Titulek článku není z mé hlavy, toto heslo razí v krnovské porodnici a já jsem za takto osvícené zdravotníky velmi ráda. O tom, že můj syn nebude mít dudlík, jsme ale byli rozhodnuti už dávno před jeho narozením. V tomto článku se pokusím shrnout důvody, které nás k rozhodnutí dovedly z pohledu logopeda (jsem školský logoped), i z pohledu člověka, co upřednostňuje přirozenost.
Dudlík (cumlík, cumel, dudel) je pro mě v prvé řadě kus latexové nebo silikonové uměliny, která má dítě ošidit. Odtud pak odborný název "šidítko". Má dítěti dodat pocit bezpečí a klidu. Dítě saje již v břiše, připravuje tak svá ústa na sání matčina prsu, trénuje nevědomky svá mluvidla na první zvuky, řeč. Činí tak naprosto spontánně, přirozeně, intuitivně. Po narození pro něj nastává různě dlouhé období stresu, se kterým se snaží vypořádat mj. právě sáním, které jej uklidňuje a mimo to mu dodává mléko. Můj syn byl druhou noc v porodnici přisátý k prsu šest hodin v kuse. Do archu určeného k zaznamenávání kojení jsem pak napsala: doba kojení - 1 - 7 hod 🙂. Bylo to velmi vyčerpávající, ale cítila jsem, že to potřebuje. Spal, dudal, sál a díky tomu byl klidný a mě tím stimuloval tvorbu mléka. To samé pokračovalo doma, kdy byl první měsíc v podstatě neustále přisátý k bradavce.
Mnoho maminek tuto situaci řeší dudlíkem. Ošidí dítě a dají mu tak falešný pocit, že jsou stále s ním. Dítě je klidné, tudíž jim přijde, že i spokojené. Dítě ale necítí matku, její vůni, tep, mléko. Cítí latex a zažívá tak první velkou faleš ve svém životě. Dnes už se ví, že používání dudlíků může vést ke snížení laktace i k úplnému vymizení mléka. Je to logické a tak jednoduché... Když byl můj syn maličký, potřeboval prso k usnutí, uklidnění, k jídlu, pití, k mazlení. Tímto kontaktem stále stimuloval prsa k tvorbě mléka. Dítě s dudlíkem má prsa méně často, protože odpadá potřeba prsou k uklidnění a spaní. Je dokázáno, že prvotní hlad dítě může potlačovat dudáním dudlíku a matka tak přehlédne, že má dítě hlad.
Co tedy získáme tím, že dáme dítěti dudlík? Svobodu. Alespoň částečnou. Můžeme dítě dát do kočárku příbuzným a zůstat doma. Dítě je nakrmené a když bude plakat (bude třeba chtít maminku), dá se mu dudlík a bude klidné.
Z pohledu logopeda problém nastává u dětí, které si na dudlík navyknou. Není přirozené sát většinu dne, což u dítěte zvyklého pouze na prso odpadá. Můj syn chápe, že si nemůže hrát a mít prso zároveň. Je to nesmysl... Nemůže se uklidňovat dudáním a zároveň být aktivní při hře. Prso ať už na kojení, nebo jen na dudání (bez sání) má několikrát během dne na chvilku, která je vyhrazená pouze pro tuto činnost. Mnoho dětí navyklých na dudlík jej má v ústech po celý den. Vím, že jej celou dobu nedudají. Drží jej ale a tím mají mluvidla v napětí, které je absolutně zbytečné a neefektivní. Viděla jsem nejedno dítě mluvící s matkou přes dudlík. Nevím o žádném výzkumu, který by zkoumal vliv dudlíku na rozvoj výslovnosti, ale byl by nepochybně zajímavý.
Možná se některým maminkám bude zdát můj názor fanatický, neboť dudlík tu je a byl už tolik let... Tolik z nás jej mělo (já jsem jich měla 5) a mluví dobře. Ale jaký je dopad tohoto obelhávání dítěte na jeho psychiku, se asi nedozvíme. A opravdu věřím tomu, že je OBROVSKÝ rozdíl mezi tím, jestli má dítě v puse "maminku" nebo šidítko.
Lidstvo je omylné a ne vše, co vymyslí, je dobré. A obzvláště to, čím jde proti přírodě...
A jak by tuhle situaci mely řešit maminky ,jez maminky z nějakeho důvodu zkratka kojit nemohou ? Nerypu ,ptám se protoze me to zajímá a nazor jakoze rozkojit se muze každá tim nemyslím 😊