Představy o mateřství - očekávání vs. realita
ahoj,
zakládám tuto diskusi pro odlehčení a pobavení.
Nedávno jsem se sešla s kamarádkou, která plánuje dítě a líčila mi své představy. Vyprávěla jsem jí s nadšením v hlase, že mi dítě (1,5 roku) spí už celou noc, ač je kojený, vstává v krásných 6 hodin ráno. Kamarádka vytřeštila oči "V 6 ráno? To by mě z postele nikdo nedostal."
Nedalo mi to, musela jsem se zeptat, jak to bude dělat, když se jí bude dítě budit třeba i co hodinu na kojení. Dověděla jsem se, že se přes den bude starat o dítě ona a v noci k němu bude vstávat manžel.
Opravdu mi cukaly koutky, abych se jí nezeptala "A má snad tvůj manžel prsa?"
Ale vzpomněla jsem si na sebe v jejím věku (něco přes 20), že jsem nebyla zas až tak jiná a měla jsem spoustu představ, jak to budu dělat a jak to bude až budu mít dítě. Většina z nich dopadla úplně jinak 😀
Mezi nimi např. že nebudu dlouho kojit, že dítě nebude spát se mnou v posteli, nikdy ale vážně nikdy se nevztekne na veřejnosti apod. Všechny tyto věci už mám za sebou 😀 I tu noční službu manžela jsem zkusila, když už jsem to opravdu nedávala. Skončilo to tak, že mi ve 2 ráno nabroušený s kruhy pod očima a v zombie stavu přinesl dítě, že to nedává. A mě došlo, že prostě my ženské zvládneme všechno, i když máme pocit, že to nedáváme.
Měly jste vy samy coby bezdětné nějaké podobné a vtipné představy, jak budete s dítětem či u porodu fungovat? A nakonec to bylo úplně jinak? Nebo jste taky zaslechly u kamarádky něco, z čeho vám jako maminkám cukaly koutky? 🙂
@no_title mě překvapilo druhé dítě, protože první bylo jako panenka, když chtěl jíst, tak jen zdvořile knikl a nebrečel snad nikdy, ale slečna se umí i ozvat, ale když nad tím přemýšlím, tak je to pořád lepší, než jak mi to líčí okolí. V noci se vyspím. Přes den občas taky. Děti se vzájemně zbožňují, až mě to kolikrát dojme. Holt, teď zrovna je to idylka. Možná to tak beru i díky tomu, co mám za sebou. Když pečujete několik let o ležáky, tak vás prostě žádná dětská plinka už nerozhazi, trocha vzteku patří k vývoji, každý den je lepší a každý den umí víc a potřebují nás míň...
mám nedonošence, takže první představa - kojení co 3 hodiny je přece pohoda, jenže než zkusím prso, dokrmím z flašky, odstříkám, to je typicky hodina a půl. Takže hodina a půl pauza na spaní. Šílené.
Další je množství věcí, vyklizená skříň byla poloviční a to jsou doma věci možná na první 3 měsíce.
Já bych řekla, že se představy od reality zase tak moc nelišily... ani se nám život nějak zásadně nezměnil... Jsme víc vyčerpaní, to ano, ale že bychom měli o 360 stupňů otočený život, to se říct nedá. Jediné co jsem říkala, tak že budeme očkovat tak, jak je to ze zákona plánováno. Realita byla taková, že jsme začli až v půl roce a zatím (20 měsíců) máme jen hexu a MMR bude až někdy ke třetímu roku. Jinak vnímám mateřství jako lepší, než byla představa... máme veselé, chytré, usměvavé dítě, které dělá samé lumpačiny, legrácky, srandičky 🙂 samozřejmě se taky vzteká, když něco chce, nebo je unavený, ale to je normální, s tím jsem počítala.
Představa spící miminko a já budu vstávat jen nakrmim prebalim - realita miminko řve protože kolika a já brečím s ním, rozkousane bradavky, musím furt nosit, nahřívat brisko, cvičit atd... Představa budu spát jak zabita a vstávat co dvě tři hodinky - realita nemůžu spát, blbě a dlouho usinam, slabé spím, miminko spí jednou hodinu, podruhé dve, pak deset minut, pak půl hodinky a já se děsím kdy zase... Představa budu oblíkat do plyšových oblečku se zapínáním na zádech - realita dávám bavlněné overaly a teplacky od kamaradky, hlavní je když to má rozepínání mezi nohama a dobře se obléká. Představa látkové pleny ušetřím případně se dá prodat - realita ani se nevyplatí prodávat, pleny mi vyhovují jiné než jsem nakoupila a pohltila mě latkovací závislost na vzory a zkoušení a opravdu neušetřim... Ve třech měsících si miminko začínám užívat, začíná mít režim a je i bříško lepší
Ja jsem si rikala vety typu, tak tohle moje dite nikdy neudela (napr.lehaci sceny v obchode, rvani a vztekani se na verejnosti) - mno... chyba lavky, takovych scen bylo... a urvane jecici dite? To nehrozi a lezlo mi na nervy, kdyz nekde dite rvalo, ted? Jsem imuni, ono nekde dite rve? Mno... dite cloveka nauci... dite nebude spat s nami v posteli, je tam pecene varene a dokonce jsme radi, nebudu satkovat, u prvniho nesatkovala, druhatko uz v satku obcas mam. Moje dite bude mit rado kocarek, to plati, avsak co nelati je, az se narodi, budu pujcovat na vozeni, kdyz si nekdo rekne, vsak co.... a ejhle, ne, dite na kocarkovani nedavam, nekteri to nedovedou pochopit, ale proste ne, nedavam. Spani, kakani, kojeni, to jsem mela docela realne predstavy, avsem starsi synator nespal vubec, v noci to taky nebyla zadna slava, ale prekvapko to nebylo, spise je prekvapko, ze mladsi docela hezky spinka, tak uvidime, jak dlouho mu to vydrzi. Ockovani? Co bych resila, proste pich a je to... a ted se klepu jak ratlik strachy, kdyz ditko ma jit na ocko. Zuby? Ty jsou tak v pul roce neli pozdeji, mno... ve 4m byly 2 na svete a mohla bych pokracovat do nekonecna. Kazde ditko je unikat a kazde necim prekvapi, jak mile, tak i nemile, ale jedno je jiste, plati to, ze jsem si myslela, ze matka miluje sve dite vice nez cokoli jineho na svete a dala by za nej zivot.
A docela mi prijde komicke, jak jsem si naivne myslela, ze moje ditko bude uz v roce povidat a krasne chodit na nocnik. Realita je opravdu nekde jinde, kazde ditko ma svuj cas, ale obcas si rikam, kde delam chybu, ze maminy, co se nesnazi majinodpoenkovane a ukecane deti a u nas nic a to se muzu treba stavet na hlavu. A o kojeni? To jsem si predstavovala taky uplne jinak, se starsim jsem si zazila peklo(bolestive precitlivele bradavky, caste zanety a jednou po prve, co jsem mela zanet, si.dokonce i rizli na chire), ale vytrvala a to jsem si myslela, ze budu kojit jen do 6ti m a az budou zuby, tak finito, kojila jsem do 18m a byla porafana nescetne krat 😅
U prvního dítěte mne překvapil její brzký příchod - ani jsme se nemuseli “snažit” a byla tam, a narodila se o měsíc dřív, na což jsem nebyla připravená vnitřně. A dodnes mne překvapuje, jak strašně pohodové, klidné a vstřícné dítě to je. U druhého dítěte mne opět překvapil jeho brzký příchod - byla jsem těhotná v roce první dcery, a jeho rychlost vývoje - v 6m stál, v 8m chodil. A do dneška mne překvapuje svým mimoňstvím 😀 Třetí dítě mne překvapilo vůbec svým příchodem (nečekala jsem, že se kdy třetího dočkám, manžel se bránil a chránil co to šlo), taky tím, že porod fakt bolí (ty první dva byly za pusu) a každý den mne překvapuje tím, jak strašně svéhlavá a umíněná je. Chtěla jsem tentokrát nosit víc v šátku - nadšení se nekonalo, chtěla jsem s ní spát v posteli co nejdýl - od 9m spí sama v postýlce sama v největší ložnici, protože kdokoliv další v místnosti jí vadí/budí (řve tak dlouho, dokud dotyčná osoba pokoj neopustí), chtěla jsem co nejdýl kojit - odstavila se sama v 10m (a ne, nebyl to bojkot, prostě jí nechutná mléko), ani jedno mé předchozí dítě se nějak moc nevztekalo a rozhodně se neválelo vzteky po zemi - tak tahle třetí už to zkouší v roce! Takže jak je vidět, i trojnásobnou matku dokáže na mateřství stále něco překvapovat.
představy před a po se mi moc nelišily, čekala jsem problemy a mela jsem problemy. ale co me štve ba přímo se..., kdyz jina matka řekne "ty toho nadelas" ano nadělam. rotože ona/ony si nepřožily to co ja a jejich představy o tom co to je lakt. psychoza jsou taky zkreslene.... je to tak vždycky. Kdo nezažil nepochopí at je to těhotna, předporodnička, .... my ted řešíme nástup do ZS a uprimne je to pro me sci-fi :D představy už radeji nemam žadne, protože vim že realita bude vždy trochu jina.
No tak co se tyce mych predstav 😀 tak ja radsi zadny nemela. Respektive mne kamaradkay - matky neustale v necem desily. Ale abych byla spravedliva..... U me nejvetsi blabol, ktery prevladal byl, ze jsem nechapala, jak muze nekomu mimino spadnout na zem nebo se uhodit, nebo mu muzu ja jako matka nechtic svihnout necim po hlave 😀 byla jsem presvedcena, ze kdyz u toho decka jste, nemuze se nic stat. A ze ty jimz dite spadne na zem jsou nezodpovedne a ty co litaji pro kazdou blbost na pohotovost jsou histerky....... Chichichi 😀 v pul roce mi slitla dcera pri prebalovani z postele rovnou na dlazbu hlavou a ja letela jak koza splasena na pohotovost... A to jsem prosim u ni primo stala. To byla takova ta tafka do duse vystrojni matky 😀 kdy si reknete a sakra, takhle jsem ten plan nemela 😀 od te doby to vidim jinak. Minuly tyden mi holka spadla a prepocitala schody, primackla si hlavu na hrudnik a udelala salto po venkovnich kamenech. Hruzostrasne vyadajici pad se obesel jen s histerakem, otrenim od bordela, poradou s lekarem po telefonu a po 10 minutach byl klid pote, co jsem dceri zvedla ty jeji polorozmackle piskoty v pytliku ze zeme, na ktere si lehla a cast se vysypala na zaprasenou zem , ofoukala od prachu a vrazila do ruky.......proto kdyz tu citavam komentare nekterych novomatek, ze nechapou jak nekomu muze ulitnout mobil na hlavu ditete, ci jaktoze spadlo a pritom se jedna o mamy, jejichz drobecek jeste ani neprisel na to, jak se pretocit, ci maji dite pouze hypoteticke...... Tak mi lehce cukaji koutky u huby a rikam si jo jo, nepreju ti to, ale dockej casu jako husa klasu.... No a jinak sceny a vztekani, to uz u nas zacina taky 😀
@biedronka10 Pro pobavení. Dítě mi zatím nikdy nespadlo, a zrovna to mohutně zaťukávám do dřeva. Ale trpěl na bolesti bříška, tak jsme hodně nahřívali. No a jednou jsme asi ten nahřívací polštářek ohřáli nějak víc a syn měl na bříšku červený flek. Tak jsem celá vyděšená volala na pohotovost, že jsem asi popálila syna, a honem jsem mu to mazala půlku mastiček, které jsem našla v lékárně :D Samozřejmě skvrna do hodiny zmizela :D Taky jsem si myslela, že budu rozhodně víc lážo plážo rodič.
@bayt jooo to ja taky na pohotovosti pristala s vyplasenyma ocima pro x dalsich veci. Sice je pak vzruso koukat na zdravotnicky personal, jak ma co delat, aby se nesmali, ale ono v tu chvili clovek potrebuje proste klid v dusi a jistotu, ze je vse ok. Jednou jsme tam teda byli kvuli vystouple fontanele, ale na nic neprisli, nechali si nas tam a misto toho se po 2 dnech z toho vyvrbila 6 nemoc
Já měla naivní představu že budu kojit tak půl roku. Nenapadlo by mě, že budu ráda, když budu kojit aspoň dva měsíce, protože to bude od začátku do konce BOJ. Pak jsem měla představu, že dítě bude spát v kočárku. No, ono usnulo, ale spalo tak polovinu času, co v postýlce, a to se s kočárkem nesmělo vůbec hýbat. Takže holt se spalo doma, kočárek přišel na řadu až v době, kdy vydržela vzhůru víc jak hodinu, jinak to nemělo smysl. Jinak jsem měla o mateřství spíš hororový představy, protože třeba synovec (LMD) byl naprosto pekelný dítě, musel se dlouze uspávat, vzbudilo ho i muší uprdnutí, atd. Takže ve finále jsem byla spíš příjemně překvapená - dítě mi první čtyři měsíce prakticky nonstop spalo, co jsem vzdala kojení a vyměnila nutrilon za hipp tak i krásně jedlo a spalo, za první rok brečelo dýl jak pět minut asi třikrát, od začátku spalo u sebe v postýlce, později se v klidu vzdalo dudlíku, uspávání, prostě všechno šlo hladce. Spíš jsem byla zděšená, jak jsem vláčená od doktora k doktorovi. Dcera byla lenoch (když víc jak kvartál jen prospala, není se čemu divit), a už to jelo. Rehabilitace, neurologie, pediatrička a zase rehabilitace, neurologie podruhé, do toho kontroly k vrozeným drobnostem a mám pocit, že první rok jsme jinde než v čekárně snad ani nebyly. Na dotaz, proč nechodíme plavat jsem se dlouho a srdečně smála. To bychom musely plavat v noci.
Myslela jsem si, že budeme moci chodit ven na procházky s kočárkem a posedět s přáteli, zatímco mimčo bude v kočárku. - Kočárek bojkotovala od prvního dne. Spí jen u mě ale v nosítku nechce. Takže už 1,5 roku musíme být na každý spánek doma. Nemůžeme na celodenní výlety. Je to opruz... :/
Já si teď u třetího potomka mateřství užívám, neb mě může rozhodit už máloco. Starší děti už chodí do školy, moji péči zdárně přežily 😀 nějaké představy jsem u prvního neměla,v okolí nebyl kdo by mě strašil a na netu na tom byly holky podobně,takže jsme bojovaly spolu. U prvního jsem měla vizi,že v jeho 3 nebo 6 měsících půjdu udělat závěrečnou zkoušku,která mi chyběla. No byla jsem ráda,že jsem si to mohla odložit až na jeho 1 rok. Taky jsem si myslela,že budu moct někdy dát flašku a nemuset být pořád po ruce. Tak z tohoto mě nejstarší syn brzy vyvedl.
Všechny děti byly kojené plně,podle chuti, dudlíky neměli, nosila jsem je,spali se mnou v posteli.
U prvni jsem si predstavovala ze budu v klidu tak 4hodky denne min.pracovat, vzdyt deti prece spi...haha no jasne 🙈 vydrzela jsem to rok po nocich atd. a pred porodem druhe s praci skoncila...jinak me docela prekvapilo jak se muze projevit dlouhodoba nevyspanost, po 3 letech bez spanku se z myslim puvodne me pohodove osoby nad veci stala neustale podrazdena matka 😂🙈
Jinak u druhe dcery me prekvapilo v porodnici jak strasna pohoda je mit na starosti vlastne zas jen jedno malinky mimco (mam deti 17m po sobe) a vylozene se bavila kdyz videla ty vystresovany prvorodicky, protoze sem byla samozrejme stejne vystresovana a zpetne nechapu z ceho 😀
Ja mela horsi predstavy nez byla realita 😀 myslela jsem, ze se nevyspim, ze dite bude porad brecet. Nakonec jsem se vyspala uplne normalne a dite skoro nebrecelo. Verte, ze jestli nekdy bude druhy tak fakt budu mit strach. Syn me totiz rozmazlil, od narozeni je hodnej 😀 porod jsem cekala horsi a kojeni? To jsem nikdy neresila a pak jsem cumela jaka je to bolest, krvavy bradavky atd. 😀 jo a prislo mi divny kdyz dvoulety dite nemluvilo. Syn ma 18 mesicu a jeste nemluvi 😀 tak je dost mozny, ze ve dvou letech taky mluvit nebude 😀 a kdyz nejake dite delalo sceny tak jsem rikala, ze uz by dostal na prdel. Moje dite kdyz dela sceny na verejnosti tak jsem zpocena az na prdeli a pres prdel ho neplacnu 😀
Ja toho moc neocekavala, byla to pro me puda neorana. Jako jasne, mela jsem par predstav, ktere se nenaplnily -- jak nebudu nosit, dite bude v postylce, kojit jenom do roka, ale nic zasadniho. Mnohem vetsi sok jsem potom mela s druhym ditetem. Nejak jsem podlehla pocitu, ze kdyz neco fungovalo na prvni dite, bude to fungovat i na to druhe a jasne, rika se, ze kazde dite je jine, ale brala jsem to jen takovou frazi, co se rika -- a ono ne, fakt to tak je. Z toho jsem byla prekvapena fakt hodne, jak finty, ktere fungovaly na starsiho na mladsiho nezabiraly vubec a naopak, v mnoha ohledech jsem si pripadala -- a vlastne stale pripadam -- jako nezkusena prvorodicka 🙂 A neco na tom bude, osobne neznam ve vecech rad v materstvi pokornejsi zeny nez matky vetsiho mnozstvi deti.
Ohledně představ a požadavků na vývoj dítěte..můj nejstarší má adhd a dysfazii ( torpédo které nemluvilo), takže já jsem v klidu. To horší už tu bylo. Nečekám že dítě bude v půl roce v noci spát,v roce chodit a ve 2 letech konverzovat.😀
@dora13 Presne tak. Nase Barborka mi teprve predvedla, ze moje predstavy jsou uplne mimo. Vychvalovany Hojdavak ani omylem, spani v noci necekej, jidlo nikdy atd. Jak jsem mohla o nasem Vasikovi nekdy tvrdit, ze neji? 😀 A fakt pecka je, kdyz chlapi odjedou... To si porad rikam, co jsem cele dny s jednim ditetem jako delala?
Ale naprosto bozi predstavy ma muj bracha... Ten kdyz prijede, tak me bavi kazdym nazorem i tou komunikaci s detmi. A jelikoz se jim v srpnu narodi prvni, uz se moooc tesim. Muhahahahaaa
Jsem si myslela, že budu úplně běžně kojit. Nic víc jsem neočekávala. Blbka naivní 😢
@no_title nez jsem mela deti, mela jsem nekolik predstav, jak by to asi tak mohlo vypadat a samozrejme jsem bezpecne vedela, co nikdy nebudu delat 🙂
Vse je samozrejme uplne jinak, nez jsem si predstavovala a krome cisteni detskych tvari oliznutym prstem v kapesniku a zakazu materskeho pluralu jsem porusila uz snad uplne vse, co jsem nikdy nechtela udelat 🙂
Pevne doufam, ze alespon tato dve materska "zverstva" vydrzim i nadale nedelat 🙂
@sudylichozrout Mateřský plurál. 😀 To už raději olíznu ten prst. 😀
@no_title kdyby nekojila, reálné to manželovo vstávání je. Ale nedovedu si představit, jak by pak fungoval v práci. Můj manžel má noční směnu vždy v pátek a v sobotu v noci, protože nás mladší není zrovna pohodičkové dítě, tak abych si trošku odfrkla.
Jinak mojí nejchybnější představou bylo, že malá miminka pořád spí. Hahaha 🤦
Ze svých postojů jsem změnila názor akorát na společné spaní v posteli a nošení v šátku. Jinak to docela sedí. Ale nikdy bych nevěřila, že můžu být tak unavená, když jsem celé dny doma.
Já měla představy, jak miminko prospí den, když se vzbudí, tak nakojím a přebalím a bude zase spát - když bude brečet, tak ho vezmu do náruče a uklidním. Od dudlíku, že ho budu muset odtrhávat. Že budeme jezdit na příjemné vycházky s kočárkem s miminkem, které bude spokojeně spinkat. V reálu přes den přestal spát v postýlce ve 2. týdnu - od té doby jen v kočáře, pokud dostatečně drncá (když jedeme po rovině, tak řve) nebo v šátku. A pokud nespí nebo se nekojí, tak brečí, ať se snažíme jak chceme... Dudlík vyplivuje... Takže jsem kolem něj celý den a nestíhám vůbec nic z toho, na co jsem myslela, že mají maminky kojenců čas...
@sudylichozrout mateřský plurál jsem si taky zakázala, zatím mi to vychází 😀 ale tatínkovi to už párkrát ujelo, hehe 😀
@gracinka7 já myslím, že kojit aspoň chvíli chce, akorát její chlap má velmi náročnou práci a navíc je občas trochu protiva 🙂. Nějak si ho neumím představit, jak po padesáté s úsměvem vstává k miminku, byť má třeba děti rád, ale víme, jací jsou chlapi, když jsou nevyspalí nebo hladoví 🙂.
Kromě toho, že jako rodiče budeme my dva dospělí úplně vyřízení, nic nečekám a nic si nepředstavuju.