Už hodně dlouho jsem tu nebyla tak osobní, ale kdysi tu na koníkovi všechno začalo, takže bych tady těch pár řádků chtěla mít. Třeba to nakopne i některou z vás, aby šla za svým snem.

V pátek mi skončila rodičovská dovolená a když něco končí (notabene takhle dlouhé období) mám prostě nutkání bilancovat. Možná to máte taky tak 🙂

Troufám si říct, že jsem za ty čtyři báječný a dlouhý roky ušla obrovský kus cesty a posunula se někam, kde jsem si ani nedovolila doufat, že se někdy ocitnu. Na mateřskou jsem odcházela jako státní zaměstnanec a nyní se "vracím do práce" naplno jako podnikatelka. I když jsem vlastně nepřestala pracovat ani na chvilku a makala jsem v podstatě úplně po oba své rodičáky, je to teď jiné. Vykračuji do neznáma a nepopírám, že mám trošku strach. Nicméně vím, že cesta, po které jdu, je ta, která mě naplňuje, těší a dělá radost i lidem kolem mě. A i když to nebude vždycky jednoduché, udělám maximum pro to, aby to stálo za to! A pokud by to náhodou nevyšlo, beru, ale budu vědět, že jsem pro to udělala všechno 🙏

Zatím si tak nějak stále zvykám, že moje pracovní doba je POŘÁD, dovolená velmi výjimečná a jistoty prostě nejsou. Obzvlášť v téhle divnodobě. Že mám strašně málo volného času, a tak se jej učím poskládat tak, abych nikoho ze svých blízkých nešidila. Zvykám si, že se k našim rodinným fotkám většinou dostávám až s několikaměsíčním zpožděním. Třeba teď jsem si konečně našla chvilku času na fotky z našeho putování po nádherné Kefalonii. A jelikož je tenhle post výjimečně opravdu jenom o mně, dovolím si přidat i fotku z jednoho nádherného podvečera, který mám v mysli pořád. A kdy nám téměř každý kolemjdoucí gratuloval ke svatbě😂

A na závěr si dovolím přidat oblíbený citát, o jehož pravdivosti mě poslední roky dokonale přesvědčily:
"Jdi za svým snem a vesmír ti otevře dveře tam, kde dřív byly pouze zdi." (Joseph Campbell)