Jak řešit neshody ohledně pořízení psa s manželem?

@exbordelar jo, to pak může být úplně o něčem jiném. Ono u mně s kočkama v dospělém věku to bylo tak, že mi exmanžel pořídil kotě "z lásky" jako překvapení, a pak neustále nadával na chlupy, různé komentáře atd. To už je jeden ze znaků manipulátorů... I když už jsme se stali exmanželé, tak téma "dcera má oblečení od chlupů" bylo jeho oblíbené.

Já čekám až povyroste nejmladší dítko, říkám si, že život máme jen jeden a pes mi do života prostě patří. Manžel se tváří, že ne, ale vím, že není razantní a že ho "překecam". Nevím jak moc "zlý" je tvůj manžel. Můj je pohodář.

A já bych se na to podívala obráceně. Kdybys ty neměla ráda kočky a manžel si jednu natvrdo pořídil, co bys na to řekla?

Ano, pořídila. Taky bez psů žít neumím.... díky bohu manžel je má taky rád 🙏❤️

@klokanka31 tak ne každý má rád psy, zejo. Třeba mě někdo násilím nacpat domů psa, tak vidím rudě.

Rozhodně bych si psa nepořídila, kdyby to manžel nechtěl...resp. u nás jsem to já, kdo by psa nechtěl a kdyby ho manžel i přes můj výslovný nesouhlas pořídil, tak... tak nevím...nechci psát slovo "rozvod", ale tvl... to bych fakt brala jako totál podraz.

Já si nedovedu představit, že by chlap dovedl domů psa, i kdyby veškerou péči řešil úplně sám. Je to narušení chodu rodiny, musí se na něj brát ohled při řešení dovolené apod. (I když ty hlídání máš.). Navíc je cítit, stojí hromadu peněz za jídlo a veterinu. V tomhle musí panovat shoda. 🤷🏼‍♀️

My to máme tak, že se rozhodujeme podle toho, pro koho je to důležitější. A uv ás, když už jste psa měli a našli způsob, jak to řešit, aby s tím byli v pohodě oba, moc nerozumím, proč je teď manžel totálně proti. Chtělo by to zase probrat stanoviska a ujasnit si, jak moc je co pro koho důležité. Myslím, že bez mluvení ten druhý může těžko odhadnout, jak moc toužíš a trápíš se.

U nás to bylo opačně, já psa nechtěla ale manžel jo ( osobně kdyby donesl psa bez mého souhlasu,nevím co bych dělala) . Vždycky jsem žila v baráku a psa max. na zahradě, to mi nevadil. Ale do bytu jsem se bála. Asi po 5 letech, co se manžel občas ptal jestli si neporidime psa ,jsem to teda odkyvala ( pod podmínkou že je to hlavně manželův pes,což tak nějak dodržuje). Ale postupem času jsem zjistila že mi pes v bytě hodně vadí . O psa se samozřejmě staráme,ale až nebude , dalšího psa do bytu už nechci.

Ja pejskař nejsem,já vidím,že manžel by chtěl psa,vidím to,když přijedem za bráchou,který má psa ,jak je nadšený,ale já do bytu psa nechci i kdybychom bydleli ve větším bytě,tak do bytu za mě pes ani kočka nepatří,mě by vadilo v bytě ten smrad,chlupy,všechno by rozkousal,na zahradu bych ho klidně brala,já psa pohladim,dám mu krmení,ale všechno ostatní by měl na starost chlap,takže si promluv s chlapem,proč ho nechce,jestli by nebyl radši,kdyby byl na zahradě,co mu vadí atd.

Já jsem ten kdo psa nechce, protože bydlíme v paneláku. Snesla bych ho ještě na zahradě, ale do baráku by směl max do chodby nebo přes zimu do nějaké technické místnosti.
Manžel to dlouho zkoušel, ale já mám že psů strach od malička. Narovinu jsem mu řekla, že i kdyby to byl náš pes od štěňátka, tak neexistuje, že bych s ním zůstala někde sama. Buď by byl celý den v jedné místnosti zavřený pes nebo já. Nevěřila bych mu, protože mě dvakrát napadli známí psy, kterých jsem si absolutně nevšímala a nepřibližovala jsem se k nim.
Dceru bych s ním bez dozoru manžela taky nenechala a tím bych na ní svůj strach přenášela, což nechci. Kdyby i přes tohle všechno domů psa přivedl, reálně bych řešila že já půjdu bydlet jinam.

Já bych to proti manželovi nikdy neudělala.. taky se doma dost o tom bavíme. Můj pes ma 11 let bylo to složité, je to můj pes zůstal ale u našich když jsem se stěhovala protože měl pána taťku, a rok předtím než taťka zemřel jsme si ho brali k nám. Takže i když je manžel proti, toto prekousl, celé to je a byla dost na prd situace stará se o něho stejným dílem jako ja. Ale když nadhodím téma další pes, ať už současně s našim seniorem nebo po jeho úmrtí tak je proti. A ja to teda respektuji. Jsme rodina a na takhle zásadní věci by jsme se jako rodina měli shodnout. Je to společný čas, společná energie a společné peníze, které bychom investovali. Možná jsem ve skrytu duše i ráda že aspoň on uvažuje racionálně. Možná ten čas přijde, ale proti němu bych to neudělala..

Naše situace je trochu podobná. Nikdy jsem nebyla pejskař, mám dvě milovaný kočky. Jednoho dne jsme našli na zahradě fenu, která při bouřce utekla, a byla to láska na první pohled. Její majitelka (bydlí kousek od nás ) je vlastně pěstounka, jsou u ní psi z útulku buď na dožití nebo na léčení. Tahle fenečka je dlouhodobě nemocná, potřebuje klidový režim , má za sebou i hodně ošklivých věcí. Navíc při bouřce utíká, takže ji několikrát i vrátili z adopce. Začali jsme ji venčit a užívali si radosti a žádné starosti a bylo to fajn. Manžel psy nemusí, ale na procházky s námi chodil rád, i ji pohladil. Teď se chvíli uvažuje o tom, že by fenka možná šla znovu do nabídky na adopci, protože si současnou majitelku (která má více psů), hrozně usurpuje pro sebe a prostě potřebuje mít někoho, kdo bude jen její. A já jsem se zhroutila. Opravdu ji miluju, chodím s ní ven každý den, neumím si představit, že by mi zmizela ze života, hrozně mě nabíjí. Ale mazel ji adoptovat za žádných okolností nechce. Vím, že jeho argumenty jsou zcela oprávněné, má rozumově ve všem pravdu. Je nemocná, což by bylo finančně náročné, potřebuje vysoký plot, který nemáme, opět finančně velmi náročné, i časově to je těžký, dvě malé děti, práce, do toho dvě starý kočky, neměla by zdaleka tolik pozornosti, kterou potřebuje a kterou si zaslouží. A manžel nenávidí chlupy a psí pach, nesnesl by ji v baráku a ona venku být nemůže, i když je to vlčák, tak prostě potřebuje být uvnitř. Takže je to celý špatně. Mě bolí, že jí nemůžu mít, je to prostě láska, i když vím, že by to asi nebylo jednoduchý si ji vzít, ale hrozně tím trpím. Manžel je zásadně proti, i jsem se pohádali a já proti němu vlastně jít nechci, ublížilo by to celému našemu vztahu. To že ji mít nemůžu nám ale ubližuje taky, protože jsem smutná a podrážděná . Takže se modlím, že psice zůstane tam, kde je, i když bych ji vlastně tu rodinu, která jí dá veškerou lásku a pozornost, vlastně přála. Je to naprosto úžasná holka, hodná, krásně chodí na vodítku, k dětem je skvělá, na psy nereaguje, je prostě boží. Je to pro mě hrozně těžký, takže tu velkou frustraci úplně chápu, ale jak z toho ven netuším ❤️.

@neomenia Tak ale tyhle věci si lidi mají říct ještě na začátku vztahu...

Měla jsem fenku, už je to asi 10 let, co mi odešla a myslím na ní pořád strašně moc. Chybí mi. Psa bych chtěla já i dcerky. Ale manžel je proti. Ne proto, že by neměl rád zvířata a psy. Psa měl a to ještě relativně nedávno. Už ale nechce dalšího kvůli jejich stáří a odchodu. Nechce se zase loučit. Nezbývá mi nic jiného, než to respektovat. Nešla bych přes jeho nesouhlas. Ale pořád tajně doufám, že si k nám nějaký pejsek cestu najde a zůstane u nás ❤️

@misa_pise náročný by to bylo, ale když miluješ, není co řešit ❤️ já tě chápu a vím že já osobně bych to asi do konce dotáhla ...ale já jsem cvok, pro psy žiju...jsou se synem a jeho fotbalem můj jediný koníček. Než jsem měla syna, mely ony dvě ( moje feny ) mou celou 100% pozornost.... společný výlety mě tak moc nabíjely.... teď už bohužel jsou starší a jedna hodně nemocná tak už nám výlety skončily, ale i tak svůj čas dělím mezi syna a je....ale jsem si vědoma že opravdu málokdo se těm psům věnuje tak jako já. Pořád musíš vše zvážit.

Teď teprve čtu všechny komentáře v začátku.... takže si psa měla dřív než chlapa a kvuli chlapovi si psa zacala omezovat v tom co de to doby mohl ?? Chápu to dobře?? Ja taký měla svou fenku dřív....a tohle bych nikdy nedovolila uz v začátku....kdo nás obě nebral tak jak jsme a jak to máme, vůbec k nám nepatřil.... prostě pes byl v posteli a tam zůstal....kdyby mu to vadilo, naschledanou 😛 manželovi to naštěstí nevadilo hned v začátku....dokonce si asi po roce vztahu taky jednu fenu adoptoval ...asi aby fi mě udržel 🤣🤣🤣 no a mame doma, v posteli obě....jsou to plnohodnotný clenky rodiny a vždy budou ...kdyby to cítil jinak, nikdy bysme spolu nebyli...to byla moje nejzákladnější podmínka

@vercabetty už máme vyhlidleho psa a jedeme si pro něj

@leilinka1234 držím palce, neumím být bez psa a naštěstí jsme dohodli pravidla, která se líbí oboum (pes nesmí do postele a na gauč, spí dole v předsíni,..)

My máme dva psy z mého popudu, ale nešla bych proti manželovi. U nás máme oba na vše právo veta. Neumím si představit, že by manžel udělal přes můj vyslovený nesouhlas něco, co jsem dala jasně najevo, že nechci. Třeba si představím, že by přinesl domů sklipkana s tím, že on ho prostě chce, nemůže bez něj žít a bez něj se pomalu stává troskou😱. A vůbec by to nezajímalo, že to doma prostě nechci. My máme vztah nastavený teda tak, že neděláme to, co ten druhý nechce, takže toto by pro mě byl začátek konce partnerského vztahu a začala si myslet, že žiju se sobcem. Myslím, že jsme měli několik témat, kdy jsme měli naprosto protichůdné představy a vždycky jsme nějaké řešení našli.

Tak paráda 👍a manžel ustoupil ???

Je to miláček 🥰

Já si teda nedokážu představit že bych byla ve vztahu kde se říká moje tvoje a ne naše 😏 já jako milovnice zvířat musím mít vedle sebe stejně naladěného člověka 🥰

Tak to je super, že jste díky kompromisům došli k takovému závěru 👌🙂

@vercabetty já právě vůbec nejsem psomil. Ne že bych je neměla ráda, ale vždycky jsem si uvědomovala tu zodpovědnost, kočky člověk vypustí ven, nakrmí, pomazlí, ale je tam mnohem menší práce kolem nich, je to na pohodu. Pes mě nikdy nelákal. A pak přišla tahle holka... A já nevím co se stalo.. jak někdo zažije ve vztahu lásku na první pohled, tak tohle se stalo mě, když se na mě tahle psice podívala. Jiného psa bych nechtěla, jen ji.. uvidíme, jak tohle dopadne, zatím v nabídce na adopci není, venčím ji denně (jak je nemocná , tak může max hodinu denně na procházku), aby byla vymazlená a unavená a nechala svou paničku pečovat i o další pejsky. Prý to pomáhá, tak zatím do nabídky nešla a zůstává nám ta radost.

@klokanka31 ona se někdy situace změní, člověk změní názor, stane se něco, co změní pohled na svět a to co bylo předem jasné, je teď jinak. Viz. můj příběh výše. A ano já proti manželovi nepůjdu, protože bylo předem něco ujednáno, ale to neznamená, že mě to nemůže trápit a že to teď mezi námi visí.

@vercabetty
@leilinka1234 ustoupil.. Musela jsem jít do menšího psa a do psa(chtěla jsem fenku). Ale dohodli jsme se. Manžel vybral jméno a vypadá to, že budou parťáci.

Tak držím palce 🍀❤️

@vercabetty moc děkuji ❤️