Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Můj život postrádá smysl. Kde je příčina?

16. pro 2019

Ahoj holky,
nevím co si počít se svým životem. Nejsem šťastná a ani jsi nepamatuji, kdy jsem šťastná vůbec byla. Snad už od narození jsem byla smutná, neprůbojná, stydlivá, neschopná navázat kontakt s lidmi. Vždy jsem byla ta šedá myška co s nikým slůvko neprohodila. Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem prostě nevěděla jak na to, jak se s lidmi bavit a hlavně o čem. Bála jsem se, že se ztrapním a tak jsem byla raději zticha. Bylo to už ve školce, pak ve škole. A je to tak dosaď. Jako bych žila celý svůj život v ulitě a ani před přáteli se nedokážu odvázat. Pořád mám potřebu se kontrolovat, hlavně na sebe zbytečně neupozorňovat. Být středobodem pozornost? Jen to ne ! Stydím se před lidmi strašně moc. Svazuje mě to.

Také mě trápí, že hodně lžu. Lžu rodině, lžu příteli. Můj přítel je bohužel kvítko a proto rodiče byli rádi, když jsme se rozešli. Dali jsem se dohromady, ale nikdo o tom neví. A ani přítel neví, že rodičům lžu, že spolu nejsme a příteli lžu, že rodiče o nás ví. Před rodiči jsem si vymyslela historku o sobě a před přítelem taky. Nevím jak z toho ven, bojím se až to jednou praskne.

Nevím jestli je to jenom lenost nebo je to už diagnóza, ale dělá mi potíže jít ven, na poštu nebo do obchodu. Je to pro mně veliká oběť. Nevím si představit jak půjdu do práce, posledního třičtvrtě roku jsem nepracovala. Jsem jenom doma v posteli, nic mě nebaví na nic nemám náladu. Nevím co si počít, takhle ale žít nechci. Přítel mi taky říká, že má obavy aby jsem nezakrněla. Chápu ho naprosto. Nechci být už taková, nechci se nechat živit, chci mu pomáhat a chci být i kvůli němu lepším člověkem a hlavně užitečným. Nechci být líná veš, která navíc lže jak když tiskne. To lhaní musí mít příčinu, ale nevím jakou, snad chci být zajímavější? Nevím..

Nevím jak to změnit, jaké kroky podniknout. Vůbec nic se mi nechce, nemám na nic náladu, nemám z ničeho radost. Byli jsme s přítelem přes víkend na trzích, bylo to ok, ale moc lidí a to nemám ráda, nejraději jsem doma. Tady mi nic nehrozí, žádné nebezpečí. Dostala jsem dárek, ani z toho jsem neměla radost. Zdobili jsme vánoční stromeček a taky se nedostavil ten pocit, který je myslím, normální, tedy štěstí. Prosto nic. Jako kdyby jsem nevěděla co je radost, štěstí a taky mám pocit, že jsem emocionálně vůči lidem ochladla. Jakoby ve mě nebyl cit. Přitom se dokážu rozbrečet kvůli nespravedlivosti nebo bezcitnosti jiných, když někdo trpí, vím se tak vcítit do jeho kůže, že brečím s ním/ní a jeho/její situace mě trápí snad víc než jeho/jí samotného/samotnou.

Mám dlouhodobý, dlouholetý pocit nespokojenosti, smutku.. jakoby jsem čekala už na smrt.

Káťa (28)

not_blond
16. pro 2019

Nejsem sice odborník, skrze psychické poruchy, ale troufám si říct, že tohle už je opravdu na doktora....Proč tak dlouho nechodíš do práce, kdo tě živí? Co je přítel zač? Proč jste se rozešli a proč zase sešli?

autor
16. pro 2019

@not_blond Nejsem schopná jít do práce. Živí mě přítel. Je to ostuda, já to moc dobře vím.

not_blond
16. pro 2019

Tak ostuda to není, je to vaše věc jak to máte doma zařízené. Spíš pokud nejsi schopná kvůli svým psychickým stavům jít do práce, tak to už je určitě diagnóza. Proč už si dávno nevyhledala odborníka?

autor
16. pro 2019

@not_blond Styděla jsem se. A navíc jsem nevěděla jestli odborníka potřebuji, jestli mě i on nevysměje. Nevěřím lidem.

kuttu
16. pro 2019

Určitě zajdi za odbornikem...rekla bych,ze trpis nějakou depresí...tohle opravdu neni život

maargit
16. pro 2019

Taky si myslim, ze je to uz na odbornou pomoc. Vubec se neni za co stydet. Klidne to i reknete okoli, budete prekvapena, kolik lidi ji uz muselo vyhledat. Je mozne, ze se prijde i na to, kdo vam takhle pristrihnul kridla, ze mate tak nizke sebevedomi. Ja jsem se jako mala potykala s necim podobnym. V podstate to trvalo az do puberty. Deti dokazou byt zle, stejne tak dospeli. Mne se dokazali smat kvuli tloustce a velikosti... takova blbost. Tak jsem pak nerada nekde vycnivala. Jenze ja jsem takovej pitbull, ze to ve mne vrelo a pak jsem si rekla, ze mi jsou vsichni u prdele. No a pak se zacaly dit zazraky. Pokud si sama nedokazete rict, ze pravda je takova a ze vam muzou byt vsichni cizi lide ukradeni, tak vam terapeut urcite pomuze. Zkuste to. Drzim palce

gruyerre
16. pro 2019

Tohle už bys asi měla řeší s psychiatrem, zní to dost vážně. Je škoda takhle proplouvat životem a z ničeho nemít radost. Určitě se ti doktor nevysměje, nebudeš mezi jeho pacienty ničím zvláštním. Do práce bys měla chodit, předpokládám, že být pořád doma tvému stavu jen přihoršuje, z toho často hrabe i ženám na rodičovské, natož pak jestli jsi doma úplně sama a nemáš do čeho píchnout. Držím palce, ať se dáš do kupy.

lv
16. pro 2019

Je to diagnoza, nemoc a léčba ti opravdu pomůže. Jdi co nejdříve na psychiatrii, bude to chtít tandem psychiatr+psycholog.

autor
16. pro 2019

@maargit Možná rodiče a také děti. Hodně lidí mi ublížilo, rodiče rovněž, ale nechci se litovat. Píšu jsem proto, protože už dál nemůžu a tenhle život nežiji, jenom prožívám. Cítím se jako v tom filmu živí-mrtví.

maargit
16. pro 2019

Kazdemu asi bylo kdy ublizeno. Nekomu drive, nekomu pozdeji. Ale pokud zazivate takove stavy, tak honem k nekomu, kdo vam pomuze. Zivot se ma zit, ne prezivat. S tim vam dokazi pomoci. Urcite ano!

malenka3
16. pro 2019

Vyhledej odborníka a začni se léčit, ať ti život neproteče mezi prsty. Tady vykecání se na internetu opravdu nepomůže.

autor
16. pro 2019

Ano vím, možná je to otázka čase než se s mnou můj přítel rozejde, takovou holku by nikdo nechtěl a žít se mnou musí být těžké.

maargit
16. pro 2019

@malenka3 Zase mi to v tomhle pripade prijde smysluplnejsi, nez pri ostatnich forech. Slecna tady vidi, ze ma podporu od cizich, ze cizi lide nemusi byt vzdy spatni (i kdyz to je 50/50). Ze kdyz to rekne okoli, tak ji podpori a ty lzi treba i skonci. A hlavne, ze neni bezne tohle prozivat, nicmene je bezne si nechat pomoct😊

malenka3
16. pro 2019

@maargit ano, to máš určitě pravdu. Ale ten krok musi udělat sama a bez odborníků to nepůjde.

maargit
16. pro 2019

Zit se spoustou zenskych neni jednoduche. Z toho bych se nevinila. Nase pokoleni je pestrobarevne jak duha. Kdyz se rozejde, tak takovy je zivot. Kdyz vydrzi, tak je to fajn. Zadna nejsme 100% skvela zenska do zivota... sj myslim

autor
16. pro 2019

@maargit Nikdo není dokonalý, ale já jsem snad ta nejhorší varianta. Ženská co nechodí do práce, nechává se živit a ještě lže. No potěš koště.

maargit
16. pro 2019

Zrovn na tomhle pripade je videt, ze se stranite lidem, pac jinak byste vedela, ze hodne zenskych je takovych, ze by je clovek domu nechtel a to nemaji psychicky problem. Opravdu, bezte za doktorem a reknete, jak vam je. On vas okamzite preveli k psychiatrovi, coz je v poradku!

autor
16. pro 2019

@maargit Asi máte pravdu. Možná potřebuji projít celým svým životem, svým příšerným dětstvím až dosaď. Možná se někde stala chyba.

maargit
16. pro 2019

Nevim, jak terapie probiha, ale dle mych predstav je to tak, ze se najde bod, ve kterem doslo ke zlomu a analyzuje se, dokud se nenajde reseni, ktere samozrejme je nekde ve vas.

autor
16. pro 2019

@maargit Já myslím, že jsem se taková prostě narodila. Jak říkám, byla jsem taková od dětství.

autor
16. pro 2019

@maargit Nebo to bude dědičné, mám dva mladší bratry a jsou stejní jako já. Nikam nechodí, bojí se všeho a všech.

maargit
16. pro 2019

Je ale videt, ze si rodicu vazite. Ze vam vadi, ze jim lzete. Na druhou stranu je videt, ze oni maji strach a zajem o vas, ze chteji, abyste byla s nekym dobrym. Rodice dokazou byt i takovi, ze je jim vsechno jedno. Proste si myslim, ze kdyz se nekomu sverite do pece, ze prijdete na to, ze vas zivot neni k zahozeni, ze se na necem da stavet, ze to bude dobry

autor
16. pro 2019

@maargit Vážím si je, ale nenávidím je. Nejsou a nebyli to dobří rodičové, to ani náhodou. Ale na druhé straně je mám ráda.

maargit
16. pro 2019

Mam takoveho strejdu. Mozna jde i o to prekrocit vlastni stin, nastavovat si ty hranice dal a dal. Zkusit jit do obchodu. Hlasite pozdravit a uvidite, co se bude dit dal. Kam si budete posouvat latku. Verte, ze i mne neodpovi obcas lide na pozdrav, na usmev, na kontakt. Nastve me to, zamrzi, ale neodradi. Nesmite se nechat odradit, jakmile narazite. Protoze jsem presvedcena, ze lide jsou dobri a ze pokud jim neublizujete, nebudou chtit ublizit oni vam (vetsinou)

zelenaesmolda
16. pro 2019

no pokud mas bratry,kteri maji stejny problem tak to bud bude dedicne nebo zpusobene vychovou rodicu.jak pisou ostatni tak vyhledej psychiatra protoze tohle zni jako deprese nebo nejaka socialni fobie.

juanka
16. pro 2019

Tohle je deprese jak vyšitá.

lv
16. pro 2019

Už jsi se někam objednala? Obvolej psychiatry v okolí, i nemocniční, nebo vyraz pro zadanku k obvodni, treba bude mit na nekoho tip.

denny27
16. pro 2019

Znám podobný případ z okolí.
Už jenom to, že si to uvědomuješ je dobře.
Ale asi to chce odborníka nebo si zkusit najít nějaký seminář, kde Tě naučí, jak získat sebedůvěru, jak si věřit. A nebo si zkus koupit knížku. Určitě jich bude na trhu dost.
Jinak s tou nekomunikací jsme na tom stejně. Nikdy jsem nevyčnívala tak, že bych svými vtipky třeba pobavila půlku třídy.
Bála jsem se reakcí, i toho, že se ztrapním😀
A co se týče práce...u Vás práce není,nebo nebudeš jen tak někde pracovat??
Člověk by měl vzít v rámci možností cokoli, aby alespoň něco vydělal a tu vysněnou práci třeba hledal v průběhu.

autor
16. pro 2019

@juanka Nevím, trvá to léta.

ariadna12
16. pro 2019

Zkusila jsi konzultovat svoje stavy s lekarem nebo psychologem? Treba na nejake telefonicke lince nebo v ordinaci? Znama mela endogenni deprese (deprese jakoby bez vnejsi priciny), nedokazala si vysvetlit, proc je ji tak psychicky spatne, smutno, mela problem rano vylezt z postele, deprese ji uplne nicila. Pomohla antidepresiva a s nejakym odbornikem to probrat.

Sem začni psát odpověď...

Odešli