Existují ještě muži, kteří aktivně bojují o ženy?

@jancazao jenze ja napisu ze ted ne, ze az bude dite u otce a uz je 'problem'

Třeba nechtějí ženskou s dítětem.

@zuzkasim vedi jak to mam,ja se tim netajim.

A neni to, ze kdyz napises, ze ted ne, ale az bude dite u otce, ze das vedet, az to nastane? Kdyz bys napsala konkretni termin bude u otce tehdy a tehdy, taky se odmlci nebo jsi to zatim psala jen obecne? Pokud obecne bez konkretniho terminu, muzou si to vylozit jako vymluvu a nezajem…

Me spis prijde, ze chtej vse hned, bez prace.

Otocim to, o co mi jde - treba resim bllbost.
Kdyz ja mam o nekoho zajem, vi to. Ptam se jak ma, zajimam se o nej, bejt chlap nabidnu pomoc (stary barak). Jedu kolem, vidim, zastavim a zkusim se zeptat na kafe, nebo jen pozdravit.

Ale ja vidim kolem jen 'tak pak napis'. Zadnej plan, snaha, kontakt, mlceni.

Nebo proste kdyz zavzpominam - kamarad ze skoly na me cekal kazdou prestavku u tridy, druhy za mnou chodil x krat tydne na kafe do prace, jiny mi prinesl neco na zub pravidelne. To beru jako zajem.

No a nešlo by to napsat jinak, než Až bude dítě u otce? Nevím jak staré máš dítěale třeba napsat v době, kdy je dítě třeba ve školce/škole? Nemusíte se scházet třeba až večer. Řekla bych, že na chlapi ta věta působí jako red flag a ztratí zájem.

@mishka87 ale me nejde jen o tuhle situaci. celkove. Takovyto dobyvani mi u chlapu chybi. A nerikam, ze to pisu doslovne takto, zalezi jak to vyplyne. Ale proste se nemuzu sbalit a jit kdykoliv kamkoliv. A kdyz je dite ve skole, ja jsem v praci.

Já myslím, že ve světě online seznamek to funguje jinak. Je rozdíl, když se líbíš spolužákovi nebo kolegovi, znáte se dlouho a on si je díky tomu jistý, že mu za to úsilí stojíš, než když si s někým nezávazně píšeš, neznáte se a má se jednat o nějakou oťukávací schůzku. Lidé si často takhle nezávazně píšou i s více lidmi a když nemá valný zájem jedna, půjde na schůzku jiná.

@anonym_autor souhlasím s Petrou + ti potvrzuji, že vydáváš zmatené signály, protože i já mám zmatek v tom, co tedy po tom chlapovi vlastně chceš. Nejprve tvrdíš, že potkat se můžete až bude dítě u otce, ale o pár řádků dál si stěžuješ, že se dotyčný nenamáhá přijít na kafe a neposkytuje ti služby hodinového manžela (s těmi požadavky na opravu tvého domova bych byla také opatrná)...

@petulkadodo ale ja vubec nemluvim o seznamkach, na zadne nejsem 😁 spis kdyz jsme to resili na terapii, tak mi bylo receno, nechat to na chlapovi. Ale ja mam pocit, ze v tu chvili se uz nikdo neozve. Kdyz ja nebudu iniciativni.

@anonym_111c74 ja se nikoho o pomoc neprosim, na to pozor. Tahnu to tu roky sama, nejsem zvykla si o pomoc rikat a naopak se to teprv ucim u znamych a rodiny. Jen rikam, jak bych jednala ja, v kuzi chlapa co ma o nekoho zajem.

Ale ono to je asi o tom, kdo ma fakt zajem a kdo hleda jen zabavu kdyz se mu chce. Protoze kamaradi nemaji problem tu zastavit kdyz me vidi venku nebo tak.
A mozna to je i ve me - posledni dobou mam problem se slovy a hledam spis ciny.

Já se přiznám, že mi přijdeš, že komunikuješ trochu zmateně. Možná by to chtělo probrat i s jiným terapeutem, může ti přinést jiný vhled.
Možná si tak zvyklá žít sama, že vypadáš velmi samostatně a vydáváš signály, že protějšek u tebe nemá místo. Zkusila bych pátrat i tímto směrem.

Někdy to trvá než potkáš toho pravého.

Já jsem ze seznamovacího trhu nějakou dobu pryč, tak nevím, jestli k tomu mám, co říkat, ale tipla bych si, že jsou stále muži, co se umí snažit.

Na druhou stranu také muži mají za sebou svoje zkušenosti a snažit se u někoho, kde to vypadá, že není zájem a zase z toho bude kulový, tak by se mi na místě chlapa také moc nechtělo.

A seznamku zkusit nechceš? Třeba jen kvůli zkušenostem, abys pak mohla zanalyzovat, jak ti jde komunikace a seznamování on-line, jestli to přineslo něco pozitivního.

@levandule_k nechci. Jsem sama chvili a asi jeste nemam naladu na 150 obrazku pindouru a jednu normalni konverzaci 😁 navic jsem ted v takove socialni bubline, ze mam pocit, ze seznamka netreba.

Ano, samostatna jsem a okoli to vi. Zaroven i vedi, ze toho je na me moc. Respektive, jak pisu vyse, ucim se rikat o pomoc a uz si nehraju na hrdinku, co vse zvlada s prstem v nose.
Ale dojem z toho mam takovy, ze sice samostatna zena muze 'desi' ale je to takove wow... no a zaroven nikdo nechce holku, co nezvlada to, co si nalozila na hrb.

Takze vlastne nevim, co muzi chteji.

No uvidime, co zivot prinese.

@anonym_autor
Dle tvého psaní jsem tipovala, že jsi sama delší dobu.

@levandule_k ne, jen me proste zarazilo jednani muzu, co maji 'strasne velky zajem' a bydli 'par metru vedle'.

@anonym_autor já jsem manželovi tenkrát napsala první, ale pak už většinou zahájil konverzaci on. Pak jsme se střídali, jednou on, jednou já. Psali jsme si denně, pracoval v té době v zahraničí. Když jsme se neviděli, psali jsme si pořád, takže asi ještě existují. 🤷Taky jsem měla dítě, ale když jsme něco podnikali osobně, tak i s malou. Jediná moje možnost bez dítěte byla, když se babička nabídla, že povozí malou hoďku v kočáru. To jsem pak jezdila já k němu domů na skok. 😁 Jinak vždy psal a zajímal se, jak se obě máme. 🙂 Můj manžel je zrovna takový rytíř na bílém koni. Podle mě mu to asi jistým způsobem dělalo dobře, že mě vytáhl z průseru. Že mě zachránil. Teď už je teda nejradši, když se obstaráme samy a on přijede z práce a má veget. Pohodlný rytíř... 😆

A tak to je pochopitelné - je rozdíl být “za hrdinu” u svobodné, nezávazné a ideálně atraktivní dvacítky a je rozdíl být “za rytíře” u zklamané, unavené od třicítky výše ženy, která má závazky a u tebe jako bonus starý barák.
Ty by ses posadila na zadek z týpka, unaveného ze střídavky, který nemá důvěru v ženy, stará se o dítě a u toho má na krku restauraci, kde mu chybí servírka? 😅

P.S.
Ale ano, asi tě chápu. Já byla nezadaná po třicítce. A nepočítám, kolikrát jsem si vyslechla, že se mne muži vlastně bojí - že jsem schopna se dobře uživit sama, dobře vypadám, vše si dokážu obstarat sama a jako bonus jsem kariéristka.
Realita - co jsem měla asi dělat - shnít v polorozpadlém podnájmu čekáním na rytíře na bílém koni? 🫨 Nakonec se “rytíř” objevil a časem pochopil, že jestli nepřidá ruku k dílu, v pohodě si to obstarám sama, ale s rizikem, že výsledek bude jiný, než si představoval ,-) Teď je vůbec problém ho přesvědčit, že není potřeba nechat na baráku ruce a zdraví.
Jo, ale jedna podstatná věc - já se naučila o tu pomoc aktivně říkat. A výsledek nekritizovat, když bude o něco jiný. A poděkování je kapitola sama o sobě ,-)

Já byla opatrná, když jsem začínala se současným manželem, protože jsem si nebyla ze začátku úplně jistá a taky jsem měla naučené takové ty hry, kdy se počítá, kdo kolikrát napsal a čeká se, aby se neodepisovalo moc rychle. A on do toho šel od začátku na 100%. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak i s mým ex to bylo jednoduché a přímé. Divné a kostrbaté to bylo s chlapama, se kterými to stejně nikam nevedlo.