Říct o sourozencích nebo ne?
Hromada z nás přišla o nenarozené děti, a myslím že je jedno v kterým týdnu těhotenství. A mě napadla otázka, když se vás třeba jednou vaše větší děti zeptají na sourozence, přiznáte jim, že jste o nenarozené miminko přišly, nebo to zatajíte?
Stručné shrnutí
- Rodiče obvykle zvažují fázi těhotenství a věk dětí; spontánní potraty v 1. trimestru (do cca 12. týdne) často rodiče malým dětem neříkají, zatímco ztráty po zjištění srdeční činnosti nebo ve druhém trimestru se častěji představují jako nenarozený sourozenec.
- Některé rodiny uchovávají fyzické vzpomínky jako otisky ručiček/nožiček v rámečku, zapalují svíčku na Dušičky nebo zřizují vzpomínkové místo a dávají dítěti jméno, pokud ztráta nastala později v těhotenství nebo po porodu.
- Psychologické argumenty zahrnují varování před transgeneračním přenosem traumatu a zároveň doporučení volit sdělení věcně podle věku dítěte a podle příčiny ztráty (genetická příčina může mít význam pro rodinnou anamnézu).
Nejčastější otázky
Q: Kdy dětem říct o potratu nebo ztrátě těhotenství?
A: V diskusi respondenti doporučovali brát v úvahu fázi těhotenství: o ztrátě do 12. týdne (1. trimestru) mnozí říkají malým dětem neříkat, zatímco ztráty v pokročilejším stádiu (např. 19.–23. týden nebo po porodu) se často sdělují dříve.
Q: Jakou terminologii použít při vysvětlování dětem?
A: Rodiny v diskusi používaly konkrétní výrazy jako "miminko", "bráška/sestřička v nebi" nebo "andílek", a někteří rodiče zdůraznili, že nebudou používat termín "sourozenec" pro velmi rané biochemické těhotenství.
Q: Může sdělení o ztrátě dítě poškodit dítě psychicky?
A: V diskusi byly dvě opposedné pozice: někteří varovali, že dítě může vnímat sebe jako "náhradníka" nebo prožívat zmatek, jiní uváděli, že otevřené a věcné sdělení zabrání utajení a může předcházet přenosu traumatu (zmíněno v souvislosti s transgeneračním přenosem).
Q: Jak rodiny připomínají nenarozené dítě prakticky?
A: Uvedené praktiky zahrnovaly otisky ručiček/nožiček v rámečku, náhrobek bez detailů, zapalování svíčky na Dušičky, vzpomínková místa v domácnosti a pojmenování miminka v rodinné paměti.
Q: Má smysl sdělovat informaci i kvůli rodinné anamnéze nebo genetice?
A: Někteří diskutující doporučovali informovat děti později kvůli rodinné anamnéze a možným genetickým příčinám potratů, protože to může mít vliv na lékařské sledování budoucích potomků.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je důležité zohlednit věk dítěte a fázi těhotenství při rozhodování, zda a kdy o ztrátě mluvit.
- Vzpomínkové praktiky (zapalování svíček, otisky, místo pro vzpomínku) jsou běžné u ztrát v pozdějších stádiích těhotenství nebo po porodu.
- Některé ztráty mají medicínský význam pro rodinnou anamnézu, a proto se doporučuje uvažovat o pozdějším sdělení z praktických zdravotních důvodů.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že ztráty v 1. trimestru netvoří "sourozence" a nesdělí je malým dětem; jiní rodiče považují i ztrátu po zjištění srdeční činnosti za plnohodnotného rodinného člena.
- Někteří respondenti doporučují otevřenost a včasné sdělení, jiní preferují odložit informaci až do dospělosti nebo ji sdělit jen na přímý dotaz dítěte.
Otevřené otázky
- Jaký přesný věk dítěte je optimální pro první sdělení o nenarozeném sourozenci bez rizika emocionální újmy?
- Jak mají rodiče vyvážit potřebu rodinné anamnézy (genetika) a emocionální připravenost dítěte?
- Jaké standardizované doporučení od psychologů/porodní péče by bylo nejvhodnější pro komunikaci o různých typech ztrát (biochemická, zamlklé, mimoděložní, pozdní potrat)?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
mimoděložní těhotenství, zamlklé těhotenství, biochemické těhotenství, potrat v 1. trimestru (do cca 12. týdne), potrat v pozdějším stádiu (např. kolem 19.–23. týdne), revize, IVF, tvorba vzpomínkového místa, náhrobek, otisky ručiček/nožiček, zapalování svíčky na Dušičky
Místa a osoby
žádné
Řekla bych, našim zemřel po předčasném porodu chlapeček přede mnou. Stejně jsem se to nakonec dozvěděla, protože to někdo z rodiny prokecl.
Nemám tu osobní zkušenost, ale přesto jsem přesvědčená, že určitě by o tomto faktu měly děti vědět. Důvodů je mnoho. Jako nejpodstatnější mě napadají údaje do rodinné anamnézy, ale i třeba pochopení některých stavů a reakcí rodičů, tvorba vlastní identity...
@klokanka31 Wow, dobrá otázka 🤔
Asi to jednou dětem řeknu, ale až budou prakticky dospělé, nějak nevidím důvod to říkat v dětském věku. Pravda je, že kdybych prvního syna donosila, dcera by tu nejspíš nebyla. Stejně tak kdybych nepřišla o další dítě, protože bych prostě tak brzo do dalšího otěhotnění nešla. Občas nad tím přemýšlím, sousedi mají staršího synka ve věku, v jakém by byl ten náš prvorozený, řeší teď distanční učení a já často myslim na to, že tyhle průsery bych musela řešit taky. A nechci, aby nad tím děti přemýšlely, než k tomu dozrají.
@klokanka31
vzala bych v potaz vek deti a taky to jestli to byl potrat v prvnim trimestru nebo treba dite zemrelo v pozdejsi stadiu tehotenstvi ci po porodu.A taky to jaka byla pricina.
O potratu v prvnim trimestru bych se malym detem nezminovala,stejne to nepochopi a je to navic celkem bezna zalezitost.
Pokud byla pricina potratu v pozdejsim stadiu nebo smrti ditete po narozeni treba geneticka tak bych to detem az budou vetsi urcite rekla uz jenom kvuli tomu,aby nemeli stejne problemy u svych potomku oni a nebo to mohli aspon doktori pohlidat.
Nevím, jak bych reagovala v dané situaci, ale pokud by to bylo ještě v době, kdy o těhotenství neví, tak bych to neříkala. Pokud by to bylo v pokročilém stádiu, tak ano.
Pro mě by bylo důležité, v jaké fázi bych o dítě přišla. Do toho 12. týdne bych to ne že tajila, ale asi bych to s malým dítětem neřešila. Pokud v pozdějším čase - druhá polovina těhotenství, tak už bych nejspíš i dítěti doma řekla, že bude mít sourozence, takže bych to musela vysvětlit.
Před synem jsem byla těhotná, v 8. týdnu to nedopadlo a zatím jsem neměla potřebu mu to říkat. Kdyby se zeptal, tak není proč to tajit.
Každý to může mít jinak, každý to cítí jinak a sdílí jinak.
Já jsem třeba kroutila hlavou, když tu před časem některá maminka potratila v 11. týdnu a nechávala si tesat na náhrobek na hřbitově jméno dítěte a datum, kdy potratila. Ale proti gustu...
@klokanka31 nevím kolik mi bylo, ale jednou jsem se moji mamky ptala proč mám jen jednu mladší sestru a ne třeba ještě brášku. A ona mi odpověděla, že jsem měla sourozence, ale že potratila. Já jsem ráda, že mi mamka odpověděla podle pravdy.
Mně se s tímto mamka svěřila až někdy v období dospívání, že bych měla ještě jednoho bratra, kdyby nepotratila.
@zelenaesmolda to se tu sem tam objevuje pravidelne... dava se nahrobek, zapaluji se svicky za opozdenou menstruaci, truchli se kdyz se testuje driv a prijde menstruace...pro me totalne nepochopitelne a sebemrskacske, ale kazdy to ma jinak
@journals
@zelenaesmolda no každý to zklamání a zničené naděje prožívá jinak, a něco jiného mu pomůže se s tím srovnat.
@andelka no, mě spíš někdy přijde, že se tím některé holky chtějí trápit a dost se v tom truchlení vyžívají. Je truchlení a truchlení a někdy je celkem jednoduché tomu předcházet (třeba netestovat týden před menstruací - protože se snaží UŽ tři měsíce!...) a myslím, že ne vždy je nutné se v tom patlat.
@journals
to uz je na psychiatra tohle,me uz docela zarazi,ze nekdo dela testy treba pri jednom dnu zpozdeni.vzdycky me napadne neco o silenych zoufalkach...
@zelenaesmolda Tak když zas někdo na mimi čeká x let tak se chytá naděje když má spoždění...
@zelenaesmolda když se někdo dlouho snaží, tak si nemůže pomoct,no. Paradoxně když jsem dělala test před ms,tak to vyšlo. Za to ty,které byly při zpoždění, tak byly biochemka a jedno nerosperujici
Tak mě test při jednodenním zpoždění úplně žíly netrhá. Ale jak jsem psala - tesat na náhrobek datum potratu, přičemž není ani jistě pohlaví mi přijde fakt na psychiatra - to se nevysmivam, to konstatují. A mmch. když to vidím, tak v některých případech by ty náhrobky byly plné.
@zelenaesmolda tak já jsem dělala test hned první den co měla přijít ms a nepřišla. Jednou dokonce 12 dpo odpoledne. Měla jsem tušení. Ale je to dáno tím,že vždy vím kdy mám ovulaci,a holt jsem holka zvědavá.
@klokanka31 neřekla bych. Řekla bych to ve chvíli, kdy by děťátko zemřelo třeba při porodu... mělo hrobeček a tak. Ale potrat v prvním trimestru, to nejsou pro mě sourozenci.
@klokanka31 malému byly necelé 3 roky, když jsem čekala miminko. První screening byl ok tak jsem mu říkala že mám v bříšku miminko. Bohužel v 5 měsíci jsem musela kvůli vvv na potrat. Takže jsem mu vysvětlila že už teda s námi není a nebude. Teď skoro po roce si na to vzpomněl a řešil. Tak jsme se o tom bavili. Za mě když už jedno dítě je na světě tak prostě vycítí že je něco jinak (těhotenství) takže bych říkala tak jak to je. Pokud by to bylo dítě které se narodí později, tak bych mu to třeba taky řekla, ale později až bude více chápat a taky z hlediska budoucího (ať ví co bylo zda neseme nějakou genetickou zátěž o které víme a tak).
Jsem jedinacek a mela jsem mít 2 sourozence.. když jsem mela 2 roky, mamce pozdě docela přišli na mimodelozni, malem zemřela, cela rodina mi říkala, že se vrátí, ale že to miminko, na které jsme se všichni těšili nebude a pak šla na potrat, byla už v přechodu, tak neřešila a stejne se nejak záhadně povedlo.. jenže už mela skoro 50 a nepřišlo ji to prostě v pohodě porodit v tomto věku, už mela i 3.letou vnučku... ja musim zaťukat, že mám za sebou 1 těhotenství a 1 porod a 1 zdravé dítě, ale pokud by se stalo a nevyšlo to, učíte nic tajit nikdy před dcerou nebudu...