31 minut, které ségře zkazily den 🙂

ač to podle nadpisu nevypadá, toto je náš druhý neplánovaně domácí porodní příběh 🙂

Druhé těhotenství  přišlo po tom prvním nečekaně brzy, přes všemožné překážky (bez pravidelné MS, kojení, ochranu apod.) nás asi miminko moc chtělo a tak si nás našlo 🙂 Termín porodu měl být skoro přesně dva roky od toho prvního a tak mě trochu provázely pochybnosti, jak to se dvěma docela malými dětmi zvládneme - no, ale to je na jiný příběh 🙂 

U prvního těhotenství jsem obíhala předporodní kurzy, chodila cvičit, pila maliník, jedla semínko, cvičila s epi-nem, sehnala si soukromou PA a sháněla všemožné informace.

U druhého těhotenství jsem obíhala všemožné aktivity s prvorozeným, byla pečená-vařená na dětských hřištích, angažovala se více v neziskové dětské dílně, chodila s malým na cvičení, no zkrátka na mě samotnou a mimčo moc času nezbývalo a občas jsem i v 8mém měsíci zapomněla, že jsem těhotná a snažila se narvat do ne-těhotenských džín (což se mi se zataženým břichem i jednou omylem povedlo 😀 ).

Mezi smysluplné věci, které jsem ale zařídila patřilo, že jsem si opět opatřila soukromou PA, zaregistrovala se znova ve Vyškově (pro Brno, kdyby to šlo rychle, byl záložní plán Milouši) a "vyhnala streptokoka" (jupí!!!!), aby při porodu v porodnici nehrozily antibiotika.

Pořád jsem doufala, že se malá narodí nejdříve 16.10., protože týden od 10.10. jsem měla fakt nadupaný a 15.10. jsme chtěli na svatbu kamarádce. No a manžel si dokonce přál termín 20.10., aby se mu data dobře pamatovala (20.7. svatba, 20.9. narození syna a teď chtěl 20.10. - narození dcery 🙂 ) spousta dat v říjnu bylo "obsazených" - hodně členů rodiny je narozených v říjnu a tajně jsem si pro malou přála "vlastní" datum. Nejvíc o tom mluvila moje sestra, která se narodila 9.10.  a chtěla mít "svůj" den (jop a to je jí 26 let 😀 ) .

V sobotu 8.10. jsme byli u tchánovců, kde byla i švagrová s dětma (6 a 4 roky) a holky si s malým si super vyhrály, šli jsem ven dopoledne i odpoledne, pořád jsme děcka vysazovali na různé houpačky, běhali za nima a byli dost v pohybu, ale moc si to užili 🙂 večer už jsem cítila svaly v rukou a trochu mi tuhlo břicho, ale přikládala jsem to akčnímu dni (a navíc první termín od mého Dr. byl 14.10., takže klid, ne? 😉 )

O půlnoci jsem se probudila a šla čůrat, ale malá se v břiše mlela o stošest a tak jí říkám, klid, potřebuju se vyspat slečno, zítra máme taky ještě program! 

Ve 4 hodiny ráno mě znova probudí nutkání čůrat a tak se zvedám a píchá mě v podbřišku jak blázen. Jdu na záchod, a přemýšlím, že dnes má přece ségra narozeniny a tak jí hned píšu na Viberu (žije v Číně a tam je +6 hodin) gratulaci, abych byla první 🙂

Když jdu ještě do kuchyně pro pití, tak mě začíná fest bolet podbřišek, záda a ruce. Tak si říkám, že zítra zvolním, a jdu do sprchy, abych si nahřála záda. Koukám na mobil, který jsem si položila na umyvadlo a je 4,06hod ráno. Bolesti v podbřišku sílí (ruky a záda pořád stejně). Volám své PA ve 4,14hod, že mě dost bolí podbřišek a že jsem ve sprše a břicho mám tvrdé, ale pořád nahoře a plodovka neodtekla. Tak radí, ať ještě chvíli ve sprše vydržím, že to porod asi nebude, ale ať si pustím hodně teplou vodu a za cvhíli klidně mám volat znova, kdyby se bolesti zpravidelnily. Připomínám jí, že u prvního porodu to byl taky fičák, že na žádnou pravidelnou bolest si nepamatuju, ale odtekla hned plodovka a břicho kleslo, což teď nepozoruju.

Ve 4,28 volám znova PA, at pro jistotu přijede, že bych byla ráda, kdyby mě zkontrolovala, ať víme, co se děje, protože menstruační bolesti v podbřišku se zhoršijí a nutí mě to prodýchávat, ale pravidelnost nula (někdy dvakrát hluboce těsně za sebou, jindy je třeba minuta pauza a pak 5x intenzivně prodýchávám do břicha) a odtok plodovky asi taky nic (nebo o tom nevím) a břicho stále nahoře. Odpovídá, že vyjíždí a já jdu budit manžela, že se asi něco děje, přinejlepším to budou poslíčky a nebo jedeme do porodnice.

Manžel vytahuje tašku ze skříně, jde se oblíkat, připravovat malýho a malýmu věci (v plánu byla moje mamka, že si pro něj přijede).

Já se mezitím ve sprše zapírám o horní rám a hlasitě dýchám a šíleně, ale naprosto šílěně mě bolí kyčle (nejhorší bolest z celého porodu) a nutí mě to roztahovat nohy od sebe. V mezičase si dávám ruku mezi nohy a nahmatávám hlavičku!

Vůbec se mi to nechce věřit, šahám malé na hlavičku, je to zvláštní teple-kulatě-slizký pocit 🙂 Začínám se smát a to tak, že nahlas, já mám hlavu mezi nohama! 😀

tak si v duchu myslím "oki, to asi poslíčky nebudou" a "do dvacátýho to asi nepočká", pak ale nahlas říkám: "Maty, pojď, ty nedočkavče, jsme tu pro tebe!" a jen si podřepnu, tak se najednou vyvalí spousta vody, jako na tobogánu a hned za ní přijíždí v té vodní smršti celé tělíčko, tak tak, že mi neporklouzne mezi rukama, jak je celá mokrá a kluzká 🙂

Koukám na ni, směju se jak blázen, vůbec tomu nemůžu uvěřit, že už je tu. Slyším na umyvadle pípání telefonu (zrovna mi odepisuje ségra z Číny, že děkuje za přání, takže dokonce i vím, kdy se malá přesně narodila 🙂, ve 4,45 ráno. )

Manžel jde do koupelny, aby se mě zeptal, jestli má malýmu balit i pyžamo a kouká na nás jak puk, já držím malou v náručí a říkám mu, že už nemusí spěchat 😀

Vtom z ložnice zní kníkání právě probudivšího se prvorozeného a tak pro něj manžel jde, Toník se na malou směje, pak se vymaní manželovi z náručí, jde si pro vláček a strká vagónek malé k ruce, těžklo mu vysvětlujeme, že to bude asi ještě chvilku trvat, než si budou společně hrát 🙂

Ve 4,52 voláme PA, jak to vypadá a ona, že je dole a studuje zvonky, kam má zvonit 🙂 manžel ji pouští nahoru a PA se směje, že ani nemusela jezdit, že to všechno už znám a zvládám sama 🙂

U každého porodu mě překvapí, jak bolí rodit placentu - to fakt nesnáším (jsou to jediné pravidelné kotrakce, které u porodu zažívám - trvalo to tentokrát na 6 konktrakcí)... brrr! 

Po kontrole od PA (narosto bez poranění - haha, kdo pak potřebuje epi-no! 😀 ), rychlé sprše a nasazení kontaktních čoček (abych na tebe Matynko lépe viděla 😉 ) si jdu s malou lehnout. Toník se k nám přitulí a hladí malé ručičku. Když chci malou pohladit taky, tak mi ruku odsune a říká "šám"!!! (S mu ještě vyslovovat moc nejde 🙂 ) zatím se chová jako brácha s velkým B, tak doufám, že mu to vydrží 🙂

Z postele posílám fotku ségře do Číny, že jsme jí k narozeninám vyrobili Home-made dárek. Odpovědí je, že jsme jí zkazili den 😀 ale že to bere a jde to rozdýchat 😀

Takže tak to bylo je a bude, od počátečního pocitu, že se děje asi něco víc, než jen namožené svaly, do samotného zrození, uběhlo 31 minut 🙂 

Před porodem jsem v legraci (ale myslela to vážně) říkala, že můj porod bude super, že porodím v noci, v posteli a probudí mě, až mi mimčo bude žužlat nohu... to se mi pravda tak úplně nesplnilo, ale třeba do třetice všeho dobrého, kdo ví? 🙂