Zda chces a stojis si za tim, aby ho mel, tak jak si psala, bylo v tom pripade fajn, aby cesky umel. Mam spousty kamaradek zijici v cizine a kazda z nich uci sve dite cesky. Proste s nim cesky a s manzelem zase jinak. Uz jen kvuli tvym rodicum ci prarodicum by to bylo hezke, kdyby se domluvil. Zila sem v cizine a za me muzu rict, ze bych urcite cesky ucila.
Ale tos mohla mit ve vasem pripade vzdy dvoji obcanstvi. I ty. Toto platilo jen pro ty, kteri ziskali druhe obcanstvi jinak nez snatkem ci po rodici narozenim. Napriklad v mem pripade, otec ziskal americke obcanstvi naturalizaci prez snatek. No a ja po nem - takze bych se musela ceskeho vzdat. Ale on to stejne nikdo nekontroloval. Ani z americke strany, tam pokid vim u kazde naturalizace ( i kdyz jsi ziskala trvaly pobyt z duvodu manzelstvi) slibujes, ze se zreknes puvodniho. Kazdopadne je sympaticke, ze nezatracujes sve koreny. My jsme tez multinarodni rodina a co jsem cetla, je nejlepsi na dite mluvit materskym jazykem.-) Muj muz to treba nedela a myslim, ze toho bude jednou litovat. At se Vam dari, rodinko!
Určitě moc fandím tomu, když má dítě rodiče různých národností, aby umělo mateřské jazyky obou rodičů. Umět odmala dva světové jazyky se určitě vyplatí!
Manzelova sestra žije asi 20 let v Německu, vzala si jihofričana, jehož mateřština je angličtina. Mají dva kluky, 13 a 8 let. Kluci neumí vůbec česky a anglicky jen to, čemu se naučili ve škole v rámci vyučování angličtiny jako cizího jazyka. Když odmyslím fakt, že švagrová nepředala klukům kus sebe, svoji kulturu a mateřský jazyk, který mohl klukům přinést spoustu výhod, znemožnila jim taky normální kontakt s prarodiči, kteří nemluví německy... to bych si jako rodič neodpustila...
@celaskon87 No ono to neni vzdy jednoduche. V americe napriklad je hodne zen, ktere na dite mluvi jen anglicky, byt to neni jejich matersky jazyk. Ja to znam trosku z pozice sveho muze. Zijeme v cechach, doma na sebe mluvime cesky a do toho na dite od mala mluvit reci, ktere ja moc nerozumim a krome par jeho kamaradu nikdo v okoli nerozumi. Ja to neodsuzuji, lide maji k tomu sve duvody. A nekdy je tam i faktor toho, ze vynalozene usili nestoji za vyhody. To je rodina od rodiny.-) Kazdopadne je to super, kdyz do toho rodic jde a verim, ze ta namaha se vyplati.-)
@kaja2016 máš pravdu není to jednoduché v cizí zemi mluvit striktně svým jazykem, asi hlavně u těch můžu. Můj manžel na děti taky nemluví svým mateřským jazykem (jenom výjimečně). Osobně si myslím, že dělá chybu, ale už se tak rozhodl. A přesně jak píšeš - žijeme v Česku, mluvíme doma převážně česky nebo anglicky a manžel nemá tu vůli mluvit sám svým rodným jazykem - já jenom rozumím, ale nemluvím. Myslím si, že ho to bude jednou mrzet, a to ani nemluvím o tom, že se tchýně ptá proč syn nemluví bulharsky. Ale nevím jak bych to zvládala já v cizí zemi, jestli bych měla tu vůli a nebo taky podlehla tlaku okolí, tak se snažím to nechat na něm.
@kaja2016 No vidis, mne bylo vzdycky receno tak, ze i v mem pripade to takhle byt nemohlo. V Americe muzes mit nekolik obcanstvi a vzdycky to tak bylo. Akorat pri naturalization je tam takovy divny statement, kdy to zni jako zreknuti obcanstvi. No, ale diky za info 🙂 Na dite mluvim cesky, ale ne porad no. Anglictine je pro me dnes prirozenejsi.
@volcok87 Tak priste 🙂
Kdysi dávno jsme se někoho v Bostonu ptali na cestu, ptal se odkud jsme a říkal jó z Čech, tam jsem měl prarodiče, lítal jsem za nimi každé prázdniny a když jsem se ho zeptala zda mluví, řekl že ne a mě v tu chvíli tělem projela bodavá bolest a řekla jsem si, že nedopustím aby tak dopadly mé děti ❤
@mariegroth To je divny. Tak kazdopadne situace uz je ted jina, tak neni potreba resit.-) Vidis, my zase zijeme v domneni, ze amerika si dvoji obcanstvi nepreje a ze je potreba se druheho zreknout. Chapu, prave no, muj tata to ma stejne, clovek se vyviji uz v jinem jazyce a ve svem rodnem uz mnoho novych vyrazu napriklad z profese a z vyvijejiciho se sveta uz nezna. To je prirozene. Ale je pry dobre opravdu mluvit vylucne. Aby v tom nemelo gulas.-) Kazdopadne i takto zvladne. U vas jde predpokladam "jen" o dva materske jazyky.
@el_le Jo, presne. U nas je to jako u Vas. Navic tedy tchyne jezdi jednou za rok na par mesicu a nemluvi cesky. Nastesti mluvi perfektne rusky a tak se s dcerou aspon trosku domluvi. Takze jsem to nenapsala presne, manzel uz ted vidi, ze udelal chybu. Kazdopadne i ja jen z toho jak tu rec posloucham, tak uz mnohe rozumim, takze dcera bude casem podle me taky a bude stacit jedno leto tam a mluvit bude podle.me perfektne. A do 17ti let tusim je sance mluvit bez prizvuku. Ale myslim, ze tam je i ta dimenze vztahu s rodicem, kdyz mate stejny matersky jazyk predava se tam vice - neumim to vysvetlit. Proste je ten vztah hlubsi o vsechny zazitky, ktere si rodic sebou nese. Je tam nejaka vazba rec - emoce. Presne nerozumim, jak to udajne funguje. Jinak myslim, ze je pak slozite, kdyz mas v rodine tri zakladni jazyky. Jednak nektere deti to ani nedaji a jednak je to fakt narocne pro rodice. No a dalsi vec je treba i moje zkusenost s pouzivanim cestiny v USA, ze to zni zkratka jako rustina. A me to bylo driv neprijemne, aby si nekdo treba myslel, ze jsem ruska se vsim vsudy, co k tomu patri. Samozrejme dneska bych to uz neresila.
Tak Ja k tomu jenom chci dodat, ze ne nadarmo se rika - kolik jazyku umis, tolikrat jsi clovekem. Ja taky zila v presvedceni, ze jestli budu mit nekdy rodinu v USA/ s cizincem, tak budu delat tohle a tamto, ale v realite je to dost jine. Napr. Ja na maleho mluvim cesky, ale ne porad. Treba jdu ven se svagrovou a prijde mi nekdy divny na mimco mluvit cesky a ona nevi, o co jde. Manzel ma tady rodinu, travime s nimi spoustu casu, tak zase je to pro me zvlastni. Ale je mi jasne, ze je to o zvyku a delam to pro sve dite.
Kazdy je v jiny situaci. Ja sem prisla jeste jako nactileta. Clovek rychleji zaplul do mistni kultury. Vystudovala jsem tady skolu a chodila do prace. Moji kamaradi jsou Americane. Ceskou kamaradku mam jednu a ta bydli v Kalifornii. Verim tomu, ze nekdo kdo sem prijde jako starsi, tak pak udrzovani veci “po cesku” je jine. No, kazdy jsme v jine situaci. Nesoudim. Fakt to neni lehke
@kaja2016 jojo je to přesně jak píšeš. Manželův bratr mluvil na syna od narození jenom anglicky (žijou v USA) a kluk se pak během jednoho léta u babičky za 2 měsíce jazyk naučil. Já chtěla, aby syn měl od narození všechny 3 jazyky, ale je to opravdu hodně náročné to zvládnout a manžel měl obavu, aby to na syna nebylo moc. Teď taky vidí, že by to v pohodě zvládl. Uklidňuje nás, že zatím rozumí všem 3 jazykům, tak pak bude stačit chvilka a naučí se, co potřebuje. Přidaná hodnota toho mluvit na dítě svým rodným jazykem tam prostě jea jak píšeš i ten vztah je potom takový "jiný", uvidíme jak to do budiucna manžel uchopí. Jinak na mě lidi kvůli příjmení zkouší občas mluvit rusky, protože si myslí že jsem ruska 😂😂 přitom rusky nerozumím kromě "da" vůbec nic.
Tak ja byt v bilngvnim manzelstvi, tak rozhodne deti ucim oba-muj i muzuv jazyk-to je dle meho takova zivotni deviza-muze mit pak tolik uplatneni v zivote...........sleduju na youtube mama v irsku-ta na sveho syna mluvi nejcasteji cesky, muz anglicky-syn ma tri a uz zacal mluvit-neco anglicky a neco cesky......je to fajn to pozorovat
Pises "je to Cech stejne jako American" a podle me to proste bude American s ceskymi koreny a nevidim na tom nic spatneho🙂 Kazdy si zvoli, co je pro nej priorita a jak chce zit. Pro me by byl motivaci vztah s prarodici. Ale zas ja jsem takovy mamanek, co mi je i 50 km od nasich dalka 😀 Cestina by mela vyznam, pokud by ji mohl realne vyuzivat jako dospely a mit z toho uzitek.
Dva jazyky na dite nejsou moc. Ja,.kdyz jsme nezili v CR, mluvila na deti cesky. Doma 100%, venku dle toho, s kym jsme byli ( aby tez rozumnel ). Proste mi zalezelo na tom, aby umeli jazyk svych predku a domluvili se s prarodicema.
Ted sleduju na netu Misu Friel. Zije v USA a na deti mluvi cesky, tatinek anglicky... tak to funguje ve spouste rodin.
@antoinet Mas pravdu o tech korenech i o vyuziti v dospelosti. V USA je to jazyk neobvykly, takze pokud ho nekde vyuzije v praci, tak mu za i pravdepodobne dobre zaplati. A nebo bude chtit jednou zit v Evrope.
@paulline Ja si vubec nemyslim, ze to je moc. Take vim, ze deti poznaji co je cestina a co je anglictina. Mas za muze Cecha? Pokud bych mela Cecha, tak mluvim na deti cesky. To je uplne bez debat. Misa je trochu v jine situaci. Manzel je military, je hodne v praci, nemaji kolem sebe rodinu a asi je i hodne doma. To ja mam muze doma casto. Pryc, jako fakt z domu pryc, je tak cca 5 dni v mesici. Vsechno delame spolu. Takze kdybych mluvila cesky, tak by on nerozumel. Nemam muze, co je pryc od rana do vecere, jako jine maminky v domacnosti. My opravdu travime spolu cely den, takze v tomhle ohledu je mi to takove zvlastni. A pokud neni doma, tak jsem s mimcem u tchanovcu nebo s kamarady. Jak jsem psala vys, prisla jsem sem jako nactileta, cili anglictina a i ta kultura jsou moji velkou soucasti. Nicmene vic nez o jazyku jsou moje odvedi "nevim jak to budu delat", spis smerovane na vareni ceskych jidel, koukani na pohadky, stykani se s krajany a atd 🙂
@drzticka81 Jj, mas pravdu. Jak rikam, jeste nez jsem se vdala a mela jsem deti, tak jsem mela stejny plan. Jenom prave v praxi to alespon u me neni vzdy tak jednoduche.
@kaja2016 Ten termin jsem nikdy neslysela, ale rozhodne to sedi. Jazyk a kultura jsou moji soucasti.
@mariegroth Teď to, prosím, neber tak, že bych ti mluvila do toho, jak to máš či nemáš dělat. Píšu pouze osobní zkušenost.
Jsme slovensko polská rodina žijící v Čechách. Česky jsem se učila kolem cca 4 let, v období, kdy se češtinu učila má mamka. Jsem vděčná, že na mne mamka mluvila svým rodným jazykem, přepínala jsem automaticky do jazyka, kde jsme v danou dobu byli / jeli.
Podobné to bylo se stravováním, každá kultura má svá jídla (a tím nemyslím české vepřo knedlo zelo - k tomu jsem se dostala až ve školní jídelně - u nás to byly třeba luštěniny na yx způsobů, vývary, od mamky golombki či mléčná polévka, ze Slovenska kapustnica či nudle s mákem. V pohádkách nás supportovaly babičky (podobně jako o vyprávění o válce a odůvodnění, proč si máme čeho vážit). Nic nám to na dětství neubralo, jen nás to obohatilo.
O podobný přístup mne pak žádaly obě zaměstnavatelky, když jsem byla v USA jako aupair (bohužel mně tak ubylo příležitosti pro AJ).
Bylo dost znát, že jejich děti jsou o dost jinde, než většina jejich spolužáků - měly větší rozhled, nepřebíraly tak jednoduše trendy a jednoduchý přístup svých spolužáků, byly vnímavější k potřebám ostatních, tolerantnější k “vyčleňování” druhých.
Možnost poznávat ostatní kultury obohacuje...
@mariegroth myslim, ze sama nevis co vlastne chces a rim padem si to delas tezsi. Ano, sice by nerozumel, ale nikde neni napsane, ze kdyz mluvis na maleho tak nemuzes cesky. To ze mas muze vic doma nez doma nic prece neznamena. A kdyz uz jsi doma a muz taky tak ho taky muzes neco naucit. Proste na maleho cesky a na muze anglicky. Nevidim v tom sebemensi problem. Ale je pravda, ze jsem jina povaha. Proste jednam tak ja uznam za vhodne a v tomto pripade ja jakoz to ceska by me nenapadlo ho neucit cesky.
@brunetka11 To je hezky napsane.
@bobinecka01 Ano, to mas pravdu, to priznavam i v prispevku 🙂. Proste kazda jsme v jine situaci, ne kazdy to ma primocare 🙂.
@el_le Ano, ja tez mela asi do 20ti za jmenem -ova a to bylo same, ze jsem z Ruska. Nastesti americane nejsou otevrene xenofobni, ani jsem nikdy nezaznamenala nejakou averzi konkretne vuci Rusku, pro ne to bylo obecne proste vychodni blok - Cesko, Rusko totez a nebylo to nic spatneho. Ovsem me v te dobe to vadilo, bylo to jeste v porevolucni dobe, ja pubertak, Rusko bylo trapne a spatne....🙂 Blbe jsem se citila pak v Italii, kde byt z Ruska znamenalo snadny sex. To uz jsem ani nemela za jmenem ova, ale cestina zni pro cizince proste stejne jako rustina. S tim ucenim prez prazdniny to znam z okoli. Mam v okoli hodne deti z multinarodnich rodin . Tri jazyky deti vetsinou zvladaji, pokud se to striktne rozdeluje ( napr. Mama cesky, tata italsky a venku anglicky) a nemaji napriklad nejaky handikep v poruse uceni a tak. Ale treba v sirsi rodine, kde byli dva jazyky ( a je pravda, ze to bylo trosku slozitejsi - mama bilingvni imigrant v detskem veku- cela rodina pouzivala v komunikaci dva jazyky jak mezi sebou tak na dite - takove to situaci prepinani - a kluk porucha uceni - jak se pozdeji ukazalo a zacal koktat. Rodice zacali na dite mluvit jen anglicky a tim se to vyresilo. Akoratze pak se pani znova vdala za meho pribuzneho a meli dalsi deti a timpadem se uz v rodinw nemluvi cesky, protoze kvuli prvnimu diteti to nechteli ani zkouset. Ono proste clovek mini, ale zivot meni.-)
@kaja2016 “Americane nejsou otevtene xenofobni” je super veta a mas pravdu s clovek mini a zivot meni
Tvůj muž něco rozumí? Když tě uslyší mluvit na malého česky, třeba taky něco pochytí. Mi se vždycky líbí, když to vidím u jiných rodin, kdy dítě neřeší jazyk, mluví třeba česky a otec (protože je cizinec) odpovídá anglicky a naopak. Děti pak brzy pochopí, že doma si můžou jazyk vybrat, venku mluví tak, jak okolí.
@petaov Pamatuje si par slov.
Ano, to mas pravdu. Od jisteho veku to pak tak funguje. Mam bilingual kamarady, kteri zase rikaji, ze perfektne rozumi napr.spanelsky, ale mluvit jim nejde nebo nechteji. Jsou to dospeli lide. Take zajimave.
@mariegroth 🙂 Ono to asi bude ted i horsi nez pred 25ty lety, kdy jsem tam zila trvale. Ale porad asi na severu se moc clovek nepotka mezi vs vzdelanymi lidmi a nejakymi poznamkami. Nebo jakou mas zkusenost? Ja si na toto tezko zvykala po navratu do cecha a dodnes s tim vnitrne bojuju - otevrena zavist, xenofobie, nadruhou stranu zase vis na cem ses, da se to vnimat jako pozitivum vlastne. Ale trosku se desim nastupu dcery do skolky. Je na ceske pomery sneda. Manzel ma s recmi typu: Naucte se cesky, kdyz ma nekdo nejaky potiz a uz nevi, jak si rejpnout - podobne bohate zkusenosti - a to mluvi cesky perfektne - jen ma prizvuk. Stejne tak i diskriminace na pracovnim trhu.
@kaja2016 Rekla bych, ze nejhorsi pozici tady maji rozhodne hispanic a african-american. To bohuzel asi jen tak nezmizi. Nikdy jsem se nesetkala s nejakou blbou poznamkou, az na jednoho cloveka. Vseobecne Americane umi drzet jazyk za zuby, coz Cesi moc neumi 🙂. Na univerzite jsem mela jeste prijmeni -ova. Takze taky automaticky radili do Ruska. Prizvuk mam opravdu slaby, ale I tak mi prijde, ze to rusky znejici prijmeni budilo v lidech predstavy, ze treba nechapu univerzitni latku tak dobre, nebo budilo pocit, ze nejsem dobry team mate pro school project. Nevim, jak to presne vysvetlit. Ale delala jsem a studovala HR. Ta korektnost je v praci opravdu maximalni.
Take bych se bala. Deti umi byt krute. A u manzela je to taky hrozne. Jak to takhle muze vlastne prochazet? Nechapu
Máme známou, která si vzala Turka a žijí v Americe. Mají 2 holky (5 a 8let). Holky jezdí jak do Čech k babiče a dědovi, tak do Turecka. A kdybych nevěděla, nepoznala bych, že jsou Američanky. Mluví krásně česky. Tak stejně anglicky i turecky. Ta starší se myslím dokonce teď ve škole učí španělsky 🙂
@mariegroth Tatinek deti je Nemec, takze ja cesky, on nemecky. On se naucil cesky celkem rychle rozumnet, ale nemluvil. Takze to byla takova vesela smes. Ale dalo se to v pohode.Doma cesko-nemecky, venku prevazne nemecky. Deti s tim problem nemely. Dneska, protoze uz s jejich tatinkem nejsem a on je bohuzel kvuli svemu zamestnani nemuze videt prilis casto a my bydlime uz v CR s mym druhym ceskym manzelem, tak se situace otocila 😁 Casto doma na deti mluvim nemecky, protoze chci, aby nemely problem s komunikaci s tatinkem a s Omi a Opi, kdyz k nim jedou 😁
Tyjo, diky za tuhle debatu, konecne realisticky pristup k bilingvismu. Docela me bavi, jak vzdycky ctu o predstavach lidi, ze mama mluvi cesky, otec anglicky a bum, dite je dokonale bilingvni. Sledovala jsem to hodne v USA, jak neskutecne tezke bylo v bilingvnich ten “slabsi” jazyk, tedy cestinu podrzet, bavila jsem se o tom s hodne Ceskama a ty, kterym se to jakztakz povedlo, rikaly, ze to byl boj neskutecny, ze v jistem veku zacaly deti tu cestinu bojkotovat — a musim rict, ze za celou tu dobu jsem tam potkala jedineho kluka, co byl opravdu dokonale bilingvni, ale bylo to predevsim tim, ze zili stridave v USA a v Cesku. Hodne mi to otevrelo oci, driv jsem taky trosku soudila, proc se na to ty matky vykaslaly, ale pak jsem videla, jak strasne tezky to je, a otazka je, zda to za to usili stoji.
@dora13 Dekuju za prispevek. O tom bojkotu jsem taky slysela. Ano, pointa toho je, ze to proste neni jednoduche.
@dora13 Presne! Kamaradka to mela s bojkotem u deti hrozne tezky a byla z toho nestastna. Casem to preslo, ale je fakt,ze jeji syn obcas nechce cesky mluvit ani ted. Spis se stydi. Ja mela obrovsky stesti v tom, ze nez mi stihly cokoliv bojkotovat, prestehovali jsme se do CR. A ex na te cestine trval, chtel, aby mluvily obema jazyky. Ted berou to, ze na ne mluvim nemecky vecne, je to, aby nezapomneli. Celkem logicky to chapou.
Můj muž je Němec, žijeme v Německu. Na děti mluvím doma česky, ale pokud jsme venku, na oslavě, obchodě, mluvím německy. Je mi nepříjemný, že mi někdo nerozumí, co jim říkám. Nemám to ráda u jiných a nedělám to i u sebe. Muž česky rozumí, ale nemluví. V ČR byvame 2-3x ročně a tam česky mluvíme.. Tam je mi naopak blbý mluvit na ně v krámě německy, že jo. Dcera, 6, se mnou česky občas mluví, ale nechce se jí. Odpovídá v němčině. Doufám, že až půjde do školy a bude umět číst, tak češtinu zdokonalime čtením českých knížek. Synové jsou ještě malí, česky rozumí, ale zatím nemluví.
@mariegroth Asi bych to nechala tak a uvidíš, jak to půjde nebo nepůjde. Naše děti vyrůstají ve směsi CZ/SK/EN. Žijeme v ČR a zatím to neplánujeme měnit. Je mi jasné, že čeština bude jejich dominantní jazyk. Já na ně mluvím doma slovensky, venku občas česky občas slovensky a s rodinou anglicky. Doma čteme knížky ve všech třech jazycích, koukáme na písničky také ve všech třech. Ale není to snadné a někdy sakra těžké. Už jen pro mě, protože každý den přepínat dle situace a abych to všechno nemíchala, to nejde jen tak, stejně občas míchám a sama se češtinu učím vlastně pořád, zejména gramatiku. A to bych ještě moc ráda udržela svojí plynulou němčinu, která mě roky živila. Jako, je to krásne, když rodiče tvrdí, že jejich děti dokážou jen tak přepnout a plynně mluvit jakýmkoliv jazykem, který se učí. Ale není to tak snadné. Vidím to i u rodiny, kde dítě vyrůstá v zahraničí a některé tu češtinu nedávají vůbec, některé perfektně rozumí ale mluví hůř. Co se týče nějakých kulturních zvyklostí, tak mnoho z toho učím děti z knížek, povídáme si, vysvětluji jim rozdíly. A snažíme se jako rodina se setkávat a mluvit mezi sebou 🙂 Myslím, že víc udělat nemůžu, budu se s nimi učit, budu je učit i mimo školy, prostě se jim hodně věnovat. Ale je to hodně náročné, zejména, když těch dětí je víc a každé je úplně jiné 🙂
@mariegroth Co se týče bilingvismu, tak jsem jen teoretik, psala jsem o tomto tématu diplomku a dělala rozhovory s dvoj a vícejazyčnými rodinami. Kdybys chtěla, můžu ti ji poslat, zrovna jsem ji včera našla při úklidu a pročítám si ji. Také mám pár kamarádek, které své děti vychovávají dvojjazyčně, takže vidím, jak to skvěle funguje. Je to úžasné a má to vliv na inteligenci dítěte, určitě je to velká výhoda. Vím, že to může být složité, ale určitě se ta energie vyplatí, já osobně bych se snažila mluvit jen tím svým jazykem a prostě okolí to pak stručně vysvětlit. A oni ti tatínci ten jazyk pasivně také pochytí. 🙂
Třeba kamarádky ségra žije v Kanadě a na děti mluvila anglicky, i když je Češka. Rodiče jí mají za zlé, že se nedomluví s dvojčaty, což mi přijde taky smutné.
Já teď na toto tema psala bakalarskou práci, Škoda ze jsem to nevěděla dřív. Moc by se mi hodil vás dotazník 😄měla jsem tam převážně evropské cizince, z USA ne