Jak přesvědčit dítě, aby jelo na letní tábor?
Ahoj maminky, našemu bude v létě devět a ještě nikdy nejel na tábor. Letos ho čeká první škola v přírodě na necelý týden. Tam se tedy těší. Ale je to tím, že tam bude se spolužáky. Minulé léto jsem už toho měla dost, kluk byl hodně znuděný, potřeboval kamarády. Já mu zaplatila akorát jeden příměstský tábor s tím, že pracuji na směny a vždy o volno jsme si brali děti, aby měl kluk zábavu a neseděl u pc. Letos ho chci poslat poprvé i s jeho kamarádem na deset dní. Minulé prázdniny jsem už hodně padala na ústa, jak jsem pořád něco podnikala, nebo někoho hlídala. Kluk na tábor nechce, přestože tam nikdy nebyl. Jemu se nechce ale nikdy nikam, pak ve finále se mu líbí, kde je hodně dětí. Já z toho mám dost obavy, protože to bude i premiéra, co se týká takhle dlouhého spaní. Není to moc akční kluk, co se do všeho vrhá po hlavě. Ale rád se zkamarádí. Já jako malá nikdy na táboře nebyla, tak bohužel nemám zkušenost, kterou bych mu předala. Manžel byl, ale jako hodně malej a nerad na to vzpomíná. Tak mě zajímají vaše zkušenosti s tábory pro děti, které nechtěly jet, jsou to takový domácí povaleči a nakonec se jim například líbilo. Na mě ty dva měsíce zkrátka byly dlouhé a dost jsem ten program podcenila.
Nečetla jsem všechny odpovědi, ale já osobně jsem podle mě byla na táboře kolem 8 let poprvé a milovala jsem to. Byl to tábor za naší vesnici (ale byli jsme odřízlí od světa, nikdo z rodičů tam nechodil. Byli jsme tam tři týdny, další rok už se mnou jela sestřenka a pak i mladší bratranec. Malá teď měla 7 a v létě nechtěla jet ani na soustředění s gymnoskou na 4 noci. Proste taky nebude ten typ. Známých děti teď byli poprvé, holka 7 to dala s přehledem, brácha 10 to protrpěl. Oni jsou každý jiný, myslím, že tábor opravdu není pro každého.
Dceři bylo čerstvých 7 a jela poprvé a rovnou na 14 dní. Já se obávala, ale jela se svou nejlepší kamarádkou. Každý den nám sdíleli z tábora fotky, děti mohly kdykoli zavolat domu. (Hovor typu: ahoooj, je to tu super, tak zas ahoooj), mě utvrdil, že nemá čas a líbí se jí tam. Vzpomíná na to moc ráda a prý chce znovu. Já se na tábor pořádně začala těšit kolem 13ti let 🤣
Mám také s táborem jen dobrou zkušenost. Sama tedy jsem odchovaná na táborech, jezdím od 12let jako dítě, nemám pocit, že by to bylo pozdě. Synů jsem se neptala, po první třídě jeli oba, první byl v pohodě, teď pojede již po šesté. Druhý syn nechtěl. Bál se, že je to dlouhé, nepomáhalo ani bráchovi nadšení, ani kamarád. Jenže já chápu dohody nicméně tady, dokud nepozná, neví, je tam strach. Řekla jsem mu, že se tam nic zlého neděje, že znám hlavní vedoucí, jezdí tam brácha a proto tedy pojede. Dohoda byla, že když se mu líbit nebude, už nikdy jet nemusí. Odjel. Celých 12dni se neozval, na fotkách vypadal strašně otrávene/zklamaně/smutně. Vyčítala jsem si, co jsem udělala. 13ty den přišel dopis, který mám schovaný. Psal v něm, jak se mu tam líbí, že neměl čas psát, že si našel kamarády... Doma byl nešťastný,že tábor skončil a samozřejmě jezdí také, letos po čtvrté. Nejmladší se moc těší a chce jet už před první třídou. Jen ještě dodám, že jsem opravdu neřešila hlídání. Chtěla jsem, aby zažili. Tak držím pěsti ve vašem rozhodnutí...
Já sama jsem jela poprvé v 11 letech a nejhorší zážitek mého života.. Ale tam už se jednalo o zaláskování, takže dost jiná situace 🤣🤣
Naše děti (7 a 5) zatím jen příměstské tábory, ale možná bych letos chtěla zkusit právě pobytový u dcery. Uvidíme.. Určitě bych volila ale kratší. Max týden.
Určitě se nenech vyděsit. Pokud má rád děti a rád se seznamuje tak bych ho na ten tábor poslal. Ale jak jsem psala výše možná na kratší dobu. Ty znas syna nejlepe tak bych vybrala tábor podle jeho schopnosti, povahy apod... Ne všichni děti jsou schopny "unest" suchy záchod, stany s podsadou, jezení z ešusu apod...
Jestli ještě na táboře nebyl, může se to po škole v přírodě klidně změnit. Já bych ale děti neposílala, pokud vyloženě nechtějí. Znám takto v okolí pár dětí, které byly přemluveny na tábor nebo školu v přírodě a už jet nechtějí. Je fajn, když pojede s kamarádem. Můžou se těšit společně. A pokud by vyloženě nechtěl, řešila bych to příměstskými tábory, máte-li v okolí možnost.
Švagrová poslala na tábor dcery, až když jim bylo 7 a 9. Do té doby o prázdninách hlídali dost prarodiče, ale úmrtí a nemoce a bylo po hlídání. Švagrová to nakonec udělala tak, že tam jela vypomáhat do kuchyně. Holkám se tam nakonec líbilo, i když ta starší je dost asociální a má připomínky ke všemu.
Nedávno náš skautský střediskový vedoucí slavil šedesátiny. Vzpomínalo se tam na celé jeho skautování, ale nejvíc na to, jak malý Míša už měl zabaleno, že o návštěvním dni s rodiči pojede domů. Jen všechny diplomatické schopnosti tehdejšího vedoucího a malý úskok k tomu prý malého Míšu na táboře udržely. Další rok jel už z vlastní vůle a jezdí každý rok, dokonce i včetně covidových roků.
Jeho dcera taky první rok nechtěla chodit na skauta a stěžovala si, že ji do toho táta nutí. Pak po prvním táboře dostala na výběr jestli chce pokračovat. Chtěla 🙂
Prostě nic se nejí tak horké jak se to uvaří. Když vyberete dobrý tábor, bude to nakonec fajn 🙂
Já jsem introvert a na klasickém 14-denním táboře jsem byla 2x, a to až ve skoro 13 a 14. Přemluvila mě kamarádka ze třídy, že pojedeme spolu, sama bych nikdy nejela. Nadi nás nikdy nenutili (znali mou povahu). Že bych si to užívala, to se říct nedá, první tábor ještě i jo, nebyly žádné hlídky, bydlení normálně v chatkách. Druhý -stany s podstatou, denní hlídky -děsnej vopruz a nuda. Jsem introvert, navíc totálně antisportovní typ, kolektivní sporty vždy byly moje noční můra. Nemůžu říct, že bych na ty tábory vzpomínala s nadšením, a to vedoucí jsme měli v pohodě. Pak jsem ještě jezdila na týdenní koňský tábory, jen pár holek na turnusu, z toho jdme tam jely grupa, co jsme se znaky, jo to bylo fajn. A lyžařský tábory o jarňákách taky fajn. Za mě, nenutit, ať si vybere sám, ať si najde téma, co by ho bavilo a hlavně ať má nějakého parťáka s sebou. Dnes je těch možností mraky - vědecký tábory, sportovní, keramický, témata Harry Potter, Pokémon...
Ja mam syna 7 let, na tabor zatim nechce a nutit ho nebudu. Ja jezdila jako dite a pak pokracovala jako vedouci do cca 23 let a mam na to ty nejlepsi vzpominky, dodnes se s tou partou schazime. Ale je pravdou, ze takove ty 6 lete deti tam casto plakaly, nebyly zvykle byt pryc od rodicu na tak dlouho a bylo to pro ne hodne tezke. Syn letos probrecel i skolu v prirode, styskalo se mu, takze vim, ze na tabor proste neni ready. Budu rada, kdyz jednou zacne jezdit, ale nutit ho nebudu, i kdyz hlidani na leto mame spatny. Holt kdyztak primestaky, no. Jinak myslim, ze v 9 letech je to idealni pro tabor, uz to snad neprobreci. Nevim, proc by se mu mel nekdo smat, ze je poprve na tabore, to jsem nikdy nezazila.
@ninive211 Proto jsem to psala. Třeba můj 12 lety syn by takový tábor také nedal. Ještě vůbec pokud by to bylo někde na louce u lesa a měli by tam provizorní sprchy , to by byl jeho konec . Přitom třeba já takove tábory milovala. A pamatuji si , že vždy když jsem přijela z tábora první co bylo mne mamka nahnala do vany , jak jsem "smrdela" a oblečení přebirala venku 🤣🤣.
My jsme taková tábornická rodina - já tábory jako dítě milovala, moje nejstarší jezdila taky ráda, teď táborničí druhá a třetí dcera. Letos v létě měla každá dva pobytové tábory a jediné výtky byly ty, že nebyly delší 😀. Od tříleté jsem pak celé léto neustále poslouchala, že chce taky na tábor.
Co můžu doporučit - ze začátku zvolit spíš kratší tábory, ne každé dítě je táborový typ. Třeba Děti bez hranic dělají tábory pro začátečníky (kratší), tématické (delší), dělají dokonce i tábory pro rodiče s dětmi, kam se jezdí s dětmi už od cca 3 let. Právě s Dětmi bez hranic jezdí moje děti už hromadu let (počítám už od nejstarší). Starší holky chodí na skauta, takže letos v létě byly poprvé i se skautem a taky nadšené (a to byl ten "pravý" tábor ve stylu suchá latrína, stany s podsadou). Ještě můžu doporučit Veselou vědu, ti dělají tábory kratší, zaměřením spíš pro ty zvídavé badatelské děti - s nimi jela letos třetí dcera a vrátila se velmi spokojená.
@barulina tak na nekterych nebo vetsich taborech nema vedouci, ani zastupce vedouciho tabora, treba vubec svuj oddil. Jen se staraji o chod tabora organizacne. Anebo, kdyz mas oddil vyjukanych petiletaku, tak se tam vlastni otriskany dvoulety/trilety batole uz ztrati. Jako rodic, co zna vedouci, to pochopis, nebo se to jako "cizi" rodic mozna dovis pripadne az zpetne, od vlastniho ditete, ze tam nekdo mel i svoje male deti. Manzel delal na tabore druheho kuchare a mel tam na 14 dni i nase deti 2 a 4 roky. Nase decka byly vesmes volne vypusteny na louce mezi kuchyni a nasim stanem a bylo to uplne v pohode.
V mem okolí žádné děti nejezdi na pobytove tábory už v 5-6letech. Něco jiného je pokud je to nějaké soustředění,nebo tábor který pořádá kroužek na který cely rok chodily. Ale na aby někdo poslal 6lete dite na tábor kde nikoho nezná to jsem nezažila. Většinou všichni začínají s táborem až kolem 8-10let.
Ahoj holky, tak píšu, jak to celé dopadlo a popřípadě i Vaše zkušenosti. Na tábor jsem nakonec poslala a s manželem jsme si synův pobyt vůbec neužili a stále na něj mysleli. První dny se mu dost stýskalo, i když jel s kamarádem. Byla jsem denně v kontaktu s jeho vedoucím, který na tábory jezdí dvacet let. Říkal, ať hlavně pro něj nejezdíme, ale dal mi najevo, že je kluk docela rozmazlený. Syn si z tábora odvezl samé hezké vzpomínky. Já tedy také byla příjemně překvapená, že byl pěkně vedený a zároveň i, že syna bavilo plno věcí, které by ho v běžném všedním životě nebalily. Příklad, bavily ho různé procházky s tématy, zkusil si plno her a nebyla to pro něj nuda. Žádná šikana, ani třeba posmívání neproběhlo. Což se dělo v mé fantazii. Co ho zkrátka brzdilo bylo to, že se mu často stýskalo. Dokonce tam poznal nové kamarády a s jedním si o volá. Tak jsem se chtěla zeptat, jak ho zkrátka za další rok zpracovat, aby to příští rok se stýskáním bylo lepší. Byl tedy poprvé na tak dlouho. Koukala jsem i na příměstské tábory a ty prostě nemají tak kvalitní program. Tak jestli máte některá zkušenost, popřípadě je tu nějaká vedoucí tábora. Tak budu ráda.
Styskani se zmeni, deti potrebuji vyzrat. Verim, ze za rok to bude lepsi 🙂
Tak píšu zase aktuálně. Letos jsem s táborem moc nepočítala. Ale bavili jsme se se synem a nakonec by chtěl jet. Domluvila jsem i kamarády, aby nejel sám a teď ho dvakrát přepadl smutek, že se mu bude stýskat a neví, jestli chce jet. Přitom čas od času prohodí i nějakou historku z tábora. Tchýně na mě naběhla, že jsem klukovi tábor vnutila a že už je to zaplacené a že jsem mu to neměla dovolovat. Tak co teď. Dnes se s klukama bavili, že se těší, ale pak za mnou přijde, že se bojí stýskání
C
Zkus to s nim nejak probrat. Ze styskani je normalni, ze to nejspis bude lepsi nez loni, kdyz uz to zna. Ze se muze tesit, ze az zas prijede domu tak... (mu upeces oblibeny kolac, pujdete do cukrarny, do kina, kamkoli, zahrajete si spolu oblibenou hru, ... ) . A pripomenout mu ty veci, na ktere se muze tesit na tabore, prave ty nove kamarady, zazitky.... a ze se tesis az ti to pak bude vypravet.
Já bych teda na nějaký náhodný tábor do cizího prostředí dítě neposlala. To je jako kdyby vás jako dospělou poslali samotnou na dovolenou s cizími lidmi a přikázali vám se tam s nimi družit a kamarádit. Na to taky každý není... Za mě má být tábor vyvrcholením celoroční činnosti s vedoucími, které dítě zná a kterým rodič důvěřuje. Naše děti jezdí od první třídy na tábor se skauty a dobrovolnými hasiči. Skauti dokonce dělali brzy na jaře celovíkendovou výpravu, aby si pobyt mimo domov mohly vyzkoušet i děti, co zatím samy nikde nebyly a aby se podle toho mohly rozhodnout, jestli to zvládnou a jestli chtějí jet.
Na tchyni bych se vykaslala 😃 i smutek a stesk patří k životu a s partou na táboře tohle zvladne mnohem snaz.
A jde o tábor v lete? Vůbec bych zatím neřešila... u nás čím víc se o tom mluví, tím víc se syn bojí a má různé strachy,které pak nenastanou...takže bych to zkusila odložit a zbytecne se netrápít vzájemně. Zvlášť když tam bude mít kamarády,bude to fajn...
Loni Tábor zvladnul a užil si,užije si to i letos.. Vysvětlila bych synovi,že normani kdyz se mu stýská a dobre,ze ma rad svůj domov a rodinu. Ale protože chce mít zážitky a kamarády, musí občas stýskání překonat. Například já dospěla osobo kdyz jsem na dovolené s rodinou,stýská se mi po našem pejskovi a těším se na nej. Neznáme na to,ze kvuli tomu,ale nepoletím k moři..
Tak holky, píšu po roce. Syn opět jet nechtěl, jel skutečně z donucení. Vrátil se letos plný zážitků, se slovy, že to bylo krátké a příští rok chce znova. 😊 Tak naštěstí jsem ho poslala. Je z něj úplně jiný dítě. Samostatný, našel si kamarády, zapojoval se a ani se mu moc nestýskalo. Měl krizi pouze asi dva dny 😊
Tak holky, píšu po roce. Syn opět jet nechtěl, jel skutečně z donucení. Vrátil se letos plný zážitků, se slovy, že to bylo krátké a příští rok chce znova. 😊 Tak naštěstí jsem ho poslala. Je z něj úplně jiný dítě. Samostatný, našel si kamarády, zapojoval se a ani se mu moc nestýskalo. Měl krizi pouze asi dva dny 😊
@anonym_autor Tak to je super, mama většinou ví co je pro dítě nejlepší..
Přesně- nenech se děsit, třeba si sám vybere nebo ještě změní názor. Ale v dnešní době bych byla opatrná, tu a tam proběhne zpráva, jak nějaký pedofil roky jezdil s dětma na tábory jako vedoucí. Takže bych vybírala velmi velmi pečlivě 🙈