Nechci druhé dítě. Jsem opravdu sobecká?
Po dvou nevydařených těhotenstvích se mi narodila krásná holčička. Před pár dny jsem skončila šestinedělí a už tchyně otravuje ať jdeme do dalšího. Ale já další nechci z mnoha důvodů ( strach z těch dvou nepodařených těhotenství, kdybych přišla o další mimi, nedala bych to), a chci se plně věnovat naší holčičce. Chci jí dát všechno co budeme moct (myslím materiální věci). Jenže když se o tom zmíním před rodiči nebo tchýní, prý jsem sobecká, že děti nemusí všechno mít, a že bysme se uskromnili... Ale já nechci dát své dceři dětství jako jsem měla já - o pytlík bonbónů se dělit s bráchou, žádný počítač, žádné dražší hračky, oblečení nové jen k vánocům, žádná dovolená, výlet na hrad jednou za deset let, protože vstupné za 4osoby něco stojí. Chci abychom si život s dcerkou užili, aby měla vše po čem já jen snila. Nechci se jen rozmnožovat že se to má, a přitom živořit a otáčet každou korunu... Jsem opravdu sobecká?
Je to jen rozhodnutí tvé a tvého manžela a NIKOMU do toho nic není. Radši jedno se vším všudy, než dvě a trápit se, že nejsi spokojená. Všechny pošli tam, kde slunce nesvítí. Je to tvůj život a tvé tělo. Nejsi chodící inkubátor.
Nečtu všechny komentáře, ale myslím že tak brzo po porodu je brzo dělat nějaké takové rozhodnutí... Třeba vám tento názor zůstane, třeba ho změníte. Tak či tak to teď s rodinou nereste, obě varianty jsou čistě jen vaše věc a ti co říkají že jste sobci vám ty děti vychovávat nebudou. Po potratu jsem taky měla období kdy jsem si řekla že jedno stačí i protože jsem se bála že to zaziju zas a nakonec ta touha po druhým převážila. Ale u každého je to jinak a každá varianta má něco do sebe a je jen vaše
@veronikav31 11 těhotenství?? 😮 Teda klobouk dolů, že jsi na to měla nervy...
Pravdu máte obě... Tchýni do toho nic není, je to jenom vaše věc, hlavně to je pěkná pitomina, řešit to, sotva jsi porodila... A pokud je hlavní důvod mít jen edno dítě proto, aby se mělo dobře, tak podle mne je to opravdu sobectví. Ono není na škodu, když se děti naučí trochu skromnosti a pokory. To ho v přepychu bohužel nenaučíš...
Myslím, že teď nemáš co řešit, první rok bude masakr a pak uvidíš, zda to budeš cítit stejně. Každopádně s tchýni ani rodiči teď další dítě neřeš, už vidím, jak oni by byli happy, kdyby měli děti ani ne rok od sebe... To se dobře radí. Každopádně, nevím, jak jste na tom finančně, ale řekla bych, že problémy, o kterých píšeš, jsou trošku mimo mísu 😉 když člověk chce, všechno jde a když nechce, hledá výmluvy, a tak to je často i s těmi výlety, kdyby Vaši chtěli, bylo by to jiné.
Jsou to (byly) jen výmluvy dospěláků, trošku příklad mimo téma, ale třeba pochopíš, co tím chci říci a na co poukazuji:
Včera jsme byli v Zoo, došli jsme k ohradě s kozami, kde byl volný vstup, ale děti do 10 let mohly dovnitř jen s doprovodem dospělé osoby. Já jsem s kočárkem a mladším synem čekala před a manžel se starším šel do ohrady. Přišly tam 2 spřátelené rodinky s dětmi, děti pochopitelně chtěly jít dovnitř, jedna matka řekla že ne, že je nutné to platit a že došly penízky, druhá matka ukázala palec hore, jakože super výmluva a pokračovala ve lži. Jeden otec řekl, po tom, co si četl ceduli s upozorněním, že za a nejsou penízky, za b děti do 10 let mají celkové zákaz vstupu, druhý otec, na to "no jo mamko, slyšela jsi, i kdybychom na to měli, do 10 let zákaz vstupu, tak jdem... " Rodiče se tam vzájemně plácali po zádech, jak to fikane zvládli a mě z nich bylo šoufl. Děti nevychtívaly, jen koukaly a viděly ostatní děti, že tam jsou a pochopitelně se zeptaly, zda mohou taky... Při měření rodičů, "kdo dál dočura" už ani nedutaly a pomalu dávaly zpátečku a šly dál... Takže asi tolik k tomu, že hrad 1x za 10 let... Hodně v tom hraje roli lenost rodičů. A někdy i vyčůranost. Btw. Naučit se dělit, není od věci
Rozhodnutije to jen tve a manzela a par tydnu po porodu nema vubec smysl o tom premyslet, je jeste moc brzy.
Jen bych si dala pozor na to, abys sve dceri nepripravila detstvi, o jakem ty jsi snila, ale ona o to vubec nemusi stat. Chapu, ze chces dceri doprat na dnesni dobu standartni materialni veci. Jen mi z tveho prispevku vycniva tva snaha si na dceri vykompenzovat sve detstvi. A aby si pak tva dcera nerikala “mne v detstvi sice doprali rodice kde co, ale ja nechtela byt sama a hrozne bych chtela sourozence, takze proto mam sama x deti, aby toto me deti nemusely zazit.”
A pokud jde o to materialno, tak ja vidim rozdil mezi jednim a dvema detmi financne hlavne v krouzcich a pripadnem soukromem vzdelani, tam se to jasne nasobi. Uz treba u hracek, obleceni, vybavy to tak byt nemusi (dedi po sobe, sdili spolu). Stejne tak ten pocitac a jine vymozenosti a dovolene - temer vsude maji vyhodne vstupne pro rodinu 2+2, malokde vsak pro 2+1.
Dneska je jiná doba, pytlík bonbonů i oblečení stojí takový pakatel, že ani s malými příjmy není problém dopřát dětem materiálně víc, než jsme měli my. Vlastně bych spíš řekla, že děti opravdu potřebují mnohem méně, než jim může dopřát naprostá většina rodičů. A osobně si myslím, že ani modré z nebe dítěti nevynahradí to, že na světě nebude samo, že bude mít sourozence. Ale k tvé otázce: ne, nejsi sobecká. Neexistuje žádný "správný" počet dětí v rodině a rozhodují o om jen a výhradně rodiče. Dokážu pochopit, že babičky chtějí víc vnoučat a užívat si nebo že neschvalují tvůj pohled na život. Ale tam to končí, nemají sebemenší právo mluvit ti do toho nebo tě za to dokonce soudit.
Nečetla jsem všechny komentáře. Ale tchyni a okolí bych vůbec neřešila. Kdyz se tě bude ptát, tak bych ji řekla, že jsi krátce po prvním porodu a ze zatím ne a pak, že se uvidí. Mne se také každý ptal hned po prvním porodu, kdy bude druhé. Po druhém porodu kdy bude třetí 😀. Přijde mi, že ti ty lidi mají nějak v sobě se ptat, kdy bude další. To, že chceš jen jedno ditko je jen tvoje a manzelova věc. Důvod, který píšeš, ale může zažít i jedinacek. Ja jedinacek jsem. Naši nikdy nepatřili k bohatým lidem do toho ještě svépomocí stavěli dům, takže těch peněz nikdy nebylo moc. Také jsem nemela značkové oblečení, mobil jsem dostala až na střední a jeste bazarovy, protože na jiný nebyli peníze. Ale naopak se mi to naši snažili vykompenzovat něčím jiným a to spolecnymi zazitky. Sice na dovolené jsme byli jen jednou, ale tatka mne vždy bral na výlety. Hlavně tam kde se neplatilo vstupné, takže do hor a podobne. Dá se vymyslet všechno pokud ten rodič chce. Takže si spíše myslím, že vaši moc s vámi po výletech jezdit nechtěli, ale to je jen můj názor. Na víc si myslím, že mne to dětství formovalo do skromného člověka. Ted nepotřebuji nejmodernější a nejlepší věci, ale naopak je pro mne důležité jestli, jako rodina jsme spolu a máme se rádi.
Ano,11 těhotenství.co mě zbývalo,chtěli jsme dítě,2 nevydařené byly po Ivf,ci-li umělém oplodnění.ze máme 2 děti je zázrak.nervy už žádné nemám,jsem za ty dva rarachy moc ráda
Tohle je přece tvoje věc. Třeba jednou názor zmenis a třeba taky ne. Pro mě jsou nejlepší stav dvě děti a to právě z důvodu, které uvadis, nemusím jim dopřát vše co si ukážou, ale chci aby jsme měli finance na výlety na a věci, které je potěší. A taky, já ani chlap tady jednou nebudeme, tak ať někoho mají. Třeba z nich vyrostou super parťáci jak ze mě a bráchy, ale musím říct, že mám 7 sourozenců a pouze se dvěmi vycházím.
Jinak trochu rozumím jak se cítíš, sice ne takhle, ale mě každej říká, že dalsi dítě holčičku. Tak za prvé, to neovlivnim a za druhé, když řeknu, že bych radši kluka, tak se na mě sesype vlna kritiky 🙄 že každý táta potřebuje dceru a takový nesmysly. Škoda, že se lidi nestarají sami o sebe.
Tvoje tchyne je dobra...moje tchyne mi taky doporucila se snazit o druhe po trech mesicich od porodu. Ze takhle je to nejlepsi. Jednim uchem tam, druhym hned ven.
Necetla jsem vsechny komentare, ale rozhodne ti nebudu rikat, ze tvoje financni obavy jsou sobecke. Neziju s tebou, Nevim jak jsi na tom ;) Tohle proste ma kazdy jinak.
A jak tady mnoho zen napsalo - uvazovat o ditete po sestinedeli neni obvykle a vetsina zen na to ani nema pomysleni. Proste si to udelej podle sebe a jak to vyhovuje vam. Nebudes jedina rodina s jedinackem.
@mariegroth To by me zajimalo, proc a pro koho je to podle ni nejlepsi 😀
@legelata Prosim te, taky nevim. Pak od ni slysim, jak na vsechno byla sama a mela dvojcata, jak musela chodit do prace, odsavat tam mleko, vracela se domu v noci...Ona vzdycky placne takovou kravinu. A manzel se ji narodil az za 2.5 roku...takze tak.
Nejsi sobecka, to je na Tobe a pribuzni by to meli respektovat. Taky ted zvazuji, zda jit do druheho, ale z jineho duvodu. Jen poznamka - kdybys mela druhe dite, nemusi mit stejne detstvi jako jsi mela Ty. Nemusi se to opakovat.
Otázka, zda své dítě dokážu uživit, mně osobně přijde jako jedna z nejzásadnějších, ne-li ta nejzásadnější. A přičemž každý si to “uživit” definuje nijak. Někomu stačí dovolená pod stanem, oblečení zděděné po sestřenici a čtyři hračky, někdo si nepořídí další dítě, protože by u dvou dětí už nezvládl školné na soukromé americké vysoké škole. Soudit tě jako sobeckou jak ze strany tchýně, tak některých diskuzujících, mi přijde dost přes čáru. Přijde, že tu většina má maličké děti a ty nic nestojí. Já i můj brácha máme výšku, čtyři roky jsme studovali souběžně a přesto, že moji rodiče jsou bohatí, tak se jim dost ulevilo, když jsme oba začali pracovat. Moje nevlastní dítě se věnuje závodně sportu, rozhodně ne tomu nejdražšímu, ale i tak to stojí desetitisíce ročně. Nechtěla bych být v situaci, že dítěti zakážu sport, protože na to nemám, nebo že mu zakážu medicínu, protože při se brigády opravdu nedají a já na tom nemám. Takže tě naprosto chápu. Mému dítěti je rok a půl, jsem stará matka a taky se velmi rozmýšlí , jestli jsem ochotná do toho všeho jít ještě jednou, zatím mám pocit, že má motivace je hlavně, aby dcera nebyla jedináček, nikoliv to, že toužím po dalším dítěti.
Nad tím už taky dlouho přemýšlím i když u nás je situace jiná. Syn má bráchu (manželův syn z prvního manželství, který u nás tráví opravdu hodně času a je mu plnohodnotným bratrem). I když je mezi nimi 12 let rozdíl, zatím jsou super parta. Manžel už se na další dítě necítí a popravdě mě je strašně fajn mít to jedno dítě, nemusíme kupovat větší auto, brzo se vrátím do práce, která mi chybí, malý je moc hodný a užívám si ho. Jenže...
Červík pořád hlodá,co když nebude chtít rodinu, co když bude jiné než hetero orientace, co když (a to tady ani nechci psát ať to nepřivolám). To druhé dítě by bylo především kvůli mě a mému pocitu ať jednou nezůstanu sama kdyby se něco nepovedlo...
Je to těžké
@drep no, vidíš to a takové otázky si kladl švagr,po na rození dvojčat-holek,další dítě už nechtěl, švagrová chtěla,jeho rodiče říkali,že by se to nějak zvládlo.roky ubihali a na další dítě nebylo pomyšlení a co čert nechtěl,měli stresy a švagrová si dva dny po sobě vzala HA o pár hodin později než měla a teď mají skoro 2 letou holčičku a rozdíl mezi ní a sestrami je skoro 8 let.vzdy se to dá nějak udělat, samozřejmě,že je to složitější,ale po letech doma se vrátí do práce a bude o plat víc.ale nemenili by,ani jeden
My to vidíme hodně podobně, nechceme obracet každou korunu, chceme synovi (7,5 měsíce) dopřát, to o čem bude snít.... Nejde ani tolik o hračky, elektroniku nebonoblečení, ale hlavně třeba o dobré školy, o kroužky (jazyky, hudební nástroj, sport - pokud bude chtít)...
Ten kdo píše o tom, že v vlak a kemp jsou levné, tak asi dlouho nikde nebyl, protože dnes noc v kempu kolikrát vyjde dráž než v penzionu (jezdili jsme na oboje) a vlak se proti autu opravdu finančně nevyplatí.
Sama jsem jedináček, sourozenec mi nikdy nechyběl, s rodiči jsme pořád něco podnikali, nebyl čas se cítit osamělé, navíc u sourozenců nikdo nezaručí, že spolu budou vycházet. Muž to vidí stejně. Jsme ještě mladí, na druhé je teoreticky deset let čas, ale myslím, že zůstaneme opravdu u jednoho. Výhody jedináčka pro nás převažují. Samozřejmě kdyby se "poštěstilo" tak bychom si druhé rozhodně nechali a milovali ho, ale oba cítíme, že naše rodina je kompletní.
Já jak tak přemýšlím, tak asi fakt neznám nikoho, u koho by druhé dítě, byl ten rozhodující faktor v tom životním stylu rodiny.
Jo jasne, je rozdíl jedno dítě a nebo čtyři 🙂
Ale jedno vs dvě?
Proste buď je ta rodina akční a je na tom finančně “dobre” a nebo žijí tím uspornejsim způsobem, ale nemá na to vliv jeden sourozenec.
Z vlastní zkušenosti pozoruji už vetsi rozdíl mezi 2 a 3 dětmi 🙂 (ne, ze by to pro nás byl nějaký problém, cestujeme pořád stejně, starší děti závodně sportují, máme vlastní bydlení atd)
Ale u prvních dvou, kteří byli navíc hned po sobě, jsem to nějak nepozorovala.
Jo pak do vzdálené budoucnosti asi jo, ale zase : ten, kdo bude podporovat dítě ve studiu v zahraničí, na tom opravdu většinou nebývá tak, aby nezvládl dvě děti 🙂)
Jinak, jako sobeckost mit jedinacka neberu, byť zmíněni zrovna toho finančního hlediska mi nepřijde úplně relevantni. Sobecky není ani to, když někdo nechce děti vůbec . Sobecky není mít jedinacka.
Sobecky je pořídit si kupu dětí a nestarat se o ně...
@michaela_2 Nebo si nadělat kupu dětí a bydlet s nimi v 1kk
@jjasmina jako, co se toho bydlení týče, tak znám děti, které vyrůstají s více sourozenci v jedné ložnici a mají šťastnější detstvi, než mnoho jiných 🙂
Ale samozřejmě, z dlouhodobejsiho hlediska, pak při dospívání atd je vhodnější, to bydlení pro početnější rodiny, nějak vyřešit ...
@tyname Přesně, já bych taky nešla na potrat, ale cítíme se komplet a záměrně další dělat nebudeme.
Navíc manžel chce, abych po mateřský zůstala doma a pečovala o dítě i domácnost, což se dvěmi dětmi by už finančně nešlo.
No to ne, to bys asi musela zacit pracovat 🤦🏻♀️ Mate to zvlastne nastavene, ale je to jen vase vec a vsem okolo do toho nic neni. Kazdopadne delat ted jakekoliv zavery je uplne, ale uplne zbytecne 😉
@journals Pro manžela je důležité teplo domova, a usměvavá manželka s jedním dítětem, než několik dětí, chaotická domácnost a uhoněná a utahaná žena 😐
promiň ale několik děti X dvě je trošku rozdíl ne?... chápu, že nechcete druhé, je to vaše volba...a chaoticka domácnost umí být v jedné osobě..
Tak zase netřeba paušalizovat 😁 Někdo zvládne domácnost s několika dětmi a práci i s tím úsměvem 🙂)
Ale jak jsem psala, každý to má nastaveno jinak. Znám partnery, kteří děti nechtějí vůbec, rodiny s jedním i se 4 dětmi ...... Každý najde štěstí jinde a tak to má být 🍀
@michaela_2 Ono taky záleží o jakou práci jde... Jestli o někoho v kanclu, zdravotní sestry co dělají dvanáctky, nebo třeba prodavačky.
Určitě 🙂 Nektera zaměstnání, musí být při dětech velmi náročná ...ale většinu lze nějak přizpůsobit. Kamarádka teď třeba už nedělá sestřičku v Motole, ale našla si místo v soukrome ordinaci apod
Myslím, že se vždy najde něco co bude vadit. Děti brzo, pozdě, málo, hodně, kojení, nekojení, plenky...... Najela jsem systém, že si vše dělám po svém a své důvody nesděluji a rozhodnutí nezdůvodňuji. Nikdo nežije můj život a nemá to co já za sebou, tak nemá právo mně soudit. Já měla třeba svůj první porod šílený. Vyvolávaný, ale malý se ztrácel hrozně rychle, takže akutní CS. Z porodního sálu si jen pamatuji, jak tam mluvili. Jeden říkal: Já řežu. Druhý: Né, ještě nespí. Pak se pokazilo co se dalo. Začala jsem se ztrácet i já. Takže intubace, hlídání, dlouho jsem se nemohla probrat, Nakonec skoro týden kapačky, zvracení, nemohla jsem se ani zvednout, jak jsem byla slabá. A přesto jsem už na kapačkách prohlásila, že další dítě bude. A jsou. Nakonec čtyři a všichni CS. Opět s tím měli všichni problém. A víš co, moje rozhodnutí, můj život. Takže dělej jak to cítíš a pokud to budeš pořád cítit na jedináčka, tak proč ne 🙂