Moje milé čtenářky (nebo i čtenáři?).
Moc vám děkuji za přízeň, kterou jste mi v průběhu několika týdnů věnovali. Byl to pro mě hnací motor a bez vás bych to nikdy v životě takto rychle nesepsala. Rvalo mi srdce, když jste netrpělivě čekali na každou další kapitolu a já ji nemohla pro vás rychle napsat. Jsem totiž jen obyčejná žena, která chodí do práce, má manžela, děti a kupu povinností. Ale nakonec jsme se dobrali do zdárného konce a vy konečně víte, jak to dopadlo.
A teď k vaší otázce, která se skloňovala snad pod každou kapitolou – je tohle fikce nebo pravda?
Trochu si teď připadám jako Jonathan Frakes z pořadu Věřte nevěřte – pamatujete, ne? Napínám vás, já vím. Rozhoduji se totiž, jak na tuto otázku správně odpovědět. A odpovím takto:
Příběh je smyšlený, protože je zasazen do jiné doby a prožívají ho jiné postavy, ale odehrává se na reálném podkladě. 90 % zážitků s Alzheimerem je autentických – osobně prožitých. Dějová linka s Viktorem není má zkušenost, ale tento příběh se stal. Jen jsem tento osud propůjčila Johaně, která s ním naložila tak, jak bylo vlastní jejímu charakteru.
Všechny uvedené postavy mají reálný předobraz.
Chtěla bych ještě podotknout, že jste nečetli hotové literární dílo, ale byli jste součástí tvůrčího procesu.
Kdysi jsem dostala jednu dobrou radu: „Pokud chceš vědět, jestli je to (cokoliv, co tě baví) opravdu dobré, tak to sdílej. Nevadí, že to není dokonalé. Prostě to sdílej. Sdílej ten nápad, tu myšlenku. Získáš užitečnou zpětnou vazbu, díky které se pak můžeš zdokonalovat.“
V lednu tohoto roku jsem se rozhodla, že to tedy zkusím. A když jsem s bušícím srdcem uveřejnila první kapitolu, překvapilo mě, že to má pozitivní ohlas.
A také moc děkuji i za konstruktivní kritiku. Opravdu moc mi pomohla. Viděla jsem, jak se mi s každou další kapitolou – díky vám – styl psaní vyvíjí a zraje.
A díky vašemu nadšení si dovolím si trochu neskromně konstatovat, že by tento příběh mohl zaujmout nakladatele, kterého určitě oslovím.
Je však na knize ještě spousta práce. Prvotní kapitoly musím přepsat. Původně jsem zamýšlela zahrnout více témat, které jsem pak vlastně nedokončila a pro čtenáře pak v průběhu příběhu pozbyly význam. Mnoho postav potřebuje dokreslit a rozvětvit důvody jejich jednání. Jsem si vědoma i stylistických chyb, opakujících se slov, dokonce jsem objevila i hrubku! Je tam i pár faktických chyb. To všechno jste velkoryse přehlíželi!
Další otázka, kterou jste mnohokrát zmínili, byla, zda bude mít příběh pokračování. Odpověď je ano.
Vím, že se opakuji, ale ještě jednou vám moc děkuji za každou zpětnou vazbu.
A teď bych vás ráda požádat ještě o jednu věc. Potřebuji vymyslet název. Pomůžete mi?
Na tenkém ledě
Jediná noc