Zestárla jsem. Jak vnímáte svůj věk vy?
Nikdy jsem si nemyslela, ze se me to nekdy bude tykat. Nebo respektive - to bude aaaz za dlouho! Doted jsem se povazovala za tak mladou! Ale pred par dny mi na stole pristala 15 let stara fotka, kdy jsme s muzem zacali chodit. Takovi mladicci, jsme byli! Ja vlastne ani nevim, cemu se divim. Tahne mi na 40, mam tri deti, o 6 kg navic (zadna hruza), ale ten ksicht je proste jinej. Ani nevim, jak to uteklo a KDY ta zmena nastala. Spis se chci s vami zamyslet, jak vnimate svuje vek vy? Ja jsem vlastne sama se sebou spokojena, neplanuji zadne esteticke zakroky a beru to proste tak, jak to je. Je to zivot a vsichni starneme. A ani bych nechtela byt mladsi, protoze kazdy den mi prinasi pouceni a citim se moudrejsi a vyrovnanejsi. Jen citim z te fotky jakysi sok 😀 Rekla bych, ze do tech 40 let je clovek jeste relativne mlady. Obavam se trochu, ze po te ctyricitce zacne zivot utikat jeste rychleji nez ted, a pak bude brzy 50! 60, 70, 80, smrt…! Citim v sobe, ze neni na co cekat, ze ten spravny okamzik na vsechna odhodlani je prave ted! Nechci svuj zivot promarnit! Mam svuj velky sen, je vsak na nem potreba hodne pracovat, mam k nemu dobre nakroceno, ale unava a prokrastinace me brzdi. Potrebuji se nakopnout. Pojdte si se mnou zafilozofovat. Jak vnimate sve starnuti vy?
Náhodou, je hezky to tady číst. Začíná dotaz ohledně vrásek a stárnutí, ale v komentářích se to pěkně překlopí i do duševního rozpoložení, přijetí, vyrovnání se. Mám to taky tak. Cítím se teď nejvíc vyrovnané, co v životě. Je mi 37. Jako ano, vidím na sobě ty vrásky a další nedokonalosti. Ale důležité je být se sebou v pohodě a případně na sobě pracovat. Já teď pracuju, abych na sobě odstranila nedostatek, který mě štve celý život. Bude to dlouha práce, ale těší mě, že jsem se odhodlala. A pak taky konečně půjdu na zákrok, co už odkládám víc než deset let. Ne esteticky, ale taky mi to pomůže se sebevědomím. Myslím, že o tom to je, přistupovat sama k sobě aktivně. Taky je dobré si uvědomit, že nejsou na světě jen mladé holky a stare babičky. Mezi tím taky něco musí být, že.
@lentilkah ja si taky tak nejak nasla prvni sediny ve dvaceti. Rekla bych, ze lip se odrusta ze svetlejsi barvy. Samotne mi doporucila kadernice melir. Ale zkazila ho. Prepalila mi vlasy a navic se to vyzralo v naprosto nemoznou barvu, vlasy se mi lamaly. Tak jsem sla z vlasu pod lopatky do vlasu pod ucho. Beru to jako lekci, ze jsem se mela naucit prijimat sebe takovou jaka jsem (i s sedivymi vlasy). Ted to mam tak napul odrostle, jako dobre to nevypada, ale kdyz uz jsem to vydrzela skoro rok, tak uz dam i ten jeste aspon jeden, nez to odroste. Pak budu mit melir prirodni. 😁
@aedoss
Ty jo, tak to si nedopadla nejlip 🫣 Ale fandim ti s tim odrustanim, ja tak taky casem dopadnu.
Ted je moje naivni predstava takova, ze mi udela peknej melir a budu chodit na dodelani jednou za cca 4 mesice a doma na to v mezicase placnu preliv na oziveni.
Ale az jeste par sedin pribyde, tak uz to asi nezachrani ani ten melir.
@aedoss já měla první šedý vlasy po 30....a teď už jich mám more. Bohužel už někdy od 20 (je mi 38) se barvim na cernocernou, i sama jsem tmavý typ a mám tmave vlasy a ty sediny jsou v tom brutálně vidět. Ale mám smůlu, prostě musím barvit častěji. Nedokážu si představit, že bych měla na hlavě něco světlého😀
@me_druhe_ja Nezkousela si Palette Root Retouch?
Ten je celkem dobry na maskovani sedin, vydrzi i do dalsiho myti.
Necetla jsem tedy všechno ale - vite co? Houby zle. Me bude 43 ( brzo), nemladnu, jasně. Ale po 40 jsem 1) změnila obor ( úplně - z humanit na IT) a začala znova a fakt me to baví 2) našla jsem si novyho konicka 3) oprasila staryho ( bojovy umění ) 4) začala jsem na sobe makat a začínám mit lepší formu nez pred deseti lety 5) prijala jsem co nemůžu změnit a začínám byt se sebou konečně spokojená. Deti jsou zdravý, praci máme, kde bydlet taky a ještě furt je mir. Na nějaký vrásky "sere pes". Zvlášť kdyz zdravi slouží - tak jde všechno. A opravdu jde na sobe makat i po 40. A jak říká muj manžel - po čtyřicítce se nestarne, po čtyřicítce je to "level-up" ;)
@lentilkah v tomto jsou světlé vlasy fajn, dají se s šedinami lépe sladit a kontrast není nijak ostrý. Já mám hnědé a šediny jdou vidět výrazně, i když je jich míň. Poslední možná rok jsem nebarvila vůbec, ale necítila jsem se v tom a vrátila se alespoň k přírodním barvám, i když sediny to jen zmeliruje do světlejší hnědé.
Já mám trochu výhodu, že na svůj věk nevypadám, lidé mi tipují o 15 let méně než mi je, a je fakt, že když mi teda bylo tolik na kolik podle ostatních vypadám, tak jsem vypadala o dost hůř než teď. Byla jsem docela oplácaná, v obličeji to je na fotkách strašně vidět. Za ty roky jsem zhubla, udržuju se sportem a nechtěla bych vypadat tak, jak jsem vypadala ve dvaceti. Bohužel i přes tohle svůj věk vnímám až moc dobře, hlavně vzhledem k tomu, že ještě nemám děti, moc dobře si uvědomuju, že ten věk tam prostě je a na první těhotenství to je už prostě moc let, roky jsou roky a sebelepším životním stylem to stárnutí těla prostě neošidím.
Já jsem blond, barvit jsem se nechala asi 3x v životě. Mně věkem vlasy spíš tmavnou. Šedý jsem si ještě nenašla. Ale manžel to vzal za mě,ten je šedivý už od 20.
@andelka Tak u nas je to naopak, ja sediva, chlap ani tuk. Ale on to ma v genech, jeho babicka byla uplne bez sedin az do smrti a tchyne ma sem sam sedinu v 65 letech. Ale pro zmenu mu to slusne ridne, ono si nevyberes.
@bledulka84 Na to maskovani je blond urcite lepsi, ale zase je problem se zloutnutim a pak je ten kontrast sediva/ zlata taky neco.
Mě bude za půl roku 42, i když vrásky mám, únava je taky znát, dvě krásné děti, tak bych neměnila, snažím se o přiměřený pohyb, protože mám suchý obličej,tak používám krémy,oleje na obličej a dobrý. Hádají mi o 5-7 let méně a já jsem pyšná, že mi je kolik mi je. Nikdo nemládne, nejsem příznivcem kosmetických zákroků.
Krom větší únavy a někdy se po ránu nechce z postele do prace(v 45 létech) a pár vrásek navíc to docela jde..
o pravidelné zvyšování krevního tlaku se děti vzorně starají 🤣. Pohyb je pro mne kolo a procházky na čerstvém vzduchu
Proboha, tohle je depresivni diskuze. Ja rikam, ze zivot zacina po ctyrictce (je mi 40), k dusevnimu rozpolozeni se nebudu vyjadrovat, do toho musi kazdy dorust sam. Ale co se tyce vzhledu, reknu tohle; ja pracuji na klinice plasticke chirurgie (ne, nejsem doktor) a nikdy nechapu ty klienty (ano, mame i mnoho muzskych klientu), kteri se sebou cely zivot nic nedelaji a pak si v 55 letech vzpomenou, ze chteji facelift a mysli si, ze jim to navrati ztracene mladi. Ale casto je jejich oblicej v takovem stavu, ze ten zlaty standard (smas facelift) proste nestaci a musi se pristoupit rovnou k razantnimu typu faceliftu (deep plane), coz je taky vyrazne drazsi. Proc to pisu? Protoze se porad ukazuje, ze plati; od jisteho veku clovek vypada tak, jak si zaslouzi. Kazdy necht si to prebere po svem. Starnuti je komplexni, nejde jenom o vrasky. Clovek pusobi starym dojmem i drzenim tela, gesty (starsi lide maji 'zestarla' gesta), hlas, zpusob oblekani atd. Nejde o to vyhladit vrasky a nabarvit vlasy, kdyz je zbytek tela stary, clovek pusobi starym dojmem. A nejvetsi podil na tom ma hlava; kdo mysli jako starec, vypada jako starec. I kdyz je mu treba jenom 30.
Mně bude 37, mám skvělého manžela, 4 děti a žiju spokojený život. Asi 2 roky mám pár šedin, které se snažím skrýt pod barvou balayage, občas mám nějaké akné, asi 7 kg víc než když jsem se vdávala. Vizáž a image, moje oblečení, make up a vlasy nebyly nikdy to, pro co jsem žila. Ale snažím se vypadat hezky a zároveň se chci cítit dobře a líbit se (manželovi, dětem, sama sobě). Zrovna včera jsme byli v jednom science centru a při pohledu na ty lidi jsem říkala manželovi, jak to, že existují ženský, co na sebe nedbají vůbec, a na druhé straně ženský, co si napichají botoxu až až, přilepí umělý řasy, zmalují nepřirozeně obličej atd atd. Já myslím, že je pro sebe dobré najít tu zlatou střední cestu, nerezignovat a zároveň se neutápět v depresi z toho, jak člověk vypadá, a zaměstnat se jinými a podstatnějšími věcmi.
Nevniman nijak, v prosinci my bylo 40 a 2 deti nejstarsimu je 11 let a mladsimu budou v srpnu 3 roky a vahu mam porad stejnou jako ve 20 letech, a to jim vse a v nicem se neomezuji, ziju naplno od mladi, kde je to asi nejvic videt je oblicej podle fotek ale neni to nic strasneho, akorat obcas zdravi trapi me koleno ale to mam ze sportu, a ted jdu na operaci s rukou mam karpalni tunel ale to bude v poho, nic jineho si nepripoustim, jelikoz zijeme v rakousku bez rodiny a pomoci a jsme tu samy tak si to uzivame, s manzelem a detmi, a na nikoho se nespolehame a ani nechceme.
Taky mě děsí srovnání fotek. Bude mi 37, dvě děti. Váha skoro stejná jako na střední škole, jsem teda prdelatá, ale líbí se mi ploché břicho, které mám pořád, a prsa, sice povisla trochu, ale pořád dost plná, C,D. Nemám jediný šedivý vlas. Ale trápí mě vrásky. Časem uvažuju botox určitě. Bude to genetika, moje máma byla vrásčitá odjakživa a chodí pravidelně na botox, byla i na faceliftu. Takže ja budu řešit , co se fyzické stránky týče, hlavně obličej.
Psychicky jsem klidnější, vyrovnanější, vím, kde jsou mé priority a práce to není, Kdo jsem, co chci. Konecne!!! Myslím, že jsem spokojenější, než třeba v 25-30 letech, protože jsem se přestala srovnávat a jsem víc a víc sama sebou.
Nečtu nic, zde můj pohled - je mi čerstvých 43 a jsem šťastná... Asi nejšťastnější za celý svůj život. Ano, šediny mám (kryté melírem), vrásky mám, ale nedávno jsem objevila luxusní séra a ksicht mám hezčí než před 10L téměř (i okolí a lidi, co mě moc často nevidí, mi říkají, jak svěže a dobře vypadám), daří se mi hubnout (už 25 kg), čímž mám víc energie, líp vypadám a líp se cítím, jsem spokojená v manželství i s dětmi a prostě všechno fajn. Jasně, stárnu, ale mám to v hlavě tak, že žiju tady a teď, nevzpomínám a neplánuju, takže ti beru všechno teď a tady.
Mamka říká že každý je tak starý na kolik se cítí. A tak nějak to vnímám i já u sebe. Cítím se tak na 25let ikdyž letos oslavím 37.narozeniny. Víc než fyzická síla mi ubývá ta psychická to na sobě cítím to je pravda. Ale chuť do života mám pořád velkou jen už chci svůj čas trávit jinak. Už mě nebaví hrát si s dětmi jako mě to bavilo když mi vážně těch 25let bylo. Na druhou stranu jsem ale praštěná a jsem ráda že taková jsem a myslím si že asi vždycky i ve stáří budu mladá praštěná duše která ale bude už svůj čas dávat jinam a ne do dětí. Asi budu svým způsobem pořád hravá s chutí tvořit. To se asi nikdy nezmění. Druhá věc je vzhled. Mám z pekla štěstí že nemám žádné vrásky zatím a je to i hodně dědičné. Mojí babičce je 76 vypadá max na 60, mamce 56 a vypadá max na 40 a já jsem to zdědila. Ale už mám také sem tam šedé vlasy například. Teď jsem po operaci žaludku - zmenšení a najednou v obličeji vypadám jinak. A to mě trochu děsí protože se sama sobě přestávám líbit v obličeji a to jsem ho na sobě měla nejraději. Snad je to jen fáze která se překlene a zase budu vypadat hezky a najdu rysy co se mi budou líbit.
Já měla loni 40. Jo, taky to na mě padlo. Taky si někdy přijdu stará a hnusná. Jediné co mě drží je, že mi nikdo těch 40 nehádá. Když vidím mladší, tak vypadají hůř. Mám 4 děti. Velikost oblečení stále stejnou. I když už to není ono. Nejmladší má 2 roky a to mě omlazuje. Nemůžu být stará baba, když mám malé děti. Ty prostě potřebuji mámu a ne babu. . A to si stále říkám.
@zanett nejak nesouhlasim s tim, ze clovek vypada, jak si zaslouzi. Pred rokem jsem zjistila, ze mi umira tata, trvalo to par tydnu Vyzorove me to poznacilo tak, ze kdyz vidim foto pred tim, nez jsem se to dozvedela a pak, vypada to na rozdil nekolik let a ne nekolik tydnu. A ac makam na tom, aby nasledky byly co nejmenis (sera, kremy), tak uz to vratit nejde.
Je mi 42, postavu mam tak nejak ok (oblecena dobrou v plavkach uz je to horsi 😀). Ale je fakt, ze jsem vic v klidu a to se mi libi. Starnuti nezastavim. I kdyz premyslim nad botoxem napr.,ale zatim jsem se neodhodlala. 😀
@evaviki Ja si na tom trvam (ze kazdy vypada tak, jak si zaslouzi), protoze urcite vypadas lip, kdyz se o sebe staras ( rikas, ze pouzivas kremy, sera...), nez kdyby ses o sebe vubec nestarala. Holt genetiku neprecuras, to je fakt, ale pece se vzdycky vyplati. A jde o celkovou peci; mit hezky upravene vlasy, nehty, ciste obleceni atd, do toho vseho se vyplati investovat cas a energii, kdo to nedela, tak holt vypada hur, to je proste neoddiskutovatelny fakt. Samozrejme ten priklad s tvym tatou je extrem, kazdy mame obcas nejake stresove obdobi, ale vetsina lidi vypada tak, jak o sebe pecuje, kdyz vubec, tak je to proste videt.
@cherryadomca Muzu se zeptat, samozrejme, nemusis odpovidat, je to tvoje soukroma vec, ale kdyz uz to pises, mela-li jsi zmenseni zaludku, to bylo z duvodu nadvahy? U nas na klinice toto provadime klientum, jejichz BMI je minimalne 30 (a maximalne 35), coz je silna obezita. Ti lidi po tom zhubnou, ale najednou jim vylezou vrasky v obliceji, o kterych nevedeli, protoze je do te doby meli vyplnene tukem (obezitou). A pak se jim jejich jakoby zestarly oblicej nelibi. Z tveho prispevku tak trochu vyplyva, ze to byl i tvuj pripad, ale omlouvam se, jestli jsem to spatne pochopila.
@zanett měřím 170cm váhu jsem měla 160kg tak určitě už sama vidíš důvody. Vrásky zatím nemám stále žádné ale obličej se mi tak nějak zmenšuje, zužuje a je jiný. Bála jsem se povislé druhé brady i ta se stahuje..
Mně bude za pár týdnů 39, v září se mám vracet po 7 letech na RD do práce a vůbec to nechápu.. nedávno na mě taky vyskočily fotky, když jsem nastupovala na MD a přijde mi, že to byla úplně jiná holka..nějaký kila nahoře, šedivý vlasy, pigmentový skvrny...
Když mojí mamce bylo, to co mně, maturovala jsem a ona pro mě byla zasloužilá matka 😃
Je to těžký. Mě bylo před pár dny 38. Psychicky si připadám teda daleko mladsi. Kdybych mohla, pořád bych šla pařit někam s mladýma. 😀 ale asi by mě už nebrali. 🙂 Jenže samozřejmě na těle je to vidět. Před dětmi jsem mívala fakt krásnou postavu, hodně jsem sportovala a vypadala dobře. Bohužel dvě těhotenství během roku a čtvrt, jedno dítě s handicapem, nulova pomoc a hlídání= skoro 10kg navíc a hlavně odporný, vytahany tlustý břicho. Musela jsem totálně změnit šatník. Obličej kupodivu stejný. 🙂 tam naopak ty kila nahoru jsou spíš k dobru. 😀 a taky jsem se začala starat o pleť: kvalitnější kosmetika, sera, krémy, masky....🙂 a fakt je to taky k dobru. Jsme si s kamarádkou říkali, že v tomhle věku je to buď obličej nebo postava. 😀 ještě máme jednu kamarádku stejně starou, taky dvě děti, ale ona má daleko víc možností a taky dřív poloprofesionálně sportovala. A i po dětech se pořád udržuje na vysoké úrovni. Postavu má extrémně štíhlou, vyběhanou, ale v obličeji vypada starší než my. Má víc vrásek a působí víc "strhaně".
Jako upřímně ta 40 mi přijde ještě v pohodě, 50 už je horší....Ale uvidíme, co bude za 10 let....Před 10 lety mi 40 taky přišlo moc. 😀 a doufám, že se mi podaří aspoň trochu vrátit ke sportu. Jako vím, že to nikdy nebude jako dřív a taky vím, že nikdy postava nebude jaká byla, ale aspoň trochu by se to mohlo zlepšit.