Jak postupovat při problémech s telefonním kontaktem dítěte s matkou?

Dobrý den,

obracím se na Vás s žádostí o právní radu ohledně realizace telefonického a video kontaktu dítěte s matkou. Ze své strany vyvíjím maximální úsilí a dítě k hovorům s matkou dostatečně motivuji. Výsledek je však většinou bezúspěšný. Dítě kontakt odmítá, nemá zájem si volat a video hovor málokdy přijme. K hovoru (často jen audio) svolí až po téměř hodinovém přemlouvání. Nejedná se o projev iniciativy dítěte, ale o hovor vynucený.

I přesto mě matka opakovaně obviňuje z omezování styku a z neochoty dítě na kontakt připravit. Dítě na hovor systematicky připravuji již dva dny předem (pomáhá mi i nynější partnerka, se kterou má dítě velmi dobrý vztah). Je však nutné vzít v potaz jeho věk a rozumovou vyspělost – navštěvuje teprve mateřskou školu. I přes tuto dvoudenní přípravu se dítěti do kontaktu nechce. Nevím, jak lépe bych ho mohl motivovat. Povinnost připravovat a motivovat dítě k tomuto kontaktu, která nám byla v letošním roce stanovena, v praxi přerůstá v neustálý nátlak. Ten má na psychiku dítěte negativní dopad a ventiluje ho následně v chování vůči mně.

Matka mě kvůli tomu opakovaně nahlašuje na OSPOD a soud, že dokonce následně a to i s partnerkou vytváříme násilí proti dítěti, když na OSPODu s ní dítě uvede, že jsme dítě s partnerkou nutili do kontaktu s matkou a místy jsme měli údajně i křičet. Orgán mě následně písemně i ústně konfrontuje s tím, že dítě dostatečně nemotivuji a formou násilí se jej k tomu snažíme donutit, což vychází i ze slov matky, která pak před soudem uvádí, že ji dítě říkalo, že jej s partnerkou prý bijeme, což není pravda. Chci zdůraznit, že dělám maximum a má partnerka také. Snažil jsem se v dítěti podpořit pozitivní vzpomínky a do pokojíčku jsem mu vystavil rámečky s fotkami z doby, kdy žili s matkou společně. Dítě však matčinu tvář na všech fotografiích přelepilo samolepkami s tím, že maminku nechce vidět ani ji mít v pokojíčku.

Stále se snažím vymýšlet nové způsoby, jak jejich vztah budovat, ale tato snaha vychází pouze ze mé strany. Matka očekává, že vztah s dítětem vybuduji za ni. Sama nevyvíjí žádnou vlastní iniciativu a situaci řeší pouze přes úřady, které mě neustále upomínají.

Zároveň bych chtěl upozornit na další závažný aspekt. Se svou současnou partnerkou mám mladšího syna. Na jeho zdravotní a psychický stav nikdo nebere ohledy. Při předávání staršího dítěte musí mladší syn poslouchat agresivní výkřiky mé bývalé partnerky, což negativně ovlivňuje jeho vývoj. Přestože jsem tyto důležité informace OSPODu důrazně sdělil, úřad je ignoruje. Upřednostňuje se pouze situace staršího dítěte, zatímco práva mého druhého syna jsou opomíjena, ačkoliv jsou ze zákona rovnocenná.

Rád bych se Vás touto cestou zeptal na následující:

1. Jak mohu v této situaci nejlépe právně postupovat?

2. Jaké jsou mé limity a co si ze strany matky a OSPODu již nemusím nechat líbit?

3. Jak mohu OSPODu (případně soudu) prokazatelně doložit, že pro motivaci dítěte dělám absolutní maximum a současný stav je dán vnitřním blokem dítěte a pasivitou matky?

Děkuji.