Mateřská dovolená v USA - První část

Po článcích o porodu v USA jsem zpět s pokračováním a tentokrát o mateřské dovolené. Pro ty z vás, které si chtějí přečíst o mé zkušenosti z americké porodnice, tak první díl ZDE a druhý TADY.  Často se mě na to maminky na Koníku ptají, tak doufám, že vám poskytnu co nejlepší přiblížení mateřské ve Spojených státech. Zmíním jak moje osobní zkušenosti a postřehy, tak také všeobecně platné informace o mateřské v USA. Článek jsem rozdělila na dva díly, abych vás neunudila k smrti. Ve druhém díle ráda dovysvětlím nejasnosti, nebo převysvětlím. Tak jdeme na to...

Moje rodina. Moje všechno. Vždy jsem chtěla být maminkou. Jsem neskonale vděčná, že mi to bylo dopřáno. 

PODPORA V TĚHOTENSTVÍ

Myslím si, že podpora od zaměstnavatele je v USA velice podobná jako v Česku. Žena má nárok žádat si rozumné upravení pracovní doby, přeřazení na jinou pozici (pokud by to mohlo ohrozit těhotenství), zaměstnavatel vás musí uvolnit k lékařským prohlídkám a samozřejmě vás nemůže vyhodit jen proto, že čekáte miminko. Také nikde nemusíte hlásit, že jste v jiném stavu. Já to ohlásila asi ve čtrnáctém týdnu. Pracovala jsem pro leteckou společnost na pozici, kde trvá školení cca 10 týdnů, takže jsem jim to ze slušnosti řekla. Až do poslední chvíle jsem v práci normálně fungovala. Akorát poslední týden jsem pracovala místo deseti hodin jen sedm. V Americe je běžné chodit do práce až do poslední chvíle. V předchozím zaměstnání jsem měla kolegyni, která šla ráno na prohlídku, odpoledne se vrátila zpět do práce a nad ránem už měla miminko. Narodilo se, tuším, ve 37 nebo 38. týdnu. Do práce jsem přestala chodit ve 37.týdnu. Můj manžel mi neustále opakoval, že pokud chci tak můžu přestat chodit kdykoliv, ale já se cítila fajn. Navíc, neumím moc "sedět na zadku". Pak jsem oficiálně dala výpověď. Později vysvětlím, proč jsem dala výpověď a nenastoupila mateřskou. Ještě chci ale dodat, že ženy většinou chodí do poslední chvíle, aby si mateřskou nemusely čerpat z dovolené nebo z jiného fondu, a aby měly co nejvíce dní po porodu. To je ale samozřejmě do jisté míry individuální a zdravotní stav hraje velkou roli.

Dort z “Baby shower” (oslava miminka) v mojí práci. Měla jsem skvělé kolegy.

MATEŘSKÁ DOVOLENÁ

Když lidem v Americe zmíním, jak štědrá je mateřská dovolená v České republice, skoro nikdo mi to nevěří. A představte si jejich reakce když dodám, že dovolená je placená klidně několik let a ženě se dokonce drží místo v práci po několik let. Když se mě někdo zeptá na to, jak dlouhá je mateřská v USA, mám potíže odpovědět, neboť ta správná odpověď je poměrně dlouhá. Může to být NULA dní, ale také několik měsíců. Záleží totiž na spoustě faktorů. Teď si možná řeknete, jestli opravdu někdo čeká ženu druhý den po porodu v práci. Ne, to asi nečeká. Většina zaměstnavatelů vám nějaké to volno nabídne, ALE ne všichni to dle zákona musejí udělat. Pokud má váš zaměstnavatel méně než padesát zaměstnanců, nemusí nabízet FMLA - Family Medical Leave Act. FMLA se nerovná mateřská. FMLA je určena k opatrování a ošetřování blízkého člena rodiny, ale právě spousta žen ji využije jako mateřskou. FMLA je dlouhá 12 týdnů. Můžou být v kuse, ale také nemusí - to je na vás. FMLA není ze zákona placená. Placená je jen v případě, že máte nastřádáno dostatek dovolené nebo PTO - Paid time off. (placené volno). A víte kolik je vám zaměstnavatel federálně povinen dát na dovolené? Nula dní. Pro většinu Američanů je normální mít tak týden nebo dva. A někdy je tam podmínka, že musíte být v práci třeba rok, než začnete mít na nějakou dovolenou vůbec nárok. Dovolená, nemocenská a placené volno by vystačily na samostatný článek. Můj muž má čtyři týdny dovolené a dva týdny nemocenské. To je dost nezvyklé. Takže si asi dovedete představit, jak si taková žena šetří dovolenkové dny na FMLA. V té FMLA je ale také chyták. Musíte být u zaměstnavatele rok a mít odpracovaný určitý počet hodin. Pokud nemáte, tak se na FMLA nekvalifikujete. Tohle jsou pravidla, která musí dodržovat federálně. Váš zaměstnavatel může mít vlastní praktiky, co se mateřské dovolené týče a nabídnout něco lepšího, ale alespoň vám musí dát FMLA pokud se kvalifikuje. Můj bývalý zaměstnavatel byl poměrně štědrý. Čtyři měsíce mateřské. Ale neplacené, pokud tedy člověk neměl dostatek dní z dovolené. A to neměl. Nejvíce se dalo ušetřit 14 dní. V okolí mám ženu, která se vracela do práce po čtrnácti dnech a to byla po císaři. Nechtěla, ale z finančního hlediska nebylo na výběr. Moje švagrová pracovala jako kadeřnice v malém salonu, kde bylo asi pět kadeřnic. Před porodem se dohodla s manažerkou, že bude doma dva měsíce. Neplacené od prvního dne. Jak jsem již zmínila, pod padesát zaměstnanců šéfové nemusejí nabízet FMLA, takže tato dohoda byla na dobré vůli zaměstnavatele. A dalším nemilým faktem je to, že firmy pod padesát zaměstnanců nemusí nabízet pojištění, ale jelikož být pojištěný je povinnost ze zákona, tak si musela pojištění na mateřské platit sama. A to se bavíme o několika stovkách dolarů měsíčně. 

V USA máme také padesát států a každý stát může mít ještě vlastní zákony o mateřské dovolené. Ty ale stále musí respektovat federální FMLA. Např. stát Oregon nemůže říct, že v Oregonu neplatí FMLA. Ale můžou říct, že ve státě Oregon každý zaměstnavatel musí poskytnout půl roku placené dovolené. To byl jen příklad. Takhle štědré to tam nemají. Já bydlím ve státě Washington, kde 1.ledna 2020  prošel nový zákon o mateřské dovolené. Tuším, že jsme jeden ze tří států, který vůbec nějakou mateřskou chce řešit. U nás platí, že pokud se vám narodí dítě po 1.ledna 2020, můžete zažádat o PLACENOU mateřskou. Je dlouhá 12 nebo 14 týdnů (14 při komplikacích). Nějaké procento z předchozího platu vám bude vyplácet stát. Tady je to opravdu nevídané. Washington je hodně liberální a progresivní stát. U jiných států bych tohle zase až tak nečekala. Více podrobností o mateřské ve Washington TADY. 

OTCOVSKÁ DOVOLENÁ A POMOC TATÍNKŮ

Nyní už víte, že maminky opravdu nemají dlouhou mateřskou. Asi vás nepřekvapí, že otcovská dovolená tady také není žádný šlágr. Teď mluvím o situaci, kdy je muž doma se ženou po porodu. Nemám na mysli situaci, kdy muž si zvolí být doma s dítětem místo maminky. Ve stručnosti - otec také může požádat o FMLA za stejných podmínek jako žena. A pokud má štěstí, jeho zaměstnavatel nabízí “paternity leave” (otcovská dovolená). Můj manžel dostal pět týdnů. To je tady velice štědré. A ještě je dostal zaplacené. Bohužel znám maminky, kdy tatínek nedostal z práce volno vůbec nebo musel čerpat dovolenou. Co tak vím od kamarádek, tak si jejich manželé vzali dovolenou a nebo vyčerpali nemocenskou. Američanky jsou zvyklé si pozvat po porodu vlastní maminku, která pomáhá s dítětem a to po několik týdnů, pokud je to možné. Moje maminka k nám nepřijela a já jsem upřímně ani pomoc nechtěla.Moje tchyně se snažila být nápomocná, což mělo spíš opačný efekt. Ano, byla jsem po císaři a psychicky docela rozhozená, ale byla jsem ráda, že se mnou byl jen muž. Všeobecně řečeno musím zmínit, že tatínci jsou tady mnohem více zvyklí pomáhat s dítětem. Jasně, i toto je velice indivuduální v každé rodině, ale osobně mi přijde, že Američanky si velice dobře uvědomují, že dítě je jak matky, tak otce. Možná opět ta větší pomoc pramení z toho, že ženy také chodí do práce. Pokud jsou ale oba rodiče doma, třeba o víkendu, tak je normální dělat věci napůl. Můj muž mi sám řekl, že si nedovede představit, že by se synem nepomáhal. A jak mu to jde. I když já úplně nesnáším to slovo "pomáhat" ve spojení s otcem. On nepomáhá. On se o syna stará. Stejně jako se starám já. Máme úplně stejný názor na výchovu a na to, jak o syna pečujeme. Děláme věci podle stejných postupů a když někam musím jít, tak nemusím doma nechávat seznam, kde co najít a jak se připravuje mléko. Neříkám to tady, abych se chlubila. Někdy mám pocit, že se maminky třeba bojí přiznat, že mají takové muže, aby si právě druhá nemyslela, že se chlubí. Já jsem upřímně hrozně šťastná, že se na té výchově podílíme a jakou v něm mám oporu. A já si myslím, že nám v tom hrozně pomohl fakt, že byl u mého císařského porodu přímo na sále, spal v nemocničním pokoji se mnou a synem, ale také právě ta otcovská dovolená dopřála krásnému bondingu. A také musím přiznat, že je můj muž opravdu často doma. Pracuje jako pilot, takže když neletá, tak se může plně věnovat rodině nebo koníčkům. Je jasné, že kdyby měl tradiční práci pondělí až pátek od rána do večera, tak tolik pomoci nemám, ale na druhou stranu, když léta, tak jsem doma s malým sama na několik dní. 

Pár hodin po narození syna v porodnici Swedish Hill Hospital v Seattle, Washington. 

Já samozřejmě netvrdím, že v Česku muži nepomáhají. Každá rodina je jiná. Já vyrostla v rodině, kde táta chodil do práce a po práci dělal věci kolem domu a maminka dělala tradiční ženské práci a zajištovala kompletní péči o děti. Uklízení, vaření a přebalování je prostě něco, co by můj táta nedělal, protože to je "ženská práce". Když to řeknu lidově, Američanky si prostě v tomhle úplně nenechají kakat na hlavu. Od mužů očekávají pomoc v domácnosti. Mně to přijde správné. Ačkoliv si asi většina lidí v Evropě myslí, že každý Američan má tady uklízečku, chůvu a chodí jíst do restaurací, rozhodně to takhle ve většině běžných domácností není.

A tady bych ráda ukončila první díl mého povídání a doufám, že se vám první část alespoň trochu líbila a dozvěděli jste se něco nového.

V druhém díle budu mluvit o:

• Po mateřské dovolené
• Moje situace
• K zamyšlení
• Otázky a odpovědi (pokud nějaké budete mít)