Je vlastní bydlení v budoucnu dostupné pro děti?

@ninive211 a na co kuchařku ve skole? Zabalis diteti oběd do krabičky ne? 😂😂😂

@betysch Opravim te, nejvic o rovnych prilezitostech mluvi ti, kteri to maji zaslouzene a vydrene. Protoze obvykle nic zadarmo nedostali a vedi, jake usili za tim vezi.
Holky, muzete si na soc. sitich glosovat a pritakavat jak to mate tezke ale nastesti uz cast tech mladych dvacatniku pochopila, ze pokud chteji neco mit, neco dokazat a neco vlastnit, musi se snazit vic nez jejich rovesnici nebo starsi generace.
Jestli chcete polemizovat o platu kucharky ve skole jak si nemuze dovolit hypoteku na byt, tak tam zadny rozdil s minulosti neni, tu hypoteku si nemohla dovolit ani poslednich dvacet let.

@jelenice_zavodnice opravovat mě nemusíš.A já si určitě nestěžuji.My jsme se o sebe postarali.Ale kdyby jsme začínaly dnes už by nám hypotéku nedali.

@betysch My měli do začátku po rodičích naspořeno každý asi tak pár desítek tisíc, já teda víc. Padlo to na zařízení bytu, na svatbu, na zaplacení dluhu po bývalé nájemkyni, abychom vůbec dostali ten městský byt. Před MD měl manžel bohužel jako začínající úředník plat velmi směšný, spolu s mou mzdou bychom na tehdejší hypo (mluvíme o r. 2012, 2013) dosáhli možná jen tak tak a šli bychom tak na dřeň, že bychom jedli suchý rohlíky...pak tedy jsme dostali ten městský byt a vytrhl nám to dost trn z paty, jak s bydlením dál. S rodiči manžela jsem odmítla bydlet (v bytě ne barák),kdybychom do toho šli, tak možná už spolu my dva taky nejsme...takže jsme nejdřiv bydleli po nájmech za tržní nájemné.

@ninive211 být v obecním je v dnešní době výhoda, to je fakt. Město by mělo bytový fond rozšiřovat.
A ad to družstvo - podíl se nedědí, museli by tam bydlet, pokud už mají splacenou anuitu, ať si raději převedou do OV.

@betysch naprosto se tebou souhlasím, mám to úplně stejně 👍

Článek jsem nedočetla, po prvních dvou odstavcích jsem pochopila, že se jedná jen o levičácké fňukání. A ano, souhlasím s názorem @jelenice_zavodnice Nikdy jsme se objektivně neměli líp. Tady se nemalá skupina ohání pořád nějakými nároky, což jsou jen maskované komunistické pindy. Možností máme my všichni mnohem víc, obzvláště mladá generace má k dispozici to, co my jsme ani netušili, že by mohlo existovat. Sociální nerovnost tu bude vždy, ale hodně lidí není ochotno udělat víc proto, aby se jejich životní situace zlepšila.

@dura175 Presne tak. Lidi si ted muzou koupit vsechno, zajet si kamkoliv a tak proste vsechno toto chteji a na bydleni uz nekomu proste nezbyde. Neda se nic delat 🙂

@veroniquecz No do OV se to 100% nepřevede, barák zůstane družstevní, to vím určitě, mamka dělá družstvu účto, taťka roky dělal předsedu, teď je jen vedlejší provozní správce...
Jak se dědí družstevní podíl, popravdě netuším, no...každopádně je to záležitost tak za 15 let nejdřív, naši sice mají svůj věk, ale jsou relativně zdraví, aktivní...mohou tady být klidně do 90 i víc...
Ad bytový fond města - rozhodně souhlasím. Je potřeba mít určitý počet bytů tzv. sociálních. On to taky nedostane jen tak někdo (kór teď po těch kauzách), jsou na to pořadníky, přednost mají manželé, ideálně s dětmi, co jsou v registru žadatelů x let...a podmínkou je, že nesmíte vlastnit nemovitost vyjma rekreační (chaty třeba) - aby někdo neměl x svých bytů, které pronajímá a zároveň nebydlel v obecním bytě. Pokud má vlastní byt, tak pak neřeší akutní bytovou potřebu a nemá nárok na obecní byt.
My jsme ho popravdě dostali po 10 letech manžela v registru, každoročním obíhání a po doložení, že platíme x tisíc za nájem u soukromníka.

@martinka_33 Rovné podmínky nejsou a ani být nemůžou. Už z podstaty věci, že všichni nemáme stejné rovné podmínky sociálně-ekonomické. NIkdy v historii si nebyli všichni rovni (a to ani za komunistů, i když ti si na to hráii...)
Já bych zpětně třeba udělala spoustu věcí jinak. Během VŠ jsem chodila jen na příležitostnou brigádu, ve vyšších ročnících pravidelnější, ale i tak to bylo tak na pokrytí výdajů typu kavárna, kino, letní dovolená (v kempu low cost, žádný all inclusive!!!) a něco málo jsem postupně dávala "na výbavu". Spousta mých spolužáků před založením rodiny procestovala svět - jakože dálky. Upřímně, závidím jim. Ale nevím, kde bychom na to vzali, když jsem šetřila právě na tu budoucnost a stejně jsem nenašetřila dost, aby to stačilo na pořízení vlastního bytu. By mě zajímalo, jak lze našetřit těsně po škole (po VŠ) do max. třicítky (takže max. za 5 let) statisíce až miliony na základ na hypo + poplatek RK + mít ještě rezervu ve výši dalších statisíců na zařízení, příp. rekonstrukci bytu. Za můj tehdejší nástupní plat po škole 16 000 hrubého...kdybych měla přístup jako jedna moje kolegyně-nejdřív našetřit vlastní byt, teprve potom dítě, tak to dítě třeba taky doteď nemám (no však ona sama má děti až hodně po čtyřicítce, zdravotně je na tom blbě...neměnila bych s ní ani za nic...ale hlavně že má barák).
V dnešní době kór bez nějakého přispění rodiny podle mě není možné, aby si mladí dokázali našetřit na vlastní bydlení.

@veroniquecz Teď čtu na netu, že družstevní podíl k bytu (ne byt samotný ale právo na užívání toho bytu) normálně jde do dědictví a dědic má právo požádat představenstvo družstva o členství v družstvi a představenstvo v tomto případě je povinno mu vyhovět a přijmout ho za člena.

@ninive211 kdyby alespon bylo víc mestských bytů, regulované nájemné, vysoké dane pro majitele více pronajímaných bytů - treba od 5ti bytů výš tak aby se státu vrátily příspevky na bydlení. Takhle my všichni pracující cpeme prachy do chřtánu nenažraných mamonářů (např oněch právnických osob o kterých se píše v článku) a to me vytáčí víc nez to, ze živíme bandu budižkničemů a nemakačenků... Proste střední, pracující lid živí celou společnost, vydelá si na sebe, na nemakačenka a prostrednictvim socialniho systemu a neregulovaných nájmů i nenažraný zbohatlíky, překupníky a jiné padouchy. A za odmenu cely zivot dře jen na najem, taky pro ty padouchy 🙄 A pak se tu najdou pindy, podle kterých je to v pořádku. Na tom snad nic neni v pořádku.

@ninive211 když to shrnu, tady se vyplatí bud nedelat vubec nic, nic nemít a natagovat ručky a sosat sociální systém, anebo pro ty co na to mají (žaludek), švindlovat, podvádět, krást a z toho zbohatnout a pak uz jem dál bohatnout. Rozhodne se tu nevyplatí poctive pracovat, z toho fakt na bydleni neušetříš, v dnesni ani náhodou.

@ninive211 tak já napíšu naši cestu, s manželem jsme začínali na kolejích, oba brigády ke studiu. Po roce jsme se stěhovali do spolubydlení do bytu s dalšími 2 lidmi (celkem tedy ve 4 lidech) - platili jsme tehdy v r. 2005 12! tis za 2kk. Starý vybydlený plesnivý byt na okraji Prahy. Oba s pár korunami v kapse, bez podpory rodin, 2 chudí studenti z prdelákovic na Moravě. Po čase jsme začali pracovat, já za necelých 12 tis, manžel 15 tis. 3 roky jsme bydleli v tomhle bytě a šetřili, takže žádná dovolená, restaurace, kafíčka apod. Po 2 letech bydlení tam jsme šli do koupě nového bytu, tehdy za 3,5M, 3kk, s tím, že od rodiny jsme nedostali nic, krom zrovna běžících spoření (já měla naspořeno něco kolem 25 tis, manžel 40 tis). Z úvěru ze stavebního spoření jsme tehdy dohromady dali 15% základní ceny bytu (dnes je 20%), zbytek hypoůvěr od MP. A úrok byl tehdy přes 5% 😉 A makali jsme, opět bez dovolených, po 2 letech jsme se přestěhovali do nového bytu, rok jsme žili bez kuchyně, vařili jsme na vařiči, u jídla seděli na zemi, spali na mé staré rozkládací posteli z domu rodičů, oblečení měli ve 30 let starých skříních po babičce. Pak přišla svatba, nějaké peníze od rodičů, tak jsme pomalu udělali kuchyň, koupili nový nábytek. Přišly 2 děti, já na mateřské a přesto jsme v té době, rok 2011, koupili dům za Prahou. Dnes, po 10 letech, máme hypotéku splacenou, důchod zajištěný, 3 děti mají něco do začátku a já jsem na full time doma 😉 protože jsme nechtěli všechno hned a protože jsme makali. Já jsem na začátku zaměstnání v automotive chodila ještě o víkendu na noční směny do mekáče, manžel měl jednu dobu taky 2 práce a ano, i na dovolené v zahraničí a o víkendech každý den minimálně 2 hodiny pracuje. Prachy holt nejsou zadarmo, tento svět patří lidem, co se neposerou a umí máknout. Těch, co jim majetky a peníze spadly rovnou do klína, není zase tolik.

Jo a stojím si zatím, že to jde i bez švindlů a zlodějin 😉

@bbn Tak jestli jste za deset let stihli splatit hypotéku na barák za Prahou a ještě jak píšeš, jste zajištění na důchod a ještě děti něco do začátku, tak to znamená, že má manžel hodně, hodně, hodně vysoký nadstandardní příjem. Tohle byste si prostě z příjmu, který stěží dosahuje průměrnou mzdu, nemohli dovolit. A opět podotýkám, že na průměrnou mzdu nedosáhne cca 2/3 lidí.
Pro nás by tehdy hypotéka byla opravdu vzít si ji na 30 let (kratší splatnost a tím pádem vyšší splátky bychom si dovolit nemohli), tj do 60 let. A právě bychom nemohli ani na dovolenou po ČR ani nikam...žijeme relativně skromně (i když každou korunu v ruce obracet nemusíme), ale upřímně, dva roky v bytě bez kuchyně a se spaním na podlaze bych fakt nedala...v tomto teda máte můj obdiv!

@bbn a myslis ze bys to s takovym zacatkem dala i dnes? S dnesnimi cenami? On je to rozdil, vzdycky je lepsi a horsi cas pro bydleni, ted je teda ten horsi a o tom cela tahle diskuze je.

@martinka_33 holka, kolikrát jsme měli na jídlo na celý měsíc 3 tisíce pro 2 lidi, občas byl holt k večeři chleba s hořčicí, občas čínské nudle za 10,-Kč 🤷🏻‍♀️ ovoce a zeleninu jsme měli jen v mense a kupovali jsme mimo sezónu jen jablka v akci. Dokud nemáš děti, tak se můžeš uskromnit opravdu hodně.

@bbn s tim já vsim souhlasil, mnoho z nás takhle začínalo. Me spis zajima, jestli si myslis ze bys to zvladla, kdyz si predstavis, ze tu skolu studujes ted, jsi mladá a bezdetná. Já si totiz myslim, ze pri dnesnich cenach proste ne. Ono tahle diskuze neni k tom jak lidi zacinali a setrili nebo nesetrili pted deseti, patnacti lety, ale o tom jake moznosti ksou ted a ty jsou podle me vyrazne horsi.

@ninive211 a to je právě ono. Spousta lidí okolo nám závidí, ale už nevidí, nebo nechce vidět to pozadí. Chtěla jsem hezké svatební šaty? Tak jsem chodila rok na noční do mekáče ke svému zaměstnání. Chtěla jsem hezkou zahradu? No tak jsem nedávala prachy za zahradního architekta a sadbu od firmy, rostliny jsem si kupovala z úklidu cizích baráků. To ženský čuměly, když jsem na úklid jejich domu přijela novým superbem, nechápaly. Prostě mi to za tu zahradu stálo, umývat jejich hajzl 😁 sousedka nám záviděla snad všechno a nebyla schopná na svojí zahradě ani vyplít 2 záhony, protože se jí nechtělo, ona to dělat nebude přeci …já jsem celou naši zahradu přeryla rýčem doslova po metrech, sela jsem trávu opravdu po metrech a zasadila každou rostlinu svýma rukama….spousta lidí je prostě líných, nechtějí se přizpůsobit. Stěhovat se? No to ani náhodou. My jsme byli (a pořád jsme) připravení se za prací přestěhovat. I přes ten barák a zázemí, kdybychom museli, šli bychom do toho … A nevím jak dnes, ale nepřijde mi, že dnešní generace 20 letých by se hned ve 20 chtěla usadit a mít rodiny. Ve 20 jsem končila teprve gympl, o nějakém baráku se mi ani nesnilo.
A ano, manžel má velmi dobře placenou práci, začínal tam bez VŠ, na 20 tisících, je tam 18 let a z asistenta je výrobní ředitel. Já jsem bez VŠ začínala na 12 tis a než jsem šla na mateřskou měla jsem 30 tis. Ale neutráceli jsme a neutrácíme za zbytečnosti. Já nepotřebuji např kabelku za 5 tis, stačí mi za 500,-, ty klíče, peněženka a mobil se tam vejdou stejně, nepotřebujeme telefon každý rok nový, ten poslední jsem měnila po 5 letech a nekupovala jsem si hit sezóny…. A tak je to se vším, jsme spokojení s málem, je nám jedno, že soused má auto za xxx, ať si ho klidně má, je mi jedno, že kámoška má plnou skříň značkových hader a každý týden chodí ke kosmetičce a na nehty, ať si klidně chodí, já to fakt nepotřebuju ke šťastnému životu, já si radši za tyhle peníze užiju dovolenou s dětmi u moře třeba, …. Spousta, ale spousta ženských (a ani chlapů) by tohle nedala, spousta lidí si jen stěžuje, že nemá prachy, ale valná většina buď není ochotná se přizpůsobit, tvrdě pracovat (a někdy i rukama ) a nekupovat “pasti střední třídy” a to píše holka, co fakt začínala s korunou v kapse

@martinka_33 a já si myslím, že kdo pracovat chce, tak si práci najde. I ten student na vysoké. Možností je dost, ale spousta lidí prostě jen nebude dělat pod svoji kvalifikaci. Já jsem (krom prostituce a pod šíleností) brala fakt vše. Noční úklidy, práci u pásu, utírání plesnivého zboží ve skladu, kde bylo 5 stupňů…. Prostě jsem měla sen a chtěla si ho splnit. Nemyslím si, že dnešní generace mladých má menší nabídku práce, spíš naopak. My začínali v době, kdy pc a internet teprve začínali, životopisy jsem posílala z internetové kavárny. Dneska můžeš pracovat fakt všude - doma, v obchoďáku, na louce. Chce to jen vědět jak. Ale jak vidíš, tak i rukama to jde. I když příjem naší rodiny se blíží 200 tis, tak mi fyzická práce nesmrdí, prostě když budu chtít něco víc, než je můj měsíční rozpočet, tak zase půjdu klidně uklízet nebo do skladu, je mi to jedno. Prostě něco chci, tak si za tím jdu a je mi jedno, co si o tom myslí okolí.
Jo a ještě jeden důležitý bod, manžel. Vždycky jsme stáli při sobě, i přes všechny krize, a že jich bylo taky dost, jsme prostě táhli za jeden provaz s jasným cílem. Byly chvíle, kdy to bylo pomalu na rozvod, oba jsme ryly hubou v zemi, ale prostě jsme to nevzdali. A já si ho dnes za to velmi vážím, je to pro mne i nejlepší přítel.

@ninive211 my si první hypouvěr brali na 25 let, bylo nám tehdy 25 a 27. Takže bychom to platili ještě dnes. Ano, manžel má nadstandardní příjem, ale taky té práci věnuje nadstandardní čas. To není práce od-do, to jsou kolikrát víkendy, chvíle o dovolených. Kolikrát je pracovně týden mimo ČR a přijede až v sobotu (pracovní “doba” po-pá 😉). Ale tak to prostě je, velké peníze znamenají často také málo osobního volna. A zrovna proto taky píšu, že krom té své práce a občasné práce na zahradě, nedělá manžel nic doma. Přijede a je s dětmi a se mnou. O zbytek se starám já. Komplet dům, zahrada, kroužky a škola dětí, servis auta,… řeším já. A mně to vyhovuje. To je další věc, kterou by spousta ženských nedala.. jejich “kariéra”. Nemáme žádné hlídání, takže kdybych já šla do práce, tak by tuhle práci manžel dělat nemohl a nám by paradoxně šla úroveň o dost dolů. Nevím, jestli by nám ty nervy za těch pár tisíc “navíc” stály. Pár tisíc? Dojíždění do Prahy (protože v místě práci po 13 letech doma neseženu), paní na hlídání (protože jsme mimo město a bez auta se děti do školy nedostanou), zvýšené náklady za oblečení a obědy v místě …. Počítali jsme to, přinesla bych domů tak max 5000,-čistého, co by nám zbylo po odečtení všech nových nákladů. Stojí nám to za to? Ne. Manžel spokojen, já spokojená, děti spokojený. A o to jde. Být spokojen a neřešit, co má ten druhý. Myšleno tak, že nepůjdu do práce přece jen proto, že si Máňa od vedle myslí, že jsem chudák, když jsem doma.

@veroniquecz ono asi záleží osoba od osoby a o nastavení priorit. Nám je 30+ a vlastní byt ve městě jsme měli na hypotéku (tu jsme úspěšně umořili z výplat, ale nedosáhli bychom na ni bez prvotní půjčky od rodiny, půjčku už máme taky umořenu), ale jsme hodně oba šetřící. Z výplat jsme uspořili i na pořízení ovocného sadu a vyplácení podílu na rodinném domě.
Příbuzní 40+ to mají podobně nastaveno taky mají umořenu hypotéku ale na řadovém domě také bez pomoci kohokoliv.
Další příbuzní 35+ žijí v podnájemním bytě a na vlastní bydlení jim nezbývaji finance.
Všichni zmínění pracují ve středně velkých až velkých městech. Ti 40+ mají děti školou povinné.

@bbn myslim ze si vubec nerozumime. Nejde o to jak moc pracujes, proste si myslim, ze lidi v delnickych profesuch muzou mit dnes dce práce a k tomu brigádu a na bydlení proste za 10 let neusetří. Záleží teda ma lokalite, ale ve vetsich mestech, krome Ustecka a severni moravy ne.

@linusha to mi taky řekni jak v dnesni dobe spořit, kdyz je inflace jaká je 🤔 Chtela bych detem spořit, at maji neco do zacatku, ale ani nevim kam drobné v řádu nižších desetitisíců ročně bych uklidila.

@martinka_33 Tak u té klasické dělnické profese je to horší, ale třeba řemeslník už ano, někteří jsou placení velmi dobře, takže můžu brečet v továrně u pásu, nebo se prostě seberu a půjdu dělat, něco co vynáší. Prostě jsou profese, u kterých ten předpoklad vlastního bydlení prostě není možné naplnit a to je fakt, ale když toto vím a to bydlení chci, tak prostě musím jít jinou cestou. Je to o pohledu na svět, jestli se cítím jako obět a jsem vláčen systémem nebo jako tvůrce a já sám si hledám tu cestu a nespoléhám na to,že ono se to nějak samo zařídí.

@martinka_33 my poplatíme všechny měsíční výdaje, dáme bokem peníze na jídlo (snažím se hodně nakupovat v akci a do prací si nosíme jídlo uvařené doma), koníčky a zábavu a na mimořádné výdaje (např. Servis auta, vánoce, narozeniny atd.) a to co zbyde dáváme jednou za čas na účet se spořením dle výšky spořících % , stejně tak tam dáváme celou částku pokud dostaneme jeden nebo druhý nějakou odměnu navíc z práce (roční odměna, mimořádná odměna atd.) a pak to jednou za čas zase z toho účtu vybereme a zainvestujeme do něčeho co dle nás má smysl.

@martinka_33 Ja s tebou souhlasim. Podle me je zasluzne, ze jste se vypracovali, @bbn, ale podle me to nema uplne s tematem moc spolecneho. Ono se jinak zije za dlouhodobe prumerny/podprumerny plat a jinak kaze o skromnosti z pozice pani reditelove, ktera je v domacnosti a jezdi pro kytky Superbem. Jsou totiz nezbytna povolani ve zdravotnictvi, socialni peci a stovky jinych, kde se za 18 let zkratka na ten 200tis plan nevypracujes, prestoze na hodiny pracujes stejne jako tvuj manzel, jen v mensim pohodli. Jasne, muzes rict, ze zdravotni sestra muze pres noc provozovat eshop, nebo jit do mekace, nebo kdovico, ale asi je ti jasne, ze to fyzicky uplne mozne neni. A chapu, nemusi to delat, muze zmenit obor a vydelat vic. Ale v mem idealnim svete by zustani v oboru nemelo automaticky odsoudit lidi k nemoznosti ziskat vlastni bydleni a pracujici stredni trida by mela na bydleni dosahnout.