Dnes skoro po patnácti měsících jsem oficiálně, se všemi náležitostmi, předala
Myšu plyšovou do náruče milující rodiny.
Konec předávání. Jsem šťastná i trochu smutná. Šťastná že 🐭už nemusí jezdit sem a tam. Že má mámu a tátu. Že se milují. Že je krásně navázaná. Že ví ,která náruč je pro ni. Jsem ráda, že se můžeme vídat.
Smutek je přirozený. Bylo by divné, být po tak dlouhé době skvěle naladěná. Je třeba prožít syndrom prázdné postýlky....
❤️❤️❤️
To je úžasné! Díky vám a vaší mapě "skládků" jsem se dala dohromady a přechodnou pěstounkou a postupně se z nás staly kamarádky, i když nás od sebe věkově dělí 2 generace 🙂 všichni pěstouni by si měli zasloužíit veškerou podporu, lásku a obdiv nás "obyčejných" rodičů, protože vaše práce je neskutečná!
❤️❤️❤️ Jste skvělá! ❤️❤️❤️ Ať jsou všichni 3 šťastní!
Jste úžasná žena se zlatým srdcem. Poklona před tím, co děláte. ***
Jsi úžasná ❤️❤️❤️
♥️ já vždy úrovním slzu, slzu radosti, že děťátko našlo svojí rodinu a slzu smutku, že musíte miminko předat. ♥️ Jste skvělá. ♥️♥️♥️







To je tak smutně Krásné 😊