Máme z restaurace odejít pokaždé, když dítě začne brečet?

Tak trochu déjà vu https://www.modrykonik.cz/forum/podpora-ditete-v-rozvoji/proc-je-problem-kdyz-dite-v-restauraci-vyda-zvuk-2/

@anonym_7d5ec5 děkuju, tohle jsem neviděla. jdu si to přečíst 🙂

@anonym_autor Pokud to neni "nic dramatickeho", jak pises, tak kasli na ostatni a normalne do restauraci chodte. Asi bych teda nevybirala nobl podniky, kam deti bezne nechodi. Jinak s normalnima detskyma projevama se to okoli proste musi smirit 🙂

@pilzzee ❤

Chápu tvoje obavy, hele, je to normální a toto se může stát/stalo každému, tak to tak ber a bude to OK

Zkus se na to podívat i z pohledu ostatních lidí. Prostě si chtějí v klidu vychutnat jídlo a ne celou dobu poslouchat dětský pláč. Ano, chápu, že ti to asi není příjemné, ale ani tobě by se nelíbilo, kdyby u vedlejšího stolu křičelo dítě, zatímco tvoje by bylo v klidu. Pokud dítě zapláče a ty ho dokážeš uklidnit, je to za mě úplně v pořádku. Ale pokud se ti ho ani po chvíli nepodaří utišit, asi bych brala trochu ohled na ostatní a šla s ním na chvíli ven, než se uklidní. Vždyť ani tomu dítěti samotnému nejspíš není dobře, když pláče. Zřejmě tím dává najevo, že mu něco vadí.

To záleží na situaci, pokud vříská nahlas třeba 10 minut tak bych se raději restauraci vyhla. Pokud jde o normální pláč chvilku,tak by to neřešila. Češi jsou k dětem extrémně nepřátelští,nechapu,dite si nesmi dolovolit normalni dětský projev. Přitom spousta dospělých je taky hlučných. Mozna bych vybírala restaurace nekde v oc tam je většinou hluk a deti spousta.

Jsou restaurace a restaurace. Chodim s detmi do restauraci kde detsky krik nevadi. A pres leto na zahradky. Taky to beru tak, ze do hezke restaurace si lidi chodi odpocinout, v klidu se najist a ne posluchat krik ciziho ditete. A kdyz tam moje dite beci tak je to neprijemne jak mne tak i ostatnim a nakonec i tomu diteti. Takze nevidim smysl v tom nas vsechny trapit 🤷🏼‍♀️

Vzhledem k tomu, že je manžel spolumajitelem restaurace, chodíme s dětmi do restaurací doslova od narození - všechny tam byly poprvé, když jim bylo 10 dní. Snažíme se vyhýbat exponovaným časům, takže chodíme buď během dopoledne do 11, nebo až potom od 14 dál. A pochopitelně nechodíme do degustačních podniků, kam jde člověk opravdu za zážitkem. Ale když se jdeme najíst do pěkné restaurace, nikdy tam není tak ticho, aby zvuky dítěte přehlušovaly cinkání příborů. A u nás je opravdu jiná atmosféra než v zahraničí. Když se narodila nejstarší, žili jsme ve Švýcarsku a na večeři jsme se zastavili cestou, protože malá usnula. Jenže ruch v restauraci ji probudil a ona proplakala večer - akorát už jsme měli objednáno těsně před vydáním, takže nešlo odejít. Prostřídali jsme se s ní na chodbě a na záchodě, abychom se postupně oba najedli, ale cítili jsme se strašně, protože to dovnitř slyšet bylo - ale venku už bylo moc zima, nešlo to jinak. Když jsme platili, přišel sám majitel s lahví vína poděkovat, že jsme k nim přišli s miminkem, pogratuloval a pozval nás, ať brzy přijdeme znovu - a ostatní hosté zatleskali. Vždycky když jsem to vyprávěla u nás, přišlo mi, že jsem si to snad musela vymyslet, jak moc nereálně to po zkušenostech tady působí. Tady nejsi s miminkem úplně vítaná nikde, takže je potřeba hledat rozumnou hranici mezi běžným životem a obtěžováním okolí.

@rebe no toto he opravdu příběh z jiného světa. Děkuju za sdílení.

Já se chodím do restaurace dobře najíst, napít a pobavit a ano, brečíte dítě by mi vadilo. Ty říkáš, že to nebylo nic dramatické z tvého pohledu, jiný člověk to může vnímat jinak

O jak staré dítě se jedná, o miminko? jak dlouho brečelo? Chápu, že když má člověk malé dítě, nechce se tím na min. 5 let někam zavřít a izolovat od světa. Já se nicméně dokážu vcítit do lidí, kterým prostě pláč malého dítěte není příjemný, kór pokud trvá delší dobu a je k neutišení. Pokud se tak stane, je to normální, avšak je slušnost, že jeden z rodičů holt děťátko vezme někam bokem, mimo rušné prostředí, třeba i chvíli ven, když není zbytí a nenechá ho na plné plíce řvát uprostřed restaurace plné hostů. Ono i z pohledu toho miminka nebo batolete klasická restaurace není vhodně prostředí pro tak malé dítě. je to narušení jeho komfortního prostředí domova. Není třeba úplně se vzdát jídla venku, jen do budoucna bych se třeba snažila vyhledávat spíš baby friendly podniky, které jsou pro děti přímo uzpůsobené a kde dětský pláč opravdu nevadí, protože na takové brečící děti jsou tam všichni zvyklí. Přes léto využít možnosti zahrádky.

Dobrý den, vybírala jsem restaurace s dětským koutkem. Možná je vaše dítě na hraní v koutku ještě malé, ale je to signál, že se tam s dětmi počítá. Ještě pokud jste alespoň 2, může v krizové situaci vyjít s dítětem 1 ven. Někdy zabere třeba čerstvý vzduch.

Upřímně, dneska jít do restaurace nebo kavárny není denní chléb většiny lidí kvůli financím. Aspoň teda já nikoho takového v okolí nemám a neznám. Kdyz uz jdeme na oběd-večeři, tak to bývá pro nás vzácná chvíle a chceme si ji užít, takže by mi to příjemné nebylo. Nemyslím nějaké dětské brebentěni nebo vypísknuti. Ale vysloveně hlasitý pláč, běhání deti po restauraci atd. Sama mám děti 3. Samozřejmě jsme s nima chodili, ale bud když jsem věděla ze se tam umí adekvátně chovat nebo kde to je s dětským koutkem, tudíž se tam se zvýšeným hlukem počítá. I tak jsem je krotila. Kdyz nějaké náhodou rvalo, odchazel s nim jeden z nás pryč nez se uklidni.

Píšu to sem opakovaně. S dcerou chodíme od miminka, nikdy nebyla “seď panenko v koutě”, zároveň mám samozřejmě záklopku a nenechám ji běhat po restauraci, ale když jsme s ní jako dvouletou byli v Rakousku v pěkném hotelu na servírovaných 5chodových a asi 2 hodinových večeřích, tak fakt nevydržela být v klidu. Nikdo nic neřešil, všichni se usmívali. V čechách se neusmívaj, ale mám auru někoho, koho je dobrý neprudit a nikdo si moc netroufne mi něco říct.
I když si jdu někam sednout sama s manželem, s kamarádky, tak mi mnohem víc než hlučný děti vadí: ožralci, který maj návod na změnu světu/patent na trénink fotbalovýho nároďáku, botoxový pipinky, který potřebujou světu sdělit detaily z dovolený na maledivách, borci, co prodávaj teplou vodu a ačkoliv jejich ovečka sedí naproti nim, tak ječí, protože co kdyby ta výhodná investice zajímala i paní u stolu v rohu… a nikdo se netváří, že by tihle neměli chodit do restaurací, tak popravdě nevim, proč by tam neměli chodit děti.

@pilzzee Hele, ono je taky fakt rozdíl, jestli mimčo pláče dvě tři minutky a podaří se ho uklidnit anebo jestli prořve s přestávkama hodinu v kuse. Ono jde taky i o komfort pro to dítě, že prostě není ve svém prostředí, něco mu vadí, je mu horko, zima, má hlad, je tam hluk...tak začne řvát, protože to jinak neumí a jinak se neumí bránit. Potom v takovém extrémnějším případě je na zvážení, zda tyhlety scény a výstupy z komfortní zóny ("všichni se na nás koukali") mají rodiče zapotřebí....já třeba s malýma dětma do restaurace nechodila, neměla jsem nějak tu potřebu a ani jsme neměli zrovna moc peněz, že bychom to nějak mohli trávit po restauracích, výjimkou bylo myslím 2x na dovolené, když byly synovi 3 měsíce a tam naštěstí prospal ve vajíčku a problém nebyl (kdyby byl, byla jsem připraená vstát a odejít s ním hned ven a uklidnit ho, rozhodně bych ho nenechala vyřvávat v podniku plném hostů).
Pokud to u autorky nebylo "nic dramatického", tak OK, pak ale nechápu ty pohledy okolí (je taky možné, že si je prostě autorka vsugerovala, že se na ni ostatní dívali vražedným pohledem a vůbec to tak ve skutečnosti nebylo). Z úvodu mi ale mezi řádky vyplývá, že dítě plakalo poněkud déle, byť možná ne nějak intenzivně,a le že se ho nedařilo hned uklidnit, takže ten diskomfort u ostatních vzniknout mohll.

@ninive211 To chapu, ono nejde tam mit rvouci mimino nebo batole s hysterakem. To uz musi clovek mazat ven. Ale pokud jde o takovy ty “provozni” bezny projevy, jako obcasny bouchnuti priborem, vykriknuti nebo prochazeni se (pod dozorem!) po restice … to mi prijde treba v poradku.

@drep Já teda snad za posledních x let nikde nezažila, že by mě obtěžovali ostatní běžní hosté svým hlukem či hlasitějším projevem. Maximálně třeba na vánočním večírku nebo na nějakém jiném večerním posezení, kde to bylo prostě "bujarejší", ale tam se rozhodně nikdo nějak nerozčiloval, že pánové vedle se hlasitě smějí, prootže jsou v lehce podnapilém stavu anebo že se "překřikují", protože je v podniku takový hluk, že není slyšet vlastního slova. Osobně mi teda takové hlučnější prostředí nedělá dobře (a je úplně jedno, kdo ten hluk dělá) a nevyhledávám ho, nicméně předpokládám, že s malým dítětem nikdo nebyl v podniku navečer, ale spíš v klidnější části dne, kdy se lidé chodí do restaurace v klidu najíst...není to o tom, že by děti do restaurace chodit neměly, chraň bůh, ale rodiče by měli mít na paměti, že to pro ně není přirozené prostředí, je to pro ně výstup z komfortní zóny a rozhodně bych nenormalizovala situaci "mám malé dítě který řve, no tak řve, protože je to dítě, tak se ostatní klidně poser*te a musíte to snášet"...ne, ostatní to fakt snášet nemusí 😉 A je úplně v pořádku, pokud to někomu není příjemné a třeba se i ozve. Chce to prostě vzájemný respekt a trochu té empatie.

@pilzzee No s tím procházením se po restice zrovna úplně nesouhlasím, mezi stoly se pohybují čísníci s nádobím, jídlem, pokud mám batole či školkáčka, který nevydrží sedět na zadku 40 minut, tak ano, holt s ním do té restaurace nejdu anebo jdu někam, kde je to určeno a uzpůsobeno přímo pro malé děti, kde je třeba hernička či předzahrádka, opravdu není příjemné a nijak žádoucí, aby se malé dítě pohybovalo volně po restauraci (byť "pod odzorem" -víme, jak rychlé dokážou být někdy malé děti). Není to nic proti dětem, je to prostě z důvodu bezpečnosti.

@ninive211 však se ozvat může, já ho pošlu k čertu a bude vyřešeno😉 co prosím přesně je to “přirozené prostředí pro dítě” a kdo to určuje? Na jídlo chodíme buď na 12 nebo cca na 18 a rušících lidí jsem potkala mraky, zvlášť mezi 2-6 lety jsme venku jedly často…

@ninive211 Jak už jsem psala, vzhledem k povolání manžela jsem v restauracích velmi často a manžel víceméně denně. A půlhodinu plačící miminko, které rodiče neřeší, řvoucí děti pobíhající mezi stoly nebo přebalování na stole považuju za urband legend, s ničím takovým se opravdu setkávám jen v diskuzích o tom, jestli děti patří do restaurací - v těch to ovšem zase vypadá, jako kdyby ti rodiče, kteří děti vychovávají, věnují se jim, nosí jim s sebou knížky a učí je, jak se v restauraci chovat, chodili shodou náhod jenom do těch restaurací, kde jsme právě my. Osobně se tedy domnívám, že to bude spíš tou českou nenávistí k dětem než přístupem rodičů...
Co naopak vídám pravidelně, jsou dospěláci, kteří se chovají jako hlučná hovádka, co neumí ani správně držet příbor, natož aby se uměli chovat k servisu a ostatním hostům.

@rebe Je fakt, že Češi jsou obecně morousi a nejsou třeba ve srovnání s jižními národy tak "babyfriendly". Zase ale nevěřím, že by někdo "házel od vedlejšího stolu ošklivé pohledy", pokud dítě na minutku zapláče. Pokud ano, tak je to problém toho dotyčného, ne toho rodiče s tím dítětem (minutka pláče by opravdu nikoho rozhodit neměla). Mám ovšem právě i zkušenost s opravdu nevychovanými dětmi (teď nemluvím o miminkách, která prostě pláčou v kočárku, protože jim je horko/mají hlad/potřebují přebalit), které lítaly po restauraci a rodiče je pomalu ani neokřikli. takže zas taková urban legend to nebude, ale zase tyto typy rodičů nechodí do "lepších" restaurací, ale spíš do menších podniků či obyčejných hospod.

@ninive211 Do hospod nechodím, to uznávám.

Asi záleží jak je dítě velké a jaké restaurace navštěvujete a taky v jaký čas. S miminkem na oběd do nějaký obyč restaurace bych šla s klidem a na lidi kolem se vykašlala. Jít na večeři do lepší restaurace už bych si tolik netroufala, sama to nemám ráda, když jsem někam na rande jednou bez dětí, tak fakt nemám náladu půlku večera poslouchat rev cizího dítěte.

@anonym_autor My dnes byli se dvěma dětma. A partou dospělých. Přišli jsme v 18:00. Děti byly boží. Vzaly si tam nějaké svoje drobnosti na hraní. Daly si dobrý pití, pizzu na půl. A když bylo 19:35, tak začala mladší fňukat a už jsem viděla, že je unavená. Jasně, že by se nám dobře sedělo. Muž si dával vínko a tak. Ale prostě jsme v restauraci a moje dítě začíná bulet. Takže ano, pro mě je to důvod, abych s nim šla ven nebo obejít blok nebo prostě šla domů (záleží v jaké jsme zrovna fázi návštěvy restaurace). Nenechám svoje dítě v restauraci plakat. Asi z principu. A když jsem v restauraci bez dětí, kde jiné dítě pláče, tak ano, mám asi nepříjemné pohledy, protože to tak je, že to nechci poslouchat. Nikdo to nechce poslouchat. Ani ten vlastní rodič. Zrovna tak, jako když tam štěká pes při každém otevření dveří nebo když parta lidí řve po dvaceti pivech jak ve čtvrté cenové. Záleží ale za mě i dost na podniku. Některé jsou tak hlučné (např. typu ĽOsteria apod.), že tam se i 4 řvoucí děti fakt ztratí. 😅😅 Takže se to nedá paušalizovat. Na nas*ané lidi dnes narazíš všude. To bychom nemohly s dětma nikam. 🙂

@sayast Takto bych to nepaušalizovala. My třeba chodíme někdy i víckrát do týdne a naši přátele taktéž. Nejde říct, že když Ty a Tvé okolí nikam nechodí, že “to je chléb dnešní doby”. U nás jsou podniky každodenně narvané a jsou i takové, kde si bez rezervace nesedneš.

Lidi mají vždycky blbé pohledy. Jestli to bylo jen pár minut, tak si z toho nic nedělej. Já jsem takhle nesnášela jízdy autobusem k doktorce. Syn v kojeneckém věku nesnášel jakýkoliv dopravní prostředek a prořval celou cestu, což znamenalo poslouchat opravdu 20 min. intenzivního řevu, dokud jsem nevystoupila. Bohužel autem nás neměl dopoledne kdo zavézt, když všichni byli v práci.

Cizí brečící děti mi nevadí, jsem ráda, že neřve to moje a nemusím to řešit 😀 ale zase mě děsně stresovalo, že by moje dítě mohlo brečet, takže jsme do restaurace chodili minimálně.