Vliv pozitivní mysli na život
Ahoj holky, téma, o kterém delší dobu přemýšlím, a dokonce ty informace mi přichází z více stran (ne jen z internetu, i ze setkávání s různými lidmi). Věříte tomu, že pozitivní nastavení mysli ovlivňuje naši realitu, to co k sobě přitahujeme? Jaké s tím máte zkušenosti, pracujete s tím nějak? Díky za sdílení 🍀🌺
Já myslím, že třeba neovlivňuje realitu, ale to, jak se na ni díváme. Jestli je to to, na co se ptáš. Vidím to hodně v okolí, kdy jsme prostě běžní lidé, střední třída s (naštěstí) průměrnými starosti. Třeba na těch penězích je to hodně vidět. Máme všichni tak nějak podobně finančně, ale někdo se cítí chudý a někdo málem bohatý. Takže od té doby, co jsem si to uvědomila, se sama usměrňuju, že se máme dost dobře. Brzdím tak manžela, že to není tak, že "na něco nemáme", ale že "to za to nechceme dát". Tedy že je to věcí priorit, stejně jako spousta věcí. A totéž se dá aplikovat na spoustu věcí. Třeba někdo má problematické děti, někdo děti, které ho soustu věcí naučí. Nebo třeba nenadávám preventivně na základě nějakých neověřených zpráv na něco, ale počkám, jak to bude působit na mě (typicky škola, školka). To pro mě hodně souvisí s takovým tím životním nastavením (pozitivní x negativní). Tohle i hodně učím děti, je to moje dost taková životní filozofie - umět se na věci podívat z více stran, umět se vcítit. Hodně to souvisí i se vzory v rodině, moji rodiče naprosto vynikají programových nepochopením okolí, postojem, že jen jejich názor a vlastně vše je správné, pomluvy a zavrhování v rodině. já jsem si řekla, že mnou toto končí, že já to dál jako životní postoj další generaci nepředám.
Já tomu věřím, stejně tak věřím tomu,že má velký vliv i jaké lidi máš ve svém blízkém okolí. A upřímně? Nemyslet pozitivně tak už tu možná dávno nejsem nebo bych byla troska potom všem jak mi život naložil. Na vše se snažím dívat z více úhlů a myslet více pozitivně. Víš jak se říká když nejde o život.... Spoustu mých kroků v životě bylo s negativní reakcí mé rodiny, okolí ,ale ty už ve svém blízkém okolí nemám a ťukám na to jak se nám daří.
@dandaa Tak to máme hodně podobně. My jsme oba s manželem z problematických rodin. Řekli jsme si, že námi to končí. Jasně, člověk si toho spoustu nese nevědomky, ale co můžu ovlivnit, to ovlivním.
Já ti napíšu, co se mi stalo teď o víkendu, není to přímo o pozitivním myšlení, ale o tom co si přitáhneš. Byli jsme u rodičů a mamce se rozbil jeden spotřebič, udělat dost nepořádek, který jsme pak museli uklízet, tak jsem jí říkala, ať ho vyhodí a koupí si nový, taťka to pořád nějak opravuje a ona mi řekla, že chce zrovna tenhle a ten už se nevyrábí. Za 15 minut otevřu fcb a ten spotřebič vložila zrovna paní na swap😂. Pak jsme ještě řešili kapsle do kávovaru na dovolenou a ty kapsle se tam ten den objevily taky😂.
Mně se často stává, že vesmír řeší problémy za mě. Třeba to k sobě taky přitahuju 😀
Já myslím, že třeba neovlivňuje realitu, ale to, jak se na ni díváme. Jestli je to to, na co se ptáš. Vidím to hodně v okolí, kdy jsme prostě běžní lidé, střední třída s (naštěstí) průměrnými starosti. Třeba na těch penězích je to hodně vidět. Máme všichni tak nějak podobně finančně, ale někdo se cítí chudý a někdo málem bohatý. Takže od té doby, co jsem si to uvědomila, se sama usměrňuju, že se máme dost dobře. Brzdím tak manžela, že to není tak, že "na něco nemáme", ale že "to za to nechceme dát". Tedy že je to věcí priorit, stejně jako spousta věcí. A totéž se dá aplikovat na spoustu věcí. Třeba někdo má problematické děti, někdo děti, které ho soustu věcí naučí. Nebo třeba nenadávám preventivně na základě nějakých neověřených zpráv na něco, ale počkám, jak to bude působit na mě (typicky škola, školka). To pro mě hodně souvisí s takovým tím životním nastavením (pozitivní x negativní). Tohle i hodně učím děti, je to moje dost taková životní filozofie - umět se na věci podívat z více stran, umět se vcítit. Hodně to souvisí i se vzory v rodině, moji rodiče naprosto vynikají programových nepochopením okolí, postojem, že jen jejich názor a vlastně vše je správné, pomluvy a zavrhování v rodině. já jsem si řekla, že mnou toto končí, že já to dál jako životní postoj další generaci nepředám.
@biciklissie to je další věc, nad kterou také přemýšlím, to předávání traumat a negativních vzorců v rodině. Ale jak z toho ven? Staci si to uvědomit a začít dělat jinak, nejspíš.
Běžně pracuju s vizualizacemi - třeba když jedu někam, kde je problém s parkováním, vizualizuju si volné místo, které tam je. A funguje to, uvolní se nejpozději v tu chvíli, kdy přijíždím. Dřív mi pokaždé ujelo metro před nosem a podobně, takže opravdu cítím změnu. A hodně si dávám pozor na sílu slov - místo "Nikdy to nedokážu" učím děti říkat "Zatím to nedokážu" a podobně.
Rozhodně ano. Věřím, že to, co posílám do světa, se mi stejnou měrou vrací zpět. A podle toho se taky snažím žít... A taky věřím, že je nám vždy naloženo tolik, kolik jsme schopni zvládnout... Hodně mi pomohlo eliminovat toxické lidi ze života, ti totiž tu pozitivitu vysávají jako upíři 🙈
@biciklissie to je další věc, nad kterou také přemýšlím, to předávání traumat a negativních vzorců v rodině. Ale jak z toho ven? Staci si to uvědomit a začít dělat jinak, nejspíš.
@hvezdicka09 Prostě ovlivnit to, co jde. Ostatním bych se netrápila.
Já tomu věřím jen částečně. Nemyslím si, že pozitivní myšlení samo o sobě přitáhne lepší život nebo vyřeší všechny problémy. Znám období, kdy jsem se snažila být pozitivní za každou cenu, a ve skutečnosti jsem byla jen unavená a přetížená. Co ale vnímám hodně silně je to, že naše nastavení ovlivňuje, čeho si všímáme a jak reagujeme na situace. Když jsem odpočatá, klidnější a není moje hlava zahlcená, dělám lepší rozhodnutí, jsem otevřenější lidem i příležitostem a svět mi najednou připadá mnohem příjemnější. Nemyslím si, že se změnil svět. Spíš jsem se změnila já. Takže za mě není cílem být pořád pozitivní. Spíš být k sobě upřímná, dovolit si i horší dny a zároveň vědomě hledat věci, které mi dělají dobře. To mi funguje mnohem víc než snaha mít za každou cenu pozitivní hlavu.
@dandaa Tak to máme hodně podobně. My jsme oba s manželem z problematických rodin. Řekli jsme si, že námi to končí. Jasně, člověk si toho spoustu nese nevědomky, ale co můžu ovlivnit, to ovlivním.
@biciklissie Moje rodina měla velký vliv na to ,že s negativním přístupem se daleko dostat nedá a taky nedržet vše v sobě, protože to člověka časem sežere. Manželova rodina také nic moc,samé drby ,závist a finanční negramotnost.
Jesnoznacne co vysilas-to prijmas.Vzdycky kdyz jsme neco ztratili,tak jsme si rekli,ze to asi nekdo potreboval a ze nam prijde neco jineho-a je to tak. A co u nas stalo ted nedavno?Syn delal zkousky na stredni.Je takovy lepsi trojkar,neplatila jsem mu doucovani.Chtel na pajdu (ja si myslela na elektrikare).On sel ty zkousky(i talentovky)udelat.A nel nejvic bodu,co kdy ziskal.A jde tam.Ja prevzala tu taktiku a sla udelat zkousky na vysokou-jsem 25let od maturity.A jdu na vejsku 🙂.A dalsi a dalsi krasne veci zivotni ♥️.Nadeje je 🌼
@biciklissie Moje rodina měla velký vliv na to ,že s negativním přístupem se daleko dostat nedá a taky nedržet vše v sobě, protože to člověka časem sežere. Manželova rodina také nic moc,samé drby ,závist a finanční negramotnost.
@dandaa Pro mě bylo těžké si nastavit v hlavě, že si to lepší sama zasloužím a že si ho zaslouží i moje okolí. Tu pozitivitu a že věci nejsou černobílé. Čím jsem ale starší, tím mi to jde lépe. Jestli věkem nebo zkušenostmi, to nevím.
Holky děkuji za vaše postřehy. Mne se ještě líbí myšlenka říct si každý den za co jsem vděčný, tak mám plán si každý večer před spaním říkat s detmi, za co jsme ten den vděčni a učit je tak vnímat ty pozitivní věci.
Tohle je obrovské téma, které má spoustu podtemat. Věřím, ze pozitivní myšlení mnohé ovlivňuje, což vede k vděčnosti, protože když si všimnul těch pozitivních věcí, co se kolem mě a přímo mě dějí, uvědomím si, ze byt za co vděčná. Takže rozhodně doporučuji hýčkat vděčnost a všímat si maličkostí. Totiž, s tou pozitivitou je to takové ošemetné. Nejde byt pozitivní za každé situace, protože těžké věci se dějí, ale je v takové chvíli důležité být prostě nad věcí, nebabrat se v negativních emocích a soustředit svou pozornost na to co mám, co chci mít. Rozhodně nedoporučuji falešnou pozitivitu, jako že jsem šťastná na venek i přes to, že mi duše pláče. Jak říkám, toto téma je na dlouho, ale rozhodně to má smysl se tomu věnovat a pamatovat na to, ze čemu věnují pozornost, to roste. A ještě jedna myšlenka. Co by se asi stalo, kdyby jsme věnovali tolik energie na představy o tom, jak by to vypadalo, kdyby dana situace dopadla dobře, než když věnujeme energii vymýšlením katastrofických scénářů? Třeba to hodně pomohlo mě. Držím pěsti, stojí to za to.
Tohle je obrovské téma, které má spoustu podtemat. Věřím, ze pozitivní myšlení mnohé ovlivňuje, což vede k vděčnosti, protože když si všimnul těch pozitivních věcí, co se kolem mě a přímo mě dějí, uvědomím si, ze byt za co vděčná. Takže rozhodně doporučuji hýčkat vděčnost a všímat si maličkostí. Totiž, s tou pozitivitou je to takové ošemetné. Nejde byt pozitivní za každé situace, protože těžké věci se dějí, ale je v takové chvíli důležité být prostě nad věcí, nebabrat se v negativních emocích a soustředit svou pozornost na to co mám, co chci mít. Rozhodně nedoporučuji falešnou pozitivitu, jako že jsem šťastná na venek i přes to, že mi duše pláče. Jak říkám, toto téma je na dlouho, ale rozhodně to má smysl se tomu věnovat a pamatovat na to, ze čemu věnují pozornost, to roste. A ještě jedna myšlenka. Co by se asi stalo, kdyby jsme věnovali tolik energie na představy o tom, jak by to vypadalo, kdyby dana situace dopadla dobře, než když věnujeme energii vymýšlením katastrofických scénářů? Třeba to hodně pomohlo mě. Držím pěsti, stojí to za to.
@rosie18 Ono je to falesne pozitivni videt.Mam fotky,kde Se usmivan,jsem o dvacet kilo lehci,ale takova utrapena (silna,nedam se,statecna-v dusi v haji).A porad jsem se smala nahlas,jak blazen. A bolela me bedra. A tu vdecnost podtrhuju,je fajn si to zvedomit. I to "diky za kazde nove rano".🌼
To je zajímavé téma. Snažím se o braní věcí v životě tak, jak jsou. O pokoru a o vděk. Radovat se z maličkostí. Asi mám nějakou blbou karmu, protože když si něco naplánuji nebo přeji něčeho docílit, tak se vše pořád komplikuje a málo kdy málo co dopadne i při vynaložení obrovského množství energie. Je to ubíjející. Naopak manžel, ať už si vymyslí sebevětší ptákovinu nebo něco sotva realizovatelného, vždycky se vesmír poskládá tak, že mu to klapne.
To je zajímavé téma. Snažím se o braní věcí v životě tak, jak jsou. O pokoru a o vděk. Radovat se z maličkostí. Asi mám nějakou blbou karmu, protože když si něco naplánuji nebo přeji něčeho docílit, tak se vše pořád komplikuje a málo kdy málo co dopadne i při vynaložení obrovského množství energie. Je to ubíjející. Naopak manžel, ať už si vymyslí sebevětší ptákovinu nebo něco sotva realizovatelného, vždycky se vesmír poskládá tak, že mu to klapne.
@aedoss tohle téma hodně studuji poslední dobou a není to o tom, čemu věříš uvnitr? Jako že když si něco vysnis, jdeš za tím, ale vnitřně neveris tomu, ze si to zasloužíš? To čemu vnitřně věříme, to mnohé ovlivňuje.
@aedoss tohle téma hodně studuji poslední dobou a není to o tom, čemu věříš uvnitr? Jako že když si něco vysnis, jdeš za tím, ale vnitřně neveris tomu, ze si to zasloužíš? To čemu vnitřně věříme, to mnohé ovlivňuje.
@rosie18 To asi neumim posoudit. Například - přála jsem si jít za svým dlouholetým snem, což obnáší další studium na univerzitě. Připravovala jsem se na přijímačky, jak jen to se třemi malými dětmi šlo a den před přijímačkami jsem chytla nějaký moribundus, který mě zničil tak, že bych se nezvládla ani podepsat, natož hodinu někde cestovat a podat výkon. A takhle je to se vším. Jedem k rodičům, kam se dostaneme málo. Zařídit dovolenou, sehnat ubytování, naplánovat, aby se to všechno hodilo, zabalit a pak je někdo marod, takže nic, další šance třeba až za půl roku. Když jdu někde něco vyřizovat, napánuji si časové schéma, věřím, jak by to mohlo vyjít a nikdy to tak není. Cokoliv řeším, zařizuji, vyřizuji je to pořád s nějakou brutál komplikací a nebo zvýšeným úsilím. Kdežto když takhle něco dělá manžel, má k tomu často ještě bonusy navíc (myšleno jako věci, co přijdou nad plán a samy).
@rosie18 To asi neumim posoudit. Například - přála jsem si jít za svým dlouholetým snem, což obnáší další studium na univerzitě. Připravovala jsem se na přijímačky, jak jen to se třemi malými dětmi šlo a den před přijímačkami jsem chytla nějaký moribundus, který mě zničil tak, že bych se nezvládla ani podepsat, natož hodinu někde cestovat a podat výkon. A takhle je to se vším. Jedem k rodičům, kam se dostaneme málo. Zařídit dovolenou, sehnat ubytování, naplánovat, aby se to všechno hodilo, zabalit a pak je někdo marod, takže nic, další šance třeba až za půl roku. Když jdu někde něco vyřizovat, napánuji si časové schéma, věřím, jak by to mohlo vyjít a nikdy to tak není. Cokoliv řeším, zařizuji, vyřizuji je to pořád s nějakou brutál komplikací a nebo zvýšeným úsilím. Kdežto když takhle něco dělá manžel, má k tomu často ještě bonusy navíc (myšleno jako věci, co přijdou nad plán a samy).
@aedoss Nejsem psycholog ani zivotni kouc,ale neresis moc?Mozna nekdy pustit ty oteze a nechat,treba jen na cas,veci plynout. Treba zacnou prichazet necekane pozitivni zalezitosti.
@aedoss Nejsem psycholog ani zivotni kouc,ale neresis moc?Mozna nekdy pustit ty oteze a nechat,treba jen na cas,veci plynout. Treba zacnou prichazet necekane pozitivni zalezitosti.
@hadruska jé, to jsem nechtěla, aby to vyznělo, že se tím nějak trápím. To ne. Jen jsem uváděla konkrétní příklady, že se mi i přes pozitivní myšlení věci nedaří.
@aedoss Nejsem psycholog ani zivotni kouc,ale neresis moc?Mozna nekdy pustit ty oteze a nechat,treba jen na cas,veci plynout. Treba zacnou prichazet necekane pozitivni zalezitosti.
@hadruska Načež jsem si teď vzpomněla. Kdysi dávno jsme byli s kamarádkou na cestovatelské přednášce a ti cestovatelé tam povídali různé neočekávané příhody a komplikace. A ta kamarádka se na mě koukla a povídá, že to není možné, že museli mít v batohu minimálně moji fotku, aby si toho tolik přitáhli. Samozřejmě nadsázka, ale i okolí to zaznamenalo, že prostě nemám, jak to říct "lehkost žití."
@hadruska Načež jsem si teď vzpomněla. Kdysi dávno jsme byli s kamarádkou na cestovatelské přednášce a ti cestovatelé tam povídali různé neočekávané příhody a komplikace. A ta kamarádka se na mě koukla a povídá, že to není možné, že museli mít v batohu minimálně moji fotku, aby si toho tolik přitáhli. Samozřejmě nadsázka, ale i okolí to zaznamenalo, že prostě nemám, jak to říct "lehkost žití."
@aedoss podle mě je to o skrytých vzorcích a přesvědčeních. Protože pokud si budu myslet, ze přitahuju komplikace, tak je budu přitahovat. Vše je v hlavě a o hluboce zakořeněných přesvědčeních. Ty myslenky ( vzorce, přesvědčení ) které toto můžou zpusobovat a bojkotovat vše, jedou na nevědomé úrovni, takže ani nevíš, ze se Ti to někde v hlavě odehrává. A za mě teda, to co řekla kamarádka s tou fotkou, to je dost hnusný vtip. Zapracuje na tom, aby sis zvědomila své myšlenky, pocity a emoce. Ale jak jsem psala, tohle téma je hodně rozsáhlé a může v tom být spoustu dalších neznámých. Každopádně, na co soustředíme svou energii, to roste. A může to být i tak, ze se sice na něco těšíš a plánuješ to, ale vnitřně se bojíš toho, že se to pokazí ( a tuhle obavu si ani nemusíš uvědomovat ), tak se to pokazí.
@aedoss podle mě je to o skrytých vzorcích a přesvědčeních. Protože pokud si budu myslet, ze přitahuju komplikace, tak je budu přitahovat. Vše je v hlavě a o hluboce zakořeněných přesvědčeních. Ty myslenky ( vzorce, přesvědčení ) které toto můžou zpusobovat a bojkotovat vše, jedou na nevědomé úrovni, takže ani nevíš, ze se Ti to někde v hlavě odehrává. A za mě teda, to co řekla kamarádka s tou fotkou, to je dost hnusný vtip. Zapracuje na tom, aby sis zvědomila své myšlenky, pocity a emoce. Ale jak jsem psala, tohle téma je hodně rozsáhlé a může v tom být spoustu dalších neznámých. Každopádně, na co soustředíme svou energii, to roste. A může to být i tak, ze se sice na něco těšíš a plánuješ to, ale vnitřně se bojíš toho, že se to pokazí ( a tuhle obavu si ani nemusíš uvědomovat ), tak se to pokazí.
@rosie18 díky za rozbor. Vědomě se snažím věřit, že vše bude ok. Do nevědomí si nevidím, tak třeba to bude, jak píšeš. 😉 Každopádně mé schopnosti improvizace a poradit si za všech okolností jsou díky této mé vlastnosti dost vytříbené (trochu samochvály po ránu 🤫), to je taky pozitivní.
@rosie18 díky za rozbor. Vědomě se snažím věřit, že vše bude ok. Do nevědomí si nevidím, tak třeba to bude, jak píšeš. 😉 Každopádně mé schopnosti improvizace a poradit si za všech okolností jsou díky této mé vlastnosti dost vytříbené (trochu samochvály po ránu 🤫), to je taky pozitivní.
@aedoss Tak vybruslit a improvizovat,to je presne neco,co kazdy nema.A to je pozitivni 🌼
@rosie18 díky za rozbor. Vědomě se snažím věřit, že vše bude ok. Do nevědomí si nevidím, tak třeba to bude, jak píšeš. 😉 Každopádně mé schopnosti improvizace a poradit si za všech okolností jsou díky této mé vlastnosti dost vytříbené (trochu samochvály po ránu 🤫), to je taky pozitivní.
@aedoss je super, ze díky tomu umíš improvizovat 👍🏻 A i nevědomí si můžeš uvědomit, k tomu hodně pomáha pozorovat své emoce.
Já tomu věřím, stejně tak věřím tomu,že má velký vliv i jaké lidi máš ve svém blízkém okolí. A upřímně? Nemyslet pozitivně tak už tu možná dávno nejsem nebo bych byla troska potom všem jak mi život naložil. Na vše se snažím dívat z více úhlů a myslet více pozitivně. Víš jak se říká když nejde o život.... Spoustu mých kroků v životě bylo s negativní reakcí mé rodiny, okolí ,ale ty už ve svém blízkém okolí nemám a ťukám na to jak se nám daří.