musí že.
Tím jsem chtěla říct, že maximálně využívám možností dědit hračky v rámci rodiny. Máme to tak a ještě dlouho budeme mít i co se týče oblečení pro dceru. Z bazaru bych asi hračky nepořizovala. A raději méně a kvalitní, než spousta krámů.
Já to tak mám ale se vším, jsem šílený minimalista, i co se týče mého šatníku, obuvi, vybavení / serepetiček v domácnosti.
U nás kupují haldy hraček babičky a prababičky. Kupují na Vánoce, narozeniny a svátky. Takže kupují vše nové. Neumím si představit babičku, jak jde do sekáče a koupí k narozeninám použitou hračku. Hračky, které nezaujmou, dávám do herničky v nemocnici. Jinak většinu schovávám pro vnoučata. Naši to tak taky dělali. Takže mají děti hodně hraček i po nás. S kamarádkami si hračky nepůjčujeme. Naopak jsem ráda, když k nim jdeme na návštěvu a kluci tam mají jiné neokoukané hračky.
urcite by to bylo lepsi. syn uz bude mit pet takze zasobu hracek uz mame a driv me to nenapadlo resit :-/
Máme třetího syna, sestra má tři kluky... Jak to u nás chodí ani nemusím říkat... Dedime, sdělíme, půjčujeme. A něco se ještě uda na bazarku. Náš nejmladší letos od Ježíška dostane Duplo po starších sourozencich. Mám k němu ještě krabici, takže to nebude ani okate. A ušetřené peníze mu přidám třeba na boty nebo jen tak do kasičky. Konzumní společnost me spíše odrazuje... Přesně jak tu někdo psal, vše strašně sladěné, ale to vyžaduje dost častou obměnu a tím i vyhozené peníze za věci které ještě dobře slouží.
Nemám ráda plýtvání, proto běžně nakupuji věci použité. Jak oblečení, tak hračky. Syn je ještě malý a vůbec neřeší cenu, kvalitu ci značku. Vím, že časem bude a tak dokud to jde snažím se neplýtvat. Hodně věcí dědíme, něco dostane nové k narozeninám či na Vánoce a občas něco koupím i já, ale převážně na bazaru za pár korun. Syn má toho hodně, a proto pokud vidím, že si s něčím nehraje víc než rok, posouvám to dál- sestře. Občas si i něco půjčím, od švagrové ci kamaratky a je to fajn. Obzvláště když se jedná o " krám" , který ještě stojí kopu peněz. Například houpací kůň...Jinak, už jsem taky přestala nakupovat knížky. Buď je koupím na bazarku za 20-30 kc, nebo si nějaké výpůjčím od kamarádky či prostě zajdu do knihovny.
V knihovně mají velký výběr, krásné knížky a nestojí vás to téměř nic.
Jo, nad tímhle jsem taky přemýšlela. Bohužel ale žijeme v konzumní společnosti a výrobci moc dobře vědí, že z rodičů, kteří chtějí por svého drobečka to nejlepší, se dá vyždímat i poslední koruna.
Já se snažím vést domácnost za prvé ekologicky, za druhé ekonomicky. Sama se snažím oblečení pro sebe kupovat z druhé ruky, přemýšlím o obalech a tak dále. A stejně to dělám i s věcmi pro malou. Malé jsou čtyři měsíce a koupila jsem všehovšudy jen čtyři věci. Dvoje šaty, protože jsem se neudržela, byly fakt krásný a v poděděných věcech žádné nebyly. Jednu deku. Ne hrací, ale pěknou prošívanou deku z IKEA, takže v domácnosti bude mít využití až až. A jednu dřevěnou zvukovou hračku. Jinak jsme všechno podědili - no dobře, koupila jsem novou matraci, tu kolem nás nikdo neměl. A taky takovou přebalovací podložku. Ale veškeré oblečení a hračky máme po příbuzných nebo po kamarádech, kterým už děti odrostly. Stejně tak třeba šátek na nošení mám z druhé ruky.
A Vánoc se děsím hrozně. Moje rodiče jsou rozumní, táta fandí našemu spořícímu účtu a maminka ráda nakupuje bazarové věci. Spíš tchyně mi dělá starosti. Třeba jsem jí vyloženě požádala, aby nám nekupovala nic plastového, že bych byla ráda, kdyby si ty peníze šetřila a pak nám koupila třeba balanční puzzle nebo něco podobného. Tak mi to odkývala a po dvou týdnech jsme měli doma další plastové chrastítko. Ono jde o prd, že jo, já ho pak zase někomu dám, ale mrzí mě to. Malá z toho ještě nemá rozum a spousta lidí okolo má už pocit, že musí MÍT VĚCI. Jako kdyby to byla nějaká spásná mantra.
Moc se mi líbí montessori pedagogika a od ní odvozené hračky. Třeba smyslové pexeso, zvukostrom, balanční stavebnice, dřevěné hračky. A vůbec její princip připraveného prostředí a toho, jak by měl vypadat dětský pokoj. Tyhle hračky stojí hodně, to jo, ale já budu mít v pokojíčku raději jen pár kvalitních hraček, než hromadu čínského barevného balastu. A byla bych ráda, kdyby se stejnou filosofií vyrůstala i naše dcera 🙂
Kluci nemají vůbec moc hraček. A i z té trochu mají půlku schovanou. Jakmile omrzí a valí se tu bez ladu a skladu tak seberu a místo ní vytáhnu jinou. A jak je najednou oblíbená :D hračky schovávat tajně, jinak by ji nutne na par minut potřeboval 😀 ke třetím na rozkaz dostane od nás 3 knizky a člověče nezlob se. Není to vůbec o penězích, ale o přístupu k tomu co má. Když vidím a čtu jak už na 3. Či 4. Narozky maminky pisou co kupovat ze vše mají.... je mi z toho smutno a deti lito. My se vždy doma na hračku těšili, dlouho rodiče premlouvali... a jak se objevila byly to až slzy radosti. Dnes je to jen honba za "více, větší, drazsi " toho se neucastnime
Docela zajímavé téma 🙂
Syn je zatím malý, ale už teď má docela velké hračkové bohatství. Velkou část hraček jsme dostali. Nemám ráda plastové hračky a vyhýbám se těm hrajícím a blikajícím. Nesouhlasím s názorem, že ekohračky děti neberou a neví, jak si s nimi hrát. Jsou to děti! Ty si dokáží hrát klidně s uzlem na kapesníku (bavíme-li se o malých dětech, samozřejmě nemyslím puberťáky). Radši koupím dřevěnou hračku (která je pro někoho možná nemoderně módní) než pitomý krám z Pepca nebo z Ali. To mě úplně děsí.
A co nechápu už vůbec, jsou ty super cute kousátka z "lékařského" silikonu z Číny. Tváří se děsně roztomile, maminky si to nechávají dělat na zakázku, ale víc než to, do čeho se zakusuje jejich miminko, je zajímá barva a postavička. Pro mě děsný peklo. Koupit něco vyloženě na hryzání z Aliexpressu. Ale někomu to nevadí. Hlavně že je to pěkné.
Jinak k dotazu - jak to budeme dělat "jednou" nevím. Před narozením jsem tvrdila, že hromada hraček je zbytečná. Malý má pár měsíců a hraček má hromadu už teď, tak nevím 😀
Ale myslím si, že o bazarové věci bych asi nestála. Když vidím, co jsou občas maminky schopné prodat a v jakém stavu to posílají, moc se mi do toho nechce. Zatím si říkám, že hračky využije i sourozenec, pak bych ráda kupovala hlavně takové, které hned neomrzí (typu Lego). Za sebe - radši ekobiodřevo než plast 😉
My kupujeme dřevěné hračky, které se nelakují toxickými barvami. Grimms má například krásné věci... Plan toys, montessori, waldorf...
Dceři je 16m, takže co se hraček týká jsme na začátku. Ovšem většinu hraček má poděděných od bratranců a v pohodě. Je ovšem fakt, že v poslední várce těchto hraček byla polovina buď na vyhození, nebo na opravení, což manžel provedl (a švagrová pak koukala).
Osobně si myslím, že taky záleží na tom, jak děti vedete. Jak se chovají k věcem a hráčkám.