Máte někdo zkušenosti se sebepoškozováním u dětí (puberťáků). Budu mít schůzku s třídní učitelkou a tak nějak se chci připravit na co se ptát a co řešit. Třída 24 žáků. Spolupracuje jich pouze 6. Zbytek se buď maluje, vykrikuje nebo sikanuje spolužáky. První učitelka je zvladla mít pouze rok. Druhá už odmítá s žáky cokoliv řešit. Na psychologa se neptám to už máme vyřešeno jde mi o to co se dá řešit na půdě školy. Klidně do zprávy. Vím že je to citlivé téma. Jinak dítě šikanováno není ale vadí ji že její spolužáci šikanuji ostatní spolužáky a v menšině bohužel nic nezmůže.
Pokud je situace takto kritická, ptala bych se vedení školy, jak pracuje s třídním kolektivem v této třídě, zda mají nějaké sezení s odborníky, specializované třídnické hodiny pod dohledem, sestavena pravidla tříd, zda byla kontaktována pedagogicko-psychologická poradna s radou, jestli se nepokusili o kontakt se sociálním pedagogem, zda má škola školního psychologa, ....prostě chtěla bych vědět, co všechno pro napravení situace v této třídě udělali/dělají.
Přesně jak píše
@meffy Ptát se po odborné pomoci, odborné práci s kolektivem. Nenechat se ukolébat řečmi o školním metodikovi prevence či výchovném poradci, ti na tuto část práce mají tak malinký úvazek, že v podstatě nemají čas problémy systematicky řešit. Stejně tak učitelé nemají moc prostoru a minimum vzdělání v této oblasti.
Hlavní práce ale je na posílení psychiky dítěte, protože těch příčin sebepoškozování bude asi víc. Takže je super, že máte psychologa vyreseneho.
Držím palce, toto je nesmírně náročné, řeším problematický kolektiv u syna už mnoho let.
Ale vždy jsme hlavně pracovali na jeho psychice, protože znám až moc případů, kdy děti měnily školy kvůli šikaně, ale ten problém si akorát přetahovaly z jednoho kolektivu do druhého
@meffy Souhlasím. Ale na 2. stupeni ZŠ je nemá jen jedna učitelka. Jak si s třídou poradí ostatní? Je někdo, kdo si poradí, koho respektují? Opravdu vznikne sebepoškozování "jen" z důvodu ne ideálního klimatu ne třídě? Není ten problém hlubší? Pokud je jediným důvodem klima ve třídě, je dočasným řešením změna školy, ale přesně jak píše @katerina108 chce to pracovat na psychické odolnosti dítěte, všude bude totiž "něco". Ti lidé jsou mezi námi a budou i jednou třeba na pracovišti, v sousedství...
Ženy máte nějaké konkrétní tipy, jak pracujete na psychické odolnosti dítěte, co si pod tím představit? S tím psychologem dítě asi rozebere náročné situace a možnosti zvládání, psycholog poradí tipy, co zařadit do každodenna, aby bylo dítě víc v pohodě. Co dělat jako rodič, krom toho, že dítěti naslouchám a podporuji ho v tom, aby si našlo, co mu dělá radost.
@jakuvik Můžeš s ním ty situace taky zkusit probrat a ponouknout ho, ať zkusí vymyslet, co by se všechno dalo udělat? Co to přinese pravděpodobně za následky? Co nám někdy brání v tom, to udělat? Jak se to dá překonat? A povzbuzovat ho, ocenit, pokud nějakou situaci zvládne. Tím ho lehce posilovat. Zároveň mu vše v životě neulehčovat, klidně ho postupně stavět do situací, které musí vyřešit, kde musí jednat samostatně. Nečekej, že psycholog poradí tipy, psycholog obvykle neradí, ale snaží se člověka navést tak, aby řešení vymyslel sám, aby si uměl poradit sám.
@hafika Jo, to jsi zmínila dobře! Já jen, že dost lidí očekává, že psycholog za ně problém vyřeší nebo aspoň poradí, jak ho vyřešit, ale ta realita je trošku jiná. Relaxační techniky nás ale určitě naučit může, nebo dát tipy, jaké se dají využít a člověk už si pak zase vybere, co mu sedí, co je schopen provést sám.
Dcera se sebeposkozovala a mela panicke ataky. Ve skole to nikdo neresil, jen jsem informovala tridni ucitelku a vychovnou poradkyni. Aby kdyztak pochopily,kdyby se dcera chovala zvlastne. Ve finale jsem mozna mela mlcet, bylo videt ze s tim neumi pravovat. Ale jine problemy v kolektivu nebyli. Ted je na stredni, dcera tam dostala velky panicky zachvat, kdy ji museli jit vyzvednout na zachod,plus se tam objevili nejake kolektivni boje. Pristup skoly byl skvelej. Okamzite zacali resit,s dcerou krasne mluvili, maji tam i mediacni (nebo tak nejak) mistnost a nemuzu si vynachvalit. Ale nejvetsi je samozrejme pomoc mimo skolu-rodina, psycholog
@zuzkasim je to tak, člověk čeká pomoc, ale ta vlastně nepřijde v takové podobě, co by člověk čekal..
řešila jsem sebevědomí u dítěte ve 4. třídě, byl fakt na dně a nakonec jsem po kolečku psychologa, PPP, SPC, neurologie, zvolila alternativní formu, prošla jsem s klukem základním kurzem EOV metody a těžíme z toho už dva roky, teď jsme byli před pár týdny u psycholožky a říkala, že čekala psychicky labilní dítko a že je velice překvapená, jak jsme to v rámci rodiny zvládli
@zuzkasim Tak pokud někdo čeká přesný návod, tak to nepřijde, konec konců každý je originál. Ale jiný pohled na věc, prostě jen že o tom s někým mluvím a on se mě zeptá a umožní mi uvědomit si, kde je klíč problému, nějaké obecné postupy, které se v dané situaci hodí, určitě nejsou k zahození. Ale přizpůsobit si to sobě už musí každý sám.
Jak to ctu tak bych změnila školu. Co se tam to dítě nauči, jak se v takovem toxickem prostredi citi a jak se tam muze zdrave rozvijet???
Omlouvám se za nevyzadany názor.