Jak vybalancovat rozmazlování dětí a poskytnutí potřeb?

Hrozně těžko.
diskuze se mi líbí, nutí k zamyšlení, ostatně tady tohle téma před vánoci aktuální víc než kdy jindy v průběhu roku 🙂
podle mě to souvisí celkově s výchovou, my si se synem hodně povídáme už od malička, a je pravda, že je to těžké, ten balanc... zvláště, když vezmu v úvahu, že na to máme.
Konfrontace může přijít brzy - školka, jenže taky nemusí, když třeba dítě chodí do soukromé školky.
Když to rodiče sami nemají vybalancované, protože prostě třeba sami v dětství neměli "všechno" a dokrmují si ten nedostatek přes děti, konfrontace dětí s tímto a umět to vysvětlit vhodně k věku, někdy je to složité...

ale za diskuzi jsem moc ráda, i když jsem sama moc nepřispěla 🙂

@leiladelly Díky, ano, takto to přesně myslím. Co budou potřebovat dostanou. Později se bude nabízet otázka jestli to opravdu potřebují a v jaké cenové hladině, ale to teď řešit nemusím. Spíš mi jde o to aby chápali, že to není standard všude a není to automatické.

Holky, děkuji za vaše pohledy i myšlenky, všechno pročítám, přemýšlím... Neřeším to, že si dítě něco vydupává a jestli dát/nedat - to děti nedělají, hlouposti nekupujeme, snažíme se přemýšlet než něco koupíme a naše děti se v hračkách netopí. Osobně nesnáším tuny plastových, levných hraček, takže se tomu doma vyhýbám a snažíme se hračky vybírat s rozumem a rozvahou. Některé tu pochopily co chci říct, některé to stočily trochu jinam než to bylo myšleno a nevím, jestli to umím úplně dobře vysvětlit, ale to nevadí, ráda si pročtu všechny názory a zkušenosti. Díky za ně!

@janedv ale to není "jen to, co potřebují, a nic z toho, co chtějí". 😉

Když o tom tak přemýšlím tak bych to spíš víc vystihla otázkou “Jak děti učíte vnímat hodnotu peněz”? Ale to by se to zase stočilo jen ke kapesnému v pokladničce a o to mi (teď) úplně nejde 🙂

Asi se s dětmi normálně bavit o hodnotě různých věcích, jak člověk vnímá hodnotu věcí a jak peníze a že je dobré si dělat rezervu, ale ono to k té pokladničce trochu sklouzává :D

Resim ted podobne tema, jak deti naucit vnimat hodnotu péče... Rada pro ne udelam vsechno, co muzu, ale stve me, kdyz to pak ve vysledku berou jako samozrejmost, a taky si rikam, jak si s tim v zivote poradi... Takovy zlomovy bod, ktery me vedl k zamysleni, bylo kdyz se skolak straslive nastval, ze nebudu treti den v rade zase péct babovku... A teda moc nevim jak do toho.
Ale s vecmi za penize to u nas jde zatim az podezrele snadno. Chteli jsme treba prvnakovi zacit davat kapesne, aby se naucil hospodarit, ale on jako by snad ani nic za penize nechtel, tak asi jeste pockame, aby se mu to moc nehromadilo.
Ale jako jo, hraju pred detma od narozeni "chudou" 😆 a ani to jinak nejde, nekteri lide v okoli fakt pocitaji mnohem vic, aby vysli, no tak kdyz jdem nekam s nimi, tak taky vezmu svacinu z domu, ze jo...
Ted uz teda ten sestilety toho vic pochopi, tak uz vysvetluji vic na rovinu. (Na tema "je mi blby si pred tema a tema koupit 3 zmrzlinove pohary," nastesti jeste nedoslo.) Hodne treba prepocitavame cenu ruznych veci na sladkosti, nebo na knihy (ktere miluje) - kdyz se treba divil, proc nekoupime dalsi pocitac atd.

Hracky a knihy soustredime skoro vyhradne na narozeniny, svatky, Vanoce - ale taky jsme detem podle toho vybirali jmena, aby to meli rozlozene hezky v celem roce 😁 Ani tak to myslim neprehanime s mnozstvim, ale nedovedu si predstavit, ze by dostavali hracky cely rok, to bych to snad musela vyhazovat kazdeho pul roku z bytu vidlema... I tak toho maji az moc.
Co se snazim, tak aby v tomhle detskem obdobi neprichazely moc do kontaktu s hrackama, co se rychle rozbijou, a nezvykaly si na to, ze je normalni, kdyz se hracka do tydne znici a vyhodi.

@konidana to je přesně ono, materiálno, konzum. Souhlasím, že je těžké to vybalancovat, zejména když ten tlak z vnějšku, reklama, sociální sítě, okolí...je velký. Na to mě napadá moje druhá oblíbená myšlenka (ačkoli vím, že je to trochu zkratka a tak jednoduché to není) - děti není potřeba vychovávat, stačí dobře žít a ony se přidají.
Ale teda ty myšlenky jsou o dost jednoduššího než praxe 😃

@malytlustyhroch ja si myslim, ze tohohle deti (a hlavne nektere typy povah, abych sem nenapadne zatahla svou oblibenou Teorii typu🙂) ve veku tech nasich jeste nejsou vubec schopne...hodne veci stran materialni i nematerialni pece jsem pochopila az v dospelosti a jeste vic az s vlastnimi detmi, tak je to asi zivotni udel matek byt nedocenene a moje deti si to snad taky jednou uvedomi zpetne🙂
Me treba v lete hrozne nastvalo, kdyz dve z deti nedojedly nanuka a nechaly ho roztect - protoze presne jako ruzovapastelka jsme meli doma jidlo na pridel a tohle bych nikdy neudelala, abych se dobrovolne pripravila o zmrzlinu. Kdezto my doma rohliky nepocitame, nerozlisujeme na "nedelni obed" a "chude" jidlo pres tyden...Tak jsem premyslela, jestli jsem na ne nastvana vic kvuli plytvani jidlem nebo kvuli nejake krivde, ze oni se maji lepe nez moje male ja, a nevidi to. Protoze by se to dalo videt i tak, ze je super, ze vidi, kdy maji dost, a nenaladujou se cukrem jen proto, ze to dostanou...Takze v tom taky nemam vzdycky jasno🙂 Obcas se snazime na to zavest rec, ze ne vsichni se maji stejne dobre jako my, ale je videt, ze zatim to jeste vubec nechapu (treba kdyz jsme se bavili o tom, kdyz jsme v radiu slyseli, ze za covidu byl v USA velky problem zavreni skol, protoze docela velke mnozstvi deti jedlo za cely den jen ten skolni obed tam - to si neumeli vubec predstavit). Jedine tedy budovat rozhled, cist a cestovat a doufat🙂

@felixfelicis Lehce mimo, ale vlastně to i s tématem souvisí. Tohle vidím jako největší benefit toho, že nějaké peníze navíc jsou - že děti budou mít možnost osobního rozvoje, protože si i myslím, že zážitky a dovednosti jsou něco, co jim nikdo nikdy nevezme a je potřeba to "pěstovat". Takže nejvíc šťastná jsem za to, že jim můžu dopřát kroužky které budou chtít a můžeme často cestovat. Protože to má pro mě osobně větší význam než to, že na Vánoce dostanou dárek navíc.

@felixfelicis "lépe než moje malé já"... většinou se těmhle rodičovským úvahám, vyhýbám, ale když to tu tak vidím napsané... jo, možná je to i u nás ono.
Byla jsem sice na poměry devadesátek dost rozmazlované dítě, ale zase toho apelu na to si toho všeho vážit bylo až moc - nejen slovně, ale hlavně ve formě všech různých dobročinných aktivit mých příbuzných, do kterým jsem chtě nechtě byla zatažená... fakt mi došlo až v dospělosti, že bych taky někdy mohla být v naší "úžasné a dokonalé rodině, která pomáhá ostatním" někdy s něčím nespokojená 😎
A pak zas někdy nevím, jestli to nepřeháním na druhou stranu, protože zatím děti dost úzkostlivě chráním všech dobročinných aktivit nebo apelů, aby se nějak emočně angažovaly v problémech světa. Právě proto, že vidím, že ze mě to lepšího člověka neudělalo, naopak 🐻
(Jinak to, že některé děti na světě jedí jednou denně nebo méně vím sice dlouho, ale představit si to nedovedu stále, ani s blížící se čtyřicítkou.)
No a s tím, že člověku spousta věcí týkajících se toho, jak těžké je být rodičem dojde až když je sám v té roli... no, to máš taky pravdu. To asi vlastně děti vůbec chápat nemaj 🚀

@marimanta ja vim, ja vim. Muj problem tam je ten, ze ten urcovac toho, co potrebuji, je ten rodic. Ne dite. Ja nerikam, ze maji mit vse co chteji, ale snazit se je naucit chtit 'rozumne' veci. Ale jak rikam, to je muj osobni pohled, ktery z neceho vychazi, kazda to muzeme mit jinak a je to v poradku.

@janedv tak me treba prijde humanejsi, kdyz "zly" rodic diteti 'blbinu' nekoupi, s tim, ze to nepotrebuje a dite si to dal muze prat a touzit po ni, nez kdyz "hodny" rodic dite psychologicky zpracuje, aby si prestalo 'blbiny' prat.
Jasne taky jsem nekdy "hodny" rodic, kdyz jde treba o prani vyhodit brachu do popelnice. Ale kdyz chce/potrebuje dite tretiho nanuka, tak na sebe klidne tu roli zlyho skrta vezmu.

Nejsme na tom finančně špatně, ale učím děti, že peníze "nejsou jen jen o natažení ruky" takže prostě když něco chtějí, rozhodně to tedy nemají hned, maximálně tak lízátko v obchodě 😀
A navíc já strašně ráda chodím nakupovat sama, je to pro mě určitá forma "relaxu", když nechám děti doma, nakoupím jen co potřebuju a nekoukám na nakvašené obličeje co bezmezně potřebovali mít a "zlá matka" jim to nekoupila...
Naposledy jsem zavítala do Actionu, bohužel i s dětmi, hold ze mě "vydyndali" každý věc za cca 200kč, hold zas nejsem takový tyran, že když uznám, že jim radost někdy udělám,
- ono někdy - však neznamená každý nákup 😉

@leiladelly Ano, já jsem to pochopila a máme to stejně. U nás vychází výchova z toho, že já neměla moc a jsem zvyklá u všeho "šetřit", nemrhat, protože teď "můžu". Takže tak, jak se díváme na ceny u běžného nákupu, nesvítíme, netopíme zbytečně, tak se nakupuje vše. Děti to automaticky vstřebávají. Je fakt, že se dost těžko simuluje "nutnost šetřit", když tu nutnost nemáme, proto třeba naše cesty do chudých zemí, aby děti viděly opravdovou materiální chudobu, my to doma nenasimulujeme. Chceme dětem dopřát vše, co potřebují ke svému rozvoji a i ke svému štěstí, ale také chceme, aby postupně byli pokorní. Součástí "šetření" je ale také i to, že kupujeme kvalitní věci a máme je velmi dlouho. Nejsme zastánci rychlé výměny všeho. Někdy se to třeba synovi zdá nemoderní, ale nebudeme vyměnovat nábytek jen proto, že teď je jiný trend. Je to předmětem našich hovorů a děti se postupně učí rozeznat hodnotu, přiřadit k tomu cenu. Já myslím, že to je bezva, že nad tím přemýšlíš, už jen tím si to srovnáš a dáš dětem postupně dobrý základ 🙂 Obecně nejsem zastánce prezentace člověka "skrze věci, značky", tyto své postoje dětem říkám a vidí je v životě, to jsou věci pro život z mého pohledu nevýznamné....

Já si odpověděla sobě, ale patří to autorce zprávy 😀 😀

@malytlustyhroch to je ale uplne neco jineho, nez co ja rikam, uplne to vykolejilo a ubralo se jinym smerem.

@janedv tak jsem to proste nepochopila, co myslis, rozhodne nebylo mym zamerem to nejak vykolejit nebo prekroutit.

Zajimave tema... A tezke...
Moje deti maji co potrebuji k jejich veku/rozvoji atd. takze knihy, veci na tvoreni, sport, vylety, zakladni obleceni atd. maji hned a neni to za neco ci k necemu. Plus jsou male a vim, ze zajem o nejake tama (treba Spiderman) je ted a za pul roku uz to bude neco jineho. Ale neodsuzuji to, co je pro ne mesic je pro me par let ve srovnani s vekem. Takze pokud vidim, ze se zajimaji, debatuji, preji, sni, kresli... Nemam problem jim rozumnym zpusobem zajem splnit - levnejsi hrackou, legem, casopisem...
Od zari (6 a 4,5 roku) dostavaji kapesne, chodi sami do kramu, na vyletni utraceni ci pout uz si braly ze sveho... Pomohla knizka Kde rostou penize a moje tabulka co tak kolik stoji. Setri, nerozhazuji za blbosti.
Darky na Vanoce jsou splnena prani, narozeniny taky. Dostanou drobnost za zubare, nejaky uspech ci koupim dobrotu cestou z prace... Asi jako sobe. Ale ucim je, ze to neni samozrejmost a "ja chci".
Rozmazlene urcite nejsou, veci si vazi, nemaji problem se rozdelit, jsou ohleduplni, vnimaji svet kolem sebe.
Moji rodice vetsinu meho detstvi nemeli zadne penize a urcite me to ovlivnilo vsemi smery (dopreju si co jsem nemohla, ale zaroven setrim a vazim si co mam).
Jestli je zkazim tim, ze k burtu nemusi snist chleba ci si misto vzdelavaci hracky muzou vybrat "blbost" to nevim a holt se uvidi 😅

Tak ja som toho nazoru a aj mam v plane vychovavat tak, ze pokial si syn bude plnit svoje povinnosti v skole (nemusi mat ciste 1 vsetci sme nadani na nieco ine ale zase ani 3-4 na vysvedceni kedze ani mna v praci by nikto neodmenil za pracu vykonanu na 3 a horsie🤣) samozrejme slusne sa spravat, starat sa o poriadok v svojej izbe tak mu doprajem vramci moznosti vsetko, co bude chciet a bude si to vazit. A nemyslim si, ze to by malo byt rozmaznavanie. Rozmaznavanie podla mna je to, ze dostane vsetko a nemusi nic urobit a nema ziadnu zodpovednost a povinnosti. Ale podla mna to aj na dietati vidno pokial rodic nie je az prilis zaslepeny, ci si to dieta vazi alebo ho vyuziva... Ja napriklad tiez pochadzam z rodiny kde sa nepocitalo kazde euro ale po istom case mi bolo trapne aby mi vsetko niekto platil a nasla som si brigadu ale na druhej strane kamoska 26r po VS bez prace ani si nehlada a stale je odkazana na rodicoch pretoze je zvyknuta, ze mamka-ocko vsetko kupia a to mi pride ako rozmaznavanie, ze nemusi robit nic a dostane vsetko.

Buďme rádi,že žijeme v takové době,že je možné děti rozmazlovat,co by za to naši předkové dali. Tím nemyslím koupit každou nepotřebnou blbinu,ale je super,že děti můžou dost co potřebuji a co si přejí. Dětem se snažím vysvětlovat,že to jak se máme není samozřejmost,že jinde světě to tak není,učim je pomáhat potřebným. Učím je s penezma hospodařit,ale opravdu jsem ráda,že jim můžu dopřát,nejen hmotné věci,ale i zážitky. Vždyť i moji rodiče se znazili,stali fronty v Tuzexu aby jsme měkký džíny,jezdily do Německa pro piskaci trička a barbíny,hraček jsme taky měly plnej pokoj,co doba umožnila to bylo.

Mame to stejne. Obcas me to zarazi a musime to probrat, kdyz pak holky mluvi o tom, ze by jeli k mori a chteli by bydlet v hotelu s bazenem a aquaparkem asi tak stejne, jako o tom, ze by chteli na chatu. Nevnimaji v tom ten rozdil v hodnote a vzacnosti... Ale tak to probereme, promluvime a casem pochopi.
Tim, ze alfou a omegou jejich zivota neni materialno, ktere maji za to, ze proste je, tak si mnohem vic vazi vztahu. Ja se tesila o vanocich a narozeninach na darky. Holky ja uplne fuk co dostanou (ano, darce to obcas zamrzi). Ale tesi se na lidi. Tesi se na babicku. Tesi se, ze o vanocich prijdou mraky navstev. Neni to nakonec mnohem vic, nez to, ze si budou nalezite uvedomovat, ze dostaly drahe kolo?

Neřeším to, jsme konzumní společnost a jsou v ni rozdily. Co je pro nas standard muže být pro někoho nadstandard a pro někoho můžeme být sociální případ. Pro mě je důležité jen to, aby děti viděly, ze je normální pracovat, a ne si chodit pro dávky.

Přiznám se, že jsem nečetla všechny odpovědi, jen pár na začátku.
Jsem samozivitelka. Syn (6let) má vše, co nezbytně potřebuje k životu, k zábavě, do školy.
Něco navíc, dostává výjimečně, pokud vím, že je to něco, co si opravdu moc přeje, a mě to nezruinuje měsíční rozpočet. A pokud je to něco, po čem opravdu moc touží, ale mě bliká varovná kontrolka, že bych na konci měsíce mohla mít hooodne hluboko do kapsy, pak uděláme dohodu, že mu to koupím, ale pokud by mi ty peníze chyběly, můžu si je vzít od něj z pokladničky (dostává peníze od babiček a dědečků).
Teď strašně moc ujíždí na AmongUs a objevil sbírkovou sadu figurek. Jeden sáček stojí 79,-. Takže máme domluvu, že koupíme jen 1 týdně. Ale protože dostává kapesné, může si ušetřit a z ušetřeného si klidně koupit další, nebo si ušetřit na něco jiného.
Nemá všechno na co si ukáže. A raději nechtějte vědět, jak se na mě kolikrát tváří prodavačky, když mu znovu a opět vysvětlují, že jsme se domluvili, že žádné hračky kupovat nebudeme. Někdy mám pocit, že jsem v jejich očích krkavčí matka.
K Vánocům si přeje lego mašinku za 3tis. A protože je to jeho jediné a velké přání, splním mu ho. Celkově se snažím, aby dostal to, co chce, ale ne vždy je to v mých silách.
Vidím na něm často, jak ho to mrzí, že by danou věc opravdu moc chtěl, ale chápe, že peníze nerostou na stromě, že jich máme každý měsíc jen omezené množství.

Taky o tom přemýšlím, dětem kupujeme hodně a někdy se až zalekneme, protože to pořád porovnáváme s naším dětstvím, hlavně manžel se někdy zlobí, že tohle už je třeba moc, založila jsem dcceri 12 let účet a kartu... Manžel nejdřív knucel, jestli jsem nespadla z višně, já v tom ale vidím možnost naučit se zacházet se,, svými,, penězi... Je pravda, že ji koupíme v podstatě cokoliv... Na druhou stranu se učí žít i ze svého omezeného rozpočtu, tak si koupí něco levného třeba v pepcu a má radost... Takže určitě není nějak závislá na drahých věcech a nepohrda obyčejnými.... To že nějak žijeme, je nás standard a není nic špatného na tom, když si ho budou děti chtet udržet.... Máme,, všechno,,... Ale taky oba výslovně dřeme a to ty děti taky vidí... Že to není,, zadarmo,,... Žijeme nějakéj život a děti se k nám prostě přidaly 😄

Nevím jak máte staré děti, ale klidně bych si s nimi takhle promluvila. Že na to teď hodně myslíte, že je teď hodně rodin co si něco jen tak nemůžou koupit. Že to není samozřejmost. Že se máte dobře a jste vděční že jim můžete dopřát co potřebuji v ten čas a ne na to měsíce šetřit. Že si to vše takhle můžete užít, zažít. Že je to něco co hodně rodin nemá a spíš ho tím učit vděčnost k životu a toleranci k ostatním lidem.

Podle mě v tom hraje roli ještě jeden aspekt - my třeba máme hodně (pra)babiček a dědečků, tetiček a strýčků a každý jim chce dát dárek na Vánoce i narozeniny, takže v tyto dny dostanou mraky věcí, bohužel i těch, které ani nechtějí ani nepotřebují a přes rok mám pocit, že už mají fakt vše. Takže přes rok dostanou sportovní potřeby, věci do školy, oblečení, ale u hraček si hodně rozmyslím, jestli koupím nebo ne. A u plyšáků dcera sama říká "no já bych ho chtěla, ale vím, že mi ho nekoupíš". Na druhou stranu jim koupím drobnosti i jen tak. Ale včera mě dcera vytočila, když řekla, že se nudí a neví s čím si hrát (a není to poprvé) a na všechny návrhy se zatvářila kysele. Pak se s bráchou hádala co 10 vteřin, takže dneska nedostanou palačinky na snídani, ale jen rohlík...

S oblečením nečekám na narozeniny,na Vánoce,a když je něco třeba koupím to hned ( plavecké brýle, hračky do vody),ale knihy nekupuji každý měsíc ,jo někdy jsem je koupila za body v Albertě jen tak,ale jinak je nekupujeme a když náhodou jdeme kolem hračkářství a chtěli by hračku,tak ji nekoupime jenom proto,že ji teď chtějí,výjimka je když v létě jedeme do Rakouska,mají povoleno si vybrat jednu hračku/ věc,kterou chtějí,ale zase nesmí být moc drahá,dráhy hračky kupujeme na ty narozeniny/ Vánoce,když mluví o nich dlouho